ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Vetřelci na našem území!

16. srpna 2015 v 0:01 | Tora |  Hotel u devíti koček

Rozárka vypravuje, jak se na zahradě objevili vetřelci.


Vetřelci na našem území!


Jak už jsem psala, u našeho domečku je dvůr a zahrádka. Není moc velká, ale je naše. Aby ale taky naše zůstala, museli jsme o ni svést tvrdý boj. Za plotem, kde mají sousedi nasázené túje, je tajemné území cizích mocností. Občas se odtud ozývají tajuplné zvuky - hlasy cizích lidí, štěkot psa, cizí kroky. Teď však k nám přes plot vtrhli vetřelci. Všechno to začalo poměrně nevinně.

Silver, který má u nás all inclusiv a chodí na snídani, na svačinu, na oběd, na svačinu, na druhou svačinu, na večeři a na druhou večeři, začal být nespokojený s množstvím předkládané stravy. "Vždycky tady byly plné misky," frflal nespokojeně při druhé večeři a obhlížel do lesku vylízané nádoby. "Jde to s vámi z kopce, nebo co? Vy jíst dostáváte?" No my zatím jíst dostávali, i když po menších porcích, jak už jsem psala dříve. Ale taky jsme si všimli, že miska s granulemi, která stává na schodě přede dveřmi, je nějaká pohublá.

Pak jsme jednou večer zaslechli to tajemné dupání. Mezi tújemi to šustlo, za altánkem prasklo a u plotu duplo. Vzali jsme to s Tobiášem každý z jedné strany, já obchvatem přes okurky - to byl ale blbej nápad - radši okolo okurek a přes papriky, Tobiáš přes jahody a pomalu jsme se, hnáni loveckým pudem, blížili k plotu. Přepadnem je na tři, domluvili jsme se mrknutím oka. Tři! Vyskočili jsme z vegetace a vrhli se k plotu. Úžasem jsme ztuhli na místě. Kde nic tu nic! Kdo to tu tedy dupal? Kdo to šustil v tújích? Za zády nám cosi zamlaskalo. A kdo nám to žere z naší misky? U dveří, u misky připravené pro Silvera, dřepěl vetřelec a vesele se ládoval. Ještě že si taky nesedl na naše škrabadlo a nelehl do našich pelíšků! Ale co když se na to chystá, co teď? Životem protřelý Silver samozřejmě nikde, když je ho potřeba. Někde prohání kočky a my mu máme bránit jeho misku? Ale zůstane jen u misky? A co je to vůbec zač, to stvoření, co u té misky tak labužnicky mlaská?

A tak to berem zase zpátky, Tobiáš přes jahody, já kolem rajčat, a plížíme se pomalu k domu. Tři! Vyskočíme podruhé a podruhé zkoprníme úžasem. Vetřelec se naklonoval!!! Už jsou tam dva! Ale naklonoval se nějak blbě, ten druhej je podstatně menší!? Ale nemlaská o nic míň, teda. Tak to už mě tedy nadzvedlo. Si přiletí já nevím odkud a budou nám užírat NAŠE jídlo? Jdu na věc. I ten větší vetřelec je mnohem menší než já, slavná lovkyně jedné myši, a taky tak vypadá, jak přerostlá myš. No přece si ho nenecháme nasazenýho v zahrádce jak veš v kožichu? Dám mu ťafku packou. Drápkama. To uvidí, vetřelec jeden. Vtom se staly dvě věci. Z vetřelců byly najednou koule, plné ostrých bodlin a moje packa o jednu tu kouli škrtla. Áu!!!
"Já si to myslel, že mi to tu žerou ježci," ozval se za mnou Silver. Otočím se a vidím, jak mu v očích - blbost, v oku - svití potměšilý ohníček. "Bolí, co? Na ježky se nesahá, ježci píchaj, to ví i malý kotě!" No, já už to vím taky. Zase jedna věc, co mě máma nenaučila.

Ježci se během naší konverzace rozbalili a pokračují v hodování. Prohlížím si je. Jsou zajímaví. Očka jak korálky, když mají sklopené bodlinky, tak vypadají docela neškodně. Ale přece jen jsou to vetřelci! Nebo ne? Když vidím, jak se chvatně krmí a přitom se pořád ohlíží po nás, uvědomím si, že tato malá stvoření to nemají lehký. Nemají domeček jako my, nemají lidi, co jim nosí jídlo... A tak nechám ježky ježkama a jdu si raděj hrát s Tobiášem. Silver nespokojeně sedí opodál a večeře mu padá do ježků. Naštěstí z domečku vyjde ONA a ježky uvidí. Zprvu je překvapená, ale potom se otočí a Silverovi donese novou, plnou misku. A tak sledujeme, jak na jedné straně cesty hodují dva... počkat, ne, už tři! ježci, a na druhé straně večeří Silver. ONA sedí na schodku u dveří a s takovým divným úsměvem to pozoruje. "Ještě máte pořád přesilu," říká nám. "Se Silverem jste teď čtyři, co Adéla odjela, a ježci jsou jen tři. Tak se jich přece nebudete bát," směje se, když vidí, jak je s Tobíšem pozorujeme z úctyhodné vzdálenosti. "Ale radši k nim stejně moc nelezte, mají prý blechy," povídá ještě a jde dát ježkům nášup.

A tak tu teď máme malé, dupající vetřelce. Už se jich nebojíme, ale pro jistotu je nelovíme. To kvůli těm blechám přece. Jsou vidět jen večer, protáhnou se pod plotem a jdou na večeři. Misky mají připravené a už se ani tolik při jídle nebojí.

A aby si ONA nemyslela, tak ježčí máma vyrovnala skóre. Vodí s sebou na večeři tři malá, tlustá, jak z kočičích konzerviček rostoucí ježčata.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 KattyV KattyV | Web | 16. srpna 2015 v 20:33 | Reagovat

Jojo, ježci. Taky se u nás občas objeví, ale podstrkovaným kočičím žrádlem okázale opovrhují. A Kájinka se jich bojí, takže mi pak chodí žalovat, kdo že tam u nás na zahradě straší.

2 Tora Tora | 16. srpna 2015 v 23:46 | Reagovat

Tak naše kočky ježci nechávají klidnými,  zato sousedův pes se z nich miní zbláznit.

3 Regi Regi | E-mail | Web | 18. srpna 2015 v 6:46 | Reagovat

Toro, nad tvými obraty se usmívám a směju. "... večeře mu padá do ježků..." je jeden z nejhezčích. :-)

4 Martian Martian | 21. srpna 2015 v 12:34 | Reagovat

Jak je vidět, hotel U devíti koček už začíná být vyhlášený i mezi ježky… :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014