ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Kapitola třicátá čtvrtá: Právo je síla

18. září 2015 v 8:30 | Richenza |  Bless the Child: Kniha čtvrtá - BÍLÝ JEZDEC


"Ty tu svoji čest nosíš jako zbroj, Starku. Myslíš si, že tě ochrání, jenomže ona tě místo toho stahuje k zemi a znesnadňuje ti veškerý pohyb."
Malíček, George R. R. Martin, Píseň ledu a ohně: Hra o trůny


Písničku s můžete pustit zde.




Kapitola třicátá čtvrtá: Právo je síla



Právo je síla a jdou k tomu střepy.
K prosbám být hluší a na gesta slepí.
Sluší se držet krok se řekou davu.
Kdopak si zachrání po bitvě hlavu!

Na všechno pozdě je, když hráz se prolomí.
Slabý je ten, komu nohy se podlomí.
Když dupot přebije zoufalý výkřiky,
poslouchej raději tón naší muziky!

Že ti slouží zdraví,
nekonečně plete.
Chyt'se plavče trávy,
než tě voda smete.

Hajný si pomyslel, že je les v pořádku.
Tak do něj nechodil, spravoval zahrádku.
Tvářil se, že ho nic v tom lese nepálí.
Vlci les ovládli, hajnýho sežrali.

S ledovým pohledem, s červenou krůpějí
spálíme naději.
Vztek, to je touha,
noc bude dlouhá!

Sami se podvedem, stíny tak svádějí.
Rána jsou zloději!
Čas ještě zbývá,
to se to zpívá!

Ve správné chvíli pak jedová slina
určí čas poptat se, čí pak je vina.
Morová rána se v soumraku skrývá,
mnohý se může ptát, kolik mu zbývá.


Daniel Landa



Praha; 15. prosince 2012 (téhož dne)

Když v sále osaměl pouze s polským konzulem a svou vyslankyní - a samozřejmě dvěma spolehlivými Smrtihlavy, kteří nehybně stáli v rozích místnosti s hůlkami připravenými k zásahu - začal s rukama složenýma za zády procházet rozlehlou místností. Uběhlo několik minut, než se zastavil u okna naproti místu, kde s provokujícím klidem seděl Jarogniew Adamicz.
"Nie chciałem to powiedzieć na oczach wszystkich, Jarogniew, ale jestem niezadowolony,"[1] řekl Grindelwald chladně, a pomalu se na svého starého spolubojovníka otočil. Adamicz jej nikdy nezradil, byl s ním i v dobách, kdy musel volit mezi věrností Polsku a věrností jemu. Vybral si tenkrát jeho. Nyní mu však bylo téměř sto třicet let, a jeho úsudek už nebyl tak bezchybný, jak bylo potřeba. Už zpočátku uvažoval, že by roli polské ministryně nebo alespoň jeho zástupkyně mohla zastávat Jenůfka Leszenská, ale Adamicz tvrdil, že Poláci nepřijmou tak mladou ženu, navíc pouze poloviční Polku. Místo ní si proto jako svého zástupce a nástupce vybral téměř padesátiletého Ludziwoje Grodzkého a nechal ho zvolit za polského ministra čar a kouzel. A podle informací, které měl od Jenůfky, to nebyla dobrá volba. Ludziwoj Grodzki byl nepochybně inteligentní muž s nepopiratelným charismatem a vůdčími schopnostmi, tedy až s přílišvelkými vůdčími schopnostmi a nezávislostí. Grindelwald sice vždy oceňoval inteligenci a samostatnost úsudku svých lidí - nicméně jen v rámci jednotné linie a bezpodmínečné loajality. Podle názoru Jenůfky však Grodzki nejenže postupoval v rozporu s výslovnými příkazy, které mu tlumočila, ale jeho názorům začal podléhat i Jarogniew. Grindelwald doufal, že se dívka mýlí, doufal, že jeho starý spolubojovník svou loajalitu dnes prokáže, přestože jeho dnešní vystoupení na setkání konzulů bylo tak neprozřetelné.
"Ludziwoj byl mým žákem po třicet let, Gellerte," odpověděl potichu polsky Adamicz. "Jsem si naprosto jistý, že vaše základní názory a cíle nejsou v rozporu. Ostatně je zde, aby ti je mohl vysvětlit."
"Základní?" zvedl Grindelwald obočí. "Rozděluješ snad mé pokyny na základní a na ty, které můžeš ignorovat? Je to snad důvod, proč nejsou v Polsku plněny mé příkazy?"
"Nejsem si vědom ničeho zásadní-"
"Není na tobě, abys posuzoval, co je a co není zásadní," zasyčel Gellert.
"Co je konkrétně problém, Gellerte? Ludziwoj se nepochybně bude ochotný dohodnout."
"Nesmírně mě těší, že je tvůj žák tak vstřícný."
"Ludziwoj je velmi populární. Má opravdu masovou podporu mezi polskými kouzelníky, má výborné vztahy s mudlovským prezidentem, který má zas podporu mudlů. Polsko je jednotné. Není to snad to, co jsi chtěl? Gellerte, o co jde?"
"O nic více - a nic méně - než o plnění mých příkazů, Jarogniewe. A o loajalitu."
"Dobře, jestli máš na mysli ten majetek Němců… o tom se určitě můžeme domluvit."
"O tom nepochybuji. Ale to není všechno, že."
"Pokud jde o ty cikány, tak jde jen o výjimku pro-"
"Tataři, Pomořany, Kresy… nejsou to jen cikáni. I když neloajalita právě v takové maličkosti mě skutečně překvapila."
"Ludziwoj ti to určitě vysvětlí sám, ale mně řekl, že se s jejich radou starších domluvil, že starousídlenci,polska Roma a bergitka Roma, budou chráněni. Jsou usazení a nedělají žádné problémy. A je mezi nimi mnoho kouzelníků, mnohem více než mezi námi."
Hloupých a neškolených," ohrnula rty Jenůfka. "A námi dokonce pohrdají. Považují nás za nečisté. Ta špína."
"Takže ty s ním souhlasíš, Jarogniewe," konstatoval Grindelwald. "A muslimové? Odklad dostali pouze Francie, Benelux a Španělsko, protože tam jich je mnoho. Proč Polsko své muslimy chrání? To není vzhledem k bigotnosti polských mudlů příliš srozumitelné, a už vůbec ne potřebné."
"Nové přistěhovalce jsme vysídlili; přestože byl Ludziwoj přesvědčen, že skutečné nebezpečí nám hrozí odjinud, respektoval tvůj pokyn. Ale pokud jde o polské Tatary, těm Ludziwoj slíbil-"
"Ludziwoj, Ludziwoj… řekl jsi jeho jméno během pěti minut nejméně pětkrát. Kdo je vlastně čí podřízený?" zeptal se ho chladně Grindelwald. "Zdá se mi, že na svou práci nestačíš, příteli."
"Vždy jsem ti sloužil, jak nejlépe jsem uměl, Gellerte," vstal Adamicz a toporně se uklonil. "Nemáš-li však o mé další služby zájem…"
"Posaď se," přikázal stroze Grindelwald, zatímco se ozvalo zaklepání na dveře a vstoupil Baltazar Byrtus.
Došel až k němu a polohlasem řekl: "Ptáčata jsou v hnízdě. Dárek je doručen. Mám dát pokyn k expedici?"
"Ještě počkej, nejdřív si promluvím s Grodzkým," přikývnul. "Dojdi pro něj. Zůstaneš u toho."
"Jistě, Gellerte," přikývnul Byrtus a odešel.
Po několika minutách se vrátil spolu se štíhlým, ale svalnatým mužem. Hnědé vlasy i vousy měl krátce sestřižené, jeho tvář vyzařovala klid i rozhodnost. Grindelwald si ho pozorně prohlížel, ve skutečnosti se mu nyní zdál ještě nebezpečnější, než ho varovala Jenůfka. Když mu ho Adamicz před rokem představoval, nevěnoval mu příliš pozornosti. Důvěřoval úsudku svého přítele, proti Grodzkému neměla námitky ostatně ani Jenůfka. Polsko bylo jen jednou ze zemí, které musel věnovat pozornost - a nikoli země nejvýznamnější.
Muž před ním stál, pohledem neuhýbal. Nejspíš očekával, že bude oficiálně uvítán. Když se však nic nedělo dobu delší, než odpovídalo zásadám zdvořilosti, postoupil několik kroků dopředu.
"Můj pane," začal anglicky a pokynul krátce hlavou, tak, že to působilo téměř neuctivě. "Vyhověl jsem vašemu pozvání."
"Witam was, panie ministrze," odpověděl mu Grindelwald chladně. "Posaďte se," pokračoval polsky a ukázal na židli naproti Adamiczovi.
"Jsem poctěn vašim pozváním. Ovšem musím podotknout, že se mě poněkud dotklo, když mi vaši strážci odebrali hůlku a nepustili se mnou můj doprovod."
"Jde o naprosto obvyklé opatření."
"Dovolím si připomenout, že jsem zástupce státu."
"Jsem si naprosto přesně vědom, kdo jste, pane Grodzki," nespouštěl z něj Grindelwald pohled. Prozatím se mu zdálo, že informace Jenůfky byly pravdivé. Baltazar se na něj tázavě podíval. Grindelwald nepatrně zavrtěl hlavou. "Myslím, že jsem si toho vědom dokonce více než vy."
"Vyhrožujete mi?" zvednul obočí Grodzki.
"Nejsem si jist, zda to bude potřeba," pousmál se Grindelwald. "Je stále ještě možné, že mě uspokojí vaše vysvětlení, proč neplníte mé příkazy."
"Plním vaše pokyny tak, jak to odpovídá specifikům mé země."
"Vždy respektuji rozumné výjimky odpovídající specifikům konkrétní země. Ovšem připomeňte mi, kdy jste žádal vy - nebo pan Adamicz - o výjimku pro polské muslimy či cikány?"
"Nepovažoval jsem to za natolik podstatné záležitosti, abych s tím obtěžoval muže vašeho formátu. Jejich počet je naprosto nepodstatný a mimo vaši rozlišovací schopnost, pane. Máme informace, že Rusko opět posiluje své vojenské aktivity a že-"
"To je důvod, proč se scházíte separátně se Snižanou Nazarenkovou? A proč vaše mudlovská vláda právě teď míří do Kyjeva?"
"Snižana je přece váš spojenec."
"Můj, ano, můj," přikývnul Grindelwald.
"Ona o tom ale začíná pochybovat. Ona mě oslovila, jen jsem jí vyhověl. Je snad něco zlého na tom, že chceme vyřešit naše spory z minulosti a zlepšit polské vztahy s Ukrajinou? Ale jsem rád, že jsme se k tomu konečně dostali. To je přece důvod, proč se scházíme - nebezpečí hrozící ze strany našeho východního souseda. A záruky pro Pomořany, samozřejmě."
"Scházíme se proto, abych zjistil, zda vás mohu ponechat ve funkci, Grodzki," přerušil jej chladně Grindelwald.
"Gellerte," vstal Adamicz. "Ludziwoj je loajální."
"O tom nepochybuji. Ale komu?"
"Své vlasti, pane," napřímil se Grodzki. "Stejně jako vy."
"Mou vlastní je celá Evropa, celý svět. Nejsou tu místa pro místní šarvátky."
"Nejsem ten, kdo by vyvolával místní šarvátky," odpověděl Grodzki s klidem těch, kteří jsou přesvědčeni o své pravdě. "Právě naopak. Pokud vás zajímá otázka polských muslimů, výjimky jsme přijali pouze pro Tatary, kteří jsou u nás usídlení po staletí. Je mezi nimi velmi mnoho kouzelníků - ve skutečnosti je jich více než mudlů. Pod ochranu polských králů se soustředili právě kvůli pronásledování, které jim hrozilo ze strany jejich souvěrců. Nepovažoval jsem za čestné jim nyní tuto ochranu odepřít. A pokud jde o Romy-"
"Vysvětlení jsem už slyšel od vašeho nadřízeného."
"Nadřízeného? Zřejmě si ne zcela rozumíme. Polsko je suverénní zemí. Vás si svobodně vybralo jako svého spojence a své závazky loajálního spojence dodrží."
"Proč vlastně?"
"Proč je dodrží?" nechápal Grodzki. "Jsme čestní, pane."
"Proč jste si mě vybrali," upřesnil Grindelwald. "Nemáte rád Němce. Já se tím, že jsem Němec, přestože žiju v Praze, netajím."
"Nemáme nic proti Němcům, Gellerte," odpověděl rychle namísto Grodzkého Adamicz. "Někteří Poláci samozřejmě… z hlediska určitých historických zkušeností to lze pochopit. Na druhou stranu víme, že náš skutečný nepřítel-"
"Jsem menší zlo, už chápu," ušklíbnul se Grindelwald. "Ovšem zapomínáte na to, že Grigorij Jefimovič je můj přítel. A že pokud chci, aby on respektoval mou sféru vlivu, tak já musím respektovat jeho. Vaše aktivity v Bělorusku a na Ukrajině vzájemným dobrým vztahům nepřispívají. Kresy Wschodnie už nejsou polské dost dlouho, abyste si na to zvykli. Baltazare, zařiď expedici."
"Ano, pane," přikývnul stroze Byrtus a opustil sál.
"Jsem připraven jednat o spolupráci Polska s vámi, pane, dokonce i o sídlech německých kouzelníkův Pomořanech, ovšem mám určité podmínky-"
"Nejste v situaci, kdy byste si mohl klást podmínky," přerušil Grodzkého Grindelwald a jeho pohled ztvrdnul. Ten muž jej snad vůbec neposlouchá. Měl dobrou vůli. Byl ochoten přijmout omluvu a záruky loajality, minimálně od Adamicze, byl to koneckonců jeho starý přítel. Oni však nic nechápou a ve své nabubřelé a hrdé čestnosti jsou nebezpeční.
"V tom případě není o čem jednat," vstal polský ministr a zamířil ke dveřím.
"Ludziwoji, to nemůžeš," spěchal za ním Adamicz, zatímco se Jenůfka pobaveně usmála na Grindelwalda.
"Manfréde, Joriku," obrátil se Grindelwald ke dvěma Smrtihlavům, kteří dosud stáli jak sochy. Oba muži zareagovali neuvěřitelně rychle a během několika okamžiků polský ministr čar a kouzel seděl opět na židli, tentokrát dokonale znehybněn poutacím kouzlem blokujícím i bezhůlkovou magii, stejně jako Adamicz.
Grodzki si nevěřícně měřil Grindelwalda, ale ani v této situaci nesklopil zrak, ani nedal jinak najevo strach či podřízení se.
"Gellerte," vydechl Adamicz a Grindelwaldovi najednou připadal o desítky let starší. "Dal jsi Ludziwojovi záruky. Chceš, aby si o tobě všichni mysleli, že jsi věrolomník?"
"Říká ten, kdo porušil svou přísahu."
"Nikdy jsem svou loajalitu neporušil."
"Mám očividně jiný názor."
"Neponižuj se, Jarogniewe," utrousil pohrdavě Grodzki. "Nemá smysl dovolávat se cti u člověka, který nerespektuje své vlastní záruky bezpečnosti. Naše smrt ti ale Polsko nezíská, Grindelwalde."
"My jsme si už tak důvěrní, Ludziwoji?" Grindelwald mávnul rukou a těžká čalouněná židle se přemístila přímo před Grodzkého. Posadil se na ni obkročmo, opěradlem dopředu. "Všechno má svůj čas. Netoužím tě zabít, a už vůbec se mi nechce ubližovat tobě, Jarogniewe."
"Tak co tedy chceš?"
"Spolupráci."
"Na přemýšlení o spolupráci je tato poloha nepříliš pohodlná. Přiznám se, že mi chybí i základní míra nezbytné důvěry, kterou potřebuji, abych s někým mohl spolupracovat," řekl hořce Grodzki.
"Chci po tobě jen několik maličkostí. Prohlášení, že doporučuješ za svou nástupkyni slečnu Leszenskou a proč. Podpis těchto několika dekretů," pokládal před něj postupně pergameny, které připravila Jenůfka s Byrtusem. "Malý zdvořilostní dopis, kde děkuješ za pohostinství po bezpečném odchodu z mého sídla. A podpis pod těmito několika pozvánkami," položil navrch dopisy adresované lidem, které Jenůfka označila jako potenciálně problémové a které se jejím lidem nepodařilo dnes zastihnout v budově polského ministerstva.
"Ne."
"Děláš mi to tak těžké, Grodzki. Měl jsem dobrou vůli. Skutečně jsem tě nechtěl zabít."
"Gellerte, to je omyl, politováníhodná chyba. Ludziwoj ti je loajální. Určitě ho dokážu přesvědčit, aby ti toto strašlivé nedorozumění odpustil. Prosím, Gellerte, vše ještě dokážeme urovnat, slibuji ti, že-"
Grindelwald namířil téměř líně hůlku na svého bývalého přítele: "Avada Kedavra."
"Myslíš, že se teď rozklepu strachy a všechno ti podepíšu?" ohrnul pohrdavě ret Grodzki. "Na věci to přece stejně nic nezmění."
"Ne," povzdychl si Grindelwald. "Teď už ne."
"Nemohl jsi mě nechat odejít. Ne od okamžiku, kdys mě nechal spoutat," namítnul Grodzki věcně.
Grindelwald se na něj chvíli mlčky díval, ten muž se mu líbil. Byl chytrý, ale až příliš oblíbený, hrdý a nezávislý, aby si mohl dovolit nechat jej naživu. Měl pravdu, rozhodnuto bylo v okamžiku, kdy jej ponížil. Muži hrdému jako on by už nikdy nemohl věřit. Krátce přikývnul a pak se k němu naklonil: "Miluješ své děti?"
Grodzki na okamžik zavřel oči. "Bylo to nutné, Grindelwalde? Nikdy jsem proti tobě nic neudělal. Jsem čestný člověk a svůj slib věrnosti jsem bral velmi vážně. A Jarogniew… ten o tobě mluvil vždy s takovým nadšením a úctou…" Pak se vzpřímil, co mu to poutací kouzlo dovolovalo, a řekl: "Ne, nevěřím ti, nemáš je. Můj dům byl chráněn."
"Joriku, přiveď jednoho z těch ptáčků," obrátil se Grindelwald s úsměškem na svého strážce. Mlčky uvolnil Grodzkému pouta a zakrývacím kouzlem překryl mrtvolu Adamicze.
Po chvíli se Smrtihlav vrátil spolu s asi šestnáctiletou dívkou, následován Baltazarem Byrtusem.
"Tatuś," vrhla se k němu překvapeně. "Proč jsi pro mě poslal?"
"Je tu i Wielka?" zeptal se jí s klidem, pro který jej Grindelwald začal téměř obdivovat. "A Falimir?"
"Wielka si hraje vedle. Falimir s námi nebyl, když pro nás přišel strýček Edmund. Stalo se něco?"
"Ne, všechno je v pořádku, Ludomiro," dokázal se usmát. "Jen jsem ti chtěl ukázat vánoční Prahu. A představit tě princepsovi Evropy, Romanovi Wulfovi," pokynul směrem ke Gridnelwaldovi.
"Těší mě, slečno Ludomiro," vstal Grindelwald a dívce se lehce uklonil.
"Mě také," zapýřila se dívka. "Představovala jsem si vás staršího."
"Doufám, že jsem vás nezklamal."
"Ne, vůbec ne," odpověděla Ludomira rychle.
Grindelwald se sklonil, aby překvapené dívce políbil ruku. "Jsem velmi rád, že jste navštívila Prahu. Vašeho otce musím ještě chvíli zdržet, to víte, politika," usmál se. "Škoda, že tu není i váš bratr, rád bych se s ním také seznámil."
"Rádi vás kdykoli uvítáme v Krakově, pane Wulfe," usmála se dívka.
"Pokusím se co nejdříve vašemu pozvání vyhovět, slečno Ludomiro."
"Máme tu ještě hodně práce, Ludomiro, nezneužívej laskavosti princepse a počkej s Wielkou," řekl Grodzki zcela klidným hlasem. "Až budu mít čas, vezmu vás na prohlídku města." Když dívka odešla, otočil se ke Grindelwaldovi. "Jak ti můžu věřit, že je pak pustíš, když nemůžu věřit tvému slovu?"
"Musíš doufat," pousmál se Gellert. "A ty doufáš, že? Hezky jsi jí to řekl. Nemám důvod jim ubližovat. Dcerám svého přítele. Hrdiny bratrského polského lidu. Zahrnu je přepychem, Grodzki, a udělám z nich symbol. Není to věc důvěry, je to pro mě výhodné."
"Bez ohledu na to, co udělám, Polsko ztratíš. Moji lidé-"
"Nejsou zdaleka všichni tvoji. Třeba strýček Edmund," pousmál se. "A ti, co jsou… nechceš, aby i oni museli zemřít, že?"
Grodzki se na něj nevěřícně podíval a přikývnul. Grindelwald neverbálně přivolal pero. "Prosím," přistrčil k němu pergameny.
Grodzki začal horečnatě podepisovat, pak od sebe podepsané pergameny odsunul, jako by se jich štítil, a zvednul hlavu. "Jsme hrdý národ. Nepodáme se ani Rusům, ani Němcům. Mudlovská vláda-"
"Pane," přerušil jej Baltazar Byrtus. "Ještě jsem neměl příležitost informovat tě o zprávách, které jsem právě obdržel."
"Prosím, Baltazare," pokynul mu Grindelwald.
"Před několika okamžiky havarovalo letadlo. Na jeho palubě seděl polský prezident, několik ministrů a vrchní velení armády. Upřímnou soustrast, pane Grodzki."
"Nebyl v tom letadle náhodou i polský ministr čar a kouzel, Baltazare?" zeptala se Jenůfka a Gellert zaznamenal pohrdlivý úsměšek Grodzkého.
"Viděla ho teď ta holka, Jenůfko. A řekla to nejspíš i té malé," zavrtěl hlavou Byrtus. "Mám to vymyšlené jinak."
"Ty holky přece nejsou neřešitelný problém. Takhle je to nejlogičtější. Těch náhod bude jinak moc," namítla nevzrušeně Jenůfka a Gellert zaznamenal, jak polský ministr zbledl, když mu došel význam jejích slov.
"To neuděláš," pokusil se s rozzuřeným výrazem vstát, ale Jorik jej okamžitě spoutal.
"Mám ho potrestat, pane?"
Gellert zavrtěl hlavou a mlčky muže pozoroval. Bylo to příhodné, samozřejmě. Hrdina polského lidu, který bude o tolik užitečnější mrtvý než živý. Mrtvá dcerka či dcerky, jestli skutečně s tou malou mluvila. Nevinné oběti, které připíšou oficiálně muslimům, ale Poláci si nepřestanou šeptat o tom, že v tom měli prsty Rusové. V každém případě to semkne národ.
"Slíbil jsi-"
"Nic jsem neslíbil," utnul Grodzkého Grindelwald, ten mrtvý muž ho rušil v přemýšlení. Bylo by to jednoduché, ale nelíbilo se mu to. Nerad zabíjel děti, vždy to pro něj bylo jen nutné zlo. Pokud by to bylo nutné, tak tu Bolemiru či Ludemiru nebo jak se ta holka jmenovala obětuje. Bylo to však skutečně nutné? A neriskuje tím příliš? Baltazarovi se to nelíbilo, a on si nemohl dovolit ztratit dalšího muže; nikdy si nepřestával být vědom toho, že ačkoli kohokoli z nich může obětovat, nemůže obětovat všechny naráz. Baltazar stejně jako on chápal nutné oběti, jenže toto očividně za nutné nepovažuje. A Baltazara s jeho výjimečnou inteligencí a loajalitou potřebuje.
"Prosím," zašeptal Grodzki. "Prosím, pane," obrátil se i Byrtusovi, ten se však odvrátil, aniž by dal najevo jakékoli emoce.
"Neublížím jim, Grodzki," řekl konečně. "Skonči to s ním, Joriku. Baltazare, udělej to podle původního plánu. Pan Grodzki je hrdina, a tak s ním zacházejte. Děvčatům budu chtít vyjádřit upřímnou soustrast osobně. Jenůfko, zařídíš pak repatriaci těla a státní pohřeb v Polsku. Přibližně za hodinu ty holky vezmeš do města, že na ně jejich otec nebude mít čas - nesmí jim být vůbec nic podezřelého. Ručíš mi osobně za jejich bezpečí," řekl varovně. "A uděláš vše, aby sis získala přátelství té starší - nezapomeň, že je to dcera muže, kterého bude uctívat národ, který povedeš. Je klíčem k tomu, abys uspěla."
Otočil se k odchodu, ale u dveří se ještě zastavil. Díval se do očí Grodzkému, a on dokázal pohledem neuhnout. K jeho překvapení v nich nebyla nenávist, jen zlomená hrdost, zklamání. Z něj, nebo ze sebe samotného, že podepsal? Přesto to byl člověk, který si zasloužil jeho úctu. "Udělám to sám, Joriku," vytáhnul hůlku.
"Vše, co jsem dělal, jsem dělal pro Polsko," řekl Grodzki.
"Polsko není svět, Ludziwoji," odpověděl Grindelwald.


...............


Brú na Boinné; téhož dne

Ještě v poledne po skončení jednání se Draco přemístil do svého úkrytu v Sommersetu a po krátké přestávce pokračoval do irského sídla Strážců.
Nyní byl s Briannou, vydal se pro ni hned poté, co dokončil pravidelné měsíční hlášení Liadán. Bez protestů šla za ním, když si ji odváděl do svého pokoje, přestože byl teprve večer. Před rokem by to bylo nemyslitelné, ale nyní nic nebylo jako před rokem. Ani on nebyl stejný.
Minulou noc byl s Gellertem, nechal si ho zavolat ještě před jednáním - a zůstal s ním. Nebyl si jist, zda má být pro to rád, i když tím nepochybně vzbudil závist některých mužů i žen. Byl mu blízký. Jistě, to byl. Ale nemohl zapomenout ani na pohrdání, které dnes zahlédl v očích Steinera a některých dalších, jejichž zvláštní jména si nebyl schopný zapamatovat. Pocítil na německého konzula vztek, pocítil vztek i na sebe - za to, že nedokáže to, co oni, že Británie není součástí jednotné Gellertovy Evropy. A že on je tím slabším ve vztahu s Gellertem, že pociťuje závrať z toho, co spolu dělají, za to, že mu pocit odevzdání se vyhovuje.Nemělo by to tak být, neměl by tohle cítit, stisknul zuby ve zlosti, která ho zaplavila, a obrátil prudce a bez ptaní Briannu na břicho. Neprotestovala, tiše se nadzdvihla, aby k ní snadno mohl, a on si ji vzal tak, jako si Gellert bral jeho. Nepoužil nic, aby zmírnil její bolest, bral si ji tvrdě, hrubě, se zoufalým vztekem, který cítil sám na sebe. A ona neudělala nic na svou obranu, ani gestem, ani slovem. Přesto jí kouzlem spoutal ruce za zády. Brianna těžce dýchala, z jejího hrdla se ozývalo téměř zvířecké kňučení, které mohlo být stejně tak výrazem rozkoše jako bolesti. Nebo obojího zároveň; věděl už dlouho, že se to nevylučuje.
Když skončil a obrátil ji k sobě, v jejích očích byla něha a spokojenost a vyrovnanost, kterou on nikdy poténepoznal. Bylo to stejné, nebo snad ne? Protože byla žena? Možná, ale Brianna byla hrdou ženou, nejspíš hrdější než byl on sám. Pevně ji objal a držel několik minut.
"Miluju tě, Gannone," usmála se na něj s důvěrou.
Vrátil jí úsměv a došlo mu, v čem je rozdíl. Ona mu důvěřuje. Naprosto a bez pochybností. Proto se mu dokáže cele odevzdat. Nepochybuje, ona ne.
Mlčky jí donesl pohár vína a něžně ji políbil. Rozsvítil svíci, v místnosti se už šeřilo. V teplé záři svíčky byla snad ještě krásnější než jindy. A tak oddaná, že nepřestával žasnout, čím si její oddanost zasloužil.
"Pořád ještě nerozumím Starému jazyku, jsi špatná učitelka, Brianno," usmál se na ni, a ona se zamračila.
"Jsem dobrá učitelka. Ty ale máš příliš mnoho jiných zájmů, Gannone. Čemu konkrétně jsi nerozuměl?"
"Sín ávan maurinyet," zopakoval Draco slova, která získal ze vzpomínky svého syna na noc, jež vyděsila nejen Scorpiuse. Astorie syna na jeho pokyn zavolala domů pod záminkou nemoci matky a přemístila se s ním do Sommersetu. Vzpomínku viděl celou, porozuměl dokonce i gaelštině toho zvláštního chlapce.Aodhfionne, odejdi, řekl tehdy, a bílý oheň, jímž podle všeho Granger téměř před dvěma lety zabil vlkodlaka, zmizel. Aodhfionn - bílý oheň z legend starých svitků Strážců stvořený proti stvůrám Temného nepřítele světla. Ve skutečnosti však důkaz, že Granger tyto dávné - a nesmírně silné - síly ovládá, ani nepotřeboval. "Sín je nyní, teď, a ta koncovka nyet - to je zkrácený tvar od nyetyë, - já - tebe, ne?"
"Správně. Vidíš, že nejsem tak špatná učitelka," usmála se Brianna. "Celá věta znamená Teď tě nepotřebuji. Kde jsi na ni narazil?"
Draco přemýšlel, co odpovědět. Pravdu? Možná by to bylo nejjednodušší. Brianna by ho nezradila, teď už ne. A o existenci Joshuy, i o tom, že jej on sám považuje za Vyvoleného z proroctví Strážců, už věděla. Jenže pro něj bylo mnohem těžší než pro ni cele někomu důvěřovat.
"Kdo je Ilcaril, Brianno? Aodhfionn?"
"Ilcaril… ano, mohlo by to tak být," přikývla Brianna zamyšleně. "To je zvláštní, tohle jméno pro ohňové démony světla neznám, a to patřím k největším znalcům Staré řeči. Kde jsi jej našel? V naší knihovně to nebylo."
"Nebylo," přikývnul Draco.


..........................................................


[1] Nechtěl jsem to říkat přede všemi, ale jsem nespokojený.


Pokračujte na dokončení kapitoly




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014