ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Skotsko, den druhý

4. července 2015 v 0:01 | KattyV & Regi |  Šuple ve Skotsku, Skotsko v šupleti

Den druhý - pátek 29. května


Katty si brzy ráno prohlíží Inverkeithing, později pak všichni míříme vlakem do Edinburghu, hlavního města Skotska. A čeká nás první seznámení se skotským počasím.


Z poznámek Katty:

Probouzím se brzy, všichni ještě spí, takže se vydávám na průzkum. Nejprve si ověřím, že v naší ulici jsou ty nejupravenější zahrádky v celém okolí. Jen mě překvapuje, co všechno tu kvete najednou - šeříky, rododendrony, chrpy, růže, pivoňky… Pro ty, co nejsou zahrádkáři, dodávám, že u nás tyhle kytky kvetou v rozmezí dvou - tří měsíců. Pak zamířím do centra městečka. Prohlédnu si kostel svatého Petra, prý pochází ze 14. století (zachována západní věž) a na další z informačních cedulí se dozvídám, že: 20. července 1651 se během invaze Olivera Cromwella do Skotska odehrála bitva o Inverkeithing. Šlo o pokus obejít armádu skotských Covenanters, kteří byli loajální Charles II a získat přístup k severu Skotska. Cromwell Skoty rozdrtil. Z odhadovaných 800 členů MacLeanova klanu, kteří bojovali v bitvě, jich přežilo jen 35. Tuto událost popisuje v jedné ze svých básní Sorley MacLean, básník žijící ve 20. století.
Ať je to, jak je, krutě fouká a mně mrznou uši. Já, která nenosím čepici ani v mrazech, s povděkem vyhrabu v kapse šátek a paráda neparáda, zavazuju ho kolem hlavy. V místní pekárně kupuju s sebou dvě kávy (nic moc) a skotský koláč - taková bábovička s masem a sýrem. (Moc dobré.)
Slupneme snídani a vydáváme se na nádraží. Do Edinburghu míníme jet vlakem - jezdí to co půl hodiny, cesta trvá taky něco přes půl hodiny a zpáteční jízdenka mimo špičku stojí něco kolem 5 liber. Konečně jedem po mnou vytouženém železničním mostě. Fakt ale je, že z dálky si ho člověk užije více. Na druhou stranu, zase si můžeme okouknout ten silniční, po kterém jsme jeli včera.
V Edinburghu nejprve míříme do Skotské národní galerie - překvapivě je vstup zdarma. Obsahuje sbírku evropského a britského umění od 15. do 19. století. Najdete zde obrazy známého britského portrétisty Thomase Gainsborougha, něco Rubense, Rembrandta. Těším se na slibovaného Vermeera, ale buď jsme zcela slepí, nebo tam prostě není. Ale holandské krajinky s padajícími bruslaři se mi líbí.
Nejvíce nás zaujme část se skotskými národními malíři - dramatické krajiny nás naplňují očekáváním. Tohle všechno uvidíme. I portrétista David Wilkie se mi líbil a výjevy ze skotského venkovského života taky. Užiju si i část s impresionisty - Monet, Cezanne, Degas. A neměla bych zapomenout na van Gogha nebo Gauguina.

Z celého Edinburghu je ale největším zážitkem návštěva katedrály St Giles. (Stavba stojí na místě kostela z 9. st. Je 65 m dlouhá a 35 m široká. Z původní stavby se dochovala část chóru a průčelí. Centrální věž je vysoká 59 m a je z r. 1495; na vrcholu je koruna. Mnoho částí katedrály je novogotických.)
Ani tak ne proto, že by se mi zdála nějak mimořádně pozoruhodná sama o sobě, ale měli jsme štěstí - právě v den, kdy jsme tam byli, v ní zpíval islandský sbor Sellkórinn. Bylo to opravdu skvělé, nádherné mnohohlasy se rozléhaly katedrálou, skutečně zážitek. I když, v okamžiku kdy jsem nakoukla do překladu zpívaných skladeb, krapet morbidní - rozverný popěvek, kterak havran zve svou milou k hodování na mršině, islandská národní ukolébavka, kterou islandské matky zpívávají svým dětem - kterak matka vhodila své dítě do vodopádu a pak uprchla za svým mužem prchajícím před zákonem… Další skladby už jsem si raději nepřekládala.

Hlavní edinburskou ulicí - Královskou mílí - míříme k největší turistické atrakci - hradu. Ční na skalnatém kopci nad městem, takže je to opravdu dominanta, kterou nepřehlédnete. Tady se potkáváme s první ochutnávkou skotského počasí: při čekání na vstupenky nás zastihne prudký liják (díky za nepromokavé bundy, ještě se osvědčí mnohokrát). Po deseti minutách se objeví vymetená modrá obloha, jen proto, aby nás další lijavec, tentokrát s kroupami, chytil o dvacet minut později.


Zářný příklad, jak se měnilo počasí. Pohled na město z hradeb hradu - před deštěm a po dešti.

Na to, že je hrad tím nejdůležitějším v celém Skotsku, tam toho zase tak moc není. Vypadá na první pohled impozantně, o tom není pochyb, ale není příliš rozlehlý a ani uvnitř toho moc nenajdeme. (Ale my Češi jsme prostě rozmazlení našimi hrady a zámky, uznávám.) Problém je samozřejmě i v tom, že skotská historie je pro nás poměrně neznámá, takže expozice s výjevy ze skotských dějin, která se nachází v Královském paláci, nás zase tak nenadchne.
Ale ano, viděli jsme skotské korunovační klenoty. Možná ještě zajímavější jsou jejich repliky, které si můžete "osahat". Je to primárně určeno pro nevidomé, ale my si samozřejmě sáhli taky. Vždyť, jak často si ohmatáte královskou korunu?
Právě v okamžiku, kdy si prohlížíme tu opravdovou, vtrhne dovnitř skupina velmi hlučných a velmi podivně vyhlížejících individuí. Přemýšlím, zda chtějí klenoty uloupit a nás si vezmou jako rukojmí, ale zdá se, že to prostě jsou jen trochu expresivnější turisté. Škoda, žádný dramatický zážitek.

Jedno ze zajímavých míst na Hradě je Hill's Mount Battery s hromadou děl mířících na město, odkud se od r. 1861 výstřelem z "hodinového děla" oznamuje 13 hodin. Sloužilo to k tomu, aby si lodě plující kolem seřídily přesný čas.
Na Hradě najdete i Margaret's Chapel, nejstarší stavbu v Edinburghu a nejstarší kostel Skotska z r. 1090 (příklad normanského umění) a opravdu zajímavý památník obětem první světové války, postavený v r. 1927 Robertem Lorimerem. V prostoru připomínajícím kostel najdete panel s názvem pluku a velkou knihu, ve které jsou zaznamenána jména všech padlých vojáků.
A abych nezapomněla - na Hradě jsme navštívili taky Národní válečné muzeum. Pluky, vojáci, zbraně… pánská část výpravy je nadšená, my s Regi už méně.

No a to je z Edinburghu víceméně všechno. Vracíme se zpátky do Inverkeithing, Honza jde ulovit ještě nějaké fotky, zbytek výpravy relaxuje. Zítra vyrážíme na sever.



A jak to viděla Regi:


Edinburgh, nádraží Wawerley utopené v zeleni uprostřed historických budov.
Vlevo vidíte památník skotského spisovatele a básníka Sira Waltera Scotta.





Bank of Scotland.
Tak na toto místo jsem až do nedávna posílala platby za účet Vodafonu!





Národní galerie. První skotská historická budova, kterou jsme viděli nejen zvenčí, ale i zevnitř.
A je to skutečný zážitek, jak už napsala Katty.





Na červených zdech se k mému údivu obrazy opravdu nádherně vyjímají.
Co myslíte?





Před galerií jsme se zastavili u modelu centra Edinbughu.
Levou vyvýšenou částí se táhne dlouhatánská ulice zvaná Královská míle.
Tou se zanedlouho vydáme k Edinburskému hradu.





Nejdříve ale katedrála St Giles a v ní Selkórinn - islandský smíšený sbor.
Nádhera. Ani nedýcháme...





Královská míle a úplně jiná muzika.
První a poslední krojovaný dudák, kterého jsme ve Skotsku viděli a vyfotografovali.





Jsme na hradě, stojíme ve frontě na vstupenky pod stále tmavší oblohou. A už se to žene.
Bleskově si nasazujeme kapuce bund a vytahujeme deštníky.





Než dojdeme na konec fronty a než absolvujeme krátký rozhovor s pokladním na téma:
"Where are You from? Oh, the Czech Republic! Are You from Prague?"
Je zase krásně modrá obloha.





Z hradního opevnění je parádní výhled na celé podhradí





Na jedné straně je pořád modromodrá obloha, ale z druhé strany už se žene další bouřka.
Tentokrát se jdeme schovat někam dovnitř.





Jsme zase venku. A zatímco jsme si prohlíželi korunovační klenoty,
nad hradem se všichni čerti oženili a nejspíš i rozvedli...
Poznáte kroupy?





Část hradu, ve které nacházíme The Scottish National War Memorial.
Válečná historie. Tu moc nemusíme já ani Katty, ale zvenčí je ta budova opravdu malebná.





Odcházíme. Je zase na chvíli pěkně, ale kousek dál už se opět rodí další dešťový mrak.
Podíváme se na sebe a pokrčíme rameny: No Skotsko, no...







---------------------------------------------------

Abychom nezapomněly na správnou odpověď v minulé anketě:
správně jsou samozřejmě úplně všechny odpovědi. I když to počasí... je prostě jedinečné.

Dáváme k dobru skotské přísloví: Nelíbí se ti skotské počasí? Počkej chviličku.





A otázka pro dnešní den? Anketu vynecháme, to byste to měli moc snadné.
Proč jsme na památníku za katedrálou St Giles viděli jednorožce?



Pár suchých faktů:

Edinburgh má přibližně 0,5 miliónu obyvatel. Založili ho Římané, nejstarší části hradu jsou z 11. Století, z doby Malcolma III., zakladatele skotského královského rodu. Později se hrad stal sídlem skotských králů včetně Marie Stuartovny.

Inverkeithing - královské město, přístavní město 9 mil severně od letiště v Edinburghu. 5265 obyvatel. Leží na železniční trati má výborné spojení s centrem Edinburghu.



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ioannina ioannina | 6. července 2015 v 18:20 | Reagovat

Líbí se mi to celé, ale zejména oblibuju fotku hradu! Zasvěcení vědí proč. :-)

2 Regi Regi | E-mail | Web | 7. července 2015 v 6:29 | Reagovat

[1]: Jo jo, ať žije spolupráce a kreativita. ;-)

3 KattyV KattyV | Web | 7. července 2015 v 8:30 | Reagovat

Na těch fotkách je krásně vidět, jak se ten den střídalo počasí. :-D

4 Martian Martian | 13. července 2015 v 7:01 | Reagovat

Teda, nevím to přesně, ale není jednorožec národním heraldickým symbolem Skotska? Moc pěkné fotečky, líbil se mi hlavně ten parčík hned vedle nádraží. :-)

5 KattyV KattyV | Web | 13. července 2015 v 7:56 | Reagovat

[4]: Martian, teď už víš, zda jsi měla pravdu nebo ne, že?
Parčík byl hezký,v tomhle pravdu určitě máš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014