ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Kapitola devatenáctá: Where the Wild Things Are - dokončení

5. června 2015 v 0:03 | Richenza |  Bless the Child: Kniha čtvrtá - BÍLÝ JEZDEC
Bradavice; 23. října 2012

"Nečum, Ethane, a odrážej!" zakřičela nová kapitánka zmijozelského famfrpálového družstva Delilah Talkalotová na nového odrážeče, který nedokázal zabránit úderu vypálenému Haroldem Jacknifem, kterého na jeho postu vystřídal a který byl nyní součástí družstva náhradníků.
"Pauza!" zapískala a snesla se rychle na zem k Scorpiusovi, kterého Potlouk srazil. Naštěstí z malé výšky a Scorpius se už natahoval po koštěti.


"Nic mi není, kapitánko, můžeme pokračovat."
"Za chvíli," přikývla a pohybem si k sobě přivolala všechny hráče.
"Willbure," oslovila druhého odrážeče z družstva náhradníků, "trénink má sice napodobovat zápas, ale uvědom si, že přesto jsme jeden tým. Jsi zbytečně agresivní."
"To byl Harold, kapitánko," zabručel Willbur Burke. Joshua se na něj krátce podíval a sevřel násadu svého koštěte, až mu zbělely klouby, ale nic neřekl. Willbur samozřejmě byl agresivní. Ne na všechny, snad, to nestihnul pozorovat. A nemohl se zbavit dojmu, že jeho rány Potloukem byly něčím více než jen sportovním utkáním.
"Joshi, a ty se víc soustřeď. Mám pocit, že spíš. Měl jsi jednou Zlatonku před nosem. Kdyby proti tobě nehrála Laura Neva, ale Potter, tak jsme to už projeli."
Joshua zatnul zuby. Jistě. Soustředit se. Když veškerou svou pozornost musí věnovat péči Burkea. "Jo. Zkusím na tom koštěti nespat," ušklíbnul se naštvaně.
"Scorpiusi, jsi OK?" zeptala se nejspíš jen pro formu, protože aniž by čekala na jeho odpověď, sedla na koště a vznesla se do vzduchu. "Tak na košťata, nebudeme marnit čas!"
Obě družstva se pustila opět do boje. Byl to boj, který brali smrtelně vážně. Nebyl o nic přátelštějším jen proto, že byli všichni z jedné koleje, bez ohledu na to, co říkala kapitánka. Možná právě naopak, protože náhradník se kdykoli mohl stát členem družstva, a věděl to. Joshua však v sobě nemohl najít radost, kterou mu famfrpál přinášel ještě minulý rok, a nebylo to jen pro ty přehnaně tvrdé rány Willbura Burkea, které jejich vlastní odrážeč Thorn Flint nikdy nedokázal zachytit. Tohle přece nebyla skutečnost. Byla to jen hra.
Svou roli samozřejmě hrálo i to, že po odchodu Edwarda Bolea se v družstvu necítil dobře, přestože proti Delile Talkalotové nic neměl. Ve skutečnosti to nebyla jen záležitost famfrpálového družstva, cítil to odevšad. Nic mu nedělali, s výjimkou Willbura, který pod záminkou sportovního zanícení mohl konečně beztrestně útočit, ale jedním si byl jist. Neměli ho rádi. Nelze mít rád někoho, koho se bojíte, Joshua si vzpomněl na slova Uršuly. Možná něco dal on jí, snad konečně našla to, co hledala, nebo alespoň klid. I ona však dala něco jemu. Uršula by raději snesla šikanu, než aby se jí lidé báli. Proti tomu se v něm něco bouřilo - a přesto zároveň cítil, že ji chápe.
"Nespi, Joshi," vytrhnul jej z myšlenek Ethan Talkalot, druhý z odražečů, kterému se právě podařilo ochránit jej před dalším z úderů Potlouku. Joshua zamrkal očima. Delilah měla pravdu, dneska hrál mizerně. Začal podrobně sledovat okolí a pátral po jakémkoli záblesku Zlatonky. Po chvíli si všimnul, že chytačka z řad náhradníků něco zahlédla, protože téměř nadskočila a vydala se kolmo směrem nahoru.
Joshua se musel usmát, když Zlatonku zahlédl ve směru, kam dívka mířila. Byl jí blíž než ona. Lauře Flintové ještě chvíli potrvá, než se naučí pořádné taktice. Téměř bez spěchu se vydal k ní a po chvíli svíral vítězně Zlatonku v ruce.
Z tribuny se ozval nadšený jásot a skandování ze skupiny zmijozelských druhaček. Joshua si ho ale neměl čas příliš užít, protože jej bolestivě udeřil do ruky Potlouk, který Willbur Burke odpálil nepochybně až po ukončení zápasu.
Téměř se mu zatmělo před očima, bolestí i vztekem, posměvačný a vítězný výraz Burkeova obličeje mu však neuniknul. Neuvažoval. Nic neplánoval. Jen zatnul zuby a přál si to. A Willbur Burke se pustil s překvapeným výrazem ve tváři koštěte a padal z výšky několika desítek metrů na vzdálenou travnatou plochu. Mohl by ho zachytit. Jenže vztek v něm neuhasínal, a on toho nebyl schopen. Nebyl schopen přemýšlet, nebyl schopen ovládnout svůj hněv. V uších mu hučelo a on jako ve snu pozoroval, jak se pád Burkea těsně nad zemí zpomalil, když se někomu podařilo vyčarovat polštářové kouzlo, a k ležícímu tělu mladíka se rozběhla postava v černém.
Pomalými krouživými pohyby se snesl dolů a přidal se ke spoluhráčům, kteří Burkea již obklopili.
"Co se stalo?" slyšel překvapený hlas kapitánky. "Wille, tobě se udělalo špatně? Slyšíš mě, Wille?"
"Zeptej se Grangera, kapitánko," zachytil tichou poznámku Thorna Flinta. "Vsadím se, že je to jeho práce."
"Josh byl několik metrů daleko. A nic neudělal, Thorne, dívala jsem se na něj," odbyla ho Delilah.
Joshuův vztek se pomalu rozpouštěl, když pozoroval tělo odrážeče, jehož noha byla zkroucená v nepřirozeném úhlu a jeho bledá tvář ukazovala bolest, kterou cítil. Ale žil, uvědomil si s ulehčením. A zároveň mu v ruce začala ostře pulzovat bolest. Prohlížel si ji, byla zlomená. Jednoduchá zlomenina, kterou dokáže snadno zahojit. Jen nepříjemnost. Přesto si uvědomil, že Burkea nelituje, naopak, že cítí zvrácené uspokojení z jeho bolestivého výrazu, protože on mu ruku zlomit nepochybně chtěl.
"Slečno Talkalotová, dopravte pana Burkea na ošetřovnu," uslyšel hlas svého otce a pak zachytil jeho upřený pohled. "Joshuo, ty máš něco s rukou?"
"Nic důležitého, pane profesore," dokázal se přes pulzující bolest usmát. Je milé, že si konečně všimnul, že i on je zraněný.
Snape neodpověděl, jeho pohled však vyjadřoval znepokojení. Ze zranění, nebo z toho, co Joshua udělal? Pokud tedy poznal, že to udělal. "Podívám se na to," řekl.
Hráči a diváci, kteří obklopili místo, kam dopadl Willbur Burke, ustupovali. A Joshua si všimnul nepřátelských výrazů nebo úšklebků na tvářích některých studentů. K němu, nebo jeho otci? Možná k oběma, všimnul si, jak se chování jeho koleje ke Snapeovi od začátku roku změnilo. Bylo mu jasné, že situace ředitele zmijozelské koleje musela být složitá už od konce války, kdy vyšla najevo jeho dvojí role. Jeho postavení bylo vždy nejednoznačné - nemohlo nebýt, když Snape byl z jejich pohledu zrádce. Ale minulý rok to ještě zdaleka tak nevadilo. Proč? Něco se očividně přes prázdniny změnilo. Tradiční zmijozelské rodiny se radikalizovaly. Je možné, že má Nepřítel své lidi i v Británii? Vlastně nebyl jediný důvod, aby neměl. Jenže o tom všem věděl trestuhodně málo.


Když přišel, matka tam ještě nebyla. Snape krmil Rose a Joshua téměř nevěřil svým očím.
"Kde je máma?"
"V práci," odpověděl lakonicky Snape a obrátil se znovu k holčičce radostně plácající ručkou do misky s nějakou nechutnou oranžovou kaší.
"Co to je?"
"Zeleninová polévka. Mrkev, hrášek, brambor. Chceš také, nebo si pak dáš se mnou smaženou rybu? Rosie, ham," obrátil se Snape k holčičce a Joshua se musel usmát. Že Snape vypustí z úst slovo ham, to by mu skutečně ani James, ani nikdo ze zmijozelských nevěřil.
"Počkám na tu rybu," odpověděl tiše a posadil se ke stolu.
"Co tvoje ruka?" zeptal se ho otec, když Rosie dojedla.
"Je to v pohodě," zamumlal Joshua.
"Ukaž," přikázal mu nekompromisně Snape, poté co posadil Rosie na deku s hračkami.
Joshua cítil magii diagnostických kouzel.
"Bylo to zlomené. Ty jsi byl za madam Pomfreyovou?"
"Jo," zalhal Joshua.
"A ona tě pustila?" zvedl Snape pochybovačně obočí. "Jak je panu Burkeovi?"
"Netuším," odseknul Joshua.
"Ty jsi na ošetřovně nebyl," konstatoval Snape. "Tu ruku sis uzdravil sám?"
Joshua neodpovídal. Posadil se místo toho k sestře a začal si hrát s kouzelnými zvířátky, která kdysi patřila jemu.
"Rosie, podívej, koníček," snažil se ignorovat tíseň, kterou cítil z otcova pohledu.
Snape se posadil do křesla vedle nich a chvíli je mlčky pozoroval.
"Věděl jsem, že jsi silný čaroděj, Joshuo. Ovšem netušil jsem, že natolik. A netušil jsem, že se dokážeš tak málo kontrolovat."
"Je snad něco špatného na tom, když si sám zahojím ruku?"
"O tom přece nemluvím. A ty to samozřejmě víš."
"Pak už vůbec netuším, o čem mluvíte," pokrčil s hranou lhostejností Joshua rameny. "Rosie, podívej-"
"To, co jsi udělal panu Burkeovi, je neomluvitelné," nedal se zastavit Snape.
"Nic jsem mu neudělal! Nemáte jediný důkaz, pane profesore."
"Potřebuješ ty důkaz, abys věděl, co jsi udělal? A myslíš, že jsem takový hlupák, aby mi to nebylo jasné?"
"On ale zaútočil první! To jste si nevšimnul, pane profesore?" zúžil Joshua oči. "Po skončení hry."
"To ovšem zásadně mění situaci, že, Joshuo," ironicky opáčil Snape. "Zvažuji, že bych ti zakázal hraní famfrpálu, když je to pro tebe tak nebezpečné. A když je to pro tebe takové pokušení," dodal tišeji.
Joshua se otočil k Rosie a snažil se uklidnit vztek, který jím opět lomcoval. Spravedlivý Snape, jistě, jeho chování bylo nepřijatelné. A to mu říkal právě on? Jak si to vůbec mohl dovolit? A vyhrožuje mu zákazem hraní famfrpálu… Ne, že by mu letos na tom, zda zůstane hráčem v týmu, záleželo tolik jako vloni, ale to rozhodně neznamenalo, že by si to chtěl nechat zakázat.
"Na to nemáte právo," odpověděl po chvíli vzdorovitě.
"Bezpochyby ti je jasné, že mám," měřil si jej vážně Snape.
"Jenže to nejde! Neodpustili by mi to. A neodpustili by to ani vám," ušklíbnul se. "Nejspíš jste si všimnul, že vás všichni nezbožňují."
"Nikdy jsem neměl potřebu být všemi zbožňován, Joshuo," odpověděl Snape. "Mám ostatně dojem, že ty také ne."
"Ne, to opravdu, ne," zavrtěl hlavou Joshua. "O to nejde. Ale pokud mám v koleji vydržet, je potřeba, abych tam zůstal. Musím jim vyhrát pohár - a vy také potřebujete, aby Zmijozel vyhrál pohár. Nikdy jsem se neprosil o to být ve Zmijozelu. Nechtěl jsem tam být, vzpomínáte, pane profesore? Ale když už tam jsem, musím si s tím poradit. A famfrpál je dost dobrý prostředek. Jen díky němu mě začali brát, aspoň někteří z nich."
Snape neodpověděl. Vzal Rosie a nesl ji do koupelny. "Pomůžeš mi ji vykoupat, Joshuo?"
Chlapec přikývnul. "Kdy přijde máma?"
"Během hodiny."
"Takže to nebyla ona, kdo mě zval."
"Včera se zmiňovala, že jsi tu dlouho nebyl. Počkej tu na ni."
"Počkám," přikývnul Joshua. "Můžu?" podíval se na otce, a když přikývnul, vzal Rosie a posadil ji do vany. Sklonil se k ní a z bublinek jí neverbálně vyčaroval několik barevných koulí, které kolem ní začaly poletovat. Rosie se rozesmála a snažila se je chytit.
"Možná dělám chybu, Joshi, ale dobře. Zůstaň v týmu, když chceš. Jen si dávej pozor."
"Nebojte, dám si na něj pozor. I na Flinta. V tom mám už ostatně praxi."
Snape přikývnul. "Dávej si pozor zejména sám na sebe, Joshuo."


..................................
Poznámka:

Falmouthští sokoli (Falmouth Falcons) jsou tým, který je známý svou tvrdou a násilnou hrou. Jejich heslo je: "Let us win, but if we cannot win, let us break a few heads." Jsem přesvědčena, že bývalý zmijozelský kapitán tam musel dobře zapadnout



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014