ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Skotsko, den čtvrtý

18. července 2015 v 0:19 | KattyV & Regi |  Šuple ve Skotsku, Skotsko v šupleti



Den čtvrtý - neděle, 31. května

Prší, svítí sluníčko, fouká vítr. Navštěvujeme rybářské městečko Nairn a pevnost Fort George.
Kdo se koupe v moři?


Z poznámek Katty:

Prší, prší, jen se leje, a tak odkládáme odjezd na desátou. Krátce před touhle hodinou déšť trochu ustává a já vyrážím na průzkumnou výpravu okolí. Jedním z důsledků procházky mokrou trávou je poznání, že moje nepromokavé boty nejsou tak docela nepromokavé. (Naštěstí zbytek týdne dokáže, že jsou nepromokavé dost na to, abych měla nohy tak nanejvýš vlhké, ne promáčené.) Druhým poznatkem je, že ono žluté křoví se vyskytuje ve dvou variantách - jedno bych nazvala metlaté, druhé pichlaté. Po poradě se strejdou googlem se potvrzují mé domněnky - to metlaté je janovec, pichlaté hlodáš. (Kdopak to poznal?) Hlodáš kvete bohatěji, má hezčí, sytější barvu a navíc krásně voní. Zato píchá jako ďas. Nedivím se, že to ani ovce nežerou. Nejspíš i proto pokrývá celé stráně všude kolem a jeho jasu si užijeme rozhodně více než záření sluníčka. Takže ano, pro mě má Skotsko barvu a vůni hlodáše.


Vyrážíme do přístavního městečka Nairn - půvabné viktoriánské budovy a kilometry písčitých pláží - jaká škoda, že na sobě máme čtyři vrstvy oblečení + čelenku na uších. Už neprší, ale vítr je pořád ledový a mraky temné. Jedinými bytostmi, které jsou ochotny vlézt do vody, jsou tři psi. Nejspíš to budou skotští psi, neboť to dělají s nesmírným nadšením a odhodláním. Neumím si představit, že by třeba italský pes byl ochoten do té ledárny vstrčit byť jedinou tlapku. Mimo ně a jejich paničky jsme ale jediní, kdo se po pláži prochází. Fakt ale je, že to má zvláštní půvab a být únor, docela si to užívám. Na konci května mám pocit, že by se člověk mohl bez té čelenky přece jen obejít. Opatrně, špičkou ukazováku zkouším vodu. Ano, ano, jsme u moře. Je slaná.
Nacházíme důkaz toho, co jsme si přečetli v průvodci - Nairn byl oblíbeným místem, kde trávil svou dovolenou Charlie Chaplin - jeho portrét najdeme na mozaice na zdi místního divadla. V přístavišti si vybereme tu nejhezčí jachtu a u pláže potkáme postarší rybářku vyprovázející rybáře na moře. Její socha je vypracovaná do nejjemnějších detailů, včetně moudrých vrásek kolem očí a roztrhaného svetru.


Pokračujeme dál směrem na Brodie Casstle - zvenku žádná velká sláva, takže si nakonec prohlídku odpustíme a projdeme se parkem. Ten je docela pěkný, jen je škoda, že nám utekly (ale určitě jen o chvíli), ty hromady narcisů, jejichž odkvetlé závěje vidíme všude kolem.

Největším dnešním zážitkem je ale to, co jsme původně plánovali jen tak do počtu - kdyby nám zbyl čas. Pevnost Fort George. Pochází z poloviny 18. století a byla určena pro 2500 mužů. Její architekt, William Skinner, ji postavil na výběžku do moře, podle tehdy nejnovějších poznatků o vojenském stavitelství. Má rozlohu
Během své historie sloužila jako vězení francouzských vojáků během napoleonských válek, základna pro loďstvo, míst pro verbování vojenských sil, za první světové války jako základna pro vojenské cvičení a základna Kanadské armády a za té druhé jako tréninková základna pro Skotský střelecký prapor. Dneska je především turistickým cílem, ale i teď je část uzavřená a stále patří armádě.

Když se na Fort George podíváme seshora - maně nás napadne - jak je možné, že stavba pocházející z 18. století se tak moc podobá raketě - že by mimozemšťané?








Při pohledu zevnitř najdeme hranaté cihlové budovy kasáren s bílými okny, kostel, rozlehlá nádvoří a široké cesty, všechno obklopené mohutnými valy a hradbami. Procházíme se po horním ochozu zarostlém nízkou trávou, nad námi svítí slunce, ale vítr se pořád snaží sfouknout nás dolů do moře. Modrá obloha, skučící vítr, povykující rackové, dole vlny tříštící se o oblázkovou pláž… a klid. Je zvláštní cítit takovou pohodu ve vojenském objektu.

No dobře - pohoda se trochu narušila, když jsem se zastavila a zadívala se dolů z hradeb. Poletující rackové usoudili, že ta pozici svědčí o tom, že je budu krmit, a začali na mě nalétávat.

Připadala jsem si jako v hororu Ptáci. Raději jsem se probrala se zadumání a vydala se na další cestu.

Ještě další drobnost, která mne zaujala - opravdu nejsme v Americe, kde je bezpečnost nade vše. Jak tak chodíme po vnějším valu, širokém tak asi deset metrů, po pravé ruce máme hradby, po levé pětimetrovou díru dolů - ve valu jsou zakopány budovy. Předpokládám, že v Americe by onen sráz byl cháněn plotem nebo kdoví čím, tady jsou jen malé cedulky - Pozor, nebezpečí pádu.

Pevnost je opravdu rozlehlá, podle průvodce asi 42 acrů (40 fotbalových hřišť). Takže, přestože tady nejsme úplně sami, skoro to vypadá, jako bychom byli. Místní kostel zase není nijak zvlášť zajímavý, ale hraje v něm tichá hudba a vybízí k zadumání. Jediné další návštěvníky potkáváme až v muzeu, kde se o místní historii a o historii skotské armády vůbec, dozvíme opravdu hodně. V pevnosti strávíme více než dvě hodiny a stejně nestihneme všechno, ale už se zavírá, takže co naplat, musíme odejít. Škoda. Nad pevností vlaje BRITSKÁ vlajka. Ono to s tou touhou po skotské samostatnosti zase asi nebude tak žhavé.


Jdeme se alespoň kousek projít po pobřeží mezi kilometry hlodáše. (Čekali byste jiné křoví? Vůně je omamná.) Procházka není dlouhá, protože od severu se už zase blíží černé mraky. Ale jinak to byl krásný a slunečný den. Pršelo jen asi patnáctkrát. No co byste chtěli - Skotsko.


A jak to viděla Regi:


Víte, jak vybírám fotky pro naše skotské povídání? Těžko. Velmi těžko. Katty je hodně důkladná.Takže nejdůležitější selekce probíhá tak, že se podívám, jaké snímky k ilustrování své části vybrala ona, a z těch mých nejdříve vyřadím všechny, které jsou stejné nebo podobné. Bývá jich hodně. Naštěstí.
Protože jsme s Honzou také fotili jako o život a stále jich ještě zbývá víc než dost.
První z obrázků, který Katty nemá, nebo jej jen nepoužila, je tenhle, s kostelem v Nairn.





Setkání s Charlie Chaplinem. Najdete ho?





Tohle nás taky pobavilo. Jak dostali to autíčko do zahrady? A je to vůbec auto? Není to jen sádrová dekorace?





Tak kterou vybrat...





Ahoj, moře! Ráda tě zase vidím. Tenhle nápis na hranici příboje - to je takový můj soukromý rituál pokaždé, když přijedu k někam k moři. Tentokrát jsem ho ale vážně nepsala bosým palcem u nohy.





Prohlídku zámku Brodie jsme vynechali. Park kolem něj s jezerem a mechem obrostlými stromy ne.
Je krásný, tichý, pohádkově zadumaný...





Pro zvědavé turisty postavili u jezera malou dřevěnou pozorovatelnu. Na zdi v ní visí plakát s obrázky ptáků, které je možno vidět. Před námi se ale nejspíš všichni schovali. Po hladině majestátně pluje jedna jediná osamocená labuť
(Červená záda patří Katty, černá Regi)





Hlodáš a janovec. Poznáte rozdíl?




























Pevnost Fort George. Neobvyklý prostor a nečekaně zajímavý zážitek.





Prosluněná fotka. Prudký vítr, tak silný, že se o něj málem dá opřít, na ní ale vidět není.





Pohled přes záliv na maják. Chystá se déšť.
S pokrčením ramen (začínáme si na skotské počasí zvykat) si jdeme prohlížet interiéry pevnosti.





Konečně něco, na co jsme zvyklí z našich hradů a zámků. Místnosti zařízené tak, jako kdyby z nich jejich obyvatelé právě odešli.
Vojenský kostel po právě skonšené mši...





...a důstojnická jídelna prostřená k večeři.





Konec prohlídky. Ještě krátká procházka po břehu moře před pevností a honem do auta, protože už zase...





...prší.





Nicméně večer u řeky před "naším" domečkem je opět příjemný a slunečný.





Odpověď na minulou otázku: Co je to par?

Velmi přesně to vyjádřila Martian.
PAR označuje na kolik ran by měl danou jamku/hřiště zahrát hráč s handicapem 0.

Vzhledem k tomu, že se mi nechce vysvětlovat, jak je to s těmi handicapy, spokojte se se zjednodušenou odpovědí:
PAR označuje na kolik ran by měl danou jamku/hřiště zahrát dobrý hráč.

Otázka na dnešní den:
Já si měla vymyšlenou a prostě jsem ji zapomněla. Takže zkusím otázku náhradní:

Jaká zvířata je možné pozorovat z hradeb Fort George?





 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Richenza Richenza | 18. července 2015 v 9:55 | Reagovat

Čajky :) Krásné fotky, ale je mi z nich trochu zima, což v tomhle počasí a po dvou týdnech v Itálii až tak nevadí... To počasí mi připomíná naši (letní) dovolenou za polárním kruhem, i když tam byli i dny (tuším dva), kdy jsme odložili bundy, fleesky i mikiny a byli jen v tričku. Jen mě mate, že Skotsko není za polárním kruhem. Je tam tohle počasí typické, nebo šlo o výjimku? Pamatuju červny v Praze, kdy mikina nestačila.

2 KattyV KattyV | Web | 18. července 2015 v 22:38 | Reagovat

[1]: Věř tomu, že bude hůř. Tohle byl jeden z těch povedenějších dnů. Místní tvrdili, že je "horrible weather". Nevím, zda to brát, jako že je normálně trochu líp, nebo ukázku patriotismu. :-D

3 Martian Martian | 14. srpna 2015 v 12:38 | Reagovat

Opožděně, ale přece. ;-) Když jsem četla o těch raccích, vybavila se mi zcela nedávná historka s našimi českými kachnami. To jsme takhle na výletě přišli k jednomu rybníku, na kterém pokojně plavalo pár kachen. Při rozbalování svačiny zbystřily. Při prvním kousnutí se začaly stahovat ke břehu. Při druhém kousnutí se začaly batolit z vody. Druhá, třetí, šestá, patnáctá… Dvacátátřetí. Dvacátádevátá! Třicátáčtvrtá!!! Pak mě jedna z nich lapla za tkaničku od tenisky. A já zaječela: „A dost!“ A všichni ti přízrační ptáci zase zajeli do vody a dál se tvářili jako roztomiloučké mírumilovné kačenky… Zjevně ale jenom číhaly na další oběť. :D

4 Regi Regi | E-mail | Web | 18. srpna 2015 v 7:20 | Reagovat

[3]: Martian, to je úplný kachní horor! 8-O Rozhodně ho napiš do nějaké povídky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014