ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Kam čert nemůže aneb deset dní, které otřásly domem

2. srpna 2015 v 0:05 | Tora

Jako první si přečtěte vzpomínky kočky Rozárky. Jak jsem si tak její zápisky četla, ty dny byly opravdu dramatické.


Kam čert nemůže aneb deset dní, které otřásly domem


Myslím, že nejsme normální domácnost. Teda domácnost jsme, to jo, my s Tobiášem a Čendou, potažmo i Silverem jsme taky úplně normální, ale ONI... to je kapitola sama pro sebe. Pokud bych to chtěla shrnout v číslech, tak by toto povídání bylo velmi krátké : 4-3-3-3-3-3-7-7-8-9. Ano, přesně takhle se vyvíjely počty koček v naší domácnosti, a to během krátkých - i když teda asi jak pro koho - deseti dnů

Ale vezměme to od začátku.

Naše catstory začala v pondělí, tedy v běžný, ne moc milovaný pracovní den. Ráno raníčko nevstala panna, ale značně naštvaná ONA, protože Čenda od ranního kuropění kňoural a kňákal za dveřmi, že on chce teda ven, že tam má moc práce a vůbec, že už ho to doma nebaví. I byl tedy kolem šesté konečně vysvobozen z jařma domova a šel si na svou pravidelnou ranní obchůzku. Pravidelně pak čekává před domem v keřích, než jde ONA do práce, a když ho ONA před odjezdem nese domů, snaží se jí ten hloupý nápad s odchodem ducáním hlavou do hlavy vymluvit. Myslí si, že by se JÍ po správném úderu mohlo konečně rozsvítit a mohla by s ním zůstat doma a celý den se mazlit.

Ale toto pondělí to bylo všechno jinak. Žádný kocour pod keřem, žádná SMS za celý den nepřiletěla za NÍ do práce, že je Čenda v pořádku doma... Večer se odehrával za nervózního vybíhání JEHO nebo JÍ před dům, posléze proložený několika pročičíkanými procházkami po blízkém i vzdálenějším okolí. Ani úterý náladu nevylepšilo. Procházky se prodloužily, sousedům byly prohlédnuty sklepy, dílny, boudy na zahrádkách. Ve středu se všechny sloupy v městečku zaskvěly novou výzdobou - Čenda koukal na chodce i auta z každého sloupu, čímž se naplnilo přísloví "Jména hloupých na všech sloupích" (nebo jak to vlastně je). Ve čtvrtek se napětí stupňovalo. Několik deštivých přepršek JÍ vehnalo slzy do očí, protože si představovala, jak její miláček někde mokne a nemá co jíst a vůbec je někde celý nešťastný. ON se snažil, co mohl, procházel přes den blízké i vzdálené okolí, ale bez výsledku. Na nočních procházkách potkávali spoustu koček, černých, mouratých, černobílých, rezatých, ale ani jedna z nich nebyla ta, kterou tak moc hledali.

V pátek jsem zahlédla za plotem pohyb. Strnula jsem. Dali tam zrcadlo, nebo co? Nebylo to zrcadlo. Byla to kočka, a byla mi hoodně podobná. ON říkal, že už ji tu párkrát viděl, jak vyjídá misky ježkům. Prskla jsem na ni a ona zmizela. Dali jsme si s Tobiášem večerní konzervičku - co tu není Čenda, máme každý pěkně půlku, heč, a ONI vyrazili na další noční stopovačku.

V sobotu jsem koukala ještě víc. Za plotem už nebyla jen ta protivná šmudla, co si vybrala outfit podobný mému, ale ještě k tomu tři její malé miniatury. Když jsem se šla kouknout blíž, prskla na mně velmi ostré upozornění, že dál k těm mrňatům už ani na krok, nebo mi udělá z kožichu takový trhanec, že to jsem ještě neviděla. Nehodlala jsem se s ní vůbec bavit, a tak jsem jen z pozdálí pozorovala, jak si s koťaty zařizuje bejvák v odložené krabici v sousedovic altánu. Netrvalo dlouho a šmudlu s koťaty objevili ONI. Místo, aby je vyhnali, jak to mají správní obránci domova udělat, zjihli, zaňunali na koťata a začali za plot cpát nepřestávající přísun misek s naším!!! jídlem. No škandál. Od večerního pátrání však neupustili. Myslím, že nikdo v našem městečku nezná všechny zákoutí, rohy, křoví a díry tak, jako teď ONI. Ale pořád jim to bylo houby platné.

V neděli šmudla naznala, že krabice je pro ně moc provinční a veskrze nevyhovující, a začala se poohlížet po lepším bydlení. Požadovala aspoň 1+KK v cihle, zařízené a s pořádnou střechou. Nepotřebovala ani realitního agenta na to, aby během chvilky zjistila, že jedno takové úplně luxusní obydlí má přímo před nosem, a začala jednat. Prvně párkrát kradmo vnikla do venkovní dílny sama. Zhodnotila základy, stěny i strop, zkoukla vybavení a shledala vše v nejlepším pořádku. Pak nastal logisticky velmi náročný přesun, protože kdo jste někdy stěhoval tři koťata jedno po druhém, víte své. Nicméně večer už byla dílna zabraná a malí squatteři se spokojeně zabydleli. V naší, hrací dílně...

ONA bědovala, že jim připravila úplně jinou dílnu, kterou vyčistila a kde nezůstaly žádné nebezpečné předměty, a oni si vlezou do té špinavé, zarovnané starými krámy a kdoví čím ještě. Patří JÍ to, od začátku jsem věděla, že je to kočka šmudla a tak to teď ONA má. Kdyby je hnala hned, jak přišli za plot, měla by po starostech, ale to ONA ne. My kočky bychom s nimi byly hned hotové a věřte tomu, žádní squatteři by teď v dílně nebyli. To bychom ale nesměli být celé odpoledne zavření v domečku a moci na tu spoušť koukat maximálně přes okno. Večerní procházka opět nedopadla a ONI šli spát s pocitem, že se jim to snad jen všechno zdá.

Další pondělí proběhlo víceméně bez větších změn. Squatteři byli zalezlí v dílně a Čenda se opět neobjevil. Už byl pryč celý týden a ONI už ztráceli naději a přestávali doufat. Hledat ovšem nepřestali, ale už ani nevěděli, kde. Obcházeli městečko v čím dál tím větších obloucích a bezúspěšně padali do děr a prolézali lesy.

Úterý... no, nemůžou se tomu divit. Tak dlouho trajdaj po sousedech a vyprávěj jim o trablech s Čendou a s koťaty, až jim útlocitná sousedka donesla jedno z těch squatterských koťat, které chytila, když se couralo po ulici. Když zazvonila na zvonek a ON jí otevřel dveře, byla na sebe velmi pyšná, jak nám zachránila koťátko. A poté, co kotě nebojácným krokem samo nakráčelo do dveří průjezdu jako by se nechumelilo, jí málem ukápla slzička, jak je ta kočička chytrá a tak brzo ví, kam patří.

Jim ukápla slzička taky, a nejen málem. Ta chytrá kočička, co k nám tak okázale nakráčela, totiž vůbec nebylo jedno ze squatterských koťat. Nebo tedy aspoň ne žádné z těch, které jsme už měli v dílně. Bylo mnohem větší. Nechalo se bez odporu chytit a okamžitě si JE omotalo kolem drápku, protože se ihned začalo tulit a vrnět, rozdávalo čumákovky na potkání a vůbec se chovalo, jako kdyby s NIMI bylo odjakživa. Doufala jsem, že aspoň toto kotě vyhodí, protože co je moc, to je moc, to musíte uznat.

ONI se tentokrát aspoň snažili, to musím uznat. Obešli celou ulici dům po domu, i ulice sousedící, a všude se snažili kotě vrátit. Jenže k milému kotěti se nikdo neznal. Naopak to párkrát i schytali za všechny kočky, které se toulají po ulici a vykonávají svou potřebu v předzahrádkách, jako by za to mohli zrovna ONI, kteří se snaží držet své kočky na svém dvorku a zahrádce. Když se celí schlíplí i s kotětem vrátili zpátky a seděli doma jak dvě hromádky neštěstí, bylo mi jich až líto. To, že kotě bylo víceméně malá kopie ztraceného Čendy, jejich psychice nepřidalo a hlavně ONA, kterou ke všemu ještě v práci čekalo druhý den náročné výběrové řízení, na které se při všech těch peripetiích ještě snažila připravovat, vypadala na zhroucení.

V té chvíli se ON rozhodl. Nalil jim oběma panáka slivovice (jak už víte, tou se u nás řeší všechny prekérní situace) a po krátké době bylo jasno. Čenda se nevrací, tak holt budou doma zase tři kočky. Šmudla půjde na kastraci a pak se uvidí, možná z ní bude venkovní kočka, a tři squatterská koťata se snad budou někomu líbit a časem se třeba rozprchnou do světa.

Ten večer poprvé po více než týdnu nešli ONI na pátrací vycházku. Už neměli sil. Slíbili v duchu Čendovi, že zítra opět vyrazí a upadli do bezesného spánku. Osud v té chvíli souhlasně pokýval hlavou a Velká kočka, evidentně spokojená s JEJICH rozhodnutím, mávla packou a švihla ocáskem.

Noc se překulila do středečního svítání a JE z těžkého spánku probudil kočičí křik. ON v předtuše další rány kočičí se rozespale potácel ze schodů dolů ke dveřím na zahradu. Otevřel je a v úžasu volal JI, ať okamžitě přijde. Když jsme se všichni nahrnuli ke dveřím, uviděli jsme na trávníku sedět tři kočky. Než si ONA pořádně nasadila brejle a protřela oči, byla tam kočka už jen jedna. Špinavá, zablácená, urousaná a celá mokrá. Vstala a pomalým krokem se vydala směrem k domu.
Čenda se vrátil.

A přesto, že nežijeme v pohádkách, občas se dobrý konec přece jen povede. A já se naučila, proč se říká "nikdy neříkej nikdy". ONI nikdy nechtěli mít víc než tři kočky a jednu venkovní. Přesto se během deseti dní počet koček, o které se teď starají, zvýšil na devět.

A devět spokojených koček, to už něco znamená.

Takže jen pro úplnost vás dneska zdraví z JEJICH domácnosti:

Rozárka, Tobiáš, Čeněk, Silver, kotě Barnabáš, šmudla Sofie a tři malí, zatím pro jistotu nepojmenovaní squatteři.

A ano, slyším tu vaši otázku, jak vlastně dopadla ONA v té její práci... na jak to mohlo jinak dopadnout, když šla na to výběrové řízení s jásající dušičkou, protože se Čenda vrátil?


No samozřejmě, že to dopadlo dobře.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kitti Kitti | 2. srpna 2015 v 13:42 | Reagovat

Miláčku, Čeníšku, jsem nadšená, že ses z MK přesunul i sem, jsi moje velká láska, tak jako ostatní včetně ženiálního Barbušáka, tím že už na MK nechodím, budu se těším na povídání i tady. Doufám, že břichouš frčím Barbuška obhází hasiče, Mařký, žakrasla a další. Naschvál jestli uhádneš, kdo ti píše:-))) muckám vás všechny.   Katty, Regi, nenapovídat.

2 Tora Tora | 2. srpna 2015 v 16:37 | Reagovat

Jejda, to tedy koukám, že naše kočky jsou známé i tady... Moc děkuji za krásné přivítání.
Já ale... ehm... pod tímhle nickem nepoznám, kdo mi to tak krásně píše, omlouvám se velice. Ale jsem ráda, že hotel potěšil :)

3 KattyV KattyV | Web | 2. srpna 2015 v 18:19 | Reagovat

Páni, to tedy bylo drama. To se ti, Rozárko, nedivím, že jsi prskala, když se ti do rodiny přistěhovalo tolik cizích koček najednou. Ale člověk (pardon kočka)  si zvykne na ledasco, viď?

4 Tora Tora | 2. srpna 2015 v 18:57 | Reagovat

[3]: Katty, ty dva týdny tehdy byly opravdu šíleně náročné. Ono dneska už to zpětně vypadá jako docela legrace, ale my byli skoro na prášky, fakt že jo.

5 Kitti Kitti | 3. srpna 2015 v 22:14 | Reagovat

Toro,
někam se ztratil můj včerejší koment. Psala jsem, že obě máme na MK jiný Nick než tady. Zbožňuju mourky, Pišínka, Bílovickej gang včetně Barbušky, Čeníška, Jájíka, Rozárky, dál Džegříčka, svého času božského Yettiho, Ládíka s Matýskem z popelnice a další krasavce. Moc se těším na aktuální report, letní sezona v plném proudu, tj doufám že Břichouš frčí, Mařka a klucí hasičský kroužej kolem Barbušíka a Žakrasla ještě nekleplo... PS. Katty, nenapovídat:-)

6 Tora Tora | 4. srpna 2015 v 10:14 | Reagovat

Milá neznámá (fakt netuším,  kdo bys mohla být, ale tvé znalosti jsou veliké - snad Aglája nebo Hanako? Střílím od boku,  fakt netuším) - já doufám, že se Katty nebude zlobit,  ostatně jsme zde spíš jako zpestření - aktuální věci o spoustě koček, co zmizely z Mk jsou na stránkách Veselý kocour. Takže pokud by ses tam za námi chtěla podívat,  jsi vítána.

7 Kitti Kitti | 4. srpna 2015 v 15:42 | Reagovat

Bingo:-)))) kdo miluje Mourky a Čeníška obzvlášť (a Barbušku, Jájinka, svého času Vopajšlíčka... prostě každej chlupatej kožíšek - kromě Pashy:-), ano Aglája. Katty promiň za tu kočičí vsuvku, ale kočičky, jsou dokonalé bytosti a ty Bílovické jsou zhmotněný zázrak ve skvostném balení a dokonalým básnickým střevem. Co deníček, to bestseller:-)) Jo, o koucouři vysmátém veselém vím, ale nakonec jsem to vzala tak, že mi Gwen s Filipem dopřála volný čas, který jsem věnovala MK a chci to tak zachovat. Je fakt, že se mi po starém MK a kmenových členech stýská, ale zatím dobrý. Tak hladím kožíšky a těším se na novinky. PS. doufám že má Barbuška k dispozici stále dětskou postýlku...

8 Tora Tora | 5. srpna 2015 v 19:19 | Reagovat

[7]:Kitti, já to chápu. Kdyby náhodou, víš, kde nás najít.
A Barbušák má postelí plno, obsadil dvě domácnosti a běda, když se v druhé neukáže, manželova maminka, která v životě nechtěla kočku ani vidět, telefonuje a shání se, kde ten jejich "Mikeš" je. Takže tak. Otočil si je kolem packy jedna radost.

9 Kitti Kitti | 5. srpna 2015 v 23:11 | Reagovat

Jejich Mikeš... mno jo, kocourek s takovým charisma... tomu padají k nohám davy. Když si znovu čtu s jakou suverenitou nakráčel k vám na dvorek a rovnou spustil motorek... Jo jo, u vás to je co kus, to originál. A mám radost, že manželova maminka urazila od legendární svíčkové takovej kus cesty:-)))

10 Regi Regi | E-mail | Web | 6. srpna 2015 v 6:40 | Reagovat

Toro, teprve dnes ráno mám čas si tvé povídání přečíst. Máš ve svém hotelu originální nájemníky, jen co je pravda. I když mám dojem, že kočky jsou přesvědčené, že hoteliérky/hoteliéři/ jsou ony/i/ a těmi platícími hosty jste vy, lidi. :-D
Jo, a moc zajímavá diskuze se tady rozpoutala :-)

11 Martian Martian | 14. srpna 2015 v 14:28 | Reagovat

[10]: Regi, ty jsi mi to doslova vzala z pusy, už jsem v duchu sumírovala nějakou podobnou větu. Tak zkrátka Toře jen pochválím kouzelné kočičí vyprávění a taky Katty banner, který se fakt vydařil… :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014