ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Kapitola třicátá: My jsme ti, na které jsme čekali

21. srpna 2015 v 11:20 | Richenza |  Bless the Child: Kniha čtvrtá - BÍLÝ JEZDEC

"Mějte se na pozoru před lidmi, kterým nesmírně záleží na tom, abychom oceňovali jejich morální takt a vytříbenost v morálním rozlišování! Nikdy nám neprominou, jestliže se jednou před námi (nebo dokonce na nás) proviní - nevyhnutelně se stanou našimi instinktivními pomlouvači a škůdci, dokonce i když ještě zůstanou našimi 'přáteli'." Friedrich Nietzsche

Písničku si můžete pustit zde.



Kapitola třicátá: My jsme ti, na které jsme čekali


Pro všechny, který tady říděj svoje životy,
ať je to Cocoman, Messenjah, anebo ty,
nechcem bejt součástí mlčící poroty...
Nebuďte stopaři!

Chtěl bych vidět lidi zajímat se o okolní svět,
chtěl bych vidět lidi, co chtěj vidět mocnejm do karet,
chtěl bych vidět lidi přehlížet barvu pleti i vzhled,
chtěl bych, abych už nemusel nikdy uslyšet:

Kdo hledá klid, dostává otroctví,
svoboda nabývá platnosti zodpovědností,
kdo chce všechno mít, pozbývá radosti,
radši plně žít na sto procent přítomností!

Tak hledej chybu u sebe, tam ve svý zemi,
kdo sedí a nic nedělá, ten nemůže nic změnit,
je to pořád dokola, tohleto jsou Čechy,
chytrý jako opice a malý jako blechy!

Hledej chybu u sebe, tam ve svým městě,
dělej věci poctivě a dělej věci čestně,
stopaři kritizujou výmoly na cestě,
ale řidič tady nikdo bejt nechce!

Nechcem bejt stádo sviní, schovaný v davu,
nechcem bejt stádo sviní, jdoucí na popravu,
nechcem bejt stádo sviní, hlavně neporušit řadu,
nechcem bejt stádo sviní, nečinní , a právě proto vinní,
zvednout hlavou, spolu máme odvahu!

Žijem ve světě, co je barevnej jak z pastelek,
ale když nám jde o kejhák, schováme se za celek,
já nic, já muzikant, malej českej človíček,
zavřu klidně oči, teďka koukej se mi do víček!

Nevidíš hrozby, jenom výhody, tak proč se bát,
vždyť od toho, aby to řešil, tady máme stát,
my jsme tu od toho, abysme mohli nadávat
a jednou za pár let pak zase nad výsledkem zaplakat!

Že nikdy nevolíš, no to si tedy vyhrál,
vyřešil si problém tak, že si se na něj vysral,
respekt, seš jeden z těch co táhnou tuhle zemi dál,
dál do sraček, abys pak na ní nadával!

Každej tu máme právo nemít zodpovědnost prudu,
stejně tak tu i máme právo držet hubu,
ale my taky máme právo zkusit věci změnit,
a to začíná tam, kde teď jsme!

Sami jsme ty, na který jsme čekali,
nová generace, ne spasitel, to nás zachrání,
vidím pozitivní změnu, lidi co to nevzdali,
lidi co pochopili, že svůj život nemaj na hraní!

Nechcem jenom nedávat, ale pravda se musí říct,
Češi jsou zvyklý držet hubu a krok, ale my chcem víc!

Možná je teď čas vstát a vyjít do ulic,
ale rozhodně je čas přestat sedět a nedělat nic!

MessenJah


Ministerstvo čar a kouzel; 29. listopadu 2012

Leanne Puceyová dojedla kuřecí sendvič a pečlivě si utřela ústa do ubrousku. Vytáhla z kabelky dopis dcerky, který jí dnes ráno doručila sova z Bradavic, a ještě jednou si jej přečetla. Pak se podívala na její fotografii, umístěnou na čestném místě pracovního stolu. Hnědovlasá dívenka, dnes už téměř slečna, se na ni usmála. Chyběla jí, ale byla na ni i hrdá. Vedla si dobře, alespoň podle toho, co psala. Přesto na ni z jejího dopisu dýchnul stesk. Byla zařazena do Zmijozelu, a na rozdíl od jejího muže, Leanne to nepotěšilo. Nikdy by to samozřejmě Adrianovi, a už vůbec ne Leandře, nedala najevo, ale byla tím znepokojená. O Zmijozelu se vyprávělo leccos, a přestože svého muže milovala - a zejména kvůli němu se od svých dětských předsudků oprostila - pečlivě zasuté zbytky nedůvěry v ní zůstaly. Jaké je to být v koleji Snapea? Možná lepší než v jiné, protože členům své koleje nikdy, alespoň za jejích mladých let, Snape body nestrhával. Ale ani tehdy si nemohla nevšimnout, že ho jeho studenti poslouchají na slovo, že k němu mají respekt, který se někdy až příliš podobal strachu. Co když na ně byl ve skutečnosti ještě přísnější než na ostatní, co když jen používal jiné tresty, horší než byla ztráta několika bodů? A jací jsou její spolužáci? Nešikanují ji? Je jim Snape takovou oporou, jakou byla jim profesorka Prýtová? Samozřejmě ne všichni Zmijozelové byli špatní, kdo by to měl vědět lépe než ona, která se za jednoho z nich provdala. Nemohla však zapomenout na to, jak ji tehdy někteří z nich děsili. Jenže ona nebyla jejich, Leandra je. Ji by naopak mohli ochraňovat. Musela si však přiznat, že ve skutečnosti o vnitřních záležitostech Zmijozelu neví nic. Nikdo mimo kolej nic nevěděl, dokonce ani Adrian jí nikdy o tom nic neřekl a její obavy vždy odbyl jako něco naprosto nedůležitého. Jen ohledně obav ze Snapea ji ubezpečil, že nejsou sami, kdo si přeje jeho odchod z Bradavic. Leandra si sice nikdy na nic přímo nestěžovala, ale jeho přísnost zmiňovala a Leanne z dopisů vycítila i dceřin strach z něj. Nepochybně se bála něco konkrétního napsat, možná jim Snape kontroluje poštu, to se rozhodně nedalo vyloučit. Probere to s ní o vánočních prázdninách, budou už brzy, usmála se Leanne pro sebe.
Není se čeho obávat, vše se po podivném létě obrátilo zpět do svých kolejí. Ministerstvo mělo schopného ministra, v Británii byl klid, dokonce i v mudlovské části společnosti, nesmyslné zatykače na přátele jejího muže byly zrušeny, protože pro ně nebyl jediný důkaz - a co víc, z ničeho neobvinili jejího muže. Pokud se tedy i něco dělo, jak tvrdil Harry Potter, Adrian do toho zapletený nebyl. A hlavně: Snape konečně po zásahu Cormaca odstoupil z funkce zástupce ředitele školy, do níž neměl být nikdy jmenován. Ještě lepší by samozřejmě bylo, kdyby ze školy zcela odešel, člověk jako on vůbec učit neměl.
Uslyšela zaklepání na dveře. Překvapeně otočila hlavu, její asistentka nikdy neklepala, pokud u sebe neměla návštěvu. Dříve než stihla neznámého pozvat dál, dveře se otevřely a ve dveřích stála žena, kterou zde nečekala.
"Madam Puceyová," usmála se na ni sladce, a Leanne se udělalo téměř nevolno. Dokázala však nedat své pocity najevo. "Nebo Leanne? Nebude vám, předpokládám, vadit, když vás budu oslovovat takto důvěrně. Vždyť vás pamatuji jako sladkou dívenku," usmívala se příchozí. "Na svou bývalou učitelku se přece neurazíte, že?"
Leanne si ji chvíli prohlížela a přemýšlela, jak se může někdo obléknout tak nevkusně. Pod ostře růžovým, přiléhavým hábitem přesně po kolena se jí rýsovaly krátké tlusté nožky, obtažené černými punčocháči s jasně růžovými motýlky, které lýtka obepínaly tak, že to vypadalo, že motýlci chtějí uletět. V rukou jako poklad svírala fuchsiově zbarvené kancelářské desky.
"Jistě, Dolores," přikývla a vstala. "Prosím, posaďte se. Co vás ke mně přivádí?"
"Ach, jste tak milá, Leanne," rozplývala se Umbridgeová. "Dvě záležitosti, drahoušku, dvě. Nejdříve bych vám chtěla poděkovat za vaši podporu. Až nyní jsem se dozvěděla, že mé propuštění byla vaše zásluha."
Leanne přikývla. Byla to její zásluha, pokud to měla nazývat zásluhou. Neměla Dolores Umbridgeovou ráda. Přesto tehdy doporučila její propuštění, protože ji o to požádala její tchýně. A samozřejmě proto, že bylo normální vězně, kteří se chovali řádně, propustit z výkonu trestu dříve. Bylo správné, že její propuštění doporučila, že byla nestranná a nenechala se ovlivnit averzí, kterou cítila z dob svého studia v Bradavicích. "Dělala jsem jen svou práci. Tak by se na mém místě zachoval každý," řekla jen.
"Ach každý ne, drahá Leanne, každý ne," šermovala ručkama Umbridgeová a Leanne jí musela dát zapravdu. Nemohla zapomenout na to, jak na ni Hermiona poté křičela. Jako by ona mohla za to, že se potom Dolores Umbridgeová vrátila zpět na ministerstvo, byť na naprosto bezvýznamnou pozici. Hermiona to přehnala. Za to přece žádnou odpovědnost nenesla.
"Každý ne," naklonila se k ní Umbridgeová blíž. "Doneslo se ke mně, jak se k vám kvůli tomu chovala paní Snapeová. A to jste byly tehdy dobré přítelkyně, je to tak?"
"Byly," přitakala bez výrazu Leanne.
"Chápu, jak vás to muselo ranit, drahoušku," usmála se spokojeně Umbridgeová. "Nejvíc bolí zrada od přátel. Ostatně to je i důvod, proč jdu právě za vámi, kromě toho, že mi vás doporučila má dobrá přítelkyně Avellana Puceyová, matka vašeho manžela. Zjistila jsem totiž něco velmi delikátního."
"Něco, co se týká Hermiony Grangerové?" zpozorněla Leanne.
"Snapeové, má milá, Snapeové. Ne to nesmíme zapomínat," připomněla Dolores Umbridgeová a spokojeně se usmála. "To je ostatně pro tuto záležitost to nejpodstatnější, netýká se to jen paní Snapeové. Nebyla jsem si jistá, na koho se obrátit, ale vy jste proslulá svým smyslem pro spravedlnost. Většina vašich kolegů by to nepochybně zametla pod koberec, aby uchránila pověst Starostolce a ministerstva. Já jsem dlouho také chtěla mlčet, zvlášť v této citlivé době… ale, to by nebylo správné. Spravedlnost musí zvítězit, ať jde o kohokoli."
"Mluvte, Dolores," přikývla pomalu Leanne. "Udělám to, co je moje povinnost."
"Asi před třemi týdny… naprosto náhodou, samozřejmě, při běžné archivní činnosti… přišla jsem na to, že ve spise Stana Silničky jsou stopy magie, myslím jiné, než jsou běžná kopírovací kouzla. Někdo spis pozměnil," řekla pohoršeně a zadívala na Leanne, nepochybně, aby se ujistila, jaký dojem vyvolala.
"Pokračujte, Dolores," pobídla ji Leanne, přestože tu náhodu jí nevěřila. Nedokázala si představit způsob, jakým by šlo náhodou odlišit stopy magie běžných kopírovacích kouzel od jiných. Jenže to přece nebylo důležité. Šlo o to, co bylo pozměněno, a hlavně kdo to pozměnil. I když to po úvodu Umbridgeové začínala tušit. "Co jste zjistila?"
"Našla jsem to upravené místo a dokázala jsem rekonstruovat původní text. Prosím," vytáhla z desek, první z archů. "Původní dopis Stana Silničky a jeho pozměněná podoba," podala jí s dramatickým výrazem druhý.
Leanne se začetla a udělalo se jí téměř nevolno. O Snapeovi skutečně neměla valné mínění, ale že by dokázal jen tak zabít děti, dokonce tři děti… že prý se u toho tvářil, jako by ho to těšilo… Ano, i to si dokázala představit. A bylo jí i jasné, kdo záznam pozměnil, ani na okamžik o tom nepochybovala. Cítila se nepříjemně. Hermiona byla její kamarádka a bylo pro ni těžké přiznat si, že udělala něco takového. Že se tolik změnila. Už dříve tušila, že má sklony své postavení a známosti zneužívat, ostatně to byl důvod, proč poskytla Ritě Holoubkové informace o jejích nadstandardních vztazích s některými muži. A Dolores Umbridgeová jí nyní potvrdila, že se nemýlila. Hermiona Grangerová už není tou slušnou dívkou, jakou ji znávala. Trvalo dlouho, než jí to došlo; její uklouznutí, když si pořídila s Harrym Potterem nemanželského syna, si tehdy omluvila mimořádnými okolnostmi. Dlouho zavírala oči. Jenže pak si začala s tím odporným Snapem. Snapem! Byl přímo protikladem dobrého učitele. Těšilo jej ponižovat, těšilo jej využívat tu svou malou mocičku, kterou disponoval. Sadista. Jediný důvod, proč ten člověk učil, přestože nesnášel děti všech věkových katergorií, musel být právě tento. A dělal to stále, jak jí došlo z dopisů dcery. Ne, ten člověk nebude týrat další generaci studentů.
"Ten text pozměnila Hermiona Snapeová," zvedla oči k Umbridgeové.
Ta se zatvářila lítostivě. "Nepochybně vás to mrzí, Leanne, ale nemůžeme zavírat oči před zjevnou pravdou. Nemám sice přímé důkazy, ale… ve spisu jsou záznamy psané rukou paní Snapeové, podle záznamů měla spis opakovaně v dispozici. A zejména… je to zřejmé z obsahu změněného textu. Mýlím se, že je to trestný čin?"
"Nemýlíte. Ovšem domněnky jsou jedna věc a důkazy druhá. Stalo se to ve více případech?"
"Snažím se zjistit další, ale… je to jak hledání jehly v kupce sena. Budu ale hledat dál," usmála se. "Vždy jsem velmi ctila pravidla. Takové flagrantní porušení zákonů musí být potrestané, jistě se mnou souhlasíte, drahoušku," poposedla si vzrušeně.
Leanne přikývla. "Hledejte dál. Zahájíme ale oficiální vyšetřování. Zajdu za šéfem-"
"Jste si jistá, že váš šéf nebude chtít celou záležitost zamést pod koberec? Slyšela jsem o jeho snad již skončeném vztahu s paní Snapeovou. A je to skutečně velmi choulostivé. Hrdinka války… Zejména dnes to nebude chtít nikdo rozmazávat. Jsem stejně jako vy, Leanne, přesvědčena, že těch případů může být víc. Neměly bychom jí poskytnout možnost zničit důkazy."
Leanne se zamračila. "Možná máte pravdu. Všechno si ještě promyslím. Myslím, že bych měla informovat ministra."
"Určitě, drahoušku, určitě. Ale i s tím počkejte. Přeci jen, o něm a paní Snapeové…"
"Nemá rád Snapea. Udělá cokoli, aby ho dostal z Bradavic," odpověděla Leanne.
"Hovořím ale o paní Snapeové, věřte zkušené ženě, počkala bych. A postavila ho až před uzavřený kruh důkazů."
"Dobře," přikývla Leanne. Sevřelo se jí hrdlo. Tohle bylo opravdu vážné a pro Hermionu to může skončit hodně špatně, nejspíš i odsouzením do Azkabanu. Jenže nemůže konat jinak. Nedělá to přece proto, aby ublížila jí, přeci jen, byla to kamarádka, i když její chování k mužům bylo neomluvitelné. Ale Hermiona zneužila své pravomoci. Spáchala trestný čin, nejspíš opakovaně. Patří před Starostolec. Je její povinností ochránkyně kouzelnického práva a pořádku zakročit. A její osobní pocity vůči bývalé kamarádce v tom nesmějí hrát žádnou roli.
"A co Snape?" zeptala se napjatě Umbridgeová. "Všechno mu tehdy prošlo. Tolik lidí bylo odsouzeno jen za to, že se náhodou ocitli tam, kde být neměli, že museli vykonávat příkazy, které jim dávali jiní… a on… v samém středu zločinců…"
"Unikl bez trestu," doplnila ji s hořkostí Leanne. Nemohla zapomenout na svůj sedmý ročník, na dobu, kdy se Snape stal vládcem Bradavic. Na zoufalý dril, na zakázané kletby, které na ně používali sourozenci Carrowovi, které je nutili používat vůči ostatním studentům jako tresty. A on nezakročil. Určitě mohl něco udělat, kdyby mu na nich záleželo. Pak sice tvrdili, že byl vždy na jejich straně, ale tomu ona nikdy neuvěřila. Byl na obou stranách a čekal, kdo vyhraje, to si ostatně myslel i Adrian, to si vlastně myslelivšichni. Alespoň z těch, které znala. Tehdy, když Katie málem zemřela kvůli tomu náhrdelníku od Draca Malfoye, on o jeho plánu věděl. Věděl o něm předtím, mohl jej překazit, jenže neudělal vůbec nic - a jen náhodou nezemřela Katie nebo někdo další. Jejich životy mu byly naprosto lhostejné. A v bitvě, kde umírali její přátelé, kde přišla o svého prvního kluka… on neudělal nic. Nikdo jí nenamluví, že nemohl alespoň nějak to všechno zmírnit. Nebo to urychlit. Udělat něco.
"Co tedy navrhujete?" obrátila se na Umbridgeovou. "Já sama bez pověření svého nadřízeného nebo ministra vyšetřování vést nemůžu."
"Jistěže nemůžete, drahoušku," přikývla Umbridgeová a spojila své tlusté ručky nad břichem. "Ale vyšetřování může vést kterýkoli člen Starostolce. A vy jste povinna být mu nápomocna. Chtěl by s vámi hovořit ctihodný Ludovic Rosier, Leanne."


Domamil; 30. listopadu 2012

"Nikdo vás nespasí. Žádný guru, žádný mesiáš, žádný vůdce, žádná politická strana. Věřte sami v sebe, ve své schopnosti. My jsme ti, na které jsme čekali," hlas z rádia zadeklamoval úvodní slova pravidelného pátečního vysílání Hlasu Salemu. "Je 30. listopadu, deset hodin večer středoevropského času a všechny posluchače českého vysílání Hlasu Salemu vítá Messenger. Nejdříve přehled krátkých zpráv, a po písničce se můžete těšit na poselství přímo z jámy lvové - K-man nám představí zajímavého hosta z Prahy, kterému říkáme Rabi."
Tomáš Brauner poslouchal s napětím zprávy, skutečné zprávy. Dozvěděl se o ovládnutí dračí rezervace v Rumunsku a o zavraždění většiny kouzelníků, kteří se o draky starali, včetně žen a dětí. Nepřekvapilo jej to, nepřekvapila jej ani existence draků. Ve skutečnosti jej nemohlo překvapit už vůbec nic. Messenger, jeden z jeho přátel, jehož pravé jméno neznal - a bylo to tak dobře - pak stručně informoval o dění ve všech evropských zemích. Situace se uklidňovala, dokonce i na jihu Francie. Muslimové se postupně vystěhovávali, překvapivé bylo, že po několikaměsíčních bojích snad i dobrovolně. Ve zpravodajské části vysílání nikdy nespekulovali, uváděli jen čistá fakta, nikoli své hypotézy o tom, co za nimi je. Ve Francii se uskutečnily volby, první v Evropě po Černém pátku, a podle očekávání vyhrála Delphine Le Coq, vůdkyně nacionalistů.
Na konci zpráv shrnuli v číslech dosavadní odhady obětí Gellerta Grindelwalda a jména těch, kteří byli známější. Důsledně neoddělovali kouzelnické a nekouzelnické oběti. Tomáše už nepřekvapila jména zmizelých a zatčených politiků, novinářů a spisovatelů. Příliš věcí se postupně stávalo samozřejmými.
Po písničce, na první poslech veselé - ale skutečně jen na první poslech - Messenger sedící kdesi za oceánem pustil rozhovor, který dělal on sám v Čechách s otcem Ariho Maisela. Jeho vlastní hlas mu zněl cize, když se ale podíval po tvářích přátel, zdálo se mu, že je jediný, kterému připadá sám sobě směšný.
"Vystěhovávání Rómů se rozšiřuje z Rumunska, Maďarska a Bulharska dál na západ. V plném proudu je na Slovensku, v Čechách. Nazval byste to, co se děje, již holokaustem?"
"To je těžké říci tak jednoznačně, když nemáme informace o tom, co se s těmi lidmi děje. Ale je velmi pravděpodobné, že ke genocidě skutečně dochází. Dal bych přednost tomuto výrazu, pokud dovolíte."
"Co doporučujete dělat?"
"Očekáváte, že řeknu, že by lidé měli bojovat, ale neřeknu to. Každý si musí sám za sebe zvážit, co je schopný unést. Kdo má sílu bojovat a ochotu riskovat život svůj i svých blízkých, ať se pokusí napojit na některou ze skupin odporu či vytvořit vlastní. Kdo pro to nemá odvahu, ať někomu ohroženému pomůže se schovat a vystěhovat. Kdo nemá odvahu ani pro to, ať alespoň přispěje finančně. A kdo se obává udělat i toto - a nepředstírejme, že to je bez rizika, ať alespoň neškodí a má oči a uši otevřené. Já sám nejsem příliš odvážný člověk. Není na mně, abych soudil druhé či jim říkal, co mají dělat."
"Jste příliš skromný. Židovská obec vytvořila organizaci, která pomáhá ohroženým Rómům vystěhovat se. Vy jste v ní aktivně zapojen."
"Pokoušíme se něco dělat, ano. Ale je to málo. A přišlo to pozdě."
"Jak mohou lidé pomoci konkrétně vám?"
"Není bezpečné zveřejňovat účty ani konkrétní lidi, ale to asi ani nečekáte, že? Kdo hledá, najde. Jinak než přes osobní kontakty to bohužel nejde."
"Domníváte se, že hrozí opakování holokaustu? Myslím, i u vašeho národa."
"Nevím. Jednoduše nevím. Zatím tomu zdánlivě nic nenasvědčuje, domnívám se, že je tomu tak proto, že si Gellert Grindelwald zvolil jako své nepřátele tentokrát muslimy a opět Rómy, v tomto se jednoduše opakuje. Jsem si jist, že nepřátele si totiž volí podle toho, koho za nepřítele budou masy nejsnáze považovat. Ten pocit bezpečí však může být klamný. Očekáváme, že dříve nebo později dojde i na nás. Vždy tomu tak bylo."
"Židé se začali z Evropy vystěhovávat ještě před Černým pátkem. Jistě jste, Rabi, slyšel zvěsti o tom, že je to důkaz toho, že za vším tím, co se děje, jste ve skutečnosti vy."
"Ale jistě," zasmál se Rabi, "to ale není žádná novinka, že? Židé přece byli vždy a za vším. Ano, doporučili jsme lidem, aby opustili Evropu, v okamžiku, kdy jsme dostali první informace o tom, co se chystá. Vám nemusím vysvětlovat, že o tom, že se Gellert Grindelwald vrací k moci, byly dostupné indicie i předtím."
"Ne, nemusíte. Naši přátelé se snažili rozšířit tuto informaci, jak to jen šlo. Naráželi však jen na hluché uši."
"Vidíte, někdo jim přece naslouchal. Věděli jsme, že nás z toho pak budou obviňovat. Ale to by se stalo tak jako tak. Zvolili jsme možnost přežít. Je to špatně?"
"Nebylo by lepší zůstat a bojovat? Nemohli jste využít svůj vliv k zastavení zla?"
"Nepřeceňujete náš vliv, příteli? Ve skutečnosti i vy věříte v židovské spiknutí, že? Myslíte si, že bylo v naší moci zasáhnout proti zlu, a nezasáhli jsme. Tak to však není. Za prvé, mysleli jsme si, že se to stane, alenevěděli jsme to. Za druhé, v době, kdy jsme si to začali myslet, bylo už dost pozdě, ve skutečnosti jsme už zasáhnout nedokázali, ne za použití standardních metod. A metody nestandardní… Tehdyje ještě nic neospravedlňovalo. Měli jsme se snad pasovat na spasitele, rozpoutat ozbrojený převrat a převzít moc? I pokud bychom k tomu měli sílu - nebyli bychom pak my tím zlem?"
"Nedělali byste to, co on."
"Jste si tím tak jistý, můj mladý příteli? Moc přitahuje určitý typ lidí. Kromě toho je většina lidí, těch slušných a normálních lidí náchylná moc zneužít. Neslyšel jste o Stanfordském experimentu? Absolutní moc produkuje diktátory. Jen menšina lidí je tomuto vábení schopna odolat. Začnou věřit ve svépředurčení, v to, že jsou lepší, že oni si mohou dovolit více… psychiatři o tom napsali celé učebnice, pro začátek vám doporučuji třeba Koukolíka, pokud jde o českou literaturu. To co se děje, je samozřejmě zlé, ale není nutné chtít škodit, aby se někdo choval zle. Vlastně si myslím, že si Gellert Grindelwald může i myslet, že má pravdu."
Gellert Grindelwald pod jménem Roman Heller převzal vedení kouzelnické Evropy už zcela otevřeně. Tu nekouzelnickou ovládá jen skrytě, stejně jako tehdy. Nejen můj názor ale je, že tentokrát usiluje o víc, že usiluje o obnovení monarchie pod svým vedením. Vše tomu nasvědčuje. Souhlasíte se mnou, Rabi? A pokud ano, domníváte se, že se mu to může podařit? Někteří přátelé si myslí, že mu to nekouzelníci nedovolí, že republiku a demokracii budou bránit."
"Demokracii nebo republiku? To přece není vůbec totéž. Milý příteli, ono to je složitější - a proto i o mnoho nebezpečnější. Demokracie, o které hovoříš, ve kterou všichni věří, anebo alespoň v ni doufají, a o níž si většina myslí, že v ní žije - někteří dokonce i nyní, ta nejenže neexistuje, ale ani nikdy neexistovala. Je to lež, nebo přesněji iluze, ovšem nezbytná iluze. Každá vláda potřebuje samozřejmě moc vyplývající z reálné síly - ale to nestačí, to je velmi nákladné a z hlediska dlouhodobého neudržitelné. Nutné je, aby masy věřily, že ta moc je nejen nevyhnutelná, ale i správná, tedy potřebuje ospravedlnění, legitimitu. Králové toto ospravedlnění nacházeli ve víře v bohy či Boha, v osud, v to, že byli vyvoleni vyšší mocí, Grindelwaldova loutka za druhé světové války v duchu národa, mýtickém Volkgeistu, demokratičtí vůdci v iluzi, že zdrojem moci je lid. To je samozřejmě nesmysl, ale jiné ospravedlnění moci není pro jedince bez víry zřejmě možné. Je třeba si ale uvědomit, že přes to je tento způsob upořádání věcí veřejných nejlepším ze všech špatných řešení, která existují. Vše ostatní jsou jen utopie. Nebezpečnější o to, oč jsou někdy lákavější."
"Kdo tedy skutečně vládne, když to není lid?"
To je různé. Někdy a někde to jsou, přesněji řečeno byly, elity, mám na mysli skutečné elity, vzděláním i morálkou - to je ta ideální možnost, samozřejmě. Nyní tomu tak není už poměrně dlouho ani u nás, ani jinde ve světě, tak se to alespoň jeví mně. Demokracie se změnila v korporatokracii. Korporace mají totiž větší moc než státy, peníze jsou více než lidský život, a Nepřítel toto vše ví a také využívá. Dokáže lépe než jiní pojmenovat negativní důsledky korporatokracie, vydávat je za nevyhnutelné důsledky každé formy demokracie a přesvědčit lidi, že ji mají odvrhnout. V Rumunsku zvítězila ve volbách - bez podpory jakékoli politické strany - princezna Anna. Rumunský lid volá po obnovení monarchie - a upřímně si myslím, že k tomu dojde. Je zklamaný demokracií - ale to přece není pouze specifikum Rumunska. Vítězství Dandy ve volbách v naší zemi bylo ve skutečnosti také odmítnutím demokracie. Každý, kdo měl oči a uši, mohl vidět, co je to za člověka. Lidem to nevadilo. Naopak, zvítězil, protože se vymezil proti parlamentním stranám,všem parlamentním stranám. Je vůdcem, ale on se nikdy netajil, že jím hodlá být."
"Lidé neprotestují proti omezování občanských svobod. Na demonstraci za propuštění vězněných bez soudu přišlo jen několik desítek lidí. Je to způsobené strachem, nebo s tím lidé souhlasí?"
"To se přece nevylučuje. Lidé se bojí, a mají důvod se bát. Černý pátek a vše, co se stalo poté, měl jediný cíl - vyděsit lid a ospravedlnit jakákoli opatření v zájmu národní bezpečnosti. Dnes výkonná složka tvrdí, ženárodní bezpečnost je umenšena, pokud výkonná složka nemůže operovat ilegálně a protiústavně a pokud se občané nejsou ochotni vzdát všech ústavních práv, aby mohli být učiněni bezpečnými v totálním policejním státu, který šmíruje a dokumentuje každý aspekt jejich života. Lidé s tímto v principu vyslovili souhlas. A v důsledku toho se bojí. Jsou to spojené nádoby."
"Co vzkážete lidem, kteří se ohánějí tím, že jakákoli násilná forma boje je špatná, dokonce i boj proti tyranu?"
Rabi se zamyslel. "Můj milý příteli, bojovat proti zlu je samozřejmě nutné. Ovšem… nejsem si jist, zda nepřítel, jehož vidíte, je tou největší hrozbou. Vy vidíte prostě jen výtvory lidí druhého řádu, kteří mají naspěch, aby získali bohatství a moc. Ale skutečné vědění, strašlivé vědění se chová stále v tajnosti. Věřte však, že existuje. Mnohem více starých děl bylo ztraceno, než se zachovalo, a naše nové objevy se nevyrovnají dávným ztrátám. A s největší pravděpodobností je to dobře."
"Jak to myslíte?"
"O tom hovořit nechci a promiň, že jsem vůbec začal. Bylo by nejspíš lepší, kdybys to vystřihnul. Co má být zapomenuto, nechť je zapomenuto. Bojujte proti zlu, na které stačíte. A bojujte, protože pasivita vždy straní agresorovi, ne oběti. Nenechte se odradit řečmi pošetilého, starého muže."
"Děkuji, Rabi. A přeji hodně sil i odvahy."
"Tobě také, chlapče. Já děkuji tobě a tvým přátelům za to, že jste. Nepřestává mě to naplňovat optimismem."
"Slyšeli jsme rozhovor K-mana s Rabim," uslyšel hlas Messengera. "Jsme Nepojmenovaní. Jsme ti, na které jsme čekali. Nechceme žít jako ovce. Každý musí vědět, že lhostejnost k okolí a život v bublině svého malého světa vede k tomu, že některým jedincům dovolujeme tento malý svět ničit. My jsme Nepojmenovaní. Neodpouštíme. Nezapomínáme. Můžete nás očekávat. Přidejte se k nám."
"Jak to vlastně tvůj otec myslel, Ari?" zeptal se Tomáš po skončení vysílání. "Co může být horší než Grindelwald?"
"Otec je v tomhle tak trochu blázen, toho si nevšímejte," zabručel Ari.
"Ale ty o tom něco víš," přidal se k Tomášovi Adam Slavík.
"Vím, ale nevěřím," ušklíbl se Ari. "Otec celý život sleduje informace o nevysvětlitelných událostech, tedy obtížně vysvětlitelných i pro kouzelníky. Tíwanako, Atlantída, kruhy v obilí, létající talíře, podivné živelné pohromy, létající bytosti nad Palermem, létající ledovec nad Rouenem, vimany, Mohendžodaro a další záhady starověké Indie, podivné nálezy v Antarktidě, potopa a zánik staroevropské civilizace… a věci, co vysvětlit umíme, třeba stopy obrů, krvavý déšť, deště síry a masa… a tak... Je to jeho koníček… Snažil se mezi tím vším vždycky hledat shody, vztahy… vždycky tvrdil, že nic jako náhoda neexistuje. To ale není to hlavní, co bychom teď měli řešit, protože tohle jednoduše nevyřešíme. Měli jste to vystřihnout, jak chtěl."
"Necenzurujeme," pokrčil rameny Adam Slavík.
"Tak necenzurujte. Jenže kvůli tomu to působilo trochu zmateně, a jinak, než bych chtěl," zamračil se Ari. "Držme se toho, co řekl na konec - že máme bojovat s tím, na co stačíme. Nesedět se založenýma rukama."
"Nesedíme se založenýma rukama!" vstal rozčileně Jarek a založil ruce na prsou. "Zachraňujeme, pomáháme, burcujeme."
"Já vím, co děláme, Jarku, mě nemusíš přesvědčovat," odpověděl Ari klidně. "Jenže to je málo. Potřebujeme akci. Symbol vzpoury, ukázat lidem, že se něco udělat dá. Zabít Grindelwalda nebo někoho z jeho významnějších spojenců. Začít usekávat aspoň chapadla, pokud nezvládneme hlavu."
"O tu hlavu jsme se už pokusili. Ty jsi s náma tehdy ještě nebyl, Ari, ale o tom, jak to dopadlo, jsme ti už říkali," poznamenala Kazi.
"Jedna neúspěšná akce není konec. To zas nemusím říkat já vám."
"Jenže několik takových neúspěšných akcí, a úspěchu se nikdo z nás nedožije. Navíc netušíme, jak Grindelwalda najít," namítnul Jarek a začal přecházet po místnosti.
"Je teď ale docela vidět, ne?" pokrčil rameny Ari.
"Snažíme se nabourat, kde se dá, jenže nikde není nic, podle čeho bysme dokázali říct, kde bude. Nikdy to nenechávají vědět dopředu, to je jeho podmínka," poznamenal Adam Slavík.
"A co to dítě proroctví?" vzpomněla si Kazi, "možná by mohl -"
"Přece bys nevěřila babským povídačkám," utnul ji Jarek. "Pokud to nezvládneme my, jak by mohl malý kluk? Navíc cizinec?"
"Na mesiáše taky nevěřím," zabručel Ari. "Otec by asi řekl něco jiného, ale… Ne, i kdyby ten anglický spasitel byl opravdu Vyvoleným, neopravňuje nás to k čekání."
"My jsme ti, na které jsme čekali," usmál se Tomáš. "A nejsme sami. Nepojmenovaní mají své lidi všude. Tvoji lidé taky, Ari. Hynek nás spojil s Fénixovým řádem v Británii, s lidmi, kteří mají zkušenost s bojem proti Voldemortovi. Máme šanci vyhrát. Souhlasím s Arim. Když nedosáhneme na Grindelwalda, dosáhneme na jiné. Jsem pro akci."
"Co navrhuješ konkrétně?" podívala se na něj s obdivem, který mu dělal dobře, Kazi.
"Zabít Dandu. Pro začátek," pousmál se.



Ministerstvo čar a kouzel; téhož dne

"Madam Puceyová, velmi mě těší, že vás poznávám," sklonil se prošedivělý, aristokraticky vyhlížející muž k její ruce a náznakem ji políbil. "Slečnu Sinu Millumovou, předpokládám, znáte."
"Dosud jsem neměla čest," zavrtěla hlavou a prohlížela si vysokou, štíhlou ženu, o které toho tolik slyšela. Vypadala přísně, téměř asketicky. Její ostře řezaná tvář byla spíše mužská, tento dojem podporovaly i velmi světlé, krátké vlasy sčesané dozadu z vysokého čela. Nezvykle světlé byly i její obočí a řasy, takže působily téměř neviditelně. Její věk nedokázala odhadnout - mohl být kdekoli mezi třiceti a padesáti lety. Leanne z ní pocítila instinktivní strach. Rozhodně by nechtěla, aby tato žena stála proti ní.
"Jsem bystrozorkou již téměř třicet let, madam Puceyová. Ke Starostolci chodím poslední dobou zřídka."
"Znám vaše jméno ze spisů, slečno Millumová. Máte velmi… dobrou pověst." Sina Millumová získala přezdívku Ohař, byla to ona, kdo vypátral většinu uprchlých Smrtijedů. Vědělo se o ní, že když se vydá po stopě, tak ji nezastaví vůbec nic, rozhodně ne taková maličkost jako jsou předpisy či mezinárodní smlouvy. Alberta Runcorna unesla z Venezuely, kde žil pod novou, mudlovskou identitou, aniž by se vůbec pokoušela požádat o oficiální vydání. A šeptalo se, že Thorfinna Rowlea, její jediné selhání, ve skutečnosti našla kdesi v Chile a zabila na místě. Slyšela o tom i dost nechutné podrobnosti, ale důkazy pro to neměl nikdo žádné. Sina Millumová svou práci brala osobně, to bylo zřejmé - a o něčem osobním ze vzdálené minulosti, právě ve spojení s Thorfinnem Rowlem, se také mezi tajemníky Starostolce mluvilo, Leanne si však nemohla vybavit podrobnosti. Překvapilo ji, že si Ludovic Rosier vybral právě tuto ženu. Rozhodně to byl důkaz, že s aktivitami svého bratra neměl nic společného. Kdo jiný než ona by měl vědět, že ne každý Zmijozel byl Smrtijed?
"Jsem zvyklá své případy dotahovat do konce, to máte na mysli?" odpověděla bystrozorka bez úsměvu. Leanne to nepřekvapilo, úsměv na této strohé tváři nečekala.
"Obě jste mi byly doporučeny jako velmi schopné a naprosto neúplatné ženy," ujal se opět slova Ludovic Rosier. "Vy už, madam Puceyová, pokud jsem správně informován, víte, o jak závažnou událost jde. Můžete ji stručně vysvětlit slečně Millumové?"
"Jistě, ctihodnosti," přikývla Leanne.
"Ach, jsme v soukromí, nemusíte tak formálně," usmál se Ludovic Rosier. "Prosím, madam Puceyová."
Leanne stručně zopakovala informace, které se dopoledne dozvěděla od Dolores Umbridgeové. Všimla si, že při zmínce Snapeova jména chladné oči Siny Millumové ještě více ztvrdly. Také má u ní nesplacený dluh, napadlo Leanne.
Pokud tomu tak však bylo, nedala to Sina Millumová ničím dalším najevo. "Předpokládám, že máte i nějaké důkazy," řekla jen, když Leanne skončila.
"Jistě," přikývla Leanne a podala bystrozorce složku, kterou jí přinesla Dolores Umbridgeová. "Je potřeba, abyste vše ověřila. A našla další případy, domnívám se, že nemusí jít o jediný spis, který paní Snapeová pozměnila. Pane Rosiere, chcete mě doplnit?"
"Ne, ne, madam Puceyová," pousmál se Ludovic Rosier. "Vím jen přesně to, co jste tak pěkně shrnula. Avellana o vás hovořila pravdu. Je na vás hrdá, víte to?"
"Jistě, pane Rosiere, vztahy s rodinou mého manžela jsou velmi vřelé," zalhala Leanne zdvořile.
"To jsem rád. A co se nyní očekává ode mne?"
"Oficiální zahájení vyšetřování a ustanovení vyšetřovací skupiny."
"Tedy vás a slečny Millumové?" ujistil se Ludovic Rosier.
"Ano, pane Rosiere. Pokud nenavrhujete někoho dalšího…"
"Ach ne, tohle je vysoce citlivá záležitost. Nechceme, aby se to kdokoli nepovolaný dozvěděl dříve, než shromáždíme všechny důkazy. Pokud nenavrhujete jmenování někoho dalšího vy…"
Bystrozorka zavrtěla hlavou.
"Já také ne, pane Rosiere. Snad jen… tyto informace získala v archívu madam Umbridgeová. Bude i nadále pomáhat v pátrání, aby však bylo vše formálně v pořádku, měl byste ji také pověřit."
"Jistě, to máte pravdu," přikývnul Rosier. "Jak to mám přesně udělat? Nemám s tím žádné zkušenosti. Nepochybně víte, že tato pravomoc členů Starostolce není příliš využívána."
"Všechno jsem už připravila," vytáhla Leanne ze stolu desky s nápisem Přísně tajné. "Dekret o ustanovení vyšetřovací skupiny pro operaci Jed, pověřovací listiny nás tří a závazky mlčenlivosti," předkládala na stůl jednu listinu po druhé.
"Mlčenlivost se týká všech, platí i vůči přímým nadřízeným. Vedoucí skupiny budu já, a pouze já budu rozhodovat o tom, kdy informovat vás, pane Rosiere, nebo pana ministra."
"Výborně, madam Puceyová," přikývnul spokojeně Rosier. "Kde to mám podepsat? Ovšem, slečno Millumová, omlouvám se, ani jsem se vás nezeptal, zda se svým jmenováním souhlasíte," podíval se s očekáváním na bystrozorku.
Sina Millumová pomalu přikývla. "Můj souhlas není nezbytný. Je to moje práce. Ale tuto práci budu dělat s velkým potěšením."


................................
Poznámka: Úvodní a závěrečné věty z vysílání Hlasu Salemu jsou citátem z prohlášení Anonymous. Výjimečně jsem jejich ústřední heslo použila místo názvu písničky (Stopaři). Zdá se, že já a Messenjah máme stejné zdroje inspirace.






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014