ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Kapitola dvacátá devátá: Right Where it Belongs

14. srpna 2015 v 10:09 | Richenza |  Bless the Child: Kniha čtvrtá - BÍLÝ JEZDEC

"Rusko bylo po staletí velkou mocností a zůstává jí. Vždy mělo a stále má legitimní zóny svých zájmů za hranicemi jak na území bývalého Sovětského svazu, tak mimo ně. Neměli bychom umožnit, aby náš názor byl ignorován."
V. Putin

Písničku si můžetepustit zde


Kapitola dvacátá devátá: Right Where it Belongs


See the animal in his cage that you built,
Are you sure what side you're on?
Better not look him too closely in the eye,
Are you sure what side of the glass you are on?
See the safety of the life you have built
Everything where it belongs
Feel the hollowness inside of your heart
And it's all, right where it belongs

What if everything around you,
Isn't quite as it seems?
What if all the world you think you know,
Is an elaborate dream?
And if you look at your reflection,
Is that all you want to be?
What if you could look right through the cracks,
Would you find yourself, find yourself afraid to see?

What if all the worlds inside of your head,
Just creations of your own?
Your devils and your Gods, all the living and the dead
And you really are alone?
You could live in this illusion
You can choose to believe
You keep looking but you can't find the words
Now you're hiding in the trees

Nine Inch Nails



Bradavice; 28. listopadu 2012

Středeční Přeměňování, které měl Zmijozel s Havraspárem, se chýlilo ke konci a Joshuu čekal už jen poslední předmět, Starověká magie, než bude moci jít za Hagridem, u něhož měl sraz s Furtunou. A také samozřejmě s Jamesem a ostatními. Dnes seděl na Přeměňování sám, protože Scorpius, který si místo vedle něj obsadil hned v září, dnes ve škole nebyl. Ve skutečnosti mu to nevadilo - čím dál více mu nedůvěřoval, přestože samozřejmě nebylo taktické dávat mu to otevřeně najevo. A možná v něm jeho nedůvěru prohlubovalo paradoxně právě to, že ho vyhledával v době, kdy se mu ostatní více či méně otevřeně vyhýbali. Pro studenty z ostatních kolejí byl Zmijozel - a nevlastní syn vraha a bývalého Smrtijeda. Pro Zmijozely byl nevlastní syn zrádce a nemanželský syn mudlovské šmejdky. Svého kolejního ředitele stále respektovali, a nepochybně respektovali i jeho, někteří - a některé - jej snad i obdivovali. Někteří se mu podřizovali, někteří podlézali. Nevyužíval to, ani to nijak nepodporoval, nevšímal si toho -ale to na věci nic neměnilo. Obdiv, respekt a strach. Budoucí temný pán. Byl jím? Tomu nevěřil, tak to být nemohlo; už jen proto ne, že si to nepřál. Mohlo být hůř, mnohem hůř. Ale rádi jej stejně jako jeho otce neměli, dokonce ani jeho spoluhráči z famfrpálového družstva ne.
A byl i tím, kdo se distancuje od své koleje - jeho odchod jen zvýšil pocit odcizení, který nikdy ve Zmijozelu nepřestal cítit, dokonce ani v dobách, kdy měl pocit, že tam má přátele. Přemýšlel, zda by se neměl vrátit, vždyť se od té doby jeho ohnivý strážce neobjevil. A ostatně, i kdyby se objevil… co by se stalo tak strašného? Minule ho ovládnul. Aodhfionn zmizel, když mu to přikázal. Poslechl jej. Je jeho služebníkem.Zvládnul ho. A s ním po boku se mu nemůže nic stát.
Profesorka Jonesová dokončila zadání domácího úkolu a Joshua si uvědomil, že nedával pozor. Nevadí, zjistí si zadání od Morgana Flacka nebo od Williama Silvera. Rychle sbalil pomůcky a vydal se k Morganovi. Jenže jeho bývalý spolužák ze školy tety Ginny se tvářil, že jej nevidí - nebo jej opravdu neviděl, opravil se v duchu Joshua - a vyšel rychle ze třídy spolu s Aidenem Munrem a dvěma Havraspárkami. Nebylo to tak dávno, kdy na Starověkou magii chodili společně a kdy spolu sedávali i v lavici, protože na tenhle nepovinný předmět nechodil ani James, ani Marigold, a dokonce ani Scorpius nebo Will. Nikdo z těch několika lidí, kteří se s ním bavili. Nebyl samozřejmě důvod se tím zabývat. Existovaly mnohem důležitější věci, než jestli s ním nemluví zrovna Morgan Flack. Ostatně to, že Morgan byl se spolužáky ze své koleje, rozhodně nemuselo znamenat, že nechce být s ním. Ne, nesmí být vztahovačný, řekl si, když zachytil nesmělý, zkoumavý pohled Williama Silvera. I on tuto hodinu seděl sám a Joshuu mrzelo, že nepřišel k němu.
"Počkej, Brane!" zavolal Will na svého spolubydlícího, který tvořil už od prvního ročníku nerozlučnou dvojici s tichým Ethanem Suttonem. Byli si v mnohém podobní - nenápadní kluci, nepříliš magicky silní, ale nesmírně pilní a ctižádostiví. A právě s těmito spolubydlícími, kteří nikdy nic zlého Joshuovi neudělali, nejspíš i proto, že se s ním nikdy téměř nebavili, viděl Willa čím dál častěji. Nesmí mu to zazlívat, vždyť on taky tráví dost času se svými kamarády. Bylo to jen nezvyklé - Will tu byl dosud pro něj, kdykoli si vzpomněl. Ale opravdu nesmí být vztahovačný - stejně jako Morgan, i Will je s nimi jednoduše proto, že chce být s nimi, ne proto, že nechce být s Joshuou.
Vydal se rychle za ním. "Wille," začal a trojice chlapců okamžitě zmlkla. Ethan se na něj plaše podíval a společně s Branem se postavili o kus dál, jako by nechtěli rušit.
"Wille, co máme za domácí úkol?"
"Dvacet palců o přeměňování rostlin. Máme se hlavně zaměřit na to, proč se přeměněné rostliny nemají jíst."
"Vždyť nám od prváku vtlouká do hlavy, že jídlo přeměnit nejde," pokrčil rameny Joshua.
"Jenže ono to ve skutečnosti jde, když jde přeměnit míček na jabko, ne?"
"Myslel jsem tím, že se to nesmí," opravil se Joshua.
"To jo, ale ona chce vědět proč. A nesmíme napsat jen, že se to změní zpět, prý to není úplná odpověď."
"Tak se na to pak podíváme. Netušíš, kde je Scorpius?"
"Ty to nevíš?" podivil se Will. "Že by to zrovna tobě neřekl?"
"Co mi měl říct?"
"Onemocněla mu babička. Jeho mamka napsala ředitelce dopis, aby ho na několik dní pustili domů."
"To ho jen tak uvolnili? To jde?" podivil se Joshua.
"Jen tak?" zeptal se nevěřícně Will. "Scorpius říkal, že je opravdu vážně nemocná. Vždyť já jsem byl teď taky dva dny pryč, když se narodila sestra."
"Ty máš sestru?" Joshua si připadal jako hlupák.
"Vždyť jsem ti říkal, že se má narodit koncem listopadu. Všimnul sis vůbec, že jsem byl pryč?"
"Jo," zalhal Joshua. "Jak se jmenuje? A je všechno v pořádku?" dodal rychle, aby to zamluvil.
"Mary. Všechno v pořádku," usmál se Will.
"Wille, přijdeme pozdě na Aritmancii. Víš, jak to Vectorová nesnáší," ozval se nervózně Bran.
"Už jdu, kluci," otočil se Will na své kamarády. "Joshi, nechceš se jít odpoledne s námi podívat k jezeru? Ethan objevil kus chapadla olihně. Je fakt velký. Pak bychom se mohli podívat na to přeměňování rostlin."
"To bych rád," přikývnul Joshua. "Ale…"
"Ty už máš něco jinýho," dořekl za něj Will. "Budeš s Potterem, že." Jeho hlas zněl zklamaně a Joshuu to k jeho vlastnímu překvapení potěšilo.
"No… spíš s Furtunou."
"To je ta dračí holka? Chodíš s ní? To se Coře nebude líbit." Will se lehce začervenal. "Je hezká."
"Hezká? A Coře? Proč Coře?" podivil se Joshua. Nechápal, proč by jí to mělo vadit. A nikdy ho nenapadlo o Furtuně uvažovat jako o hezké - když se nad tím zamyslel, tak nejspíš hezká ani nebyla. Alespoň ve srovnání s Vicky, Marigold nebo Gemmou Zabiniovou. Měla krásné vlasy. A živý pohled. Ale byla… byla to prostě Furtuna.
"Nevšimnul sis, že se jí líbíš? Vždycky zmlkne, když se přiblížíš."
"Nejen ona. Tak to se asi líbím všem," ušklíbl se.
"Ona zmlkne jinak."
"To se ti jen zdá," zavrtěl hlavou Joshua. "Asi bys měl opravdu jít, Bran s Ethanem už na tebe nečekají, Wille."
"Nejspíš už začala hodina," pokrčil rameny Will a Joshua přemýšlel, co se stalo s úzkostlivě pečlivým a přesným Williamem Silverem. "Vrátíš se na kolej?"
Joshua chvíli přemýšlel, pak ale zavrtěl hlavou. S Willem by byl rád. Problém byl, že jen s Willem. "Teď ne. Ale… možná časem. Máma mě potřebuje."
"A na večeři přijdeš?"
"Dneska nejspíš ne."
"Hm, chápu," podíval se stranou Will. "Promiň, že jsem tě zdržoval," řekl rychle a odešel.
Joshua nestihnul ani odpovědět, že to přece on zdržoval jeho.

...

Když dorazil do učebny, profesorka Sinisterová už zkoušela.
"Jdete pozdě, pane Grangere," prohlásila suše. "Nepovinné předměty se stávají povinnými v okamžiku, kdy si je student zvolí. Skutečnost, že jste si můj předmět vybral nad rámec povinného minima a později, v tom nehraje žádnou roli. Pět bodů ze Zmijozelu. Slečno Slinkhardová," zeptala se bývalé střelkyně zmijozelského družstva, která letos skončila mezi náhradníky, "pojďte nakreslit znak Šen."
Helewis vstala a neochotně došla k tabuli. Chvíli přemýšlela, po chvíli namalovala žebřík s okem.
"To je zajímavý znak. Ví někdo, co znamená?"
"Hieroglyf Šen?" zeptala se bez přihlášení Gemma a ani se nenamáhala zvednout z pohodlného polosedu s nataženýma nohama.
"Kdyby tomu tak bylo, neptala bych se, slečno Zabiniová," zavrtěla bez výrazu hlavou profesorka Sinisterová. "Pět bodů ze Zmijozelu za chybou odpověď slečny Slinkhardové a deset za chybnou a drzou odpověď slečny Zabiniové. Proč pořád stojíte, pane Grangere?"
Joshua se rozhlédnul po třídě. Morgan seděl vedle své spolužačky Raven Raleighové; volná místa byla jen vedle Willbura Burkea, Cory Cuffeové, která se na něj krátce usmála, než sklopila hlavu, a nebelvírské čtvrťačky Niniane Savageové. Vydal se k Nebelvírce.
Když si ukládal věci na stůl, dívala se na druhou stranu, jako by ho vůbec neviděla.
"Co znamená ten znak, pane Burke?"
"Nevím," přiznal zamračeně.
"Pět bodů ze Zmijozelu. Slečno Higgsová?"
K dívce se naklonila kudrnatá hlava její sousedky.
"Takový znak neexistuje, paní profesorko," odpověděla Gytha Higgsová.
Aurora Sinisterová přikývla. "Pět bodů ze Zmijozelu za napovídání, slečno Zabiniová. Slečno Higgsová, pojďte namalovat znak Šen vy."
Gytha Higgsová vstala a nakreslila na tabuli ovál s krátkou čárou na jeho pravé straně.
"Téměř dobře, slečno Higgsová," přikývla profesorka Sinisterová. "Co je to za znak?"
"Šenu. Nebo taky kartuše," utrousil Joshua. "Znamená to prakticky totéž."
"Pět bodů ze Zmijozelu za to, že jste se nepřihlásil, pane Grangere. Máte téměř pravdu."
Joshua sevřel rty. "Mám úplně pravdu. Neřekl jsem, že znamenají totéž, ale prakticky totéž."
"A co tedy znamenají?" vyzvala jej profesorka, která dokázala nedat najevo rozladění, pokud je vůbec cítila.
"Oboje znamená ochranu. Šenu ochranu jména, používalo se pro zápis jména jako jeden z nejsilnějších amuletů. Šen znamená také ochranu, ale také věčnost, začátek bez konce."
"Pojďte jej namalovat," přikývla profesorka Sinisterová.
Když Joshua namaloval kruh se symbolickým uzlem na jeho spodní straně, přikývla znovu. "Výborně. Pět bodů Zmijozelu, pane Grangere. A nyní budeme pokračovat ve výkladu. Ve starém Egyptě byly znaky používány nejen pro běžné dorozumívání a náboženské účely, ale velmi často jako amulety nebo léčba. Byly nejen ve tvaru přívěšků, někdy se malovaly na papyry a vkládaly do lahviček. Byly také rozpouštěny v nápoji nebo spalovány a jejich kouř vdechován."
Joshua si připravil pero a inkoust, aby začal zapisovat. V tu chvíli jeho sousedka strčila do jeho lahvičky, ovšem z druhé strany, tak, aby se vylil na její zápisky, a dokonce i její hábit.
"Paní profesorko!" vstala s rozhořeným výrazem v obličeji.
"Slečno Savageová, co se stalo?" otočila se k ní profesorka Sinisterová.
"Granger na mě vylil inkoust. Schválně."
"Schválně?" nadzdvihla obočí profesorka. "Jste si tím jista?"
"Samozřejmě, proč bych to jinak říkala? Nemám jediný důvod si vymýšlet."
"Pane Grangere?"
"Nemám jediný důvod na ni inkoust vylívat," zavrtěl Joshua hlavou "Ten inkoust vylila ona." Profesorka se zatvářila pochybovačně.
"Kdybych do lahvičky strčila já, tak by se vylila na něj, ne na mě," oponovala dívka. "Mám zničené celé zápisky."
"To snad jde vyčistit," pokrčil rameny Joshua. Celá situace mu připadala absurdní. Proč se jej ta Nebelvírka, s níž se nikdy téměř nebavil, snaží poškodit?
"Zápisky ne, když odstraním inkoust, zmizí i moje zápisky. Zničil mi je schválně, protože jsem z Nebelvíru."
"Nemůžu za to, že to neumí odkouzlit," procedil Joshua, a stisknul pěsti. Začínal v něm růst vztek, který rozhodně musel potlačit.
Profesorka Sinisterová se na Nebelvírku pochybovačně podívala, pak obrátila hlavu k Joshuovi: "Nerozumím sice, proč byste měl slečně Savageové záměrně ubližovat, a poněkud mi to k vám nesedí, pane Grangere, ovšem vaše reakce se mi nelíbí a zdá se mi zvláštní. I za neúmyslnou škodu se musíme umět omluvit. Nebudu ale s takovou hloupostí ztrácet další čas. Deset bodů ze Zmijozelu."
Když se profesorka Sinisterová otočila a vrátila se před třídu, dívka se na něj vítězoslavně podívala. Pak klidně inkoust z hábitu i svých zápisků vyčistila.
"Vzácněji se v léčitelství používala černá magie," pokračovala profesorka ve výkladu, avšak Joshua se nemohl soustředit. Nechápal, co se stalo, a hlavně, proč se to stalo. Nevzpomínal si na nic, čím by mohl nelibost té dívky vzbudit, jediný důvod, který ho napadal, byl jeho otec. Bylo to kvůli těm článkům? Nebo kvůli tomu, jak se Snape choval k Nebelvírům? To bylo nejpravděpodobnější. Přesto jej však vztek na ni neopouštěl. Ať jí Snape provedl cokoli, neměla právo se za to mstít jemu. Bylo to podlé. Dotklo se ho také to, že se tak chovala Nebelvírka. V té koleji chtěl kdysi být, předpokládal, že v ní bude. Byla to přece kolej Harryho, jeho matky, všech těch statečných hrdinů, o nichž slýchával celé dětství. Nebelvír se takto chovat neměl. Ve skutečnosti se ho to dotklo více než cokoli, co udělali Avery nebo Burke. Oni ho nemohli zklamat, ale tato nenápadná dívka, kterou donedávna považoval za docela milou, ano.
Celou hodinu na ni nepromluvil a snažil se svou pozornost věnovat výkladu. Po chvíli se mu to začalo dokonce dařit. Po skončení hodiny však Niniane Savageovou rychle následoval.
"Proč jsi to udělala?" zeptal se jí, když ji dohonil.
"Odpal," změřila si ho nepřátelsky. "A opovaž se ještě někdy sednout vedle mě."
"Neměl jsem moc na výběr."
"Měl. Dokonce mezi svýma," sevřela dívka rty.
"Proto jsi vylila ten inkoust?" pokračoval Joshua.
"Já na tebe? Nejsi na mladšího trochu drzý?"
"Oba přece víme, jak to bylo."
"Co ti provádí ten Zmijozelák, Niniane?" objevil se za dívkou nebelvírský odražeč Darren Towler. A za ním se blížili další jeho spolužáci, jejichž jména Joshua neznal.
"Darrene," přitulila se k němu dívka a podívala se na chlapce jako na rytíře na bílém koni. "Polil mi sukni. Nejspíš schválně. A teď mě z toho ještě obviňuje," tvář Niniane Savageové byla naprosto nevinná. A v Joshuovi opět začal růst hněv. "Navíc se roztahoval na mojí polovině stolu, když si proti mojí vůli ke mně přisedl."
"Proč obtěžuješ mojí holku?" naježil se Darren.
"Nic jsem jí neudělal. Díky za vysvětlení, Savageová," ušklíbl se Joshua na Niniane a odcházel.
"Hele, hele, kam si myslíš, že jdeš?" zastoupil mu cestu Darren a okamžitě se k němu přidali i jeho dva přátelé. "Hezky se mý holce nejdřív omluvíš. Na takové pubertální vtípky nemáme ani jeden náladu."
"Pusť mě," odpověděl Joshua klidně. Kdyby ho ti Nebelvíři znali, věděli by, že jeho odpověď byla až příliš klidná. Ale oni ho neznali. Ukaž jim, kdo jsi, uslyšel hlas Aodhfionna. Nebo to byl jeho vlastní hlas, jeho skryté já, které se dralo ven, ať chtěl či nechtěl? Ale ještě pořád se ovládal. Ještě pořád byl čas v klidu odejít. Stačilo by se omluvit Niniane Savageové.
"Omluv se jí," opakoval Darren sveřepě a vytáhnul hůlku.
A Joshua, pokud ještě před chvílí byl přesvědčen, že je nejtaktičtější se omluvit, že by se měl omluvit, přestože nic nezavinil, v ten okamžik věděl, že to neudělá.
"Nech mě odejít, a nic se vám nestane," odpověděl stále klidným hlasem, přestože klid ve svém srdci už dávno necítil.
Nebelvíři se rozesmáli. Blonďák stojící napravo od Darrena ledabyle mávnul hůlkou a přivolal si k sobě Joshuovu hůlku. "Trochu drzý, hádě, ne? Chceš si hrát?"
Chtějí si hrát, pane, pohrajeme si, ne? uslyšel znovu hlas ve své hlavě a už mu neodporoval.
Když na to později vzpomínal, měl pocit, že to, co se tam stalo, se nedělo ve skutečnosti, nebo že se to alespoň nedělo jemu. Znehybněné Nebelvíry i tu dívku obkroužily plameny. Bílé plameny. Aodhfionn, jeho služebník, kterému sice nedal žádný příkaz, ale ani se jej nijak nepokoušel zastavit. Svou hůlku ucítil znovu v ruce a bezmyšlenkovitě ji zastrčil do rukávu. Dívka vykřikla, to si pamatoval, tehdy to ale nijak nevnímal, nebo přesněji řečeno tomu nepřikládal žádný význam. Pokusy Nebelvírů o hasící kouzla jej pobavily. Na Aodhfionna přece Aquamenti nefungovalo, to ve Zmijozelu věděl každý. Neznepokojoval se, tehdy ne, plameny je přece neohrožovaly, byly natolik daleko a tak malé, že je nemohli ani cítit. Aodhfionn si přece chtěl jen hrát.
"Co se to tu děje!" probral jej pisklavý hlas profesora Kratiknota. Bílý oheň vmžiku zmizel. Joshua se překvapeně kolem sebe podíval. Měl pocit, jako by se vrátil odjinud. Tohle přece neudělal on. Takhle hloupě by se neprozradil. On by se omluvil a v klidu by odešel na sraz s Furtunou.
Připadal si hloupě, nebyl schopný ani zvednout pohled, zatímco Nebelvíři líčili svou verzi události. Nebyla přesná, alespoň pokud šlo o jejich podíl. Neměl však sílu ani chuť je opravovat. Protože v tom hlavním měli pravdu.
"Jste schopni dojít na ošetřovnu?"
"Jsme v pořádku," řekl Darren Towler a objal ochranářsky ramena své dívky.
"Slečna Savageová je bledá, utrpěla minimálně psychický šok," nesouhlasil s ním profesor Kratiknot a Joshua se na ni podíval. Byla nejen bledá, ale nekontrolovaně vzlykala a třásla se. Joshua nikdy neviděl nikoho se takto třást. Sklopil oči. Ať již mu provedla cokoli, tohle neměl právo jí udělat. A snažil se zaplašit pocit uspokojení, který kdesi v nějaké cizí části svého já pocítil.
"A vy pojďte se mnou, pane Grangere." Takhle vážně a přísně ještě Kratiknota mluvit neslyšel.
Joshua se na něj podíval a přikývnul. A zároveň si přál, celou svou silou si přál, aby na to, co se stalo, Kratiknot i ti Nebelvíři zapomněli.
"Co je to tu za srocení? Neměli byste být venku? Dnes je tam výjimečně krásně," uslyšel přátelský pisklavý hlas profesora Kratiknota.
"Právě tam jdu, pane profesore," přikývnul Joshua s ulehčením.
Když odcházel, podíval se ještě na Nebelvíry. Mladíci mu nevěnovali nejmenší pozornost. Niniane se na něj však upřeně zadívala, poněkud zmateně, jako by se nemohla rozpomenout na něco důležitého. Přesto však v jejích očích rozpoznal strach.



-----------------------------

Pokračujte na dokončení kapitoly



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014