ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Skotsko, den osmý

22. srpna 2015 v 0:01 | KattyV & Regi |  Šuple ve Skotsku, Skotsko v šupleti

Den osmý - čtvrtek, 4. června

Déšť, déšť a ještě jednou déšť s ochutnávkou skotské historie v Glencoe
a pak taky to, co milovník Harryho Pottera rozhodně nemůže ve Skotsku vynechat.




Z poznámek Katty:


Na rozdíl od včerejšího dne, kdy v podstatě nepršelo, ten dnešní propršel téměř celý. A to máme namířeno na úplně nejdelší výpravu - do údolí Glencoe. (Ano, já vím, že vlastně glen znamená údolí, takže píšu údolí údolícoe, nekamenujte mne.)
Prší od samotného rána, v dešti míříme do Fort William. V mlze nad ním zkoušíme najít nejvyšší skotskou horu Ben Nevis, ale zasněžené jsou všechny vrcholky a ten správný prostě nepoznáme. Město se pod zachmuřenou oblohou tváří skutečně zachmuřeně. Pravdou je, že počasí se opravdu hodí k temné historii údolí - 13. 2. 1692 zde proběhl všem Skotům známý Masakr v Glencoe. Masakr začal zároveň ve třech sídlech v údolí - Invercoe, Inverriganu a Achaconu. Svými hosty bylo zavražděno třicet osm členů rodu MacDonaldů z Glencoe. Důvodem bylo jejich váhání přísahat věrnost novým panovníkům, Marii Stuartovně a jejímu manželovi Vilému Oranžskému. Dalších čtyřicet žen a dětí zemřelo na podchlazení poté, co byly spáleny jejich domovy. Tolik tedy k historii.

My opouštíme nevlídné Fort William a v návštěvnickém centru si vybereme vhodnou výpravu - cestu na Signální skálu. Velká chyba. Má to údajně být místo, ze kterého si Skotové dávali zprávy v případě nebezpečí. Jenže dneska je to šutr o výšce asi pěti metrů, schovaný v lese a zarostlý křovím. Prostě, dneska byste z něho signály opravdu neviděli. Z úrovně lesa nevykoukneme, kolem se nerozhlédneme a nejzajímavější je říčka bohatě šumící peřejemi pár set metrů od parkoviště. Stojíme na můstku a v souladu s vodáckými zvyky přemýšlíme, kudy bychom to jeli. Škoda toho času, který jsme cestou na Signální skálu strávili. Kdybych to byl býval věděl, tak bysem sem nechodil. O pár kilometrů dále zastavujeme na parkovišti a pod námi, nad námi a kolem nás se rozprostírá divočina Glencoe. Tak o tomhle se v informačním centru nezmínili. A přitom je to taková krása. Mám nutkání pustit se cestičkou nejprve dolů, pak zase strání nahoru, kolem hučících potoků až k hranici sněhu, ale už zase, nikdo nemá dost dobrodružnou povahu, aby do toho šel se mnou. A uznávám. Prší a čas se krátí. Takže popojdu jen kousek - a shora z parkoviště na mě volá Regi hlasitým šepotem: "Pojď zpátky, jsou tam jeleni." A vážně. Necelých deset metrů ode mne se z vřesu vynořují parohaté hlavy a lenivě sledují, zda si troufnu jít blíž. Troufám si ještě pár kroků, ale pak se zbaběle vracím. Zdá se mi, že ty parohy jsou docela ostré. Honza přichází za mnou, aby zvěř vyfotil, Vláďa se spokojí s tím, že je natáčí seshora. A jeleni, totálně ignorujíce hučení aut z nedaleké silnice, pokojně přežvykují.


Dnešní povídání je vážně krátké, protože posledním zážitkem byla návštěva viaduktu, který všichni milovníci Harryho Pottera dobře znají - ano, přesně po něm jezdí vlak do Bradavic. (Je na banneru, takže fotku si odpustím.) Vlak jsme viděli, jen ta červená lokomotiva chyběla. No to víte, mudlové. Ti určitě Bradavický expres nevidí. Stejně se nám viadukt ztrácí v mlze a hustém dešti. Otáčíme se na vyhlídce kolem dokola, pohled na druhou stranu ukazuje výhled na mořský záliv a Glenfinnan monument - 18 m vysoký sloup, z něhož na okolní krajinu shlíží osamělý horal. Památník na povstání jakobitů. Dnešní Skotsko je opravdu divoké a dramatické.



A jak to viděla Regi:

No jak... Znovu jako dokumentární film. Tedy hlavně z oken auta. Nějak jsem to včera v tom téměř přepychovém počasí přehnala nebo co. Jsem zase nějaká zvadlá. Zato dnes mi nějaké přepínání nehrozí. Vyjíždíme za deště...




... za mírného deště si prohlížíme jezero Loch Lochy...





...v dešti a mlze přemýšlíme, který že to vrcholek by mohl být nejvyšší horou Skotska - Ben Nevisem.




V údolí Glencoe, jak jinak, taky prší a prší.





Tohle je ta říčka, kde jsme, jak psala Katty, stáli na mostě a po vodácku přemýšleli, kudy že to teda pojedeme.
(Vzpomněla jsem si na náš starý oddílový popěvek "voda zdola, voda shora, vodu v lodi mám...")





Pokud jsou kolem nás i v mlze a dešti takovéhle barvy, jak to musí vypadat, když je slunečno...




Zastavujeme na parkovišti u informační tabule, na které si můžeme přečíst, co bychom viděli,
kdyby nám někdo rozhrnul záclony deště a mlhy.





Kdyby nám počasí přálo, s největší chutí bychom se šli projít po klikatých stezičkách. Katty se o to alespoň pokusí a její snaha je nečekaně odměněna.




Ona z pěšinky na úrovni jejich úkrytu, my ostatní shora z parkoviště totiž užasle pozorujeme klidně odpočívající obyvatele Glencoe. Nikdy dříve jsme neviděli jeleny z takové blízkosti, pokud nepočítáme ty za plotem v ZOO.




Další zastávka. Hádejte, co že to vidíme z místa, kde se mají shromažďovat lidé v případě ohně. Přemýšlíme, před požárem čeho bychom se měli na uvedeném plácku ukrýt. A co by nás před oním požárem mělo chránit... že by ten drátěný plot?





Glenfinnan monument a známá červená skvrna - Katty.
Její větrovka byla tou nejzářivější věcí, kterou jsme dnešního dne mohli vidět.






No, a my s Honzou jsme se v prudkém dešti snažili vyfotit jeden z nápisů na památníku, v naději, že nám ho jedna dobrá kamarádka, která umí latinsky stejně jako česky, přeloží. Nepovedlo se. Nápis na snímku je nečitelný. Zato jsme si pořídili dvojportrét. Ta ohnutá postava je Honza s foťákem, ta narovnaná jsem já. Držím deštník, prší mi na hlavu i do rukávů bundy a statečně se snažím chránit fotografa i jeho přístroj.









 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ioannina ioannina | 22. srpna 2015 v 14:45 | Reagovat

Zkusíme ten nápis zvětšit a pak ho třeba rozluštím.
Ta fotka přes sklo s kapkama deště je jedna z mých nejoblíbenějších!

2 KattyV KattyV | Web | 22. srpna 2015 v 15:33 | Reagovat

[1]: Jestli ty nejsi krapet masochista :-D, já bych se bez těch kapek vážně obešla.

3 Tora Tora | 22. srpna 2015 v 20:45 | Reagovat

Paráda, opět super popsané a krásné fotky. No jo, přiznám se, závidím vám ten výlet. Ale taky vám ho přeju, to zas jo, aby nebylo mýlky. A ten déšť, co jste ve Skotsku čekaly??? Ne, prosím, do hlavy ne... :-)

4 KattyV KattyV | Web | 24. srpna 2015 v 19:04 | Reagovat

[3]: Toro, dyť my programově vybrali termín, kdy mělo ve Skotsku pršet úplně nejmíň z celého roku!!! A ono tohle. Děsím se představy, jak to tam vypadá v těch měsících, kdy prší víc!

5 Regi Regi | E-mail | Web | 26. srpna 2015 v 6:00 | Reagovat

[1]: Těch rozmazaných fotek máme víc. Na některých jsou méně viditelné postavy a o trošku výraznější ten nápis. Můžeme to zkusit.
Jo a fotek s kapkami deště na skle? Těch máme z letošní dovolené taky spoustu.

[3]: Toro, do hlavy určitě ne, neboj. Mimochodem, někde už to zaznělo, že místní tvrdili, že je to prý počasí jako v únoru. V červnu že obvykle bývá o facku lépe. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014