ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Skotsko, den šestý

1. srpna 2015 v 0:01 | KattyV & Regi |  Šuple ve Skotsku, Skotsko v šupleti


Den šestý - úterý, 2. června

Ostrov Skye. Dramatické hory, moře i mraky, stovky potoků ve stráních a živé sekačky kolem cest.
A nakonec se nám v mlze ztratí starý muž.



Z poznámek Katty:


Vyrážíme brzy ráno za jasného dne. Máme zamířeno přes celou šířku Skotska směrem na západní pobřeží a ještě kousek dál - po mostě na ostrov Skye. Ještě nevíme, že příští sluníčko uvidíme až pozdě večer - při návratu.
Zamířili jsme nejprve kousek na sever, teprve pak se naše cesta stáčí k západu. Dostáváme se konečně do oblasti skutečné Vysočiny. Kolem jsou kopce o výšce 800 - 1000 m, ale my se pohybujeme v nějakých 150 m, takže působí málem dojmem velehor. Celý dnešní den se vine v duchu temné, děsivé krásy. Sluneční paprsky jsou už jen vzpomínkou, strmé stráně porostlé černým vřesem, na dně širokého údolí se klikatí řeka, která se tu proměňuje v mokřiny, tu rozlévá do četných jezer neboli lochů. A všude se toulají stáda, stádečka a skupinky ovcí. Celé bílé, celé černé, černé s bílými hlavami nebo bílé s černými hlavami, zahlédneme i hnědé. Spolu s nimi i docela malinká jehňátka, kterým se ještě kudrnatí nožičky a schovávají se roztroušenými balvany, aby unikla všudypřítomnému větru. Prší.


Přejíždíme na Skye a svět se stává ještě divočejší. Skye, to jsou výhledy na ostře zařezané zálivy a volně se pasoucí ovce. Moře je na dohled každou chvíli. Hory jsou tady ještě strmější a na vrcholcích už neroste ani vřes. Jen kameny a desítky prudce se řítících potoků, jeden vedle druhého. Na úbočích hor vytváří hluboké zářezy, pění se v peřejích, spadají dolů v drobných vodopádech. Není divu, že je jich tolik, když z nebe pořád padá tolik vody. Už to vidím, jak si holka dává rande u toho čtrnáctého zprava. Test inteligence budoucího manžela. Umí počítat alespoň do dvacíti? Do pěti tady opravdu nestačí.



Po úzké, oblíbenými puchýři obdařené cestě, míříme napříč ostrovem do rybářské vesničky Elgol. Cestou narážíme na starý hřbitůvek s rozpadlým kostelíkem. Všudypřítomné ovce s jehňaty se volně prochází dovnitř a ven a spásají trávu mezi náhrobky. Není nad živou sekačku.
Živé sekačky mají ovšem na Skyi zcela zjevně v oblasti silniční dopravy přednost. Chodí si, kde chtějí, povalují se na okraji silnice a totálně ignorují kolemjedoucí auta. No, podařilo se - nepřejeli jsme ani jednu.

(Na tomto místě bych chtěla ocenit Vláďovo mistrné zvládnutí úskalí britských silnic, řízení vlevo a řazení levou rukou. Jen jednou zajel při odbočování do protisměru a ocitl se tváří v tvář stojícím autům. Skotští řidiči jsou ovšem buď na turisty z pevniny zvyklí, nebo velmi chladnokrevní. V klidu a s úsměvem počkali, až vymanévruje do správného pruhu a ani nepozvedli obočí. Až na tento drobný incident nás provezl Skotskem zcela bez problémů a v pohodě.)

Elgol - po prudké silničce raději nesjíždíme až k moři, ale zůstáváme na parkovišti o kus výš. Musím podotknout, že Elgol vlastně žádná vesnice není. Jen pár roztroušených domků na stráních, malé přístaviště, ze kterého dvakrát denně odjíždí lodě s turisty, aby jeli pozorovat tuleně a delfíny a... škola. Tak docela nechápu její umístění těsně u pobřeží - proč ne někde nahoře? Rodiče dítek den co den zvládat tu příkrou silnici, kterou my si raději odpustili. Ale nejspíš jsou zvyklí
Elgol není jen těch pár domků. Elgol, to je vítr, moře, skály. Mísí se to ostrá, rozeklanná skaliska s omletými balvany. Přeskakuju z jednoho na druhý, objevuju utajené zátočinky a průzračná přílivová jezírka, ve kterých rostou řasy a žijí neznámí mořští živočichové. Honza mě nezdolně následuje a fotí a fotí. O skály se tříští vlny, nad hlavou se převalují mračna, cítím se, jako bych opustila dvacáté první století a ocitla se v pradávných časech. Mohla bych tady zůstat dlouhé hodiny, ale času je málo a na ostrově je toho ještě tolik k vidění.



Takže další zastávka - Dunvegan Castle. Zaparkujeme v městečku a namíříme podél frekventované silnice směrem k hradu. Ty dvě celkem otravné míle jsme si mohli ušetřit - když konečně dojedeme k bráně, zjistíme, že parkoviště se nachází i přímo naproti ní.


Dunvegan je hrad s předlohou tradicí, na kterém už osm století žije nepřetržitě jedna jediná rodina - klan MacLeodů. Je postavený na vysoké skále nad mořem, což ovšem zevnitř moc nevynikne (a k pohledu od moře jsme se nepropracovali) a je obklopený krásným parkem.

Uvnitř už je to trochu slabší. Je to ale nejspíš hlavně tím, že my Češi jsme našimi hrady a zámky zhýčkaní a jen tak nás něco neohromí. Navíc si uvědomuju jednu věc - náčelník klanu ve Skotsku nebyl totéž, co nějaký baron nebo jiný šlechtic v Anglii, Francii nebo u nás. Měl ke svému lidu blíž, tudíž, jeho sídlo nebylo tak velkolepé. Což je z lidského hlediska sympatické, oko návštěvníka si však tolik neužije. Nicméně, babička současného - 30. náčelníka klanu, byla krasavice zamlada i ve věku pokročilém.


Ale abyste si alespoň trochu užili, tak dám k dobru dvě pověsti, které se k hradu vztahují:
První se týká mladého následníka trůnu prince Charlese Stuarta, kterého možná znáte pod jménem Bonnie Prince Charlie. Ten se chtěl za pomoci jakobitů zmocnit vlády a vedl neúspěšné povstání proti stávajícímu panovníkovi. Zemřelo při něm mnoho odvážných bojovníků a na několik desetiletí zavládla tvrdá nadvláda Angličanů. Princi se podařilo s pomocí svých věrných uprchnout. Ne všichni mu ale byli nakloněni. Mezi takové patřil i náčelník klanu McLeodů, který se snažil ho na jeho útěku dopadnout. Přesto se princ, v převlečení za sluhu jakobitky Flory MacDonaldové dostal do bezpečí právě na ostrov Skye, kde strávil pět měsíců, než se mu podařilo uprchnout do Francie. Flora MacDonaldová se díky tomu stala národní hrdinkou a na ostrově Skye má svůj pomník.
Flora na hradě nějaký čas žila a najdete zde mnoho jejích osobních předmětů, právě tak jako vzpomínky na jiného člena rodu MacLeodů, Donalda, který prince na ostrov přivezl.
Další legenda vypráví o víle, která se zamilovala do zdejšího náčelníka klanu natolik, že se rozhodla s ním žít. Ovšem zatímco ona nestárla, on času vzdorovat neuměl a tak se nakonec vrátila zpět mezi víly. Než tak učinila, věnovala svému muži vlajku "Fairy Flag", která měla jeho potomkům splnit tři přání a při včasném rozvinutí je také chránit. Vyslovena byla dosud přání dvě. První v roce 1490 v bitvě u Glendale a druhé v roce 1580 v bitvě u Trumpanu. Třetí přání na své vyslovení teprve čeká.

Tolik legendám a zpět k realitě a přízemním potěšením těla. V malinké cukrárničce si dáváme skvělý chesscake a mrkvový dort a mizerné cappuccino. Sakra, měla bych se naučit pít čaj… nebo whisky.

Poslední atrakcí dnešního dne je Old man of Storr. Představte si tři kamenné jehly, které se strmí v prudkém svahu. Bohužel jsme je zahlédli jen z dálky. Když jsme se přiblížili, zmizely v mracích. Vydali jsme se prudkým svahem vzhůru k nim. Místy se cesta narovnávala a kolem byla rašeliniště, občas se zase zvedala. Výhledy dolů byly úchvatně děsivé. Tady se ledovec vyřádil, když se prodíral zemí a vyrazil v ní brázdy pro jezera. V divokých mracích válejících se kolem a dešti, který střídavě začíná a ustává, působí krajina kolem pradávně a pravěce. Až ke starému muži nakonec nevylezeme, počasí prostě není takové, jaké bychom si přáli, ale i tak to stálo za to. Cestou dolů nacházíme chumáče petrklíčů! V červnu! To je prostě Skotsko.

Poslední zážitek dne? Cestou zpátky, už na pevnině, konečně zahlédnu pověstný skotský skot. Můj výkřik: "Hele, chlupatá, vlasatá, rohatá!" poněkud znervózní řidiče. Ale udrží chladnou hlavu a auto na správné straně silnice. Na zpáteční cestě taky potkáme pár zbloudilých paprsků slunce - už druhých tento den. Ale, počasí nepočasí, Skye mne chytil za srdce. Pokud bych se chtěla ve Skotsku někam opravdu vrátit, je to právě Skye.




A jak to viděla Regi, aneb širokoúhlý dokumentární film
o ostrově Skye:


Ještě že jsme měli naplánovány tak dlouhé přejezdy. Vybavená polštářkem a ibalginem jsem alespoň něco cestou taky viděla. Honza si zvykl fotit i z auta. S Vláďou vyvinuli dokonalý systém: Honza vytáhl foťák, Vláďa beze slova přibrzdil, Honza ulovil kýžený zaběr, Vláďa se znovu beze slova vrátil k původní rychlosti.







Jsme tady. Před námi je most na ostrov Skye.





Ovce. Vládkyně ostrova. Dávají nám lidem i našim autům najevo, kdo má na silnici přednost.





Mají ostatně i své povinnosti. Tady například pracují na údržbě místního hřbitova...




...a k práci vedou samozřejmě i svá malá jehňátka.





Malebný hřbitov necháváme za sebou a míříme uzounkými cestičkami dál do hloubi ostrova.









Elgol. Vláďa zastavuje na malém parkovišti čelem k moři.
Ostatní jdou dolů na skalnaté pobřeží a já se ukládám ke spánku.
Usínám a před očima mám tohle nádherné panorama.





V pauzách mezi spánkem občas vystoupím z auta. Ale vlastně ani nemusím. Před okny auta se odvíjí jeden z nejhezčích dokumentárních filmů, jaké jsem měla možnost vidět.






















Tentokrát nemám k fotkám téměř žádné komentáře.
Mám totiž dojem, že tahle krása komentáře ani nepotřebuje.





Počasí se nám sice snažilo výlet na Skye znechutit, ale nepodařilo se mu to.
Spokojení se domů vracíme až za soumraku.






Odpověď na minulou otázku je jasná - voda bohužel není zbarvená whisky, může za to ta rašelina. Ale nevadí, do palírny se ještě podíváme.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Martian Martian | 14. srpna 2015 v 13:09 | Reagovat

Cestuji s vámi dílek po dílku a neustále se kochám. Fotky, vyprávění, dokonce při pohledu na mračna a déšť mi na pár minut přestalo být i horko… :-D

2 Regi Regi | E-mail | Web | 18. srpna 2015 v 7:11 | Reagovat

[1]: Martian, přesně. Ty vzpomínky jsou v současných vedrech příjemně chladivé.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014