ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Kapitola třicátá první: God Given

28. srpna 2015 v 0:01 | Richenza |  Bless the Child: Kniha čtvrtá - BÍLÝ JEZDEC

"Lhát se nesmí, praví kněží a pak vyprávějí, že Bůh existuje, a že ho potkali. Lhát se nemá, praví prosťáčci, včetně těch, kteří nepřiznají, že Boha nepotkali a pokud ano, nepoznali ho. Lhát se musí, praví podvodníci a prodávají svatou vodu. Lhát se občas musí, praví lékaři a doporučují pít vodu častěji než rum. Lhát se nemusí, ale může, když se na to nepřijde, praví politici. Lhát se nemá, když existuje záznam. A záznam existuje vždy. Pravil Ištván a NSA." Štěpán Kotrba


Písničku si pusťte zde.



Kapitola třicátá první: God Given

Hey man, please don't make a sound
Take a look around, can't you see what's right in front of you
Have a little taste, no more time to waste
You don't wanna get left behind cause it's all coming down right now

How hard is it to see
Put your faith in me
'Cause you wouldn't want to be nailed
To the wrong piece of wood
You should get where you belong
Everything you know is wrong
Come on, sing along, everybody now

And it gives us sight
And we see the light
And it burned so bright
Now we know we're right
Still there's kingdom come
And thy will be done
We have just begun
We're the chosen ones

Wait, step into the light
How can this be right?
I'm afraid we're gonna ask you to leave
This you cannot win
With the color of your skin
You won't be getting into the Promised Land
This is just another case
You people still don't know your place
Step aside, out the way, wipe that look of your face
Cause we all get defined
Separated from the swine

Come on, sing along, everybody now
God given

Nine Inch Nails


Bradavice; 30. listopadu 2012

"To je Percy vždycky tak nudný?" naházela Furtuna na sebe bez ladu a skladu několik knih a pergamenů. "Tak za hoďku a půl v hájence, Joshi, jo?" usmála se a zmizela za Jamesem dřív, než stihnul odpovědět.
Přednášková síň, kam se vešly pohodlně všechny koleje, se rychle vyprazdňovala. Poslední odcházeli zmijozelští, kteří si zabrali nejoblíbenější místa v zadní části. Joshua tam s nimi nesedával - upřednostňoval své nebelvírské kamarády. Jeho zmijozelští spolužáci to už dávno nekomentovali - buď jim to vadit přestalo, anebo to alespoň úspěšně předstírali. I když nepřátelských výrazů Averyho trojlístku si nevšimnout nemohl. Ani plachého, a přesto výrazného pohledu Cory Cuffeové, která vedle něj zakopla a vrazila do jeho pečlivě setříděných učebnic a poznámek. Popadaly pod lavice.
"Promiň," začervenala se. "Můžu ti pomoct?"
Joshua zavrtěl hlavou.
"Já jsem nechtěla," informovala jej, a Joshua nic nenamítal, přestože si tím zdaleka nebyl jist. Nezlobil se však na ni, neměl pocit, že by mu tím chtěla ublížit - spíš začal dávat za pravdu Willovu názoru, že se Coře líbí. Jenže ať je to jakkoli, Joshua netušil, co by s tím měl dělat. Zradu z prvního ročníku jí sice už dávno odpustil, tu chybu, aby jí znovu začal věřit, však už nikdy neudělá. Přestože ona sama od té doby nikdy nic ze Zmijozelu nevynesla, byla dcerou šéfredaktora Denního věštce. A Barnabas Cuffe byl nepřítel.
"To je v pohodě," pokrčil rameny a vytáhl hůlku. Během několika okamžiků měl své věci opět srovnané.
Cora stále stála, jako by chtěla něco říct. "Pojď," vzala ji za rameno Gytha Higgsová a táhla ji ze třídy.
"Kde máš vlastně Marigold?" mrknul na něj William Silver a Joshua stihnul zaznamenat, jak sebou Cora trhnula. Nezastavila se však ani neotočila.
"Asi jí není dobře," pokrčil rameny Joshua.
"Nebyl v noci úplněk?" poznamenala Gemma Zabiniová a opřela se o jeho lavici. "Chudince Bootové se dělá vždy z toho kulatého nic špatně."
"WAÚÚ," zavyl Scorpius. Když se na něj Joshua naštvaně obrátil, Scorpius se přátelsky pousmál: "Myslel jsem, že tě ta holka otravuje. Aspoň mně připadá příšerně otravná, dělá ti ocásek skoro jako Kirke tvému oblíbenci Potterovi. Myslíš, že je teplouš?"
"Potter?" podivila se Gemma. "Tak ten určitě ne. Vyjel i po mně, po zákeřné a zlé Zmijozelce," ušklíbla se.
"A ví to Elyan?" zeptal se nevinně Scorpius.
"Není, co by měl vědět," pohodila bohatými černými kudrlinami Gemma. "Ale Kirke nejspíš teplej bude. Dívá se na Pottera se stejným zanícením, jako Potter na obrázek posledního modelu Blizardu."
"Nechte toho," zamračil se Joshua.
"Copak, snad tebe Kirke taky neokouzlil? Měl jsem pocit, že ho nesnášíš, skoro jako tu čubičku," ušklíbl se Scorpius.
"Dost," řekl Joshua tiše a sevřel pěsti.
Scorpius instinktivně o krok ustoupil, stejně jako Gemma.
"Joshi?" promluvil na něj tiše William Silver. "Všechno v pořádku?"
Joshua přikývnul.
"Nic ve zlém, Joshi," řekl po několika okamžicích Scorpius hlasem, který zněl téměř klidně, "jestli tě to naštvalo, tak promiň. Nemysleli jsme to zle, že ne, Gemmo."
"Nikdy jsem neřekl, že Marigold nesnáším. A nechci, abys tak o ní mluvil."
"Nebudu, já proti vlkodlakům opravdu nic nemám," ujišťoval jej rychle Scorpius. "Táta říkal-" zarazil se.
"Co říkal?" podíval se na něj Joshua. Draco Malfoy s vlkodlaky na únosu Lily spolupracoval, to pro něj samozřejmě nebylo žádné překvapení. Ale co o tom ví Scorpius?
"To už je dávno, nemluvil jsem s ním od tý doby co… ty víš co," ujišťoval jej rychle Scorpius. "To bylo ještě minulý rok, po tom, jak je vyloučili…"
"Bylo to kvůli Bootové. A ona tady přitom mohla zůstat," suše poznamenala Gemma. "Hele Joshi, fakt jsem taky netušila, že tě ta vlkodlačice tak bere. Měla jsem pocit, že jedeš spíš po tý zrzavý amazonce. Byl to jen vtip."
"Nejsou to věci, na který by se daly dělat vtipy," odpověděl Joshua a ignoroval její zmínku o Furtuně. Co s tím vlastně pořád mají? Připadalo mu, že se letos všichni zbláznili. Gemma chodila s náhradníkem brankáře Elyanem Bletchleym, Vicky s Teddym, James… no, tak o tom už dávno ztratil přehled. Vždyť jim všem bylo mezi třinácti a čtrnácti lety. Neměl pocit, že by měl teď s někým chodit, jestli vůbec někdy. Ani s Furtunou, ani s Marigold, natož s Corou nebo některou z těch zmijozelských druhaček, jejichž nápadně nenápadných pohledů si po upozornění Willa posledních pár dnů všímal. "Marigold si myslí, že je to tajemství."
"Tak hloupá přece nemůže být ani Nebelvírka," pokrčila rameny Gemma. "Jdeme už, ne? Jinak nás Virdee použije jako zkušební modely."


Společně se vydali ke schodišti. Bylo už skutečně pozdě, chodby byly téměř prázdné. Evandrus Virdee sice ještě nikdy nikomu nestrhnul body za několikaminutové zpoždění, přesný rozsah jeho tolerance však přeci jen zkoušet nechtěli. Když šli dlouhou chodbou ke křídlu hradu, kde se nacházela učebna obrany, zahlédl v boční chodbě Averyho s Flintem a Rahmanem, jak se dívají do výklenku. Když ho uviděli, zatvářili se naprosto nevinně, jen Rahman něco rychle zamumlal, a začali si povídat, jako by tam byli právě kvůli tomu. Zastavil se. Něco někomu udělali, to mu bylo jasné.
"Vy nejdete na hodinu, Avery?" zeptal se jich.
"To je snad naše věc, Grangere," ohrnul ret Eadric Avery. "Ale pokud tě to uklidní, tak jdeme. Jen nám někdo poněkud překáží v cestě."
"Kašli na ně, Joshi, přijdeme pozdě," uslyšel hlas Williama Silvera, ale nevšímal si ho.
"Stůjte," řekl a se sekundovým zpožděním vytáhl hůlku. Měl by si na to dávat větší pozor, nikdo by neměl zatím vědět, co všechno dokáže. Mysleli si to, nepochybně, ale myslet si a vědět není totéž. Jeho někdejší mučitelé zůstali nehybně stát. "A vy běžte," otočil se ke Scorpiusovi, Willovi a Gemmě. "Netýká se vás to."
Rozpačitě se na něj dívali. "Joshi," promluvit se pokusil jen Will, ale zřejmě ho něco v Joshuově výrazu zadrželo.
"Nechcete tu zůstat," artikuloval pomalu Joshua. "Nechcete přijít pozdě na hodinu. Tady se neděje nic, co by se vás týkalo."
"Jak myslíš, Joshi," přikývnul Scorpius. "Budu ti držet místo."
"Sednu si s Willem, Scorpiusi," odpověděl Joshua, a aniž by čekal na odpověď, vydal se k místu, kde se Avery, Flint a Rahman před chvílí tak dobře bavili. Nic zvláštního však neviděl. Vytáhnul hůlku a zašeptal:"Finito incantatem."
Zdánlivě neporušená stěna se rozestoupila a objevil se kouzlem zamaskovaný výklenek, v němž stála rovně jako svíce, s rukama nepřirozeně nataženýma podél těla, Pippa Longstockingová. Po rameni jí lezl několik centimetrů velký pavouk. Sevřel pěsti. Vždyť to není tak dlouho, co jim zakázal cokoli dělat právě téhle zrzce. Udělali to schválně, aby ho provokovali? Nebo ho jen neberou vážně? Ale to by neměli, pomyslel si s chladným vztekem. "Finito incantatem," zkusil zopakovat stejné zaklínadlo a k jeho překvapení to stačilo. Pavouk zmizel a Pippa se s úlevou protáhla. Jsou to hlupáci. Jeho kouzlo by nikdo tak snadno nezvrátil.
"Díky," usmála se na něj a podrbala se na rameni.
"Jsi v pořádku?"
"Nic se nestalo, vážně ne," podívala se se směsí obav a zvědavosti směrem k nehybným Zmijozelům. "Nestojí to za řeč."
"Řekl jsem jim, že ti nesmějí nic dělat. Neposlechli mě. Stalo se to víckrát?"
Pippa se na chvíli zarazila, pak zavrtěla hlavou.
"Stalo," nevěřil jí Joshua.
"Nestojí to za řeč. Vždyť to nebyl doopravdický pavouk. Jen iluze. Celou dobu jsem věděla, že po mě ve skutečnosti nic neleze. Takže se to svědění dalo docela vydržet. Musíme už na hodinu, ne?"
"Proč vlastně?"
"Protože za chvíli začne. Jestli už nezačala."
"Proč to dělají?" upřesnil. Na spolužáky se stále ani nepodíval. Neuškodí jim, když budou chvíli přemýšlet o tom, co se stalo, než se jim začne věnovat.
"Musí být nějaký protože?" pokrčila rameny. "Protože jsem menší než ostatní? Protože je mamka mudla? Protože jsem bastard?"
"To není nic, za co by ses měla stydět," procedil a cítil, jak ho zaplavuje ledový hněv. Hněv, který rozum nezakrývá, ale bystří jej. Vlastně byl zvláštně klidný, připadal si naprosto nad věcí.
"Já to vím," přikývla Pippa. "Ale tihle ne. A spousta dalších, a nejen ze Zmijozelu. Nikdy mě nenapadlo, že tohle budu někdy řešit, ale tady to řeší všichni. O tom ty něco víš, ne?"
Joshua přikývnul. Pippa měla jednu výhodu - nebyla pro Věštec zajímavá. Ale také nevýhodu, protože její matka byla naprosto bezvýznamná mudlovská prodavačka. Na něj si ve škole teď už nikdo nic nedovolil, ne přímo. Tohle však byl nepochybně nepřímý útok na něj. Protože Pippa byla bastard stejně jako on. Byla náhradním cílem. A to se jej týkalo. "Co s vámi," obrátil se tiše ke spolužákům.
Ti se na něj jen vyděšeně dívali, nepohnuli se však, a ani nic neřekli. Nemohli, usmál se Joshua a cítil jejich zvyšující se strach. Jeho srdce přitom bylo klidné, ani trochu se nezrychlilo.
"Neposlechli jste mě. Myslel jsem, že tohle jsme si už vyjasnili. Zdá se ale, že jsem přecenil vaši inteligenci a představivost. Ty běž," obrátil se k Pippě.
"A když tu chci zůstat?"
"Tohle se tě netýká."

"Myslela jsem, že tu šlo tak trochu o mě. Ale ono šlo jen o tebe, co?" pohodila zrzavými copy a odešla.
Joshua se pomalu rozhlédnul. Byli na chodbě sami. Zakouzlil za sebou iluzi prázdné chodby a tišící kouzlo. Přemýšlel, co udělat. Bude je muset za jejich neposlušnost potrestat. Ne proto, že by se zlobil - i když se samozřejmě zlobil - ale hlavně proto, že se to jinak bude opakovat. A jeho už nebaví si dávat neustále pozor na tohle trio hlupáků. Musí ten dlouhodobý problém s nimi vyřešit. Nemůže si dovolit je nadále ignorovat. Dělal to příliš dlouho, jenže žádný problém nezmizí jen proto, že si ho nebudeme všímat, to už teď věděl. To by bylo do budoucna nebezpečné. Pokud jim dovolí, aby jim prošlo neposlechnutí jeho příkazu ohledně téhle nedůležité holky, příště to nepochybně zkusí i na něj. Nebál se jich, ale bál se sebe, nepochyboval o tom, že by je v případě ohrožení - nebo kdyby jej opravdu rozzlobili - dokázal zabít. A to si nepřál.
Šeptají si, že je nový temný pán. Dobře, tak ať si to šeptají. Ať si to myslí. Ale hlavně ať se podle toho chovají.
Potrestá je tedy. Ale tak, aby jim nemusel vymazávat paměť, takže to musí být něco, co je vyděsí, ale ne příliš. Ne ve vzteku, ne s nebezpečnou pomocí Aodhfionna. Ale svou sílu jim ukázat musí. Je potřeba, aby ho přijali jako svého pána, to je jednoduše v zájmu všech, i jejich. Vlastně hlavně jejich.
"Do výklenku," řekl úsečně a sledoval, jak se nohy chlapců posouvají, přestože s jeho příkazem chce jejich vůle zápasit. Marně. Byli příliš slabí. A příliš hloupí, aby pochopili, že jemu by se na odpor stavět neměli. Většina Zmijozelů to pochopila. Proč právě tihle ne?
"Je mi líto, že to stále nedokážete pochopit," začal tichým, vemlouvavým hlasem. "Jsem silnější než vy, nemáte proti mně šanci. Ale umím odpouštět. Coře jsem její indiskrétnost v prváku odpustil, všimli jste si? Protože jsme z jedné koleje. Je moje přítelkyně. I ostatní z koleje mě respektují, nebo jsou dokonce moji přátelé. Jen vy tři to pořád nechápete." A Willbur Burke. A nejspíš několik dalších, dodal v duchu, ale nebylo vhodné o tom teď mluvit. I ti ho však respektovali, vlastně mluvil pravdu. "Jsme z jedné koleje. Jsem proto ochoten odpustit i vám, když mi slíbíte poslušnost."
Prohlížel si trojlístek, a zdálo se mu, že začínají chápat, kam míří. Bylo mu téměř ze sebe samotného špatně, ale to, co dělá, jednoduše udělat musí, jinak nebude mít nikdy klid. A on potřebuje mít krytá záda. Rozhodně si to neužívá, ne, v tom se tehdy Burton Battley mýlil.
"Ale teď jste mě zklamali, moc zklamali," pokračoval tiše a usmál se. Ne, že by mu bylo do smíchu, jen věděl, že jeho úsměv za této situace bude působit děsivě. A pokud mohl soudit podle výrazu těch hlupáků, tak působil. "Je mi to líto, ale budu vás muset potrestat. Svléknout do půl těla," změnil náhle vemlouvavý tón do rázného. Nemusel by to říkat. Stačilo by si to myslet, mohl by dokonce zastrčit i hůlku, a stejně by neměli šanci. To ale vědět nepotřebovali.
Avery, Flint a Rahman s vyděšenými obličeji jeho příkaz bezhlesně vykonali. Nebyli natolik silní, aby dokázali odporovat jeho vůli.
Pak namířil hůlkou a řekl tiše: "Ilussio vermi."
Na pažích chlapců se začali objevovat nejdříve průsvitní, postupně stále reálnější červi velcí několik milimetrů. Lezli po nahých rukou stále dál, na ramena, na hrudník, hemžily se, zdálo se dokonce, jakoby pronikaly vrchní vrstvou kůže. Joshua se téměř otřásl, iluzi však udržel. Na tvářích svých spolužáků viděl výraz odporu, strachu a nepohodlí způsobeného svěděním. Nepochybně to bylo nepříjemné. Mělo to být nepříjemné.
Nenechal je trápit se dlouho, on si to přece neužíval. "Finito," mávnul hůlkou a červi zmizeli. "Teď vám dám příležitost slíbit mi poslušnost. Na oplátku vám za to poskytnu ochranu a - pokud se osvědčíte - později i přátelství. Ale měli byste vědět jedno," dramaticky se odmlčel a pro zdůraznění svých slov kolem nich vyčaroval bílý hořící kruh. Ne, nebyl to Aodhfionn, ale to oni nemohli vědět. "Pokud mě jakkoli neposlechnete, ti červi se vrátí. A nezmizí dříve, než mi o svém poklesku řeknete a já vám neodpustím. Je vám to jasné? Oris movete," zakouzlil. "Teď mi můžete odpovědět na mou nabídku. Budete mými nepřáteli, nebo…" chvíli hledal vhodný výraz, "následovníky?"
"Následovníky," vydechl po několika sekundách Eadric Avery a po něm i Thorn Flint.
"To je nezrušitelná přísaha?" zeptal se Rahman.
"Mám svá vlastní kouzla. To sis ještě nevšimnul?" pousmál se Joshua a celá situace mu začala připadat jak z nějaké nepovedené absurdní hry. "Ale ne, nemusíš se ničeho bát, Abdul-Azizi. Porušení tě nezabije. Není to Nezrušitelná. Hrozí ti jen ti červi. Tedy iluze červů. Žádné skutečné nebezpečí to samozřejmě není."
"Tak jo, Grangere. Budu následovníkem."
"Pane," opravil jej Joshua. "Nebo Joshuo, vyber si sám, co ti vyhovuje, Adul-Azizi."
"Budu tvým následovníkem, Joshuo," vybral si Rahman.
"Dobře," přikývnul Joshua. Snažil se tvářit důstojně a temně, a hlavně rychle vymyslet slova přísahy, aby nezněla moc hloupě. Už necítil žádný hněv, byla to už jen absurdní hra, jejíž byl režisérem i hercem."Eadricu Avery, Thorne Flinte, Abdul-Azizi Rahmane, klekněte na kolena a opakujte po mně," počkal, dokud ti tři neklečeli na kamenné chodbě. Muselo je to tlačit, ale to jim rozhodně neuškodí, pomyslel si Joshua a pokračoval: "Slibuji a přísahám tobě, Joshuo Grangere, věrnost a poslušnost. Budu tě ctít a respektovat jako svého pána. Nezaútočím na tebe ani na tvé přátele."
Zmijozelové slova pomalu zopakovali.
"A já, Joshua Granger," deklamoval tak slavnostně, že mu to připadalo až směšné i přes tíhu okamžiku, kterou nepřestával vnímat díky vystrašeným a nevěřícím obličejům tří spolužáků, "přijímám přísahu tvou, Eadricu Halvore Avery, i tvou, Thorne Wighearde Flinte, a také tvou, Abdul-Azizi Rahmane. Budu vás chránit, kdykoli mě o ochranu požádáte." Každého se pomalu dotknul špičky prstů na hlavě a dokázal přitom zachovat vážnou tvář temného pána. Poté nechal ohnivý kruh zmizet.
"A teď vstaňte, Eadricu, je čas jít na hodinu," dodal docela normálním hlasem, téměř vesele, spokojený, že se dokázal nerozesmát. Tenhle problém je snad vyřešen.


Evandrus Virdee se postavil vedle katedry a mlčky čekal, dokud se studenti neztišili a ve třídě se nerozhostilo dokonalé ticho.
"OPČM znamená obrana proti černé magii. Dosud jste se však učili obranu pouze proti kouzlům, která patří do magie bílé," začal tichým hlasem a v mrzimorské části třídy to zašumělo.
"Nějaký dotaz?" podíval se Evandrus jejich směrem. "Slečno Akhtarová? Něco říkáte svému bratrovi. Možná to bude zajímat i ostatní, pokud je to k tématu. A pokud není, běžte si to, prosím, sdělit na chodbu."
Snědá černovláska se nejistě podívala na svého bratra a pak zvedla oči k učiteli. "Bylo to k věci, pane profesore. Říkala jsem Shayanovi, že jsme se učili obranu i proti kouzlům, která by mohla zabít. Co třeba Bombardo? Nebo Petrificus totalus? Nebo krvácivá kouzla? To je přece taky černá magie, ne?"
Evandrus se usmál. "Teorii černé a bílé magie jste měli minulý rok, je to tak?"
"Ne, pane profesore," odpověděla Hadiya Akhtarová a hlavami vrtěli i někteří další studenti. "O teorii jsme si neříkali vůbec nic. Profesorka Jonesová říkala, že teorie ještě nikdy nikomu život nezachránila. A že se mění tak často, že nemá smysl se jí zabývat."
Evandrus nedal najevo rozladění ani překvapení. "V tom měla nepochybně pravdu. Část pravdy," upřesnil. "Teorie nám však pomáhá porozumět podstatě věcí, a tedy si je i lépe zapamatovat. Dokonce i tehdy, když se nakonec ukáže jako chybná. Pane Grangere, nechcete to třídě vysvětlit vy?"
"Nevím nic o černé magii," stisknul zuby Joshua.
"Jistě," přikývnul Evandrus a pátravě se na něj zadíval. Joshuovi jeho pohled nebyl příjemný. Ale Virdee přece nic neviděl, to by jej nepochybně zastavil. Není důvod se znepokojovat. "Předpokládám, že o ní nevíte nikdo vůbec nic," rozhlédnul se po třídě, a když nezaznamenal žádný ohlas, začal klidně vysvětlovat:
"Takzvaná bílá magie je založená na rozumu, na dovednostech, na racionálním usměrňování existujících přirozených sil. Pro její použití musí mít člověk nadání, mudla se ji nenaučí, stejně jako slepý nemůže mířit a bez svalů se nemůžete hýbat, ale samotné nadání bez znalostí, bez rozumu nestačí. Černá magie je naproti tomu založená na emocích. Ve skutečnosti i Patronus je součástí černé magie."
Třídou to zašumělo. "Patronus přece je dobré kouzlo!" namítla se zvednutou rukou, avšak bez vyvolání Willow Stumpová.
"Magie není zlá nebo dobrá, stejně jako není zlý oheň nebo gravitační síla - a přece vás mohou zabít. Zlý může být jen úmysl, se kterým je přirozená síla použita. I kouzla bílé magie mohou způsobovat zlo. A i zakázané kletby mohou být použity pro dobrý účel. Nepochybně si to dokážete představit. Prosím, pane Malfoyi?"
"Tak proč se jí říká černá, pane profesore?"
"Vnímáte černou jako zlo a bílou jako dobro?" usmál se Evandrus. "To nejste sami, ale je to určité zjednodušení, které je svou podstatou nepravdivé, jako každé zjednodušení. Jing a jang, tma a světlo, mužský a ženský princip - ne, nemračte se, slečno Longstockingová, ženy byly a dosud v některých kulturách jsou vnímané jako zlé. Rozum a emoce - světlo a tma, dávání a přijímání… to vše vyjadřuje symbol jing a jang." Evandrus jej hůlkou vykouzlil na tabuli. "Protiklady, které se prolínají a teprve spolu tvoří celek. Černá barva pohlcuje světlo, bílá je odráží. Nedostatek světla lidé vnímali jako ohrožující, protože jsou svou přirozeností denní tvorové - a v noci byli slabí. Kdybyste se zeptali krtka, měl by jiný názor." Někteří studenti se zasmáli.
"Můra je přilákána světlem a shoří…" poznamenal Joshua polohlasem, profesor jej však uslyšel.
"Ano, pane Grangere, příliš mnoho světla může také škodit - víte, čemu mudlové říkají jasnější než tisíc sluncí?"
"Atomové bombě," řekla sevřeným hlasem Pippa.
"Pět bodů Mrzimoru," přikývnul Evandrus. "Za domácí úkol připravíte všichni krátký esej o účincích atomové bomby. Bílá magie může způsobovat zlo a černá dobro. V čem je tedy rozdíl mezi nimi? A z čeho pramení nedůvěra vůči černé magii?"
Nikdo ze třídy se nehlásil.
"Tedy zaprvé: Takzvaná bílá magie je reverzibilní, tedy je možné ji vrátit zpět," dodal, když viděl nechápavé obličeje některých studentů. "Jakým kouzlem, pane Suttone?"
"Finite incantatem," odpověděl Eric Sutton.
"Správně. Pět bodů Zmijozelu. Kdo nám předvede jeho použití? Slečno Higgsová? Slečno Cuffeová? Použijte něco, co bude možné vzápětí odstranit."
Gytha a Cora vstaly a postavily se do okenního výklenku. Gytha pak namířila hůlku na svou přítelkyni: "Confundo!"
Cora se zatvářila zmateně, po chvíli jak bez vůle zamířila se zasněným výrazem k Joshuovi. "Finito incantatem!"zarazila ji rychle její přítelkyně.
"Perfektní, slečno Higgsová. Deset bodů Zmijozelu. Černá magie je odstranitelná mnohem hůře. A řadu jejích následků nelze odstranit vůbec. Ale to není hlavní rozdíl. Ani následky bílé magie nelze odstranit vždy - limitem je ztráta života: mrtvého k životu neprobudíte, alespoň ne tak, abyste o to skutečně stáli." Evandrus chvíli vyčkával, než pokračoval:
"U kouzel černé magie nestačí říct správně formuli a mávnout správně hůlkou. Nebo, v případě opravdu silných a zkušených kouzelníků, si to správně myslet. Musíte následek opravdu chtít. Musíte skutečně nenávidět, pokud chcete zabít. Musíte chtít, celým svým srdcem chtít, způsobit bolest - a od síly vaší touhy, možná dokonce více než od síly vaší magie se odvíjí síla bolesti, kterou můžete způsobit. Jakým kouzlem, pane Akhtare?
"Crucius," odpověděl Shayan.
"Cruciatus," opravila jej otráveně Gemma Zabiniová.
"Kdybyste se přihlásila, získala by vaše kolej body, slečno Zabiniová," řekl klidně Evandrus a pokračoval: "Stejně tak musíte cítit radost, pokud chcete vyvolat svého patrona. Správně bychom tedy měli hovořit o magii kontrolované emocemi, ale je to poněkud dlouhé - a tradici je složité měnit. City jsou silnější než rozum, a kouzla černé magie jsou tudíž silnější než bílé. Ale city jsou i hůře kontrolovatelné - černá magie je proto poněkud nepředvídatelná, matoucí a budící nedůvěru.
Ovšem o dobru a zlu nám kouzla, která kouzelník používá, neříkají vůbec nic," řekl Evandrus vážně a Joshua na sobě opět ucítil jeho upřený pohled.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014