ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Potkaly se povídky

1. července 2015 v 0:01 | Nejeden |  POTKALY JSME TOHLE DRABBLE, POTKALY JSME POVÍDKU...

Tak jsme se zase jednou rozhodly neodolat výzvě Triumvirátu a jejich Bleskovky. Před týdnem jsme se v průběhu noci na neděli (Ioannina), nedělního rána (Regi) a nedělního odpoledne až večera (Katty, Tora a Martian), pouštěly do zdánlivě pozitivního tématu:

Dopis z tábora - "PS: Dnes jsme se naučili nové cizí slovo: ________."
Délka - maximálně 1800 znaků

Včera, 30.6. měli pořadatelé zveřejnit výsledky. Místo nich se však na jejich facebooku objevilo toto:
Z technických důvodů bude vyhlášení výsledků bleskovky příští týden a zahájení prázdninového psaní pak ve středu 1.7.
C.
Přesto vám dnes naše povídky nabízíme, jak jsme slíbily. Na jejich pořadí a hodnocení na stránkách Triumvirátu si ale všichni budeme muset počkat. Jakmile se tam objeví, odkaz okamžitě doplníme.
A jak jsme se tedy s tématem popasovaly? Některé z nás dostály pohodě blížících se prázdnin, ale z jiných vypadly překvapivě depresivní výsledky. Jaké? Přečtěte si:






*******************************
DOPISY ZE DNA TRUHLICE (Ioannnina)
Gdaňsk, Popeleční středa, L. P. 1547

Otče Sebastiane,

píšu Vám, protože vím, že jste se o mě bál.
Mistři říkají, že Vám ten dopis nesmím odeslat.
Ale napsat ho přece můžu, ne?
Nemusíte o mě mít strach. Jsem naživu a u svých. Už je mi dobře, aspoň většinou.

S úctou Váš
Anzelm Janecius

P. S.: Naučil jsem se od léčitelů nové slovo. Vy ho asi znáte. Teufel. Je to německy.
P. P. S.: Myslím, že po našem by se to mělo říkat inkvizitor.


Bjørkhallen, Den mrtvých, L. P. 1550
Milá babičko,

kdybyste věděla, v jaké škole jsem, vyskočila byste z kůže. Nejmíň nadvakrát.
Můj kamarád Erik by se Vám taky nelíbil, říkala byste, že je jak z čertových vajec. A křižovala byste se přitom.
Jenže já ho mám rád.
Měl by mě vést, když je starší, ale většinou se stejně učíme navzájem.

Váš Anzelm

P. S.: Naučil jsem se tu jedno latinské slovo, kterému byste rozuměla, jenom byste se k němu nechtěla znát. Magus. To je to, co byl táta, i když jsme o tom před Vámi nesměli mluvit. To je to, co jsem i já.
P. P. S.: V červnu budu skládat první zkoušky. Až budu velký, chci být léčitel. To by se Vám ale už líbilo, že? Doktor v rodině, taková čest...
P. P. P. S.: Tenhle dopis taky nepošlu, žádný strach.


Gdaňsk, na sv. Kunhutu, ochránkyni těhotných, L. P. 1558
Nejmilejší maminko,

tak rád jsem Tě viděl!
Poznal jsem Tě, ale nemohl jsem se prohlásit. Promiň mi to.
Tys mě nepoznala. To je dobře. Tak jsi v bezpečí.

Tvůj Anzelm

P. S.: Starej se, prosím, o mého bratříčka. A neboj se. Nelhal jsem Ti při tom vyšetření. Nebude mít dar magie jako já. Přeju Ti, ať z něj vyroste dobrý syn a ať Tě má rád.
Zajímalo by mě, jaké jméno mu dáš. Po tátovi?
P. P. S.: Pořád ještě jsou dny, kdy se mi po Tobě stýská.
P. P. P. S.: Víš, maminko, jak zní nejkrásnější slovo na světě?
P. P. P. P. S.: …

Věděl jsem, že to víš.






************************
STARONOVÉ SLOVO (Martian)


Patrik, vyčouhlý puberťák v nejhorších letech, se hrbil nad téměř nepopsaným listem papíru a zamyšleně přitom okusoval propisku.
"Co to plodíš za elaborát, vole?" naklonil se nad něj Zdeněk, jeho kamarád z oddílu.
"Co asi? Píšu domů. Matka by se zbřídila, kdybych nenapsal. Jako bych byl malej nebo nesvéprávnej," rozhořčoval se Patrik. "Hele, jaký "i" ve "viděli"?
"Tvrdý, ne?" přispěl do debaty další z Táborníků, třináctiletý Marek.
"Ste kopytníci úplně všici," usadil je o rok starší Ondra. Chodil na stejnou základku jako oni, ale o rok výš.
"Tak co tam mám teda napsat?" kroutil se zoufale Patrik.
"Tam, vole, napiš, jak jsme byli na výletě a cestou ožrali tu třešeň."
"Jo, připojil se Marek nadšeně. "A vy dva jste se pak totálně posrali." Smíchy zabořil tvář do karimatky.
"Já se náhodou jenom poblil," ohradil se Ondra důstojně.
"Jasně, to tam taky napiš. A jak se Závodský při koupání smekly plavky. Škoda, že se hned zase potopila. Mohl být fajn striptýz."
"Napiš, jak po Zdendovi mrskla ty oslizlý řasy, když ji chtěl vyfotit do kroniky jako mořskou pannu."
"Napiš, jak jsme utopili bágl s proviantem, když nás vcucla ta šlajsna."
"Nevcucla nás, ty vole, akorát sme se převrátili, protože ty neumíš normálně pádlovat."
"Napiš, jak jsme rozvařili špagety a pak jsme museli makat v lijáku tři kilasy do nejbližší sámošky, vole."
"Vy ste naprostý koňové," odehnal je nakonec Patrik. "A vůbec, dejte mi pokoj!"
Znovu se sklonil nad rozepsaný dopis.

Ahoj mamko, stálo tam.
Tábor je fajn. Řeka úplný olej. Viděli jsme několik hradů a předevčírem na výletě jsme se přecpali třešněmi. Jídlo si vaříme sami a taky se hodně koupeme.
Krásný pozdrav z tábora
posílá Páťa
Nenápadně se rozhlédl.
Když se ujistil, že mu ostatní kluci nevěnují pozornost, rychle přičmáral něco, nač přišel teprve včera:

P.S. Mám tě rád.






*************************
JESTLI TAM NĚKDE JSI (KattyV)


Ahoj mami,

víš, že už jsem Ti dlouho nepsala, ale teď musím. Moc bych si přála, abys mi dokázala pomoct stejně, jako když jsem byla malá. Když mi ke štěstí stačilo pofoukat rozbité koleno nebo koupit novou panenku. Myslela jsem, že už jsem dospělá, že už útěchu nepotřebuju, ale teď vidím, že jsem se spletla.
Sakra, tohle úplně špatně, zkusím to znovu, nejlíp tak, jako bych Ti psala z tábora.

Ahoj mami,

je to tu fajn, jídlo mi chutná. Na pokoji je se mnou Marika ze Slovenska, je moc milá, akorát v noci chrápe. Dneska jsem byla v perličkové koupeli, to bylo opravdu příjemné, ale masér, co k němu půjdu odpoledne, je nejspíš skrytý sadista, takže na tuhle proceduru se moc netěším. Teď máme polední pauzu, tak Ti píšu. Paní doktorka říká, že si mám psát deník, abych ze sebe všechno dostala, prý se to při nervovém zhroucení doporučuje, ale já raději napíšu Tobě.
Ještě pořád to bolí. Tak moc, že na to vůbec nechci myslet. Ale asi musím. Protože až se vrátím z lázní, tak tam na mě nikdo nebude čekat. Děti už z hnízda vylétly a Milan… odešel. A já se s tím budu muset smířit.
Byla bych Ti daleko raději znovu způsobila rozpaky tím, že mi budeš muset vysvětlovat, že penis fakt není peníz (pamatuješ na tu historku?), než Ti muset napsat, že už vím, co znamenají slova nevěra a zrada

Propiska cvakla. Odhodila ji stranou, dívala se, jak se kutálí po oprýskané lavičce a padá na zem. Vytrhla list z bloku a zmačkala ho. Po kapsách pohledala zapalovač a s ušklíbnutím papír zapálila. Jak patetické.
Odhodila hořící hroudu na zem, počkala, až dohoří a vychladne, a pak ji v dlaních pečlivě rozdrtila na jemný popel. Rozevřela ruce a dívala se, jak ho vítr v jemných kotoučích unáší směrem k obloze.

Mami, jestli tam někde nahoře jsi, prosím, pomoz mi. Ještě pořád tě potřebuju.






*******************
TAKYTÁBORNICE (Tora)

Čarotábor, 8. den
Má milá sovo Brunhildo,

předem mého dopisu Tě srdečně pozdravuji a vyřizuji pozdra-
už je pryč, už můžu psát, baba jedubaba šla kontrolovat dopisy ostatním. Hildo, sovičko, přileť si pro mě! Já už tu nechci být! Proč musí mladé čarodějnice na léto jezdit na tábory, když celý rok můžou být doma samy? Já nechci proměňovat zvířata na čolky a nechci stírat žábám sliz a vařit jedůvky! Prosím, pomoz mi nějak!
Tvoje Margitka

Čarotábor, 10. den
Hildičko! Píšu v poledne, tábor spí, všichni jsme celou noc museli tančit jako kolem ohně! Jako! A k tomu mazurku! A sebrali mi koště, abych nemohla za tebou! Prý rostu jak dříví v lese a nejhorší je Trefajxla a taky ta druhá, co ji neznám jmé-


Čarotábor, užnevímkolikátý den
Hildí! Zkusila jsem udělat náhradní koště, ale nabourala jsem do kuchyně! Teď musím za trest škrábat brambory až do konce tábora! Dopisy píšu tajně, tak se nezlob, že nejsou celý, občas se tu objeví výr, co je ochotný je odnést. Doufám, že je nosí tobě, ale už tomu ani moc nevěřím. Kde jsi?


Čarotábor, prý 15. den
Má milovaná Brunhildo,

předem mého dopisu Tě srdečně pozdravuji a vyřizuji také pozdrav od ostatních. Velmi se mi tu líbí a už jsem se toho naučila mnoho nového. Paní Trefajxla vedle mě souhlasně přikyvuje. Už umím:
  • Proměnit kohokoliv (mimo paní čarodějnice) v čolka (ale ještě ne zpátky).
  • Oslavný dřevákový dupák na tři doby (na čtyři se budeme učit za rok, už se těším).
  • Malovat kruh svěcenou křídou (hrozně blbě pouští z prstů).
  • Oškrábat brambory pro celý tábor za hodinu a půl (bez zaklínadel).
  • Celkem spolehlivě vařit nápoj zatracení.
PS: V osobním volnu jsem se naučila ze slovníku jedno slovo: Akrostich!

Sova dočetla poslední dopis a pokývala hlavou. Je nejvyšší čas. Popadla nové koště a vydala se pro svoji malou paní.






*********************
UŽ ZNÁM TO SLOVO (Regi)


Roztrhla obálku a začetla se: Ahoj ženo, je to tady jako na táboře, pravidelný režim, denní program, jídlo, večerka…, detox jsem zvládl dobře…, chválí mě za kvalitně vedený deník, mám prý šanci se z toho dostat…, příští týden v úterý přijeď, bude zase rodinná terapie, víš, jak je podpora důležitá…, přivez mi vodu po holení…
Nic nového. Je to stejné jako vloni a rok předtím to bylo taky stejné. Podporovala, chápala, pomáhala, snažila se věřit, polykala prášky na bolení hlavy, hlídala omezený finanční rozpočet, jezdila ho navštěvovat a pokoušela se dosáhnout toho, aby devítiletý syn věděl co nejméně, stejně jako jejich přátelé a známí. A po manželově návratu "z lázní" pokaždé sledovala, jak se tříměsíční snaha o jeho léčbu míjí účinkem a všechno se nejpozději do týdne vrací do starých kolejí.
S povzdechem odložila list papíru na hromádku podobných a šla pokračovat v balení. Začala už včera. Poté, co přišel jiný dopis:

Milá maminko.

Mám se na táboře dobře. Jídlo je taky dobré. Hrajem různé hry. Jak se máš ty? Nejsi smutná? Já nechci, abysi byla smutná. Včera mi říkal Martin co s ním bydlím ve stanu, že jeho taťka taky na jeho mamku křičel a hodil po ní popelník. Já nechci, aby náš taťka po tobě zas něco házel. Já už vím jak je to slovo co nechceš říkat. Martin mi to řek. Jeho taťka je alkoholik. A jeho mamka se s ním rozvedla. Maminko, tak už to dál nejde. My se musíme s taťkou taky rozvést. Až přijedu, tak ti s tím pomůžu a taky vymalujem tu zeď, jak po tobě hodil tu kyšku. Nakreslil sem ti obrázek, jak hrajem bojovku. Já jsem ten s tím mečem. A posílám pusu.

Kája
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 karakal karakal | 1. července 2015 v 8:21 | Reagovat

Uf! Teda děvčata, já si sem chodím spravovat náladu a vy na mne po ránu s takovýmhle kalibrem.
Kdybych měla udělat žebříček jen z těch vašich dopisů, stejně se mi to nepovede. Chápu, že si na takovou šichtu vzali týden navíc ;). Každý jiný a všechny stejné. Snad jen ten od Martian je v podstatě pozitivní a od Tory i přes smutek malé kouzelnice úsměvný. Teď se mi to bude celý den honit hlavou.
Ale to není kritika milé dámy, to je vlastně pochvala. Napsaly jste to tak, že i těch pár slov člověka zasáhne víc, než kdekterý román.

2 KattyV KattyV | Web | 1. července 2015 v 12:31 | Reagovat

[1]: Já nevím, Karakal, jak se mi to stalo. Já přece obvykle bývám pozitivní. A teď ze mě vypadla taková věc. No jo, občas se to stane.
Snažila jsem se ty naše povídečky schválně seřadit - deprese, humor, deprese, humor, deprese, abychom čtenáře neuvrhly zase tak úplně do temnot. Doufám, že ty světlé okamžiky přeci jen pomůžou.

No, samy jsme zvědavé, jak to všechno dopadne. Ani nevíme, kolik tam povídek přišlo. Vzhledem k tomu, že jen z našeho hnízda pět, tak nejspíš docela dost. Uvidíme.

3 Tora Tora | 1. července 2015 v 18:29 | Reagovat

No to bych se načekala, FB nemaje... díky za info.

4 Regi Regi | E-mail | Web | 2. července 2015 v 6:31 | Reagovat

[1]:Karakal, za sebe musím říct, že mě nejdříve napadla taková lehce prvoplánová blbůstka. Takže nevím, jak to přišlo, že mi nakonec z klávesnice vylezlo tohle. Myslím, ale že jsem svou míru depky vyčerpala na dlouhou dobu dopředu. ;-)

[3]: Toro, FB taky nemám, ale když na stránkách Triumvirátu klikneš na odkaz na jejich FB, můžeš si přečíst to, co tam mají veřejně přístupné.

5 Richenza Richenza | 28. července 2015 v 15:30 | Reagovat

Sem tam smutné, ale vždy velmi lidské. Stírám slzu a usmívám se. Je to opravdu dobré.

6 Regi Regi | E-mail | Web | 30. července 2015 v 6:01 | Reagovat

[5]: Díky Richenzo. Tohle triumvirátnické téma bylo docela inspirativní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014