ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Kapitola dvacátá čtvrtá: Never again - dokončení

10. července 2015 v 8:34 | Richenza |  Bless the Child: Kniha čtvrtá - BÍLÝ JEZDEC
Ostrava; téhož dne

Dívala se na svou bývalou spolužačku a na vysokého štíhlého muže, který ji doprovázel. Podařilo se jim to, dostali se až do Čech, aniž by je chytili, dokonce aniž by upoutali jakoukoli nežádoucí pozornost. Nemusela po celou cestu použít žádné kouzlo, a nepoužila je. Vypadala jinak, dokonce ani Kazi ji zpočátku nemohla poznat, a to se už zbavila nepohodlných silikonových vycpávek, které jí měnily tvar nosu, úst a tváří. Dlouhým nicneděláním v Liverpoolu přibrala, vlasy měla ostříhané nakrátko a obarvené na kaštanově hnědou se světlým melírem. Čelo měla zakryté ofinou, barvu očí změnila kontaktními čočkami. Oblečená byla v mudlovském sportovním oblečení s teniskami, pro ni tak netypickém, ven nosila ještě velké sluneční brýle a kšiltovku.


"Nikdy jsem si nemyslela, že se s tebou takhle setkám, Judito," řekla Kazi poté, co si kontrolními otázkami - a Veritasérem - ověřila, že je to skutečně ona. "Tohle je Ari," ukázala svého průvodce. "Toho si asi nebudeš pamatovat, byl v posledním ročníku, když jsme nastupovali."
"Ariel Maisel, hodně jsem o vás slyšel, Judito," řekl bez úsměvu. "Rád vás poznávám, Marko," podíval se zvědavě i na jejího společníka. "Můžu vám tak říkat?"
"Samozřejmě," přikývla bezmyšlenkovitě Judita, aniž čekala na odpověď Marka. Dívala se do známé tváře Kazi i zvláštně protáhlé tváře muže, kterého za ní česká skupina odboje poslala. Jeho tvář byla klidná a působila inteligentně. Nebyl vyloženě nepřátelský, avšak ani přátelský. Měl dlouhé prsty, působil spíše jako umělec než jako příslušník odboje. Měl nádherné oči, přesto byl jeho pohled pevný a cítila z něj sílu i odvahu.
"Proč jsi vlastně přijela, Judito?" dívala se na ni Kazi bez svého obvyklého úsměvu a Judita si uvědomila, že Kazi bez úsměvu vlastně nikdy neviděla. Jenže to bylo předtím. "Jistě si uvědomuješ, jak moc je tvoje přítomnost nebezpečná. A problematická - nebudu ti zastírat, že ne všichni jsou z tebe nadšení."
"Mali vám dať vedieť anglický spojenci," vložil se do hovoru Marko. "Oni Judite veria."
"Jenže oni neviděli, jak moc Juditu ovládal, Marko. Nemyslíme si, že bys to teď nemyslela dobře, Judito. Ale co když tě dostane?"
"Tak mě zabije," pokrčila rameny Judita a srdce se jí rozbušilo. Nenáviděla ho. Jenže nenávist ve skutečnosti nic nemění, nenávist neodděluje, ale poutá. Na lidi, které nenávidíme, myslíme pravděpodobně stejně tolik - ne-li více - jako na lidi, které milujeme. A ona nedokázala přestat na Gellerta myslet. Vlastně chápala, proč jí nevěří, vždyť ani ona si sama sebou ve skutečnosti jistá nebyla.
"Možná. Možná ne. Pamatuju se ze školy, že tobě toleroval věci, které by nikomu jinému neprošly. Už jen to, že jsi tak okatě kamarádila s Alou, a on to blahosklonně přehlížel. Řekni, co víš o smrti Petra? A je pravda, že je po smrti i Ala?"
"O Petrovi nevím nic jiného, než bylo i v novinách. A Ala… ano, je mrtvá," sklopila Judita hlavu. "Dozvěděla jsem se to až potom, Kazi, a vlastně náhodou. Nechtěl, abych to věděla. Tohle všechno plánoval beze mě."
"A co všechno plánoval s tebou?" podíval se na ni zkoumavě Ari.
"Ne se mnou. Přede mnou," skousla ret Judita.
"V tom je snad rozdíl?" nedal se Ari.
"Je v tom rozdiel. Judita ľutuje toho, čo nespravila. A sama sa ničoho zlého nedopustila," mračil se Marko. "Neprišli sme preto, aby ste jej vyčítali, čo spravila pred tím, ako od nej odišla. A to čo robí on, nie sú jejzločiny. Judita za to nemôže," řekl pevně, a Juditu jeho obrana zasáhla snad ještě více než obvinění ve slovech Ariho. Protože právě Marko by jí měl co vyčítat, na rozdíl od Ariho.
"Jsem poněkud přecitlivělý na všechny ty nevinné, pohodlně uvelebené ve svém světě, co nic neudělali. A co nechápou, že problém je právě v tom, že nic neudělali," nakrčil Ari pohrdavě horní ret.
"Já to vím, Ari, můžu vám tak říkat?" odpověděla Judita a pokusila se o úsměv.
"Jistě," odpověděl Ari bez jakéhokoli výrazu.
"Já přece vím, čím jsem vinná, vím to mnohem líp než vy. Ptala jsi se, Kazi," otočila se ke své bývalé spolužačce, "proč jsem přijela. Právě proto jsem přijela. Nechci se schovávat. Chci něco dělat. Já přece vím, že mám co napravovat."
"Potřebujeme vaši pomoc. Hlavně Marka - pokud teda dokážeš přesvědčit svoje lidi, jak velký nebezpečí jim hrozí," řekla věcně Kazi. "Ari, nemá smysl se dívat dozadu. Dost problémů máme před sebou. Judito, abys pochopila Ariho, měla bys vědět, že…" podívala se na Ariho, "chceš o tom mluvit, Ari?"
Ari pokrčil rameny. "Není to tajemství. Matka je mudla. Její rodiče oba přežili válku. Jako jediní z celých rozvětvených rodin. Běžný příběh. Nebo vlastně ne, dost bylo takových, z nichž nepřežil nikdo."
Judita polkla. Ariel Maisel, to je nepochybně židovské jméno, měla si to uvědomit hned. Vlastně to bylo logické, kdo jiný by se měl zapojit do boje proti Gellertovi než potomci těch, kterým tehdy tolik ublížil? Jenže o těch miliónech obětí holokaustu ve skutečnosti nikdy ve spojení s Gellertem neuvažovala. Věděla to, jistěže to věděla. Už dlouho nepochybovala o tom, že je Gellert tím samým Gellertem Grindelwaldem, který rozpoutal nejhorší válku v historii lidstva. O tom, co se tehdy dělo, se ve škole učili - dokonce i v mudlovské libeňské škole, kterou navštěvovala před přijetím do školy čar a kouzel v Housce. A ona… I poté, co prohlédla, co přestala slepě přitakávat všemu, co říkal Gellert, ji zajímala jen její rodina, jen jejílidé… Ari měl právo ji nevítat s otevřenou náručí.
"To je mi líto," řekla konečně.
Ari se stále neusmál, ale přikývnul. "Dobře. Budeme se dívat dopředu. Marko, evakuace už probíhá. Nesedíme se založenýma rukama. Nechceme, aby se to opakovalo. Nepomáháme jen svým lidem, teď už ne," podíval se na ně. "Rodiče Alitey Rixové - možná jste je potkali v Británii - se momentálně snaží o azyl pro ně v Americe. Další naši lidé jednají s vládami Kanady, Austrálie a Nového Zélandu. Zatím ale marně. Ne, že by vůbec nepřijímaly. Jenže imigrační procedury jsou složité a počty omezené. Lidé se záznamy v rejstříku trestů a bez kvalifikace prakticky nemají šanci. Jistě tušíte, že to může být problém."
Marko zaraženě přikývl. "Nevedel som, že je to až taký problém. Veď… veď sme sem prišli práve preto, aby sme ich dostali preč. Naši anglickí priatelia nás práve preto sem poslali. Bolo to zbytočné?"
"Naši přátelé s tím nemají nic společného, to je záležitost britské mudlovské vlády. Pokud vím, tak se s tím naopak Fénixův řád snaží něco udělat. Ale nesmíte se jim divit, opravdu je tam už uprchlíků dost. A to je to, co po vás potřebujeme."
"Abychom přesvědčili mudlovské vlády?" zeptala se udiveně Judita.
"Ne, na tom dělají jiní. Ještě existují země, které jsou ochotné je přijmout. Brazílie, Venezuela, Argentina, Chile… A Indie, přes to, jak je přelidněná a chudá, ale tam by to měli hodně složité. Jenže do žádné z nich se vašim lidem nechce, protože tam nedostanou..." mávnul rukou. "To je jedno. Potřebujeme, abyste je přesvědčili, že situace je natolik závažná, aby tam odjeli. I na Slovensku, samozřejmě."
"Rozumiem. Dajaké kontakty mám. Nie však na čarodejníkov."
"Nebyla jsi to ty, kdo se přátelil s našimi slovenskými spolužáky?" otočila se na Juditu Kazi. "Třeba s Melánií?"
"Nemyslím, že bychom byly zrovna kamarádky," zavrtěla hlavou Judita. "Myslím ale, že je vám jasný, že Melánie nám nepomůže."
"To nevím. Ale ty to nepochybně víš líp," pokrčila rameny Kazi.
"Máme lidi i na Slovensku, ovšem ještě uvidím, jestli vám je…" zamračil se Ari. "V každém případě začnete v Čechách, pak se uvidí. Co nejdříve. Odvážejí je rychleji, než jsme schopni je evakuovat. A hlavně vázne jejich spolupráce, jak jsem říkal. I proto potřebujeme další cílové země, kam ovšem nikdo z nich nechce odjet. Myslí si, že tak zle není. Něco mi to připomíná," dodal ponuře Ari. "A nejde jen o Čechy a Slovensko, Marko. Nejohroženější jsou nyní v Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku. Jenže tam nemáme žádný kontakt a oni jsou jednoduše nedůvěřiví, což jim samozřejmě nevyčítám. A předpokládám, že čistky budou pokračovat i na Západě, jakmile se vypořádají s muslimským problémem. Znáte někoho, kdo by mohl pomoct?"
"Mohol by som kontaktovať Medzinárodnú rómsku úniu."
"To jsme zkoušeli. Všichni známí funkcionáři již zmizeli. Vy ale mluvíte romsky, Marko, ne? Mohl byste získat jejich důvěru?"
"Niečo vymyslím," odpověděl vážně Marko. "Mám priateľov v Čechách, môj otec sa skrýva na Slovensku. Ale pokiaľ ide o Maďarsko, Rumunsko… nájdeme niekoho, o tom nepochybujem. Ale ja nemôžem… My pôjdeme ďalej."
"Kam dál?" zeptala se zaraženě Kazi.
"Hledat ty tábory," odpověděla místo Marka Judita.
"Tábory?" zvedl obočí Ari. "Vy snad víte, kde jsou? Jak je najdete? Jak se nenecháte chytit? Umíte vůbec rusky?" vychrlil na ně nesouhlasně. "Rusové jsou Jeho spojenci, což zrovna vám nemusím nepochybně zdůrazňovat."
"Nemusíte. Ostatně nepochybuji o tom, že řadu věcí víte právě ode mě, přes naše britské přátele, nemám pravdu?" podívala se na něj ostře. "A ze stejných zdrojů určitě víte i to, Ari, že neznám jejich přesnou polohu. Je mi jasné, že se neobejdu bez pomoci místních. Několik jich znám a minimálně na jednoho se snad můžu obrátit. A ano, rusky umím, učila jsem se na škole a už půl roku si ruštinu intenzivně opakuju."
"Myslíš Jegora, že?" vzpomněla si Kazi na jejich bývalého spolužáka, který trávil poslední ročník školy na stáži v Housce. "Neměl rád Romana, teda… ty víš koho. Ale do tebe byl zamilovaný," usmála se.
"No… vlastně mi to jednou i řekl, než si všimnul, jak se věci mají," skousla rty Judita.
"Judita, ty sa na to pripravuješ už pol roka?" podíval se na ni překvapeně Marko. "Ale… to si ešte nevedela, že Timka… a stará mama…"
Neodpověděla, jen rozpačitě zavrtěla hlavou. Neřekla, že se na cestu na Sibiř, tak beznadějnou a podle toho, co o transportech věděli, i nebezpečnou, připravovala již dříve. Nebylo to potřeba, bylo jim to jasné. A bylo to jasné i Arimu, protože se na Juditu najednou díval s naprosto jiným výrazem.
"Možná… možná najdeme i další kontakty v Rusku, Judito. Ale teď vás potřebujeme tady."
"Vy nás? Snad my vás," odpověděla Judita. "Ari… udělali jste velký kus práce, vůbec jsem netušila, jak moc jste toho už dokázali. Vlastně až teď, když jsem vás potkala, mám pocit, že máme nějakou šanci. Že se to může podařit."
"Nevím, co se podaří. Ale udělám všechno pro to, aby se to už nikdy neopakovalo. To, co se stalo, se nesmí už nikdy stát."
"Díky, Ari," odpověděla Judita a Ari jí poprvé úsměv vrátil.
Měl pěkný úsměv.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 KattyV KattyV | Web | 22. července 2015 v 17:29 | Reagovat

Judita - je zvláštní, jak zrovna tuto postavu mám ráda. Ví, že něco dělat měla daleko dříve, ale snaží se to napravit. To není málo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014