ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Kapitola dvacátá osmá: Everything Is Broken

7. srpna 2015 v 5:55 | Richenza |  Bless the Child: Kniha čtvrtá - BÍLÝ JEZDEC

"Nic z toho nemělo odrážet nějakou konkrétní situaci ve skutečném světě. Bylo to přesně naopak. Skutečné události začaly k jeho zděšení zapadat do zcela vymyšleného schématu."
(H. Carpenter o J. R. R. Tolkienovi)

Písničku si pusťte zde.


Kapitola dvacátá osmá: Everything Is Broken

Broken lines broken strings
Broken threads broken springs
Broken idols broken heads
People sleeping in broken beds
Ain't no use jiving
Ain't no use joking
Everything is broken.

Broken bottles broken plates
Broken switches broken gates
Broken dishes broken parts
Streets are filled with broken hearts
Broken words never meant to be spoken
Everything is broken.

Seem like every time you stop and turn around
Something else just hit the ground
Broken cutters broken saws
Broken buckles broken laws
Broken bodies broken bones
Broken voices on broken phones
Take a deep breath feel like you're chokin'
Everything is broken.

Everytime you leave and go off someplace
Things fall to pieces in my face
Broken hands on broken ploughs
Broken treaties broken vows
Broken pipes broken tools
People bending broken rules
Hound dog howling bullfrog croaking
Everything is broken.

Bettye LaVette (Bob Dylan cover)



Bradavice; 27. listopadu 2012

"Oleum Succini," řekl před chrliči, a sotva se otevřely, vydal se k ředitelně. "Pojď, Georgi," otočil se, protože měl pocit, že jej George Weasley nenásleduje. A nenásledoval, upřeně zkoumal jeden z chrličů.
"Přemýšlíš, zda je možné se sem dostat bez hesla?" zvednul obočí.
"Ne, oceňuji historickou hodnotu a sofistikované proporce té sochy," odpověděl George Weasley a Snape spolknul otázku, kde se naučil slovo 'sofistikované' a zda vůbec ví, co znamená. Nebyl by to dobrý začátek. Nepřestával pochybovat, zda je jeho volba správná, tedy přesněji, zda je skutečně nejméně špatnou ze všech špatných možností, které se mu nabízely. Možná měl přeci jen raději oslovit Auroru. Ostatně se tomu nakonec nejspíš stejně nevyhne.
Pokud bych se sem chtěl dostat, stačilo by zkoušet jen přísady do lektvarů, ne, Severusi?" Zdálo se mu to, nebo George Weasley jeho jméno stále vyslovoval s ironií?
"Těch je však poměrně dost."
"Jo, to je," souhlasil George. "Nejspíš víc než sladkostí v Medovém ráji. Brumbál měl navíc z nich rád ani ne desetinu. Někdy v šestém ročníku jsem dospěl k závěru, že si nejspíš Brumbál přeje, aby k němu měl kdokoli kdykoli přístup."
"To není zcela vyloučené," přikývnul Snape. "Půjdeš už dál? Možná budeš mít příležitost si o tom sředitelem Brumbálem promluvit. Jistě se na tebe těší."
"Je pro mne velká čest, že má návštěva je ohlášená a očekávaná. Je ode mne neomalené, že ho nechávám čekat," řekl se svou typickou teatrálností George a konečně následoval Snapea do ředitelny.
"Chtěl jsem si s tebou promluvit, jak vidíš své působení v Bradavicích," zeptal se Snape bez zbytečných okolků, jakmile se usadili.
"Pracovní pohovor?" naklonil se dychtivě George. "Četl jsem o tom. Hodnocení má být opakované, podle předem známých kritérií a jeho součástí má být vždy i sebehodnocení zaměstnance. Konečně je to tady. Už jsem si myslel, že se ho nedočkám."
"Nemůžeš být chvíli vážný?" došla Snapeovi trpělivost.
"Jsem naprosto vážný," George nasadil zcela seriózní obličej, což Snapeovi potvrdilo, že ve své hře hodlá ještě pokračovat. "Řízení lidských zdrojů není radno podceňovat. Znáš Personální management od Armstronga?"
"Ne," stiskl pěsti a počítal do deseti.
"Tak proto je tu tak málo porad," protáhl obličej s přehrávaným zklamáním George. "Percy by to rád napravil. Je velmi znepokojený. Vůbec se nescházíme, Georgi. Předávání informací o studentech je nahodilé, obsah výuky závisí pouze na učiteli. Hodnocení učitelů jednoduše neexistuje. Minervy si samozřejmě vážím, ale rozhodně by se tu našly procesy, na jejichž kvalitě by se dalo zapracovat,"napodobil Percyho seriózní korektnost. "Možná bych si tu knížku taky měl přečíst," zauvažoval. "Napsal ji mudla, ale prý je excelentní," zdůraznil opět Percyho typickou intonací. "Jak jsem vlastně bez toho dokázal tolik let řídit firmu s dnes už," chvíli se zamyslel, "dvěma stovkami zaměstnanců a pobočkami v patnácti zemích?"
Snape zavřel oči. Tohle opravdu nebyl dobrý nápad. George Weasley má své zájmy jinde a jeho bratr… Ani chvíli nepochyboval, že skutečně něco takového řekl. Vlastně ta Aurora nemusí být až tak špatnou volbou. "Gratuluji, Georgi. Jsem rád, že se ti daří."
"Nechtěl jsem se chlubit," změnil George najednou tón do zcela civilního. "Chápu, nemáš náladu na žerty. Nejspíš si myslíš, že na ně není vhodná doba - a přestože s tebou nesouhlasím, respektuji to. Tu knížku o personálním řízení jsem ostatně četl. Ve skutečnosti není vůbec špatná a pár věcí jsem u sebe v podniku dokonce zavedl. Ale k tvé otázce: Jsem tu spokojený. Baví mě to víc, než jsem si myslel, že bude. Obchod běží i beze mě, svému prokuristovi důvěřuju a většinu nápadů teď stejně mají mladší. Asi stárnu."
"Nemáš v plánu tedy v nejbližší době Bradavice opouštět?"
"Opouštět? No, to mám! Zítra chci vzít Angelinu na večeři. A v sobotu jsme pozvaní do Doupěte. Je to problém?"
"Georgi," zavřel oči Snape.
"Jo, promiň, neodolal jsem," usmál se George. "Že tu zůstanu učit celý rok, to je jasný, to jsem slíbil."
"A potom?"
"Obchod mě nepotřebuje, to už jsem říkal, Severusi," odpověděl vážně, tedy normálně vážně George. "Jsem tu rád. A rád bych tu zůstal, pokud bude samozřejmě zájem i z tvé strany."
"Z mé strany?" podíval se na něj Snape.
"Jistě, z tvé strany. Sedíme tu snad spolu, ne? Jsi to ty, kdo se mě ptá, zda tu hodlám zůstat. A možná," naklonil hlavu, "možná jsi se rozhodl mi konečně vysvětlit, proč tady trávíš víc času než Minerva. A proč hesly do ředitelny bývají přísady do lektvarů. To mimochodem není moc dobrý nápad. Pokud si ovšem ve skutečnosti nepřeješ, aby lidé přišli na to, že jsi stále ještě ředitelem Bradavic."
Snape dokázal udržet klidnou tvář. Věděli to všichni? A neměl George Weasley pravdu - nepřál si ve skutečnosti, aby to věděli? Aby ho respektovali jako autoritu, jako svého nadřízeného - což ostatně dělali. Pro jeho přirozenou sílu osobnosti, nebo protože to věděli? "Jak dlouho?"
"Jak dlouho to vím?"
"Ne. Jak dlouho jsi ochotný zůstat."
"Jak dlouho bude potřeba. Ale," George nakrčil čelo a chvíli přemýšlel, jako by si nebyl jistý, co říct a zda to vůbec říct, "nejsem si ale jistý, jak dlouho by mě uspokojovalo být jen učitel nepovinného předmětu."
"Chceš, aby byla Výroba kouzelnických předmětů povinná?"
"Samozřejmě. Je tady hrozně málo skutečně praktických věcí, něco, co ty děcka fakt využijou - a co by je mohlo i živit."
"Výrazně jsme praktické předměty za posledních deset let rozšířili."
"Jo, všimnul jsem si. Líbí se mi to, opravdu jo. Všechny ty změny jsou k lepšímu, ve vší úctě, pane řediteli," obrátil se k portrétu Brumbála, který spal či předstíral spánek. "Jen bych šel ještě dál."
"Studenti jsou už dost vytížení. Není to tak jednoduché. Už teď mají více hodin, než bylo zvykem dříve."
"A ty víš, že jsem tě upozorňoval na to, že nelze jen předměty přidávat, Severusi," nevydržel to už Brumbál. "Měli by chodit více ven."
"Čím mají víc výuky, tím jsou ve větším bezpečí. A vyhověl jsem naléhání Rolandy a zavedl Tělesnou obratnost. Na rozdíl od vás, Brumbále," odpověděl Snape odměřeně.
"Nepovinnou," poznamenal George.
"Jistě. Ne všichni mají tělesná cvičení v oblibě."
"A právě ti by je nejvíc potřebovali."
"Jistě máš své představy, jak by se měl rozvrh zlepšit," stiskl rty Snape.
"Abych řekl pravdu, mám," odpověděl vážně George. "A asi bude opravdu lepší, když si své představy vyjasníme hned, než kdyby v budoucnu mezi námi měly být rozpory. A možná si svou nabídku pak rozmyslíš."
"Poslouchám," přikývnul Snape, složil ruce na prsou a pohodlně se opřel o opěradlo křesla.
A George Weasley začal vysvětlovat. Po chvíli si vzal k pomoci i pergamen a pero. A ačkoli ne se všemi jeho nápady Snape souhlasil, musel uznat, že to má promyšlené. Snížení rozsahu výuky lektvarů na polovinu a její přesun o dva ročníky výše samozřejmě přijatelné nebylo. I když… argument, že se většina studentů stejně není schopna přípravu lektvarů naučit skutečně bezpečně a že je dnes téměř všichni beztak kupují u specialistů, úplně od věci nebyl. A zavést povinná základní uzdravovací kouzla pro neodkladnou pomoc… ano, to by bylo potřeba. Uvědomil si, že George Weasley o svých plánech hovoří se zaujetím mnohem větším, než cítil on sám nejen nyní, ale nejspíš i kdykoli předtím. Že školu miluje, a hlavně - že to všechno myslí vážně. Tváří v tvář tomu mladému muži plnému energie, který posledních patnáct let dokázal, že je skutečně schopný organizátor, si najednou připadal starý. Přitom věkový rozdíl mezi nimi nebyl ani dvacet let.
Když George domluvil, Snape chvíli ještě zamyšleně seděl, s rukama sepjatýma před sebou. "Nerozmyslel jsem si to," řekl posléze. "Myslím, že to tu myslíš vážně. Co tvá manželka? Je ochotná tu žít?"
"Angelina? Jo, líbí se jí tu. Víš, že Rolanda Hoochová už chce jít na odpočinek? Ptala se Angeliny, jestli by to po ní převzala."
"A?"
"Angelina byla nadšená."
"Nemůžu jí dát plat, jaký měla jako profesionální hráčka."
"Měla. Po dětech se k tomu nevrátila. V jejím věku se sportovní kariéra obnovuje už těžko. Mimochodem, ve skutečnosti nemůžeš zaplatit mě," opřel se George pohodlně o opěradlo křesla a natáhnul si nohy. "Což ani neočekávám."
"Dobře. To by bylo výborné řešení," přikývnul Snape a prohlížel si své prsty. Přemýšlel, zda to má skutečně udělat. Ještě je čas říct, že mu chtěl jen nabídnout stále místo. Poděkovat mu za návrhy na změny. A oslovit Auroru. Zavřel oči. Za jiných okolností by Aurora nejspíš byla lepší ředitelka. Vážná. Seriózní. Tichá. Vzdělaná a inteligentní. Neprojevující žádné emoce. Držící se vždy stranou. Bez názoru. Loajální dokonce i jemu, když si myslela, že je dosazen Pánem zla. Záhadně se vytrativší v době bitvy o Bradavice. Jenže válka přichází.
Zhluboka se nadechl. "Georgi, měl jsi pravdu. Jsem stále ředitelem Bradavic. To je pozice, z které se neodchází."
"Byli ale ředitelé, kteří odešli," díval se na něj s vážným zájmem George.
"Ne tak docela. Ale někdy jejich zástupci - a nástupci - vykonávali funkci oficiálně již za jejich života. Tak tomu bylo například u Waltera Aragona," podíval se krátce na portrét vážného muže v přesně padnoucím obleku s vázankou.
"Své poslání jsem spatřoval ve vědeckém bádání. A byl jsem přesvědčen, že kolega Dippet bude velmi pečlivým a schopným ředitelem."
"Nevěnoval jste se kouzelným zvířatům, pane řediteli?" zeptal se George a začal si prohlížet i ostatní obrazy, jejichž obyvatelé začali jevit zvýšený zájem o dění v ředitelně.
"Ano, kolego," přikývnul vážně Walter Aragon. "Předmětem mého zájmu byla magizoologie. Chtěl jsem dokončit výzkumy v Jižní Americe. S funkcí ředitele školy se to neslučovalo. A v té době škole nehrozilo žádné nebezpečí, nebyl jsem tu tedy nezbytný."
"Dolores Umbridgeová nikdy skutečnou ředitelkou nebyla, milý Georgi," usmál se Brumbál. "Nikdy nemohla ovládat magii hradu."
"O tom něco vím," sebevědomě se usmál George.
"Váš odchod ze školy byl skutečně impozantní," přikývnul Brumbál.
"To jste byl vy?" podívala se na něj se zájmem Harriet Evansová. "Začínáte mne zajímat, mladý muži."
"K službám, madam," uklonil se lehce George.
"Ehm," odkašlal si Snape. "Možná už tušíš, kam mířím, Georgi."
"Potřebuješ být míň na očích a chceš někoho, kdo by dělal fiktivního zástupce Minervě," přikývnul George.
"Nejenom," odpověděl Snape. "Každý ředitel by měl zvolit svého nástupce. Pouze z něj se může stát další skutečný ředitel Bradavic, tedy člověk, kterému podléhá celá magie tohoto hradu."
George se posadil vzpřímeně, téměř prkenně. Nevěřícně se na Snapea podíval. "Nemíříš tam, kam se mi zdá, že míříš?"
"Obávám se, že mířím," zabručel Snape.
George chvíli nebyl schopný slova, což bylo snad poprvé, co si Snape pamatoval - včetně všech těch nocí, kdy ho spolu s jeho dvojčetem přistihnul tam, kde být neměli.
"Ty ale nástupce máš, ne? Přece tohle bys neriskoval," ujišťoval se stále nevěřícně George.
"Mám. Ale Minerva chce, abych našel někoho mladšího. A zejména trvá na tom, že pozice oficiálního zástupce ředitele a nástupce zavázaného přísahou má být pouze na jednom člověku."
"Přísahou?"
"Ano. Je to svou podstatou typ nezrušitelného slibu. Ovšem ředitel ho může zprostit - tak jako jej nyní zprostím Minervu."
"Ty to myslíš vážně," neopouštěl George nevěřícný výraz.
"Nemám ve zvyku žertovat, jak jsi velmi trefně před chvílí poznamenal. Potřebuješ čas na rozmyšlenou?"
"A kolik je času?"
"Do jednání Správní rady zbývají tři dny. Tedy se můžeš rozmýšlet do zítřka."
George se tvářil zamyšleně. "Co se stane, když pak ředitelem vybraného nástupce Správní rada školy nejmenuje?"
"Ten, koho by vybrala Správní rada, by na tom byl jako Dolores, chlapče," usmál se Brumbál. "Nepochybuji, že by jej to brzy přestalo bavit."
"A tvá odpovědnost za školu by tím nekončila, Georgi," dodal vážně Snape. "Je to velká odpovědnost. Navždy."
"A jak se tohle vlastně řešilo v minulosti?" rozhlédl se George zvědavě po tvářích dřívějších ředitelů. Nikdo z nich už nespal. "Jak to, že Správní rada vždycky zvolila toho, koho jste vybrali?"
"Vybírali jsme toho, kdo byl objektivně nejlepší," prohlásil Phineas Black upjatě.
"Za našich časů škola Správní radu neměla," poznamenal Vindictus Viridian. "A nesmírně lituji své pozdější kolegy. Do autority ředitele školy by neměl zasahovat nikdo. Dokonce ani tehdy, když žádnou skutečnou moc nad Bradavicemi vykonávati nemůže."
"Nebyl to až takový problém, Vindicte," řekla Dilys Derwentová. "Já jsem rozhodně ani s ministrem, ani se Správní radou neměla nejmenší problém."
"Já též ne," přikývla Harriet Evansová. "Ostatně ministr o pravém stavu věcí věděl. Alespoň za mne tomu tak bylo. Byl to příjemný muž," dodala zasněně.
"Měl jsem takovou autoritu, že Správní rada potvrdila toho, koho jsem navrhnul," řekl poněkud nabubřele Amrose Swott. "A ovšemť, o takovém rozhodnutí jsem se radil i s ministrem. Jsem si jist, že ministři o skutečném stavu věci byli informováni vždy."
"Vždy ne," usmál se Brumbál.
"Ty jsi příliš velké štěstí na ministry skutečně neměl, Albe," podotkl Vindictus Viridian. "Jsem dalek toho tvrdit, že se časy zhoršují, ale někdy mám pocit, že lidé se chovají velmi pošetile, nebál bych se to nazývati hloupostí. Za mých časů by se takoví lidé, jako byl Kornelius Popletal, ministry státi nemohli."
"Jaké je vlastně vaše vzdělání, mladý muži?" zeptal se Phineas Black, který se nepřestával na rozdíl od ostatních ředitelů mračit. "A zřejmě mi uniklo vaše jméno."
"To bude tím, že nezaznělo," podíval se na něj George a vstal. "Mé jméno je George Gideon Prewett Weasley," obřadně se uklonil.
"Takže Nebelvír," přikývl znechuceně Phineas Black. "Jistě máte velké zkušenosti ve vědě nebo jste dosud učil na jiné škole?"
"Výběr nástupce je na mně, drahý kolego," zavrčel Snape.
"Neučil jsem. Věnoval jsem se však aplikovanému výzkumu, a to již ve školních letech," odpověděl s naprostou vážností George. "Světové proslulosti doznaly například naše dávivé dortíčky. To mi ovšem připomíná jeden možný problém, Severusi," posadil se zpět ke stolu. "Možná by mohlo někomu vadit, že… z hlediska formální stránky věci… myslím, jak jsme tehdy s Fredem opustili školu," upřesnil.
Snape mávnul hůlkou a přivolal z polic jednu z tlustých knih vázaných v kožených deskách. "Requiro litterae Georgii Weasleyi," řekl klidně. Kniha se otevřela. Snape se začetl a pak se podíval na George: "Nepovažuji to za zásadní problém. Vidím, že jsi celočarodějné závěrečné zkoušky složil dodatečně 28. června 1997 s…" sklonil se zpět ke knize, "s poměrně ucházejícím prospěchem - Lektvary přijatelné, Bylinkářství mizerné, Kouzelné formule přijatelné, Obrana proti černé magii nad očekávání a Přeměňování dokonce vynikající. Ano, vhodnější by samozřejmě bylo, kdybys měl složených zkoušek alespoň osm, jako většina dosavadních ředitelů, a jistě je možné si představit i lepší prospěch, ale domnívám se, že tento výsledek je plně dostačující, Georgi. Pochopil jsem správně, že ses již rozhodl a mou nabídku přijímáš?"
George pomalu přikývnul.
"V tom případě tedy přistoupíme ke složení slibu, kolego."

............


Praha; téhož dne

"Tomáši, jak moc jsi hladový?" zahalekala Kazi ve dveřích s plnou náručí jídla.
"Dobrý den," objevila se ve dveřích pokoje drobná a štíhlá tmavovláska s neuvěřitelně dlouhými vlasy, něžným obličejem a laníma očima. Měla na sobě obyčejné džíny a černé přiléhavé tričko s velkým výstřihem a tříčtvrtečními rukávy, přesto ale dokázala vypadat elegantněji než se Kazi podařilo i na závěrečném školním večírku. Možná díky lodičkám na podpatku. Proč vůbec někdo nosí tak nepohodlné boty? Navíc doma? Kazi se vůbec nelíbila.
"Ahoj," rozhodla se Kazi nehrát si na formality. Jestli je ta holka tady, tak určitě patří k Nepojmenovaným- i když na to ani trochu nevypadala. "Já jsem Kazi. Tomáš tu není?"
"Je, ale je něco důležitého v Událostech. Hlad nemá. Už jsme večeřeli," dívčin pohled byl nepříjemně pátravý.
"A jak se jmenuješ?"
"Markéta. Jsem Tomášova přítelkyně," řekla a nespouštěla z Kazi pohled.
"Tak to se určitě ráda postaráš o proviant," vrazila jí Kazi do ruky balíčky, které přinesla, a vydala se za Tomášem.
"Tome? Veliká Mokošo, co má tohle znamenat?" Její pohled upoutala obrazovka televize, tedy spíše ten, kdo byl na ní - Roman, tedy Gellert v celé své kráse. A to bez ironie - Kazi musela uznat, že mu to opravdu sluší; kdyby ho neznala, tak by se jí mohl i líbit.
"Našli tajemného zachránce. Tak ho zpovídají," podíval se na ni krátce Tomáš Brauner a hned se vrátil k obrazovce.
"Rozhovor v televizi? Co tím sleduje?"
"To chci zjistit, Kazi," odpověděl tiše Tomáš. "Posaď se," a buď zticha, doplnila ho v duchu Kazi, ale poslechla. Rozhovor v televizi ji taky samozřejmě zajímal.
"O tom rozhodně nechci hovořit, slečno. Dělal jsem jen to, co by na mém místě udělal každý," zachytila odpověď Gellerta, který celým svým postojem, sklonem hlavy, hlasem vyjadřoval skromnost, klid a pokoru.
"O čem to mluví?" zeptala se šeptem Tomáše.
"Jak zachraňoval," ušklíbl se Tomáš.
"Každý ovšem nebyl na vašem místě. Jak se vám to podařilo? Dokázal jste vyjít i z plamenů. Máme snad věřit na zázraky?"
"Nemohu nikomu říkat, čemu má věřit. Lidé mají oči, a nevidí. Mají uši, a neslyší. Je jen na nich, aby uviděli a uslyšeli."
"Skoro to působí, jako byste měl nadpřirozené schopnosti," pokračovala redaktorka s ostře řezaným obličejem, kterým Kazi připomínala kunu.
"Nadpřirozené?" usmál se nesměle Gellert a ve své bílé košili se svatozáří blonďatých vlasů vypadal skutečně andělsky. "Pokud se něco děje, vždy je to v souladu s tím, co se dít má. Byl jsem jen tam, kde jsem být měl. A dělal jsem jen to, co bylo určeno, že budu dělat. Nic více. Je mi líto, že jsem nemohl učinit více," zkřivil bolestí tvář. Kazi by přísahala, že to myslí upřímně. Kdyby ho neznala.
"Jste velmi bohatý. Podporujete dětské domovy po celé Evropě, založil jste fond na podporu obětí teroristických útoků, ale i fond na podporu muslimů. Není to v rozporu?"
"To rozhodně není," podíval se na ni bezelstně Gellert. "Nejsou snad i oni lidskými bytostmi? Našimi bližními? Konflikt je bohužel příliš vypjatý a pro ně zde není místo, ne po tom všem, co se stalo. Bolí mě to, ale změnit to nedokážu. Dělám jen to, co mohu - a pokud mohu zmírnit jejich utrpení a pomoci jim nalézt nový domov, udělám to. Každý můžeme činit jen to, co je v našich silách. A každý jsme zároveň povinni činit to, co je v našich silách."
"Kde ovšem získáváte prostředky na své aktivity? Jak identifikovali naši kolegové v Německu, vaše fondy již vydaly více než milión eur."
"V Evropě jsou dobří lidé, a když vidí, že má něco smysl, přispějí."
"Do nedávna jste však nebyl vůbec znám. Vždyť vás poprvé naši němečtí kolegové identifikovali teprve před třemi dny."
"A co je to být znám? Sláva není důležitá. Ti, kterým jsem měl být znám, ti mě poznali. Stačilo to."
"Prostředky vašich fondů tedy získáváte od sponzorů-" začala redaktorka, ale Gellert ji přerušil.
"Upřednostňoval bych pojem dobrodinců, paní redaktorko. Sponzor je ten, kdo očekává od svého příspěvku nějaký benefit. Dobrodinec daruje nezištně. Nepotřebuje být viděn ani za to oslavován. Není to pro něj jen marketingový tah."
"Dobře, prostředky získáváte od dobrodinců. Ale základem je váš vlastní majetek, je to tak?"
"Samozřejmě. Vždyť jak jinak by mi mohl kdokoli věřit, kdybych nešel první? Ve skutečnosti jsem neměl původně v úmyslu využívat cizí dary. Potřebných však je mnoho. Příliš mnoho, než abych to mohl unést sám," sklonil hlavu.
"Je pravda, že nepřijímáte žádné dary od církve?"
"Dary od církve?" Gellert nevěřícně zavrtěl hlavou. "Vy jste snad slyšela, že by církev - kterákoli církev - někomu něco darovala? Oni jen vybírají a žebroní o dary a dědictví, aby si jejich ovečky zachránily své černé duše. A pak dávají drobty ze svého stolu těm, kteří by na nich vůbec nemuseli být závislí, kdyby je předtím sami neožebračili. Ne, dosud jsem nestál před rozhodnutím, abych odmítl dar od církve. Ovšem, neodmítnul bych jej."
"Jak jste však svůj majetek získal?"
"Je to skutečně důležité?" povzdychl Gellert.
"A je nějaký důvod, proč o tom nechcete hovořit?"
"Jste novinářka. Zjistěte si to," usmál se Gellert.
"Něco jsem si zjistila. Přes svůj mladý věk jste získal doktorát v Pasově a učil jste tam. Vaši kolegové tvrdili, že jste se věnoval investicím na burze. Měl jste snad vyvinout nějaký matematický model, který vám přinesl vysoké zisky. Jsou mé informace správné?"
"Nebudu je popírat. Je vidět, že jste žena na svém místě."
"Nepřipadá vám tento způsob zbohatnutí nesprávný? Založený na náhodě? Žádné hodnoty to přece nepřineslo."
"Přinášet hodnoty…" zavrtěl hlavou Gellert. "Co je hodnotou? A co je správné? Vy to víte, paní redaktorko? Investice v Bangladéši a vykořisťování nejchudších až k jejich smrti? Ničení půdy, obrovského množství půdy pro trochu zlata nebo břidličného plynu? Vy myslíte, že to byla náhoda? Já ne, na náhodu nevěřím. Byl jsem obdarován, to máte pravdu. Proč zrovna já? To nevím, a tuto otázku si kladu neustále. Ale ta otázka tak nestojí. Ve skutečnosti není důležité, proč jsem byl vybrán, ale že jsem vybrán byl. To přináší spíše povinnosti a odpovědnost - a já se jich nezříkám."
"Je pravda, že jste potomkem-"
"K tomu se rozhodně nebudu vyjadřovat, paní redaktorko," přerušil ji Gellert ostře. Kazi z něj i přes obrazovku z něj cítila energii, která k němu už na škole přitahovala stoupence. A která by přitáhla možná i ji, kdyby nebyla tak beznadějně od svých třinácti let zamilovaná do Petra. Jeho pokora byla pryč a před ní stál vůdce. Zářivý, krásný a rozhodný. "Odmítám jakékoli spekulace, že usiluji o obnovení monarchie. Nyní mne omluvte, mám ještě jiné povinnosti." Vstal a opustil studio.
"Tak to jsem ještě nezažil," zavrtěl hlavou Tomáš. "A ona taky ne," ukázal bradou na redaktorku s kuním obličejem, která nedokázala skrýt překvapení.
"Co myslíš?" podívala se na něj Kazi.
"Ten jeho odchod. Většinou právě tahle ženská přerušuje své hosty a oznamuje jim, že už fakt nemají čas se dál vykecávat."
Redaktorka mezitím nabrala dech. "A nyní se podíváme do Francie. V téměř celé zemi byl již obnoven pořádek, potyčky s muslimskými teroristy pokračují už jen v Marseille."
Na obrazovce se objevily záběry vypálených domů, ulic s hořícími barikádami, ohořelých těl a ozbrojenců.
"To vypadá jako normální válka," řekla ve dveřích Markéta.
"To je válka," odpověděla Kazi, aniž se otočila.

………………


Londýn, Westminsterský palác; téhož dne

Když vystoupil z hučícího krbu a smetl zbytky popela z obleku, sklonil se před starou ženou sedící v spíše krásném než pohodlném zdobeném křesle. Přes svůj věk působila Eleanor I., britská královna, důstojně a bystře.
"Vaše Veličenstvo," políbil jí náznakem ruku, kterou mu s úsměvem podala.
"Přesný jako vždy, pane Virdee. A tak starosvětsky zdvořilý," usmála se. "Čaj?" Nečekala na odpověď a nalila z konvičky mléko, dolila jej zlatavou tekutinou a na podšálek položila karamelovou sušenku. "A posaďte se, konečně."
"Jste neobyčejně laskava, Vaše Veličenstvo." Uchopil podšálek levou rukou a pravou si podal miniaturní zlatě zdobený fialový šálek. Spíše symbolicky se napil.
Eleanor se také napila, pak zvážněla: "Chtěl jste se sejít, předpokládám, ještě jednou kvůli té plánované svatbě."
"Ano, Vaše Veličenstvo," položil Evandrus Virdee šálek na rokokový stolek. "A mám na vás stejnou prosbu jako již dříve. Nejezděte tam, je to nebezpečné."
"Máte nějaké nové - a konkrétní - důkazy?"
Zavrtěl hlavou. "Přesto jsou obavy na místě. Proti kouzelníkovi používajícímu nekouzelnické teroristické metody je velmi těžké se ubránit. Nám se to v Portugalsku nepodařilo, a to s námi místní bezpečnostní orgány spolupracovaly."
"Teď však již víte víc. Minimálně takový útok očekáváte."
"Jistě," přikývnul Evandrus. "Ovšem nyní s námi místní složky obou typů spolupracovat odmítají."
"A vy to interpretujete jako důkaz toho, že jsou pod vlivem toho… Grindelwalda."
"Je to nepochybně důsledek toho. Gellert Grindelwald již kouzelnický kontinentální svět ovládá i oficiálně. Nepochybuji o tom, že má dostatečný vliv i nad nekouzelnickým. Začal vystupovat pod svým mudlovským jménem jako donátor."
"Roman Heller," přikývla královna. "Četla jsem zprávu. Proč by ale mělo nebezpečí hrozit zrovna na královské svatbě? Nechte si to samozřejmě pro sebe, pane Virdee, že to říkám, ale jsme sotva více než symbolem."
"Ovšem důležitým symbolem, Vaše Veličenstvo," uklonil se Evandrus Virdee. "A to Gellert Grindelwald nepochybně ví. V médiích se začínají ozývat názory, že by se měla obnovit monarchie v zemích bývalého Rakouska-Uherska."
"Vím. To mi ovšem jako úplná katastrofa nepřipadá, pane Virdee. Otto Habsburský byl nepochybně velká osobnost. Mnohé zlé by se nestalo, kdyby se v třicátých letech podařily plány na obnovení císařství. A nemám nejmenší pochybnosti ani o jeho synovi. Je minimálně stejně vzdělaný a moudrý jako jeho otec."
"A tento vzdělaný a moudrý muž se nepochybně svatby dánského následníka trůnu zúčastní."
"Vy si myslíte, že i za tou kampaní je ten váš Grindelwald."
"Ano. V médiích se objevily spekulace o jeho pokrevním poutu s habsburskou dynastií. Nejezděte tam, Vaše Veličenstvo. Nikdo z vaší rodiny."
"A ostatní královské rodiny?" zeptala se tiše královna.
"Varování dostali všichni. Ovšem zda je vyslyší… Pokud v tom můžete něco udělat…"
"To by ovšem vaše informace musely být konkrétnější. S informacemi, které jste mi sdělil, si nejsem jistá ani tím, zda dokážu přesvědčit vlastního syna," povzdychla si Eleanor.
"Věřím, že uděláte vše, co je ve vašich silách, Vaše Veličenstvo. Ovšem pokud bych mohl pomoci…" s úctou naklonil hlavu.
Královna si jej chvíli vážně prohlížela. "Myslím, že je načase, aby se s vámi seznámil můj syn, pane Virdee."







 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Regi Regi | E-mail | Web | 18. srpna 2015 v 8:25 | Reagovat

Kapitola je zajímavá jako vždy, Richenzo. Ale stejně mi udělala velikou radost jedna jediná kratinká věta. Myslím, že víš, která to je. Díky. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014