ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Kapitola dvacátá třetí: Everybody Knows

3. července 2015 v 0:01 | Richenza |  Bless the Child: Kniha čtvrtá - BÍLÝ JEZDEC

"The Irish Republic is a dream no longer. It is daily sealed by life blood of those who proclaimed it. And every one of us they shoot brings more people to our side. They cannot imprison us for ever and from that day of our release. We must act as if the Republic is a fact. We will defeat the British Empire by ignoring it."
Eamon de Valera


Písničku si pusťte zde.


Kapitola dvacátá třetí: Everybody Knows



Everybody knows that the dice are loaded
Everybody rolls with their fingers crossed
Everybody knows that the war is over
Everybody knows the good guys lost
Everybody knows the fight was fixed
The poor stay poor, the rich get rich
That's how it goes
Everybody knows
Everybody knows that the boat is leaking
Everybody knows that the captain lied
Everybody got this broken feeling
Like their father or their dog just died

Everybody talking to their pockets
Everybody wants a box of chocolates
And a long stem rose
Everybody knows

Everybody knows that you love me baby
Everybody knows that you really do
Everybody knows that you've been faithful
Ah give or take a night or two
Everybody knows you've been discreet
But there were so many people you just had to meet
Without your clothes
And everybody knows

Everybody knows, everybody knows
That's how it goes
Everybody knows

And everybody knows that it's now or never
Everybody knows that it's me or you
And everybody knows that you live forever
Ah when you've done a line or two
Everybody knows the deal is rotten
Old Black Joe's still pickin' cotton
For your ribbons and bows
And everybody knows

And everybody knows that the Plague is coming
Everybody knows that it's moving fast
Everybody knows that the naked man and woman
Are just a shining artifact of the past
Everybody knows the scene is dead
But there's gonna be a meter on your bed
That will disclose
What everybody knows

And everybody knows that you're in trouble
Everybody knows what you've been through
From the bloody cross on top of Calvary
To the beach of Malibu
Everybody knows it's coming apart
Take one last look at this Sacred Heart
Before it blows
And everybody knows

Oh everybody knows, everybody knows
That's how it goes
Everybody knows

Leonard Cohen


Londýn, Ministerstvo čar a kouzel; 15. listopadu 2012

Ve středu se konalo zasedání malého senátu Starostolce, v němž měly být projednány případy, které dostala na starost Hermiona. Nebylo jich mnoho a nebylo tam nic složitého, samé rodinné záležitosti. Vše probíhalo hladce - nepochybně i díky tomu, že Hermiona byla připravena pečlivě - ale jen do okamžiku, kdy začalo projednávání vcelku banálního rozvodu a vstal Humphrey Sadler, upjatý zástupce čaroděje, který rozvod navrhoval.
"Ctihodnosti," oslovil předsedkyni senátu, za niž si dnes přítomní členové zvolili Millicent Bagnoldovou, jak se v případě rodinných sporů stalo již téměř pravidlem. "Vznáším za navrhovatele námitku vůči přítomnosti ctihodného člena Starostolce Williama Urquarta a tajemnice Starostolce Hermiony Snapeové z důvodu podjatosti."
"A v čem má spočívat jejich podjatost?" zvedla stará žena s přísným výrazem oči od spisu, který jí Hermiona připravila.
"Můj mandant žaluje svou manželku na rozvod manželství z důvodu jejího zavinění, tedy konkrétně dokonané nevěry žalované. Máme za to, že přítomnost osob, které jsou podezírány z takového vztahu, je nejen naprosto skandální, ale může mít za následek ovlivnění rozhodnutí."
Hermiona se na něj nevěřícně podívala a sevřela rty. Už ji obviňovali z lecčehos. Ale o tom, že by měla mít poměr s Williamem Urquartem, ještě neslyšela. Byla pravda, že s ním vycházela vždy poměrně dobře a v poslední době, po návratu z mateřské dovolené, byly jejich kontakty dokonce ještě častější než předtím. William byl velmi inteligentní muž přibližně stejného věku jako její manžel, vystudovaný právník s mnohaletou praxí v kouzelnické advokacii. Skutečně ji v poslední době několikrát navštívil v kanceláři, aby s ní prodiskutoval případy, které měla přiděleny. A dvakrát potom spolu zašli na pozdní večeři, minule se s ní dokonce zdvořile přemístil až k hranicím školních pozemků… Vše samozřejmě bylo čistě pracovní, vůbec ji nenapadlo, že by za tím mohl někdo hledat něco jiného. A hlavně - jak se o tom, promerlina, Sadler dozvěděl?
Překvapená byla očividně i její ctihodnost. "Z čeho dovozujete takový vztah?" zeptala se udiveně a podívala se tázavě na svého kolegu. William Urquart jen s nádechem pobavení zavrtěl hlavou a něco jí potichu řekl. "Jste si, doufám, vědom toho, že obvinění bez důkazů je způsobilé dotknout se cti pana Urquarta a paní Snapeové, pane Sadlere."
"Jistě, ctihodnosti," přikývnul Sadler. "Pokud vaše ctihodnost dovolí," otevřel aktovku a vyndal z ní ranní výtisk Denního věštce. Hermiona stiskla pěsti skryté v dlouhých rukávech hábitu. Jak mohla zapomenout na neutuchající péči, kterou Rita Holoubková věnovala jí a jejímu soukromému životu. Advokát došel pomalu k senátu a položil výtisk novin před madam Bagnoldovou.
"Netvrdil bych něco takového bez důkazu, ctihodnosti, vážený senáte. Aniž bych se chtěl dotýkat cti kohokoli z přítomných, jsou zvláštnosti osobního života paní Snapeové již dostatečně známou skutečností. Podotýkám, že proti tvrzením uváděným v tisku nikdy nevznesla žádnou stížnost či dokonce žalobu. A pokud jde o dnešní informace tisku, kterými jsem byl, přiznám se, přes to všechno překvapen, jsou podloženy natolik, že budí důvodnou pochybnost. A důvodná pochybnost, jak je nepochybně Senátu známo, pro vyloučení pro podjatost postačuje."
Hermiona netušila, co v tom článku je a proklínala samu sebe, že si noviny ráno nepřečetla. Jenže v poslední době se Věštci raději vyhýbala. Byla to chyba - tím, že nebude informována, vliv těch článků na ostatní - a tedy i na její život - nezmizí. Přesto zvedla ruku, byla přesvědčena, že v novinách nemůže být nic závažného, když se nic ve skutečnosti nestalo a stát nemohlo.
"Prosím, madam tajemnice," vyzvala ji Millicent Bagnoldová.
Hermiona se postavila a zvedla hlavu: "Ctihodnosti, nevím sice, co přesně v dalším ze série nactiutrhačných článků je, nicméně upozorňuji, že to je irelevantní. Podjatost může být pouze důsledkem vztahu k osobám, o nichž Starostolec rozhoduje, popřípadě k věci samé. Nic takového zástupce žalobce netvrdí. Nepovažuji proto ani za nutné se k těm směšným a nepravdivým obviněním vyjadřovat a navrhuji námitku zamítnout."
"Děkuji za názor, madam tajemnice. Chce se k tomu vyjádřit někdo další ze senátu?"
Hermiona se s napětím podívala na Williama Urquarta, ten se však jen na ni usmál a zavrtěl hlavou.
"Já, ctihodnosti," promluvila Melissa Prewettová, švagrová Molly, kterou Hermiona nesnášela od první chvíle, kdy se s ní setkala na svatbě Rona a Carys. "Souhlasím s návrhem pana žalobce. O objektivitě a mravní bezúhonnosti členů senátu - a dalších osob zúčastněných na soudním řízení," podívala se nesouhlasně směrem k Hermioně, "nesmí být žádná pochybnost. A fotografie v tomto článku," zvedla noviny do výše, "vzbuzují více než pochybnost. Nebudu hovořit o dalších podezřeních - ostatně na tom, že se madam tajemnice schází s Harrym Potterem, není vzhledem ke skutečnostem, které jsou jistě všem přítomným známy, nic nového. Souhlasím s tím, že tyto… vztahy mohou mít vliv na rozhodování, a navrhuji námitce vyhovět."
Millicent Bagnoldová přikývla. "Chce se vyjádřit žalovaná?"
Povstala mladá zástupkyně rozvádějící se ženy, jejíž jméno Hermiona neznala. "Žalovaná má za to, ctihodnosti, vážený senáte, že žalobce netvrdil, natož aby prokázal jakýkoli konkrétní vztah madam tajemnice či ctihodného Williama Urquarta k osobě žalobkyně, žalobce, jiné zúčastněné osobě či záležitosti, jež má být rozhodována. Námitku podjatosti proto považujeme rovněž za absurdní a navrhujeme její zamítnutí."
"Prosím veřejnost i strany o opuštění sálu. Senát se poradí. Vy samozřejmě také, madam tajemnice," upřela Millicent Bagnoldová bezvýrazný pohled na Hermionu.
Hermiona vstala a zamířila ke dveřím. Zlobila se sama na sebe, že ji Sadler a Melissa Prewettová rozrušili více, než měli. Neměla se přece za co stydět.
Venku se opřela o zeď a v nepříjemném tichu se dívala přímo před sebe. Nejraději by utekla, přestala bojovat s pomluvami, proti kterým se tak těžko brání, proti neustávajícím podezřením živícím sama sebe, kterým přes jejich absurdnost téměř všichni věřili. Věřila jim nejspíš i ta vcelku milá čarodějka i její klientka, která se na Hermionu letmo podívala a plaše se pousmála. Myslí si, že jsme na jedné lodi, pomyslela si Hermiona. Jenže ona nevěrná nikdy nebyla. Tu paní, která bránila své manželství, nebo možná spíše polovinu jmění, o něž by při prokázaném zavinění rozvratu manželství přišla, neodsuzovala. Ale na jedné lodi nebyly. Možná by všechna ta obvinění snášela lépe, kdyby na nich něco pravdy bylo. Ale ona si nikdy ani neužila - a minimálně Brett Hathaway se jí svého času hodně líbil. Nikdy s ním, ani s nikým jiným nic mít nemohla. Žila po většinu svého života v naprostém celibátu - a Holoubková z ní udělala prototyp ženy sebevědomě střídající partnery. Kterou nejspíš byla ona sama, ušklíbla se Hermiona. Jenže ona v tomto na výběr nikdy neměla. Stiskla rty i pěsti. Nedá se. Utéct, opravdu chtěla před chvílí utéct? Kvůli těm článkům plným naprosto nepodstatných dohadů bez jediného skutečného důkazu? Co je na tom, když s někým jde na pracovní večeři, špatného? Proč by se za to měla jakkoli omlouvat? Ne, neuteče, a nejen proto, že je přesně tam, kam ji vyslal Řád.
"Vstupte do síně," ozval se kouzlem zesílený hlas soudní zapisovatelky.
Když vešla dovnitř, podívala se na Williama Urquarta, ten však jen pokrčil rameny a omluvně se usmál.
"Povstaňte," pronesla slavnostním hlasem její ctihodnost, sotva se Hermiona usadila. "Slyšte rozhodnutí Starostolce. Námitce žalobce se vyhovuje. Jednání se odročuje na neurčito za účelem jmenování nového tajemníka a vypracování nového stanoviska."
Hermiona se nepodívala na nikoho v síni, ani na Williama Urquarta ne, jen třesoucíma rukama srovnala všechny pergameny do spisu a zamířila ke dveřím.
Když vyšla ven, uslyšela za sebou kroky.
"Hermiono, je mi to líto. Vůbec mě nenapadlo, že by to mohli takto zneužít."
"Já se omlouvám, Williame. Doufám, že jsem vám nezpůsobila žádné nepříjemnosti," řekla upjatě, aniž se zastavila.
William jí položil ruku na rameno a otočil ji k sobě. "Nezpůsobila jste mi žádné nepříjemnosti. Ale…" zaváhal. "Nebudu tvrdit, že rád, ale pokud to považujete za potřebné, jsem ochotný vysvětlit celou záležitost vašemu manželovi. A nikomu jinému do toho nic není."
Hermiona se na něj překvapeně podívala. Jemu to nevadí? Je přece ženatý, určitě to, co si dnes večer doma vyslechne, nebude příjemné. "Ani vaší manželce?"
"Moje paní je moudrá žena. Tak co, budete chtít, abych se za vás vrhnul do střetu s rozlíceným a strašným Snapem?" usmál se.
"Můj manžel je moudrý muž," vrátila mu úsměv.
"Tak to jsem rád. A nemračte se, nikdo jiný nás nemusí zajímat. Nevšímejte si štěkotu psů, nemáte to zapotřebí. Zvu vás na oběd, Hermiono."
"Proč? Chcete je provokovat?"
"Provokovat?" odpověděl s přehnanou a oficiální vážností, kterou jí připomněl George. "Já, ctihodný člen Starostolce? To bych si nikdy nedovolil. Nemáme se za co stydět, Hermiono," pokračoval normálním tónem. "Cokoli jiného by bylo přiznáním viny. A hlavně - jednoduše jsem s vámi rád."
Hermiona se usmála. Nebyla si jistá, jestli má pravdu, ale věděla, že jako důkaz zneužijí cokoli - i když s ním půjde, i když ne. A jít s ním na oběd byla příjemnější varianta, i jí se s ním dobře povídalo. Rozhodně neměla náladu teď hned čelit pohledům své asistentky a kolegyň. Vlastně oběd s inteligentním mužem byl přesně to, co v tuto chvíli potřebovala.
"Dobře, Williame," přikývla.

.....


Když se vrátila do kanceláře, čekal tam na ni Harry.
"Hodláš trochu pomoci těm pomluvám, co kolují?" posadila se unaveně do křesla.
"Jakým pomluvám?" pokrčil rameny Harry.
Hermiona před něj hodila Denní věštec, jenž si po obědě obstarala. "Je tam i milá zmínka o tom, že na večeře chodím i s tebou."
"No, tak jsme jednou po práci zašli na steak. A má být? To přátelé dělají. Holoubkovou přece nemůžeš brát vážně," mávnul bezstarostně a lhostejně rukou, jako by nikdy neusiloval o to, aby byli více než jen přáteli.
"Já to vážně neberu. Problém je v tom, že ostatní ano," sevřela Hermiona rty a posadila se naproti Harrymu.
"Bylas už na obědě? Když už jsme ti milenci, tak že bych tě pozval, ať mají o čem psát."
"Už jsem byla. S Williamem Urquartem, což nepochybně bude v zítřejším vydání."
"To je ten tvůj nový milenec?" podíval se na ni poťouchle a než Hermiona stihla zareagovat, dodal: "Já jen abych věděl, jestli jsem v dobrý společnosti. Urquart hlasoval pro mě, tak ho budu tolerovat. Prozatím. To mi víc vadil ten pitomec McLaggen."
"O něm už dlouho nepsali," řekla zamyšleně Hermiona. "Myslím jako o mém... Dáš si čaj nebo kávu?"
"Pivo."
"Ne v práci, Harry. Teď opravdu není vhodná doba poskytovat jim jakoukoli záminku. Stačí, že jsi tu. Udělám čaj."
"No jo. Jasně že o něm nepsali. Je to ministr. Jen mi ještě řekni," nepřestával si ji dobírat, "je Urquart lepší než já? A co ten Hathaway, co jsi s ním byla minulý týden, to je mudla, ne?"
"Harry, na takové fóry vážně nemám náladu. Dneska mi kvůli tomu článku vzali případ. Prý jsem podjatá, když jde o manželskou nevěru. Takový nesmysl. Podjatost se definuje úplně jinak. Jak vůbec může právník něco takového vypustit z úst?"
"Proč by nemoh? Pokud se mu to hodí, použije všechno, nedělej, že tě to překvapuje. Kromě toho, komu jsi z těch dvou fandila?"
"Té ženě, samozřejmě. Tomu chlápkovi šlo jen o to, aby jí nemusel dát polovinu majetku. A ona měla tři děti. Vždyť to bylo celé jen záminka, to je jasné."
"No vidíš, takže jsem měl pravdu," řekl vážněji Harry. "Jen dělal svou práci, nesmíš si to brát osobně. S tebou to vůbec nesouviselo. Ani ty články ne, jsem přesvědčený, že je za tím Malfoy. Nejde jen o tebe, ale i o Joshe. A o mě, samozřejmě."
"Proč o Joshe?" nakrčila čelo a postavila na stůl konvici s čajem a hrníčky.
"To se ptáš ty mě?" zvedl obočí Harry. "Všimni si, jak jdou po tvým muži. I to, že jdou po tobě, nejspíš směřuje hlavně proti němu. Chtějí ho dostat z Bradavic, potvrdila mi to i Romilda. Tenhle odbor v tom může mít svou roli, stejně jako můj. Jenže tam už nejsem. Takže tebe odsud taky potřebujou odstranit."
"To mi došlo. A to, že jdou po Severusovi, jsem si samozřejmě taky všimla," stiskla rty. "Jen… myslíš, že můžou vědět, že Joshua…"
"Nevím. Ale je potřeba počítat se vším, ne? Jedna verze proroctví se tehdy ztratila. Malfoy ho docela dobře může znát."
"Jenže to by už dávno…" Hermiona skousla rty, tohle vyslovovat nechtěla.
"Možná, a možná je odrazujou právě naše bezpečnostní opatření a přítomnost Snapea. A možná mu jen trvalo dlouho, než to proroctví pochopil. A teď zvyšuje tlak na tebe a tvýho manžela, protože teď už ví… Ale… třeba jsem jen zbytečně podezíravý, může za tím být dost dobře i jen McLaggen."
"Severus by řekl, že zbytečná podezíravost neexistuje. Mluvil jsi s ním o tom?"
"Ne. Ale on si nepochybně všimnul, že jdou hlavně po něm."
"Toho si nešlo nevšimnout," odpověděla Hermiona tiše.
Harry přikývnul a zachmuřil se. "O Dorcas jsem věděl. O Carmichaelových ne."
"Bylo to projednané před plénem Starostolce a byl osvobozen. Už to nejde projednávat znovu," ohradila se okamžitě.
"To neznamená, že to lidem nebude vadit, Hermiono," míchal Harry zamyšleně lžičkou čaj. "Víš o tom něco bližšího?"
"Věděl o tom Brumbál," ignorovala jeho otázku Hermiona. "Pokud je to někoho chyba, je to chyba Brumbála."
"I o Carmichaelových?" zeptal se pochybovačně Harry.
Hermiona neodpovídala. O Carmichaelových nic nevěděla. Severus o nich nemluvil, a ona se neptala, ani si to nijak sama nezjišťovala. Nebylo to přece důležité, ujišťovala se, na jejím vztahu k Severusovi by to nic neměnilo. "Kvůli tomu jsi přišel?" zeptala se tiše. "Možná by sis měl promluvit s ním, pokud máš o něm pochybnosti."
"Nemám pochybnosti, pokud jde o jeho loajalitu k Řádu, Hermiono. A to co bylo… nepotřebuju s ním o tom mluvit, vlastně ani nechci. Promiň, vím, že je to těžké i pro tebe, vlastně pro tebe mnohem víc. Nepřišel jsem kvůli tomu. Chtěl jsem se s tebou o něčem poradit. Víš něco o Irsku?"
"Něco ano, tak jako každý. Máš pod sebou ale celý odbor specialistů na zahraničí, Harry. Proč se nezeptáš jich?" odpověděla Hermiona s ulehčením, že Harry změnil téma.
"Protože když se zeptám hloupě, hned se to roznese," povzdechnul si Harry. "Navíc nevím, kdo z nich donáší McLaggenovi. Potřebuju vysvětlit, jak je to s tím, že irský ministr čar a kouzel tvrdí, že je samostatný. Do jaké míry jsou teda s námi? Teď jeho samostatnost uznalo evropské společenství kouzelníků, tedy jeho princeps Roman Wulf, což je samozřejmě Grindelwald. Mimochodem, zdá se, že to McLaggen konečně začíná brát na vědomí, nejspíš díky Romildě. Podařilo se nám, teda asi hlavně jí, vymluvit mu návštěvu u něj. Ale teď po mně chce, abych vyřešil otázku loajality Irů. Proč by ale šli proti nám? Vždyť snad dneska už všichni mluví anglicky… vztahy jsme měli vždy dobrý, ne? V Bradavicích vždycky studovalo hodně irských studentů… Co se to děje?"
"Nestudovali tam všichni. Jen ti, co měli vztahy dobré, a hlavně ti, kteří žili v Británii. Co víš o mudlovské irské politice a historii?"
"Mají republiku, to vím. Ale jak to že kouzelnici jsou pod námi? Tedy byli, teď už si to očividně nemyslí."
"Harry, pokud máš řídit mezinárodní vztahy, měl bys o tom opravdu něco vědět. Co jsi vlastně dělal při studiu mudlů? A prvních pět let základní školy?" povzdechla si Hermiona. "Jsi vrchní ředitel mezinárodních vztahů, měl bys -"
"Nestál jsem o to!" vstal Harry a začal nervózně přecházet po kanceláři. "Nikdy jsem netvrdil, že na to mám."
"Ale jsi tam. Takže na to jednoduše mít musíš, Harry!"
"To asi nevím!" odpověděl Harry stále ještě rozhořčeně. Po několika minutách, kdy Hermiona mlčela, se posadil. "Potřeboval bych tě u sebe."
Hermiona si vzdychla. "Vlastně bych odtud docela ráda utekla. Ale nikomu to neříkej. Řád mě sem vyslal a nějaké pohledy a postranní řečičky na to nesmí mít vliv. Jak jsi správně upozornil, někdo mě tu nechce. Takže tu vydržet musím. Nemám ve zvyku se vzdávat."
"To jsem si už všimnul," povolil konečně Harryho zamračený výraz. "Já taky ne."
"To vím taky, Harry," usmála se Hermiona. "Porazil jsi Voldemorta. S mezinárodní politikou si poradíš taky. Můžeš požádat o specialisty i Evandruse. A myslím, že bys měl více spolupracovat s Percym. Nejspíš na to i čeká."
"Je mi hloupý, že o tom vím tak málo. Řekni mi aspoň základy, ať vím, jak se mám vlastně ptát. A začni třeba tím, jak je možný, že irští kouzelníci nejsou samostatní, když mudlovské Irsko je. Vždyť kouzelnický ministr je vždycky ministrem mudlovské vlády. Tak jak je to s tím irským?"
"Dobře Harry," přikývla Hermiona. "Máš pravdu, obvykle kouzelnické uspořádání kopíruje mudlovské. Ale ne vždy, samostatné mudlovské Irsko, kde kouzelníci zůstali poddanými Jejího Veličenstva - a tedy irský ministr čar a kouzel formálně podléhal britskému - není jediné. Třeba Moldávie patří pod rumunského ministra čar a kouzel, který má v Kišiněvě jen pobočku, existenci Sovětského svazu, stejně jako současnou samostatnou republiku moldavští kouzelníci vždy ignorovali. Samostatní zůstali kouzelníci z Litvy, Estonska… Nebo vezmi si třeba země Koruny české - ty měly vždy vlastního, nezávislého ministra, dokonce i když spadaly pod Rakousko, protože svůj stát nikdy formálně neztratili, jen se jejich králem stal panovník jiné země. Takže český ministr čar a kouzel spolupracoval s rakouským, uherským - a všichni se považovali za vzájemně si rovné ministry právě vládnoucího císaře."
"To jsem netušil. Ale co ti Irové? Proč kouzelníci zůstali pod námi, když mudlové založili samostatný stát?"
Hermiona spolkla poznámku, že o tom všem by Harry něco tušit měl, když o tom vyprávěl na svých hodinách profesor Binns, a raději pokračovala: "Protože neměli zdaleka takový důvod jako mudlové. Měli totiž fakticky plnou autonomii už od poloviny 19. století, kdy se Starostolec formálně rozdělil a irský si začal volit svého ministra, nám podléhali pouze formálně. Vždyť i na mistrovství světa ve famfrpálu mají už sto padesát let vlastní národní tým."
"Jo, to vím. Proto mě to spletlo," zamručel Harry. "Jak jsem měl promerlina vědět, že nejsou samostatnou zemí?"
Hermiona raději nic neřekla, přestože nechápala, jak Harry může nevědět něco tak základního. "Takže, Harry, problém byl v tom, že mudlové autonomii tehdy nezískali - tam mudlovská vláda pokračovala ve své stupidní politice, a oni jim nikdy neodpustili hladomor, který nazývají genocidou."
"A byl jí?"
"Chci věřit tomu, že ne. Ne, nemyslím, že to byl záměr. Lidská stupidita a lhostejnost jsou vcelku dostatečnými a uvěřitelnými důvody. Nicméně, i v době, kdy byl hladomor nejhorší, tak se pořád z Irska vyváželo mnoho tisíc tun obilí. Když chtěli Irové export obilí zastavit, rozhodla britská mudlovská vláda, že zákaz vývozu nepřichází v úvahu, protože jedině volný obchod je správná cesta. Z více než osmi milionů obyvatel přes jeden milion zemřel hlady nebo v důsledku hladu. Další milion a půl se vystěhoval. Celé oblasti byly pusté. I po hladomoru opustilo zemi ještě nejméně dalších pět milionů obyvatel, protože hloupá politika mudlovské vlády pokračovala. Irsko je jedinou zemí světa, která má dnes poloviční počet obyvatel než v polovině 19. století. To všechno se stalo v době, kdy naše země bohatla, kdy již existovaly parníky a železnice, kdy Anglická banka disponovala skoro neomezenými prostředky. A kdy v Anglii žádný hladomor nebyl."
"Vlastně se nedivím, že to nazývají genocidou," řekl tiše Harry. "Proto se pak odtrhli."
"Ne, ještě ne. To byla doba, kdy se rozdělil Starostolec, nejspíš i v důsledku těchto událostí. Jenže mudlovské Irsko se odtrhlo příliš pozdě a stálo to příliš krve. Občanská válka se po hromadných popravách a střelbách do civilistů změnila na terorismus - a ačkoli to nechci omlouvat, i to vcelku chápu. Možná jsi slyšel o Krvavé neděli, kde odvetou za střelbu do anglických důstojníků naši vojáci stříleli v Dublinu do civilistů. Na fotbalovém hřišti."
"Na fotbalovém hřišti? To snad ne."
"Ale jméno Eamon de Valera znáš."
"Ne."
"První irský prezident. Doma vcelku oblíbený. Zajímavá osobnost, ale trochu kontroverzní. Jeho nerealistický postoj po podpisu smlouvy o samostatnosti pod svrchovaností královny vedl k naprosto zbytečné občanské válce, kterou ukončila až smrt Michaela Collinse... Ale… pro nás je teď důležitější jiná věc. Víš, jaký byl jejich postoj za druhé světové války, tedy za Grindelwaldovy války?"
Harry zavrtěl hlavou.
"Neutralita. Tváří v tvář nejhorším zvěrstvům neutralita. Na druhou stranu fakticky podporovali Británii, dobrovolníci bojovali, a vláda jim nebránila."
"To nezní úplně dobře," řekl zamyšleně Harry. "Ale ani úplně špatně."
"Se svým irským protějškem ses už setkal?"
Když Harry mlčel, Hermiona si povzdychla: "Takže nesetkal."
"Pozval jsem ho na návštěvu. Vůbec neodpověděl. Mám jet za ním?"
Hermiona se zamračila. "Asi to na něj působilo, že ho arogantně zveš na kobereček. Určitě by pomohlo, kdybys jel za ním, ale… já nevím, Harry, nemusí to být bezpečné. Mluvil jsi o tom s Evandrusem?"
"Ještě ne."
"Prober to s ním a s Percym. A se Severusem."
"Proč s ním?" zamračil se Harry.
"Neříkal jsi, že mu důvěřuješ, Harry?" zeptala se napjatě Hermiona. Přes Harryho ujištění o tom, že nepochybuje o současné loajalitě Severuse, si byla až příliš vědoma toho, že porady vedení Řádu bez Severuse - a bez ní - se staly v poslední době pravidlem.
"To není otázka důvěry. Jen… jednoduše s ním nerad mluvím. Ale už mi to došlo, jak to myslíš, jeho matka byla Irka, že? To bys ho mohla požádat, aby -"
"Ne. Požádej ho ty, Harry. Třeba až se příště sejde vedení Řádu."


Bradavice, téhož dne

"Hnusný počasí," otřepala ze sebe kapky vody.
"Měj respekt ke každému dni, nikdy nemůžeš vědět, zda není poslední," zvedl Snape oči od novin.
"To říkal Brumbál?"
"Ne, to říkám já."
"Rosie už spí?"
"Ano. Joshua ji vzal dneska na procházku. Spolu s malou Bootovou."
"V tomhle dešti?"
Snape pokrčil rameny. "V tomhle dešti krásně usnula. Někomu to počasí očividně vyhovuje. Budeš večeřet?"
"Nemám hlad," zavrtěla hlavou Hermiona a vydala se do dětského pokoje.
"Chápu," přikývl klidně Snape. "S kým jsi byla na večeři dnes?"
Hermiona se zarazila v pohybu a konsternovaně se na něj podívala. "Jak to myslíš? Vždyť… ty přece musíš vědět, že jsou to všechno nesmysly. Že s nikým nic…" jen nevěřícně zavrtěla hlavou.
Zvedl obočí a zpoza novin, které stále neodložil, se na ni vážně díval. "Jistěže vím, že s nikým nespíš. Že nemůžeš. Ale ani ty nepopíráš, že se s nimi scházíš. Proč?"
"Je to pracovní," stiskla rty Hermiona. "Proč bych se s nimi scházet neměla?"
"Protože tu máš dceru?" nadhodil Snape.
"Pokud mám pracovat, tak k tomu patří i odborné diskuse. A navazování kontaktů. Ty žárlíš, Severusi."
"Ne," odpověděl úsečně a konečně složil noviny. "Ale nepochybně si dokážeš představit, že role paroháčesnižuje mou autoritu ve Zmijozelu."
"Nekomplikují tvé postavení náhodou víc ta obvinění ze smrti Carmichaelových?" zúžila oči.
Snape zblednul a na chvíli zavřel oči. Pak vstal a beze slova opustil jejich byt.
Hermiona se vyčerpaně posadila do křesla, v němž ještě cítila vůni svého muže, a přitáhla si kolena k hrudi. V očích ji pálily slzy a ona se kousala do rtů, protože brečet rozhodně nechtěla. Bylo jí líto, co mu řekla, nechtěla mu říct nic takového, vždyť už dávno si tohle sama v sobě vyřešila. Vždyť už dávno to vyřešili, neříkala mu snad, že ho miluje takového, jaký je? Cítila bolest z toho, co řekla, a z toho, co řekl on, protože to byl přece on, kdo začal, kdo ji na místo podpory vyčetl, že není dobrá matka. On, který se tolik let vůbec nezajímal o to, že má syna!
Po chvíli s úlevou uslyšela tiché zaklapnutí dveří a jeho kroky. Ve dveřích pokoje se zastavil.
"Věděla jsi, kým jsem byl. Nikdy jsem to nezastíral. Opravdu pro tebe něco mění skutečnost, že ti mrtví mají jména?" zeptal se tiše.
"Ne," řekla a sklopila hlavu. "Promiň, Severusi."
Zavrtěl hlavou a jí v tu chvíli připadal snad o deset let starší. "Za tohle se omlouvat nemusíš. Je přirozené, že ti to vadí. Zabil jsem je na příkaz Pána zla. V době, kdy jsem ještě pro Řád nepracoval, ale to už nejspíš všechno víš. Je to v soudních spisech."
"Nedívala jsem se do nich."
"Přiznal jsem se k tomu," pokračoval s očima upřenýma někam za ni, jako by ji neslyšel. "Očekával jsem, že dostanu polibek, nebo že mě alespoň pošlou do Azkabanu, bez ohledu na to, že jsem později strany změnil. Byl jsem Smrtijed, Hermiono."
"Já vím, Severusi," odpověděla. "Já to přece všechno vím. Teď už nejsi, to mi stačí," pokračovala naléhavě.
Podíval se na ni, jako by jí to nevěřil. "Mnoho věcí by bylo jednoduší, kdyby to tehdy udělali."
Hermiona rozhodně zavrtěla hlavou, hrdlo sevřené. "Já tě miluji, Severusi."
Přikývnul, jeho pochybovačný výraz však nezmizel.
"A… měl jsi pravdu," zvedla hlavu Hermiona. "Podcenila jsem, že je důležité, nejen jak věci jsou, ale i jak vypadají. A jak je možné věci nafouknout, když se chce… Když nejsem večer doma, většinou skutečně pracuji v kanceláři, na večeřích jsem byla za poslední dva měsíce jen pětkrát. Vůbec mě nenapadlo, že by to mohlo vypadat, že… že tě tím shazuji v očích těch, co nevědí. Omlouvám se. Budu chodit z práce rovnou domů. Ale nemůžu slíbit, že to bude výrazně dřív. Mám tam opravdu hodně práce, je to nepochybně jeden ze způsobů, jak mě odtud dostat."
"Nemusíš tam chodit."
"Dělám to pro Řád."
"A zjistila jsi něco důležitého pro Řád?" zvedl Snape obočí.
Hermiona zavrtěla hlavou. "Jenže pokud mě tam nechtějí, tak to znamená, že tam zůstat musím, že se něco děje nebo dít bude."
Snape zavrtěl hlavou. "V tom případě budou schopní to před tebou utajit, Hermiono."
"Nejsem neschopná!"
"To jsem nikdy netvrdil. Jen říkám, že není nutné, abys tam byla. Nepřeji si, abys tam byla. Rosie tě potřebuje. A Joshua samozřejmě také."
"Stýská se mi po nich! Miluji je, nejsem špatná matka, Severusi," zkousla rty. "Ale já tam odtud nemůžu utéct, jednoduše nemůžu."
"Nikdy jsem neřekl, že naše děti nemáš ráda. Jen si přeji, abys byla doma. Potřebují tě."
"Přikážeš mi to?"
Na chvíli zavřel oči. "Ne. Slíbil jsem, že ti nikdy nebudu nic přikazovat," řekl po chvíli. "Svůj slib dodržím. I když nejspíš dělám chybu."



Poznámka: Pokud neznáte skvělý film Michael Collins, který zobrazuje, pokud můžu posoudit, skutečně se snahou o historickou pravdivost klíčové období irských dějin, podívejte se alespoň na toto video.
Nepopírám, že filmová podoba irského prezidenta se mi opravdu hodně zamlouvá.








 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KattyV KattyV | Web | 7. července 2015 v 8:43 | Reagovat

Ach bože, ten Harry je takový debil. Jak může pracovat na takovém postu, na jakém pracuje, a nezjistit si základní věci? Člověk by ho s chutí praštil.
Ritu by člověk s chutí praštil taky. Jenže zatímco Harrymu by vlepil láskyplný pohlavek, Ritu by knihou nejraději rozmáčkl do placata. A neříkej, že dělá svoji práci. Protože šířit lži a pomluv není takovou frází omluvitelné. To je prostě špatně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014