ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Skotsko, den první

27. června 2015 v 0:01 | KattyV & Regi |  Šuple ve Skotsku, Skotsko v šupleti

Skotsko je země jezer, vodopádů, divokých kopců, tajemných hradů, malebných klášterů, lochneské příšery a především Harryho Pottera. Tomu jsme nemohli odolat. Pečlivě jsme vybrali termín, červen by měl mít spolu se zářím to nejlepší možné počasí. Naplánovali jsme, co prostě MUSÍME vidět, pronajali domeček, koupili letenky a pak už se jenom těšili. Vyrazili jsme koncem května. Byli jsme čtyři - my dvě a naši chlapi.
A jak jsme se měli? Slíbily jsme, že se o své zážitky podělíme. Katty si v průběhu celé dovolené dělala poznámky aby na nic nezapoměla. Regi se spolehla na svou (děravou) paměť, ale hlavně na fotky nadšeného fotografa Honzy.

Den první, čtvrtek 28. května




Z poznámek Katty:


Moje a Vláďova cesta začíná o půl dne později než cesta Regi a Honzy. Na letiště to máme půl hodiny, oni o kus dál. Ale bez problému se potkáváme. Pasová kontrola je směšná záležitost, zato bezpečáci vyžadují vytáhnout i pastu na zuby. Co kdybychom z ní umíchali nebezpečnou výbušninu.

Voda je v bezcelní zóně dražší než džus. Zvláštní, kupujeme džus.

Nasedáme do letadla, Honza má problém nacpat se na sedadlo. Je opravdu vysoký. Naštěstí se najde volné místo do uličky, takže cestu přežije, aniž se promění ve zkroucený paragraf.

A už jsme ve vzduchu. Chvilku si užíváme výhledy, ale pak už jsme příliš vysoko, jen chvílemi zahlédneme mezi mraky tu řeku, tu nějaké město, tu obrys pobřeží. Když se dostaneme nad moře, není poznat, kde je dole a kde nahoře - dole modrá, nahoře modrá a mezi tím bílé mraky. Krása.

Blížíme se k Edinburghu a začínáme klesat. Ne, že bych se v letadle bála, ale přece jen se mi uleví… Na chvíli. Než si uvědomím, že spadnout z osmi kilometrů a z osmi set metrů neznamená zásadní rozdíl.

První, co kromě kopců ze Skotska zaznamenám ještě z výšky, je jakési žluté křoví pokrývající stráně. Ještě nevím, že tohle pichlavé roští nás bude provázet celých deset dní a bude pro mě znamenat jeden z nejsilnějších skotských dojmů.

Miluju moderní způsob cestování - auto jsme si pronajali předem na internetu (stejně jako hotely, domeček, ve kterém strávíme týden, letenku... a VŠECHNO je celou dobu, jak má být. Žádný zádrhel.) Máme tedy auto a vydáváme se do víru britské, naštěstí nepříliš husté, dopravy. Jsem ale opravdu ráda, že nemusím držet volant. Nikdy jsem si neuvědomila, že řídit v Británii, britské auto, znamená nejen to, že musíte jezdit vlevo, ale i to, že musíte řadit levou rukou! Uf. Vláďa to zvládá víceméně s přehledem. Honza naviguje, zabloudíme jen zcela nepatrně - navigace, navigátor a řidič se musí sžít. Ona je naše drahá navigace totiž trochu dyskalkulik. Postupně přicházíme na to, že spoléhat na její počítání odboček není radno. Ale abych se jí zastala, malovat umí.

Objíždíme Ediburgh a po velkém visutém mostě přejíždíme přes záliv. Závistivě koukám doprava na druhý, ještě hezčí most. Ten je železniční, pojedeme po něm zítra, kdy se do Edinburghu chystáme.


Dojíždíme do městečka Inverkeithing, kde strávíme první dvě noci. Hotýlek je útulný, ale nějak nás ty první dojmy zmohly. Jdeme brzy spát.




A jak to viděla Regi:

Skotsko - jak se tam dostaneme? Padlo rozhodnutí, že letadlem. Vybrali jsme si aerolinky EasyJet. Letenky poměrně levné, ale! V ceně je pouze jedno jediné zavazadlo těchto rozměrů: 50x40x20 cm. Takové, aby se vešlo do schránek nad sedadlem. Za cokoli většího se připlácí. Shodli jsme se, že než u letecké společnosti, utratíme ty peníze raději u nějakého skotského hostinského.
Hmm... předepsané rozměry palubního zavazadla ve mně ale budily mírnou nedůvěru. Dokážu se do něj sbalit? Nakonec jsem to pojala jako drabble. Tedy, všechno zbytečné pryč a to, co je nezbytné, už do toho malého prostoru nějak šikovně nacpat. Kupodivu se nám do poměrně malých kufříčků opravdu vešlo všechno, co jsme na dovolenou potřebovali. Mimochodem, že máme hezké boty?

Kufřík se zdál opravdu malý, ale po týdnu mě překvapilo, kolik věcí jsem ještě pořád měla zbytečných a nepoužila je ani jednou. Na druhou stranu. Jestli ono to nebylo počasím, tričko s krátkým rukávem jsem opravdu nepotřebovala. A ne, plavky jsem ani já, bezbřehá optimistka, nepřibalila.





Otázka: Jak se na takové sedadlo v letadle vejde chlap vysoký skoro dva metry?
Odpověď: Nevejde. Trčí nohama do uličky.




Tohle autíčko jsme si půjčili. Vpravo za volant se posadil Vláďa, vlevo na místo navigátora Honza.
A teď - kupředu levá...




Jsme v Británii. Tohle je jedna z typických místních zvláštností:
Uprostřed křižovatky se namaluje bílý terč a kruhový objezd je hotov. Jednoduché, levné.
Jen nezapomenout najet do správného směru. Vlevo!!!




Konečně v hotelu. Vypadá přívětivě, že? Tady budeme první dvě noci spát.
Ty dva fleky u vchodu, jeden červený a druhý černý, jsou Katty a Regi.




Hotelová jídelna. V ní ještě před spaním spřádáme plány na zítřejší cestu vlakem do Edinburghu.
(Je libo houby?)




Jdeme spát a necháváme si zdát o budoucích prosluněných dnech naší skotské dovolené.
Jen Katty vrtá hlavou otázka: Jak jen se jmenuje to všudypřítomné žlutě kvetoucí křoví...




-----------------------------------------------------------------------------------------

NĚCO STŘÍZLIVÝCH FAKTŮ O SKOTSKU

Hlavní město
Edinburgh
Největší město
Glasgow
Oficiální jazyky
angličtina, gaelština, skotština
Rozloha
78,772 km²
Počet obyvatel
přibližně 5.2 milionu
Hustota obyvatel
64/km²
Měna
Libra (GBP)
Počet ostrovů
790
Nejvyšší hora
Ben Nevis (1344 m)




A nakonec malá anketa. Co myslíte, která odpověď je správná? Dozvíte se to příští týden.




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 avi avi | 27. června 2015 v 7:46 | Reagovat

No konečně Skotsko! Jsem zvědavá, jestli ho uvidíte stejně, nebo objevíte něco, co mi uniklo. Třeba ty keře v létě , kdy jsem tam byla, nekvetly. Přišla Katty na to jak se jmenují? Musela to být nádhera. Chudák Honza v letadle a při pohledu na fotku prostoru v letadle mne napadá - jaká ulička!? Botky máte skutečně parádní a kufříky miniaturní. Jsou dvě možnosti - 1. použila jsi kouzlo jako Hermiona , nebo 2. jvojí pověstnou schopnost poskládat hromadu věcí tam, kam se evidentně nemůžou vejít :-D . A k anketě : a,b,c,d,e,f je správně?

2 KattyV KattyV | Web | 27. června 2015 v 9:23 | Reagovat

ABTeď jsem ke svému pobavení našla na webu malý průzkum, jaká sedadla se různí lidé vybírají v letadle.
http://www.novinky.cz/cestovani/338450-u-okenka-nebo-do-ulicky-jaka-jsou-nejzadanejsi-sedadla-v-letadle.html.
My měli sedadla 18AB a 19AB, dokud se Honza nepřestěhoval na 17C. Dámy samozřejmě seděly u oken. Patrně jsem ženy z Česka do 25 let. Co říkáš, Regi? :-P

3 Tora Tora | 27. června 2015 v 17:26 | Reagovat

Parádní zápisek. Letěla jsem jen dvakrát, jednou jsem seděla směrem tam do uličky, směrem zpět u okénka, a podruhé obě cesty u okénka. Mám ráda místa u okénka, když už. Jinak se v letadlech šíleně bojím teda. A když jsme letěli do Paříže, tak za náma seděli jacísi Arabové, letadlo začlo rolovat po ranveji a než vystoupalo do letové výšky, celou dobu jsme poslouchali jakési arabské zpěvy (spíše až vytí). Jak já se strašně bála, že to jsou teroristi a že je s náma ámen :-).
Těším se na další dny ve Skotsku.

4 Regi Regi | E-mail | Web | 27. června 2015 v 19:45 | Reagovat

[1]: Avi, to jsem sama zvědavá, co jsi viděla ty a co my. Katty nedala pokoj a nějak hned druhý nebo třetí den na to přišla.
Jo, ty nevidíš uličku v letadle? To se nedivím. Je jasné, proč musí být letušky štíhlé holky. Jsem ráda, že se ti líbí jak naše boty, tak naše
povídání.

[2]: Katty, to je povedený článek. Pětadvacet, říkáš? To je moc milé :-)

[3]: Toro, teroristy jsme naštěstí nepotkali. Pokud se nepočítá jeden, který na mne zaútočil svými bacily. Jak byl úspěšný, se dozvíš z dalšího vyprávění.

5 ioannina ioannina | 29. června 2015 v 2:30 | Reagovat

Letěla jsem jenom jednou (tam a zpátky) a dělá mi to ještě hůř než autobus, páč je v tom člověk nakloněnej (čumák nahoru) a já pak půl dne měla svět našišato. :-D
Hlasovala jsem pro variantu "počasí". Jsem škodolíba.
Jako obvykle si užívám vašeho dvoubarevného psaní. Navíc ještě i fotek.
Zbytek komentářů dostáváte naživo, teda hlavně Regi, a tak nějak už nevím, co pak psát, když to všecko popovídám hústně. :-)

6 Regi Regi | E-mail | Web | 29. června 2015 v 7:01 | Reagovat

[5]: Io, ty bys měla z těchto známých důvodů komentovací omluvenku ;-).
Mimochodem - v letadle jsi přece nakloněná čumákem nahoru jen chvilku, pak jsi dlouhou dobu víceméně rovně a nakonec se nakloníš čumákem dolů, takže se to vyrovná. Jediný rozdíl je, že i v tom nejnepohodlnějším autobuse má člověk fakt o dost víc místa na nohy.

7 Martian Martian | 29. června 2015 v 8:50 | Reagovat

Krásné barvité vyprávění. Těším se na pokračování. A tipuji to na hlodáš - teda ty rostliny. ;-)

8 KattyV KattyV | Web | 29. června 2015 v 10:33 | Reagovat

[5]: Io, s počasím ses jistě trefila - je naprosto jedninečné. Jinak souhlas s Regi - zakloněná jsi jen chviličku. A já ani nebyla, neb jsem strkala zvědavý noc do okénka ve snaze zahlídnou náš dům. Mně se teda létání líbí, přes ty pocity - blíž k zemi je to bezpečnější. Už se těším, až si užijz svůj dárek k narozeninám - let balónem.

[7]: Martian je bystrá a botanicky vzdělaná... I když, jak uvidíš, netrefila jsi se tak docela :-P

9 karakal karakal | 29. června 2015 v 10:56 | Reagovat

Já bych si tipla janovec metlatý, ale ten není moc trnitý, pokud vím.
Já letěla 2x. Teda vlastně třikrát, protože při zpáteční cestě jsme přistáli jinde, než jsme měli, počkali si na lepší počasí v noční letištní hale a pak letěli na správné letiště. Nemám z toho nijak zvláštní zážitky, několika denní cesta vlakem ve mně zanechala hlubší dojem. Ale to letadlo bylo pohodlnější a rychlejší, to jo :).

10 karakal karakal | 29. června 2015 v 10:59 | Reagovat

Ještě k tomu pohodlí. Jsem sice vysoká, ale tenkrát mi bylo asi tak 12 a ještě nedocházelo k miniaturizaci sedadel. Zato to byly Sovětské vnitrostání aerolinky, takže letadlo pamatovalo docela dost ...

11 Dinnes Dinnes | 29. června 2015 v 19:10 | Reagovat

Já létání zbožňuju. Občas mám chuť sednout do letadla a letět někam, pokud možno, co nejdál a klidně hned zas zpátky, jen pro ten pohled na svět z výšky...

A moc se těším na další povídání a fotky, Skotsko je kouzelná země a taky bych tam někdy ráda. Já byla akorát na dva týdny v Irsku, už kdysi dávno. Bylo tam krásně.

12 ioannina ioannina | 29. června 2015 v 22:15 | Reagovat

[8]: Fakt letí celou dobu čumákem nahoru. Protože tam má vrtuli nebo tak a na rozdíl od auta musí ještě letět proti gravitaci. Takže se táhne za čumák nahoru a dopředu. Když přistává, neletí čumákem dolů, přestane se tolik táhnout nahoru (ale trochu ještě jo, jinak by padlo jak šutr). Čumákem dolů přistávat nemůže, páč by se zapíchlo do země, a ne hezky spořádaně hačlo na kolečka. :-)

13 Piskoř Piskoř | 30. června 2015 v 23:23 | Reagovat

Super článek!  Dobře se to čte. Těším se na pokračování ;-) A co se kytiček týče,  tipuji to na kručinku :-)

14 Regi Regi | E-mail | Web | 1. července 2015 v 6:27 | Reagovat

[9]: Karakal, pohodlnější než vlak? To muselo být fakt úplně jiné letadlo. :-D

[10]: No jasně. Dvanáctiletý člověk by se do toho našeho vešel ještě s bohatou rezervou. A navíc, před lety, když jsem letěla poprvé (a na dlouhou dobu naposled), bylo stoprocentně mezi sedadly i v uličce více místa.

[11]: Dinnes, pohled na svět z výšky je fakt fascinující. Ten jsem si ohromně užívala. Byla jsem šťastná, že sedím u okénka a nejraději bych ho otevřela a vyklonila se, ať lépe vidím ;-)

[12]: Io, safra, možná to tak bude, ale vevnitř jsem tenhle pocit rozhodně neměla.

[13]: Moc děkujeme. Na pokračování s Katty pilně pracujeme. :-)

15 KattyV KattyV | Web | 1. července 2015 v 12:37 | Reagovat

[13]: Hezké, takže tipy na to žluté pichlaté jsou: hlodáš, janovec, kručinka. Přesně stejné jsem měla, když jsem to křoví zdálky ohlížela a než jsi si to přesně vygooglila. Ještě vás budu chvilku napínat, ale odpovím. Určitě, nebojte se. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014