ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Kapitola dvacátá čtvrtá: Never again

10. července 2015 v 8:20 | Richenza |  Bless the Child: Kniha čtvrtá - BÍLÝ JEZDEC

"Nelidskost je, když už vůbec nezáleží na tom, co se děje s ostatními. K tomu, aby se projevila nelidskost, jejímiž nejkřiklavějšími formami jsou válečné zločiny a masakry, stačí jen nerozpoznat v druhém člověku svého bližního."
Nicolas Grimaldi

Písničku si pusťte zde.


Kapitola dvacátá čtvrtá: Never again

Never again...

They have a frightening desire for genocide
They wouldn't stop 'til what was left of my family died
Hell-bent on taking over the world
You couldn't hide in the shroud of conformity
We can't forget how we were devastated by the beast
And how we pleaded with our captors for release
We were hunted for no reason at all
One of the darkest times in our history

All that I have left inside
Is a soul that's filled with pride
I tell you - NEVER AGAIN!
Their depraved society
didn't end up killing me
Scream with me - NEVER AGAIN!

NOT AGAIN!!!

A generation that was persecuted endlessly
Exterminated by the Nazi war-machine
We will remember - let the story be told
To realize how we'd lost our humanity
You dare to tell me that there never was a Holocaust?
You think that history will leave the memory lost?
Another Hitler - using fear to control
You're gonna fail this time, for the world to see

For the countless souls who've died (souls who've died...)
Let our voices fill this night
Sing with me - NEVER AGAIN!!!
They aren't lost, you see (they aren't lost...)
For the truth will live in me
Believe me - NEVER AGAIN!!!

Disturbed


Londýn, Ministerstvo čar a kouzel; 16. listopadu 2012

"Jsem ráda, že jsi tam nejel. Zabil by tě." Přitiskla se k němu blíž a objala ho kolem krku.
"Nezabil, nemusíš se o mě bát," zašeptal jí do vlasů, plný ještě euforie z milování. Líbilo se mu, že se o něj bojí, její něha, tak odlišná od racionálního chladu Berengarie, jej přitahovala. Po chvíli se vymanil a přivolal krabičky se vzorně nachystaným jídlem. "Rostbíf? Stará rodinná receptura," nabídl jí a pustil se do sendviče. "Kdyby chtěl otevřený konflikt, tak bychom to už poznali, Romy," pokračoval s plnou pusou. "Pokud tedy připustím, že je to opravdu on," podepřel si Cormac hlavu rukou a odhrnul z obličeje Romildy vlasy, které mu překážely ve výhledu. A on se na ni díval rád. "Vezmi si taky," dodal, když viděl, že jej jen s obavami v očích pozoruje a nejí.
"Dávej na sebe pozor. Má tu určitě své lidi, nejen Draca Malfoye," přitáhla si přikrývku, která se jim svezla někam k nohám a zabalila se do ní. Podepřela si hlavu rukou a vzala si sendvič.
"Je ti zima?"
"Ne, proč?" zavrtěla hlavou.
"Tak se nepřikrývej."
"Ale při jídle -"
"Má být? Chci se na tebe dívat, Romy."
Romilda se pousmála a poslechla jej. Pozoroval ji, jak pomalu jí, jak pečlivě sbírá každý drobeček, jak si olizuje prsty jako kočka. Bylo mu s ní dobře. Potřeboval tyhle chvíle uvolnění. Líbila se mu už na škole, kdy mu často dělala partnerku v soubojích v Brumbálově armádě. Byla v Brumbálově armádě, nakrčil mimoděk čelo, jak to že mu to nedošlo dříve? Co když… ne, to není možné. Byl přímo alergický na konspirační teorie hledající za vším spiknutí. Nesnášel to v politice, tu představu, že všechno souvisí se vším, že za náhodnými událostmi jsou nějaké temné síly, proto ostatně tak dlouho neuvěřil názorům Pottera na návrat Grindelwalda - a zcela přesvědčen nebyl ani nyní. Ovšem i pokud by jeho návrat připustil, rozhodně to neznamenalo, že uvěří tomu, že tento - byť nepochybně mocný - čarodějník stojí za vším, od krvavého léta teroristických útoků muslimů, přes lokální místní pogromy proti skupinám na okraji společnosti ve východní Evropě až po přírodní katastrofy, jako byly třeba ty požáry ve Španělsku. A ze stejné říše šílených paranoidních teorií byla i představa, že by na něj Potter nasadil Romildu. To bylo jednoduše absurdní. Potter měl samozřejmě spoustu špatných vlastností, ale úskočnost mezi ně nepatřila. A Romilda… ne, to jak se chovala, jak se na něj dívala, když si myslela, že to nevidí… to nemohla hrát. Na druhou stranu - Potter za ním tehdy byl s nabídkou členství v tom jejich ptačím klubu jako za členem Brumbálovy armády. Proč jej vlastně odmítla Romilda, pokud jej tedy odmítla?
"Co jsi vlastně řekla Potterovi na nabídku, aby ses stala členkou toho jeho Řádu?" prohodil ledabyle a nalil do sklenice trochu vína.
"Cože?" zakuckala se Romilda. "Jakého Řádu?"

"Neříkej, že nevíš, že Potter obnovil Brumbálův Fénixův řád. Vždyť jsi byla jeho podřízená," pokrčil rameny a podal jí sklenici. "Byla jsi ve škole taky členkou Brumbálovy armády. Mně řekl, že mi členství nabízí právě z toho důvodu."
Romilda stiskla rty a vypadala naštvaně. "Tak o tom nic nevím. Myslíš, že oslovoval i ostatní členy?"
"Považuju to za pravděpodobné. Myslel jsem, že jste měli dobré vztahy," prohodil a podal jí kousek francouzského sýra nabodnutý na špejli s kuličkou vína a polovinou vlašského ořechu.
Bezmyšlenkovitě strčila jednohubku do pusy a zamračeně žvýkala. "Neměla jsem pocit, že by mi nedůvěřoval. Ale asi jsem se spletla. Možná… možná kvůli tomu… ale to je jedno," mávla rukou.
"Kvůli čemu? Měli jste v práci nějaký problém?"
"V práci ne. Ale na škole… ty si na to s těmi čokoládovými bonbóny a nápojem lásky nepamatuješ?" začervenala se. "Bylo to hloupé… ale to mi bylo jen šestnáct, není od něj fér, že si myslí, že jsem pořád stejná."
"Nepamatuju," zavrtěl hlavou a přemýšlel, o čem mluví.
"Snědl je tehdy Ron Weasley."
"Ty jsi udělala lektvar lásky pro Rona Weasleyho? Promerlina, proč?"
"Vymyslela to tehdy Levandule. A samozřejmě ne pro Rona, na toho si myslela sama," pousmála se Romilda. "Dostal je Harry. Jenže Ron mu je podle všeho snědl. A pak ve společence málem snědl láskou mě, než ho Harry odtáhnul ke Křiklanovi. Myslím, že jsi u toho tehdy byl."
"Jo, něco si vybavuju. Takže ty jsi mě tehdy odmítala kvůli Potterovi?"
"Vždyť jsem říkala, že jsem byla mladá a hloupá," ušklíbla se Romilda. "Máš tam ještě ten sýr?" Když jí podal další kousek, pokračovala: "Z toho mě opravdu vyléčilo deset let pod jeho chaotickým vedením. Ale nechci, aby sis myslel, že byl špatný šéf," dodala rychle. "Byl vždy absolutně spravedlivý. Rozhodně ho nebudu pomlouvat jen proto, že s tebou…" začervenala se.
"Myslíš, že je opravdu otcem dítěte Hermiony?"
"Nevím. Ale myslíme si to. Toho staršího, samozřejmě."
"Jo, předpokládám, že by se Snape oblafnout nedal," ušklíbnul se Cormac. "Kdo my?"
"Bystrozoři. Je to nejlogičtější vysvětlení. Ale my mu to nezazlíváme. Vždyť byli tehdy hrozně mladí a pod tlakem… Ona pak zmizela, asi když zjistila, že otěhotněla i Ginny, protože s Ginny Harry chodil a Hermiona jim nechtěla stát v cestě… Je to vlastně dojímavý příběh, ne? I to, jak se Harry snažil starat se o obě rodiny… Vždyť se to všichni snažili vyřešit, jak to nejlíp šlo, ať si Holoubková trhne nohou."
Cormac přikývnul. Věřil jí, vlastně jí věřil i předtím, a její reakce byla víc než přesvědčivá.
"Je mi s tebou dobře, Romy. Škoda, že budu muset už jít."
"Hned teď?" řekla zklamaně, ale hned dodala: "Samozřejmě, že musíš. Jsi ministr, a v téhle době… Mluvila jsem s jedním uprchlíkem z Francie, popisoval, co se dělo v Paříži, v Marseille…"
"Nejen tam, Romy. Mám zprávy i ze Stockholmu, Berlína, Bruselu… včera rozehnali nějakou demonstraci v Praze, kde byl doteď vcelku klid… Je tam hodně mrtvých. Jsou to ale jen mudlovské pouliční bitky. Ve většině měst navíc vyprovokované muslimy, takže rozhodně nejde mluvit o všeobecné podpoře těm protestujícím. Hlavně když, na rozdíl od Británie, tam ty teroristické útoky pokračují, i když jich je míň."
"Není to zvláštní?"
"Proč? Jsme jednoduše schopnější," ušklíbl se Cormac.
"Nebo nás chce ukolébat. Teď, když jsi zrušil ty zatykače na Malfoyovi lidi-"
"Nešlo to jinak. Nebyly proti nim důkazy," přerušil ji spíše trpělivě než ostře.
"Ale v situaci národního ohrožení -"
"Pro které jsou jen nepřímé indicie. Nemám důkazy ani o jejich spojení s únosem Lily Potterové, a už vůbec ne s tím mudlovským terorismem."
"Nejde o mudlovský terorismus. Utíkají kouzelníci - zatýkání probíhá i mezi nimi. Ne všichni dokážou zabezpečit své domovy. On nerozděluje záležitosti na mudlovské a kouzelnické."
"Vím, že do země míří i kouzelničtí uprchlíci. Nejsem hlupák, Romildo. Netvrdím, že se na kontinentě nic neděje. Netvrdím, že ti obvinění jsou nevinní. Jen se neprokázalo, že jsou vinní, a nemůžeme zatýkat lidi jen proto, že jsou ze Zmijozelu a jejich rodiče či strýcové byli Smrtijedi. To ale neznamená, že se tím nezabývám," zamračil se Cormac. "Otázka ale je, co s tím."
"Měli bychom jim pomoct, těm, co se snaží uvnitř proti němu bojovat!"
"O tom nebudeme mluvit, Romy," odvrátil se od ní Cormac a začal se oblékat. Jí se to řekne, jenže ona nenese odpovědnost za životy britských kouzelníků. A vlastně i britských mudlů.
"Nemůžeme jen tak sedět se založenýma rukama a čekat, až bude po všem, Cormacu," nedala se zastavit Romilda.
"Neřekl jsem, že sedíme se založenýma rukama," obrátil se k ní prudce. "Mluvil jsem s americkým ministrem čar a kouzel. Problém je, že ani on, ani jeho mudlovský prezident nechtějí zasahovat. Zítra se mám setkat s izraelským ministrem, jenže izraelští kouzelníci mají teď se svou mudlovskou vládou nulovou spolupráci. Nic od nich nečekám."
"Proč?" podivila se Romilda. "Vždyť židé byli minule jeho největší obětí."
"Pokud je to on," zamračil se. Byl ochotný názor, že princeps Roman Wulf je ve skutečnosti záhadně se navrátivším Gellertem Grindelwaldem, vzít do úvahy jako hypotézu. Ale neměl ve zvyku považovat hypotézy bez důkazu za nezpochybnitelné pravdy. "Teď proti nim nijak nezasahuje. Pro ně je to o to složitější, že Grindelwald oficiálně vystupuje proti muslimům, přestože s jejich vládami podle všeho uzavřel smlouvy o neútočení a jde mu jen o jejich vystěhování z Evropy. Podle toho, co vím, tak izraelský ministr čar a kouzel nemá podporu nejen svých mudlovských kolegů, ale ani všech kouzelníků, i když mnozí si to, co se na kontinentě děje, už spojili s tím, co se dělo tehdy. Jenže někteří v něm vidí spojence proti Arabům. Jsou to ostatně muslimové, co je chtějí zahnat do moře, ne Wulf. Ale uvidím, co mi řekne."
"Co ostatní země?"
"Rusko je Wulfův spojenec, to je teď očividné. Možná jednou nebude, ale teď je. S čínským ministrem jsem ještě nemluvil, indického to nezajímá. Mají dost vlastních problémů, navíc se jim jeho přístup k muslimům vyloženě zamlouvá."
"Máš to složité," sklopila hlavu Romilda. "Jak vlastně vycházíš s mudlovským premiérem?"
"Hugh je fajn."
"Prý odmítl přijímat další mudlovské uprchlíky, že to není pravda? Přece nemůže zavřít dveře před lidma, kteří jsou v ohrožení života!"
"To není tak jednoduchý, Romildo. Není pravda, že by Británie přestala přijímat uprchlíky, jen kontroluje, koho na své území pustí. Máš vůbec představu, co za lidi sem utíká? Mudlové s těmi primitivy z východu mají zkušenosti už z minula a věř, nejsou moc dobrý. Jenže teď se jich na nás valí mnohem víc. Opravdu nejsem rasista, ale Británie nemůže přijmout všechny."
"To se chceš jen tak dívat, jak za kanálem staví nové koncentrační tábory? Jak tam probíhají pogromy? Jak se tam rozbíhá nový holokaust?"
"To je silné slovo. O tom nejsou důkazy. Vznikly sice nějaké pracovní tábory, ale více než rok před zvolením Wulfa, a nevypadaly nijak zle. Byli tam pozvaní i zahraniční novináři, Hugh, tedy mudlovský premiér, mi ukazoval jejich fotografie. Nevím, co o tom víš, ale opravdu existují skupiny mudlů, kteří dobrovolně nikdy pracovat nebudou, Hugh je přesvědčený, že ta politika má své racionální důvody. A pogromy… Jsou tam sice nějaké nepokoje -"
"Státem organizované nepokoje," přerušila jej Romilda.
"Pro to nejsou důkazy. Ale i kdyby byly, i kdyby je tam pálil v pecích jako tehdy, tak to nic nezmění na tom, že Británie není nafukovací. Není jednoduše možné přijmout všechny."
"A jiné země? Austrálie je přece náš spojenec!"
"Austrálie má dost co dělat s východoasijskými uprchlíky. Kromě toho se po smrti Rosamund Ann McMurdové dostalo k moci křídlo, které si myslí, že některé z nápadů Romana Wulfa -"
"Nebo Gellerta Grindelwalda?" zeptala se tiše Romilda.
"Ne. Romana Wulfa. Pro nic jiného nejsou důkazy, Romy," odpověděl Cormac netrpělivě. "Pro Summerseta je Wulfova politika vůči muslimům docela přijatelná. Mimochodem, víš, jak třeba v Mali nebo v Jemenu zacházejí s čaroději? Uvědom si také, že s uprchlíky sem nutně přijdou i jeho lidé. Pátá kolona. Jak to chceš vyselektovat? To nepřipustím. Souhlasím s Hughem, že je nutné pečlivě vybírat. Nedovolím, aby někdo ohrožoval životy těch, kteří byli svěřeni pod mou ochranu."
"A jejich životy?"
"Nejsem spasitel, Romildo. Dělám jen to, co můžu. Kromě toho, ty zprávy nejsou ověřené-"
"Jsou dost důvěryhodné," nesouhlasila Romilda. "Musíme ho zastavit!"
"I za cenu našich životů?" zeptal se ostře. "Grindelwald není jediné zlo na světě, a pochybuju o tom, že je za vším tak, jak říkáš."
"Takže připouštíš, že je to on."
"Nikdy jsem neřekl, že to nemůže být on a že tuto hypotézu neberu do úvahy. Nepochybně může, jen pro to nejsou žádné důkazy. Copak se nic zlého nedělo i v době, kdy byl bezpečně ve vězení? Myslíš, že mudlové potřebují naši intervenci, aby se vraždili? Zvlášť ti v Africe… Slyšela jsi o Rwandě? Milión mrtvých během tří měsíců!"
"Protože Evropa nezakročila!" namítla Romilda rozhořčeně.
"Ne," sevřel rty. "Především proto, že se jedni rozhodli vraždit druhé. Vražda je odpovědnost vraha. Proč měli jiní lidé riskovat své životy?"
"Jenže teď je možná poslední chvíle, kdy můžeme něco dělat. Svou moc teprve upevňuje, ještě jde něco dělat…" dívala se na něj s úzkostí v očích. Naléhavě. A on se na ni nedokázal zlobit, přestože ho její naivita rozčilovala. Měla na tu naivitu právo, stejně jako všichni ti, jež měl povinnost chránit.
"Mám tě rád, Romildo, ale nepleť se do něčeho, čemu nerozumíš. A buď ráda, že tomu nemusíš rozumět, buď ráda, že ty tu odpovědnost neneseš. Jako bych z tebe slyšel Pottera," zavrtěl hlavou. Vlastně jí záviděl, že tu odpovědnost nenese - když se rozhodl, že vyhoví naléhání strýčka, aby se stal ministrem, netušil, co všechno to bude obnášet. Tehdy mu funkce ministra připadala lákavá - teď ji cítil spíše jako břemeno. Takhle si to opravdu nepředstavoval. To nic ale neměnilo na tom, že to teď jeho odpovědnost je a že roli, do které ho osud postavil, bude muset zvládnout.
"Jenže to poslední, co teď potřebujeme, je Potterova horká hlava. Co by vlastně chtěl? Co vlastně navrhuješ? Ty vlastně nevíš, co navrhuješ, ty chceš něco! Fajn, jenže já nemůžu dělat něco, já jsem odpovědný za Británii. My teď taháme za kratší konec provazu - budu rád, když se nám podaří udržet neutralitu, alespoň do doby, než přesvědčíme Spojené státy. Bez nich je cokoli jen naivním pokusem o sebevraždu. A i kdybych já snad chtěl v potterovské pošetilosti hrdinskou sebevraždu spáchat, mám snad právo vzít sebou celý národ?"
Romilda se na něj dívala s úzkostí v očích. "Bojím se, Cormacu. Promiň, jestli jsem byla… já vím, že děláš, co můžeš."
"Nezlobím se na tebe," odpověděl a pátravě ji pozoroval. Ne, na ni se nezlobil, v tom, co říkala, poznával názory Pottera. A přestože si stále nemyslel, že by byla jeho špiónem, nepochyboval, že s ní na toto téma hovořil, nejspíš nejednou.

"Vyřiď Harrymu, že pokud chce něco dělat, ať dělá svou práci. Má důležité postavení, v současné době možná nejdůležitější na mém ministerstvu. A pokud mi něco chce, ať se za mnou přijde sám. Poslední, co Británie potřebuje, je naše soukromá válka."

....




Bradavice; téhož dne

"Minervo, to, že mě máš odvolat, nebyl návrh či snad prosba," vešel Snape rozčileně do ředitelny a před Minervu hodil další číslo Denního věštce. "Na co chceš ještě čekat? Až vytáhnou -" zarazil se. Na některé věci nechtěl ani myslet, natož o nich mluvit.
"Co až vytáhnou, Severusi?" zvedla Minerva pohled od pergamenu, kam něco psala.
"Copak toto nestačí?" vyhnul se odpovědi Snape. "Mohla jsi čekat, že vytáhnou podrobnosti o smrti Carmichaelových, když už jednou začali. A že to nebyli jen Carmichaelovi, asi tušíš." Rozčileně přecházel po ředitelně. "Teď pravděpodobně odpovídáš na dopisy rodičů."
"Ano," odpověděla upjatě Minerva a sklonila se opět k pergamenu. "A když dovolíš, tak dopis Eddiemu Carmichaelovi dopíšu. Byl to bratr jeho otce, Severusi."
Stoupnul si k oknu a díval se do podvečerního šera. V listopadu se stmívalo brzy, i tehdy tomu tak bylo. Aniž se otočil, řekl tiše: "Zabil jsem je na příkaz Pána zla. V době, kdy jsem věřil, že jeho cíle jsou správné. Byla válka."
"Bylo ti necelých dvacet let. A bylo ti dvacet jedna let, když jsi svůj omyl začal napravovat, Severusi," ozval se měkce Brumbál. "Udělal jsi mnohem více, než bylo možné žádat. Byl jsi připraven obětovat i svůj život, není správné, že na to zapomínají - Minerva však nezapomíná, není tomu tak Minervo?" Když Minerva neodpovídala, dodal: "Ty tři roky jsi už splatil."
"Nechci se omlouvat," řekl dutě Snape a posadil se do křesla. "Mají pravdu. Člověk s takovou minulostí by neměl řídit školu. To nejmenší, co můžeme udělat, je, že nebude moje jméno spojováno se školou oficiálně."
"Nezbývá, než s vámi souhlasit, kolego," ozval se ironický hlas Armanda Dippeta. "Já jsem nikdy se jmenováním vraha do funkce ředitele Bradavic nesouhlasil, to si jistě vzpomeneš, Albusi. Milost Starostolce kvůli zásluhám na porážce nepřítele je jedna věc a vyšší morální principy ředitele školy druhá."
"V tom se zcela neshodneme ani nyní, stejně jako jsme se neshodli tehdy, drahý Armando. Nemyslím si, že by kolega Snape nemohl být dobrým ředitelem. Především to však bylo nezbytné," odpověděl vážně Brumbál. "V době, kdy hrozilo, že se Tom Raddle vrátí, bylo nutné, aby funkce ředitele a oficiálního ředitele byla v jedněch rukách. Jsem přesvědčený, že jsem rozhodl správně."
"Albus má pravdu, Armando," vložil se do rozhovoru Phineas Black. "Ovšemže se rozhodl správně. Ředitel Snape je čestný muž a zabití v boji za ideály není vražda."
"Boj, říkáš, Phineasi," ozval se přísně Vindictus Viridian a vážně se díval na Snapea. "Já vím, co je čestný boj, a nikoho, kdo zabil v čestném boji či souboji, bych neodsuzoval. Bylo to v boji, kolego? Zemřel ten muž - a ta žena - v čestném boji? Byli ozbrojeni, mohli se bránit?"
Snape neodpovídal. Představa mistra Viridiana odpovídala době, ve které žil. Čestný souboj. Ne, Carmichaelovi nebyli ozbrojeni, nestihli se bránit. Vtrhli do jejich domu s přesilou, zabili je rozespalé.Popravili je, poté, co jim Nott přečetl rozsudek smrti vynesený Pánem zla. Tehdy neměl pocit, že by se nějak provinil. Cítil se jako bojovník za správnou věc. Z outsidera se stal někým, kdo se podílel na velké moci - a ta moc ho opájela. Nechtěl se omlouvat, nemohl se ve skutečnosti omluvit ani tím, že Pánovi zla věřil - ačkoli v té době mu samozřejmě věřil - protože to nebyl jediný důvod, proč jeho jménem vraždil. Armando Dippet měl pravdu.
"Neodpovíte mi, kolego?" nespouštěl z něj pohled mistr Viridian. "Ovšem, i to je odpověď."
"Není na nás, abychom své nástupce soudili, Vindicte," ozvala se Dilys Derwentová, "ale abychom jim pomáhali. Armando, jistěže bylo správné, když jsi Albusovi radil, aby profesora Snapea nejmenoval. Ale není správné, že to nyní připomínáš. Odpovědnost za toto rozhodnutí ležela na Albusovi, nikoli na tobě. A následky nese kolega Snape, nepochybně by této kampani nečelil, pokud by se někde v klidu věnoval výrobě lektvarů. Kolega Snape - a kolegyně McGonagallová samozřejmě také - čelí nelehké situaci, my jim máme být pomocí, a ne přítěží. A tvá poznámka byla spíše jízlivá nežli pomocná."
"To ovšem nic nemění na tom, že pravdivá," nedal se zastavit Armando Dippet přes nesouhlas, který dávaly najevo ostatní portréty.
"Kolega Snape si je toho všeho nepochybně vědom, drazí kolegové," vložil se do hovoru Lawrence Everard. "Jak jsem jej poznal, je to muž, který přes chyby mládí sleduje jen nejlepší zájem Bradavic. A nyní ví, že je v nejlepším zájmu Bradavic, aby se stáhnul a jeho jméno dobrou pověst školy nepoškozovalo."
"Souhlasím, Lawrenci," přikývnul Vindictus Viridian. "Další oficiální působení kolegy Snapea, byť jen na místě zástupce, není v zájmu Bradavic. Pokud tedy o můj názor stojíte, pane kolego," podíval se na Snapea, "naprosto souhlasím s tím, že vás formální ředitelka školy má odvolat. Proč jste tak vlastně dosud neučinila, drahá kolegyně?"
"Doufala jsem, že to nebude nutné," vzdychla si Minerva a zapečetila dopis, který právě dopsala. "Ale nutné to je, nejenom kvůli dopisům rodičů. Dnes dopoledne jsem byla za ministrem, Severusi."
Snape zvedl hlavu. "To mě nepřekvapuje. Kdybys mě již odvolala, nemusel by ti to pan ministr připomínat.Tvé odvolání si dovolit nemůžeme."
"Jestli si nevzpomínáš, ty jsi měl určit nástupce, Severusi," ohradila se Minerva.
"Nevzpomínám si, že bych s tvým názorem ohledně změny nástupnictví souhlasil. A určit nástupce je výhradní pravomoc ředitele školy. Složila jsi slib, Minervo."
"Jsem si toho vědoma. Ovšem ty mě můžeš z místa nástupce odvolat. Udělej to," řekla rozhodně. "Nenavrhovala bych to, kdybych si nemyslela, že je to v zájmu Bradavic."
"Minerva má pravdu, Severusi," řekl měkce Brumbál. "A já nepochybuji, že ses nad jménem vhodného nástupce již zamyslel."
"Žádný vhodný nástupce mě nenapadá," zavrtěl hlavou Snape. "Minerva je nejlepší variantou."
"Ovšem když tě formálně odvolám z pozice zástupce ředitele, tak někoho jmenovat budu muset. Koho, Severusi?"
"To je tvoje věc. Třeba Kratiknota," pokrčil rameny Snape.
"Proti Filiusovi samozřejmě nic nemám. Ale opravdu ho považuješ za nejlepšího budoucího ředitele?" podíval se na něj zponad brýlí Brumbál.
"Hovořím o formálním zástupci. To Filius bezpochyby zvládne."
"Severusi," vzdychla si Minerva. "Rozhodně je tvoje, nikoli moje věc, abys vybral svého nástupce. Bez ohledu na formální postavení jsi to ty, kdo nese odpovědnost za osud Bradavic. Nemyslela jsem si, že od ní budeš utíkat."
"Svého nástupce jsem vybral, Minervo. Nikdy bych si nepomyslel, že nebelvírská kolejní ředitelka bude od své odpovědnosti utíkat," ušklíbl se Snape.
"Nikdy v historii Bradavic nebyl zasvěcen do tajemství školy nikdo, kdo nebyl nástupcem ředitele, pane kolego," řekl vážně Lawrence Everard. "Zvoleného zástupce budete muset zasvětit. Tajemství by se nemělo dostat do nepovolaných rukou. Tím nechci říci, že je profesor Kratiknot nevhodným kandidátem, neznám jej příliš. Pokud jej však chcete jmenovat, přidávám se k radě Albuse a k názoru kolegyně McGonagallové - důrazně doporučuji, aby byl i nástupcem. A pokud jej za vhodného nástupce nepovažujete, hledejte dál."
Albus Brumbál přikývl. "Děkuji, Lawrenci. Je to skutečně důležité, Severusi. I pokud nebudeš oficiálně ve funkci - dokonce i v případě, že bys přestal být učitelem - bude tvá přítomnost pro bezpečnost Bradavic klíčová. Já jsem samozřejmě Bradavice i po dobu formálního působení Dolores ovládal. A navštěvoval. Z pochopitelných důvodů jsem nechtěl, aby to kdokoli věděl - ani ty ne, Minervo. To tajemství se nesmí dostat mimo toto společenství - kdyby tehdy o možnostech pravého ředitele věděli, mohli tomu snáze zabránit, než když je to vůbec nenapadlo. Magie hradu je silná, ale soustředěnému a cílenému útoku by nemusela odolat. A mám ještě jednu radu - skutečně jen radu, jsem si plně vědom toho, že konečné rozhodnutí a konečná odpovědnost je pouze na tobě, Severusi. Neměli byste zvolit nikoho, koho byste nechtěli za člena Řádu. A přestože si Filiuse vážím, měl jsem důvody, proč členem Řádu nebyl. A vy máte důvody, proč jím není ani nyní."
Snape přikývnul. "O čem s tebou hovořil McLaggen, Minervo? Jestli se nemýlím, chce tě odvolat, pokud nebudeš situaci řešit."
"Nemýlíš se, Severusi. Myslím však, že to neudělá."
"Jistá si tím však nejsi. Předpokládám, že chce také, abych opustil Bradavice."
"Ano, považuje to za nejvhodnější," přikývla stroze Minerva. "Ale netlačil na mne, je si samozřejmě vědom toho, že potřebuji vhodnou náhradu. Prozatím souhlasí, abys tu zůstal a učil Lektvary. Můžeš být nadále i zmijozelských ředitelem. Vlastně navrhoval přesně to, co jsi po mně minulý týden chtěl ty, Severusi."
"Prozatím."
"Nemusíme mu samozřejmě ustupovat. Pochybuji, že má takovou sílu ve Správní radě, aby mne skutečně odvolal. Navíc nevím o nikom vhodném, kdo by mohl převzít Lektvary, byl Zmijozel a mohli bychom mu důvěřovat. Křiklana nepřesvědčím, ledaže by žádná jiná možnost nezbývala… snad. Nemusíme to nyní řešit, do konce školního roku se může stát hodně věcí… Navíc, když teď Romilda-" Minerva stiskla rty a nedořekla. Snape chápal, že je jí mise Romildy Vaneové nepříjemná - a že se jí příčí, že s ní i ona mimoděk počítá jako se správnou, protože užitečnou. A užitečná podle všeho byla, pokud bude to děvče postupovat dosavadním tempem, mohla by skutečně do konce školního roku hroty nepřátelství McLaggena otupit.
Přikývnul.
"Možná bychom nemuseli ani -"
"Už jsem se rozhodl," přerušil ji rázně, protože věděl, kam míří. "Koho navrhuješ, Minervo?"
"Jako nástupce?" zvedla Minerva obočí a Snape téměř neznatelně přikývnul. "Myslela jsem na Auroru Sinisterovou."
"Souhlasím s Brumbálem, že by měl být nástupce členem Řádu. A Auroru nikdy nic kromě jejích hvězd nezajímalo."
"Tím si nejsem jistá. Už jsem uvažovala, že ji za členku Harrymu navrhnu, nezávisle na tomto problému. Pokud se ovšem omezíme jen na učitele, kteří již jsou členové Řádu, tak připadá v úvahu jen Evandrus Virdee, Percy Weasley a George Weasley."
"George Weasley? To žertuješ, že. Především však nikdo z nich není kmenový učitel školy."
"Buď to bude člen Řádu, nebo dlouholetý učitel. Oboje nelze."
"Alespoň sama vidíš, že jsi nepostradatelná. Netěší tě to?" téměř proti jeho vůli se mu kolem úst objevil lehký úsměšek.
"Ne. Nejsem nepostradatelná. Pokud nechceš George - v podstatě tvé důvody i chápu, Severusi, přestože se s nimi neztotožňuji - tak máme tři další kvalitní kandidáty."
"Tři?" zvedl obočí Snape.
"Jistě. Auroru, Evandruse, Percyho."
"O Auroře jsme již hovořili - není členka Řádu a ani po letech nevím, co si o ní myslet. Evandrus odešel, protože se ministrovi protiví jeho sexuální orientace. Pokud je cílem upokojit ministra, Evandrus jej nesplní. Kromě toho je starší než já - a nemluvila jsi minule o tom, že by měl být nástupce ředitele z podstaty věci mladší než on? Percy byl rovněž odvolán ministrem a jeho role za minulé války byla - jemně řečeno - nejasná. A pokud by tě napadnul někdo další, třeba Septima nebo Rolanda, tak -"
"Proti ani jedné z nich nic nemám. Ale jejich členství v Řádu jsem neměla v úmyslu navrhovat. Jsi tedy pro George?" nadzvedla obočí Minerva. "Překvapuješ mě, Severusi."
"Žerty stranou, Minervo. Navrhuji tebe."
Minerva zavrtěla hlavou. "Aurora je čestná a nepochybně se může stát členkou Řádu, jsem přesvědčená, že proti tomu nikdo v Řádu nebude. Evandrus je sice starší než ty, ale podstatně mladší než já. Je velmi inteligentní, jeho… způsob života ministr nyní nijak nezdůrazňoval, ani nemluvil o tom, že by mu vadilo, že je ve škole. Očividně jej uspokojilo, že není ve vedoucí pozici na ministerstvu. Lze tedy očekávat, že jej bude tolerovat i nadále, zvlášť pokud si to dám jako podmínku odvolání tebe, Severusi. Percyho odvolal kvůli Harrymu, jsem přesvědčená, že proti němu osobně nemá vůbec nic. A pokud jde o jeho nejasnou roli - spletl se, ano. V mládí. Nebylo mu tehdy ani dvacet let," stiskla rty a upřeně se na něj zadívala. "Za tu dobu, co zde učí, jsem ho poznala jako nesmírně sečtělého a uvážlivého muže. A George, ne opravdu nežertuji, George je inteligentní, čestný a statečný muž s velkými organizačními schopnostmi a zdravou nedůvěrou k oficiálním autoritám. Nejsem nepostradatelná. Začíná válka a Bradavice potřebují někoho méně unaveného. Rozhodni se, Severusi.
Nerozhoduj se však dlouho, na poslední listopadovou středu ministr svolal mimořádnou správní radu Bradavic. A měl jsi samozřejmě pravdu - nejsem si jistá, že mne neodvolá."

..............................................................



Pokračujte na dokončení kapitoly







 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014