ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Kapitola třicátá čtvrtá: Právo je síla - dokončení

18. září 2015 v 8:35 | Richenza |  Bless the Child: Kniha čtvrtá - BÍLÝ JEZDEC
"Ty mi nedůvěřuješ, Gannone?" posadila se prudce Brianna a začala se rychle oblékat. "Nejsem hloupá, nějak to souvisí s tím chlapcem, že? Chodí přece do školy s tvým synem. On řekl ta slova? Je schopný vyvolat Aodhfionna? A zastavit jej? Také jsem trochu studovala, Gannone. A našla jsem v předloňských anglických novinách něco o náhodném výbuchu magie v té škole a uhořelém vlkodlakovi. Proto tě to začalo zajímat, ne? Mohl bys mi už důvěřovat, jsem v tom s tebou, už dlouho."
Draco pomalu přikývnul. "Ano. Ten chlapec vyvolal znovu bílý oheň. A sám ho zastavil. Důvěřuju ti, Brianno. Jinak bych se tě přece neptal. Vím, že nejsi hloupá."


Brianna se pousmála a přikývla. "Dobře. Nejsi zvyklý být upřímný, že? Je to vlastně dobře, neustále musíš být na pozoru… Jestli je ten démon jen z poloviny tak mocný, jak jej popisují staré svitky…" v zamyšlení nakrčila čelo a posadila se zpět na lůžko k Dracovi, "Gannone, musíme to zastavit."
"Co?" zeptal se Draco a připadal si v tu chvíli hloupě, protože věděl, co má Brianna na mysli.
"Jejich návrat," otočila se k němu s naléhavým výrazem ve tváři. "Ta brána by měla zůstat zavřená! To, že starší a mladší lid byl rozdělen, muselo mít důvod!"
"Myslela sis něco jiného. A ne tak dávno," poznamenal Draco a zvědavě si ji prohlížel. Věděl, že své názory změnila, jen netušil, jak moc. "Nejsou snad Starší světlem-" zvedl obočí, ale Brianna ho naléhavým hlasem přerušila:
"Jsou, samozřejmě, že jsou. Ale lidé nejsou." Dotkla se hůlkou spony a přeměnila ji na můru. Můra chvíli létala zmateně po místnosti, po chvíli zamířila ke světlu, do plamenů svíčky. "Vidíš? A chápeš?"
"Rozumím, co chceš říct. Ale nevím, jak to je," odpověděl Draco ke svému vlastnímu překvapení zcela upřímně. "Ta můra přece nic nedokazuje. Tvé původní názory přece nebyly docela nelogické. Děsivé, ale ne nelogické."
"Mýlili jsme se. Celý život jsem se mýlila," sklonila hlavu. "Ty jsi s nimi nikdy tak docela nesouhlasil, pochyboval jsi, poznala jsem to na tobě."
"To není tak jednoduché," nakrčil čelo Draco a posadil se, zahalený do pokrývky. "Ve skutečnosti si vůbec nejsem jistý, jestli náhodou nemají Strážci pravdu. Možná to je skutečně jediná cesta."
"Jistě. Ano… možná mají mí lidé pravdu, možná je návrat Starších nezbytný, aby vůbec někdo přežil… ty jsi mi ale otevřel oči, Gannone, díky tobě jsem studovala víc a dál, než mi bylo dovoleno, a… jsou dobří a krásní, to je pravda, ale příliš se toho změnilo. Návrat k přirozenému řádu by byl natolik krutý, že jednoduše nemůže být přirozený."
"Hodně ses změnila, Brianno."
"To ty jsi mně změnil, Gannone. Před chvílí jsi řekl, že to bylo pro tebe děsivé… a pokud je něco děsivé… co byl tvůj první dojem?"
"Že je to špatně."
Brianna mlčky přikývla. A Draco mlčel s ní, protože chápal, co chce říct, chápali to oba, beze slov. To, co je děsivé, nemůže být dobré. To, proti čemu se vzpírají přirozené instinkty, nemůže být správné.
"Chceš smrt toho chlapce?" zeptal se vážně.
"Nechci."
"A pokud je nezbytná pro větší dobro?"
"Potom… někdy musíme udělat věci, které vypadají zle, aby se zabránilo zlu mnohem většímu…" přikývla. "Ale to není tento případ, myslím."
"Je předurčen," řekl zamyšleně Draco. A ačkoli se vzpíral věřit něčemu tak nejistému, jako jsou proroctví, těm několika, která znal o mladém Grangerovi, věřil čím dál více. Bylo to příliš náhod, příliš znamení, příliš síly, kterou už začínal ukazovat. "Pokud je to předurčeno, Brianno, můžeme tomu vůbec zabránit?"
"Nevím. Možná ne. Možná se ale mýlíme a ten chlapec není Vyvoleným - a tedy ani nebezpečím."
"Tomu ale nevěříš, Brianno."
"Ne, stejně jako ty si myslím, že to je on. Možná se skutečně stane to, co bylo předpovězeno, bez ohledu na cokoli, co udělám. Co uděláme," podívala se s otázkou v očích na Draca. "Ale chci se o to pokusit. Jsi dobrý člověk, Gannone. Díky tobě jsem uviděla to, co jsem měla před očima, a nevnímala jsem to. To, co je děsivé, není přirozené. Půjdeš do toho se mnou?"
"Pak ale nezbyde nic jiného, než obětovat toho chlapce. Přestože si nemůžeme být stoprocentně jistí, že je skutečnou hrozbou," řekl Draco tiše, překvapený tím, že jej Brianna považuje za dobrého člověka. On se za něj nepovažoval, ne ode dne, kdy pustil do Bradavic Smrtijedy a Fenrira Šedohřbeta.
"Ne, tak to není," zavrtěla hlavou Brianna.
"Koneckonců je tvůj příbuzný," nadhodil Draco a zkoumavě se na ni zadíval.
"To není tím, nebo jen tím. Jen to není jediná možnost, a vlastně ani nejjistější, protože to skutečně nemusí být on. Pamatuješ, co jsem ti říkala o semínku Nimlothu?" zeptala se a Draco jí byl vděčný, že nepřipomíná, že to bylo pod vlivem Veritaséra.
Přikývnul. "Může ho zasadit jen Vyvolený. A jen on může otevřít Bránu. To je přece mnohem méně jisté. Legenda stará tisíce let. Víš, kolikrát se musela změnit? Zní příliš pohádkově."
"A přesto ji bereš vážně."
"Neřekl jsem, že ji beru vážně. Dokonce mám dojem, že jsem řekl pravý opak," ušklíbl se Draco.
"Bereš tu pohádku vážně," zopakovala umíněně Brianna a Dracovi připomněla svým výrazem malé dítě. "Kvůli tomu, abys o Nimlothu zjistil víc, jsi hodně riskoval. Mohla jsem tě pak oznámit."
"Jen jsem zjišťoval informace. To přece není sama o sobě zrada."
"Rada se na to mohla dívat jinak."
"Možná. Možná ne. Ale to, co navrhuješ… to už zrada je."
Brianna přikývla a v její tváři viděl stále tu téměř až dětskou umíněnost, spolu s úzkostí a očekáváním.
"Zabijí nás prsteny, Brianno?"
"Myslím, že ne."
"Myslíš."
"Neměly by. I když vyloučit se to nedá. Ale pokud vím, brání před prozrazením tajemství, nikoli před konáním."
"Jistotu ale nemáš."
"Ne, to nemám. Bojíš se, Gannone?"
Draco po chvíli váhání přikývnul. "Ano. Nechci zemřít, Brianno. Nechci bezdůvodně zemřít, mám tady přece své povinnosti, ne?" dodal rychle. "I ty je máš. Vůči svým dětem, třeba. Jak jsou staré?"
Brianna vzdychla. "Netvrdím, že je to bez rizika, i když prsteny by problém být neměly. Ale pokud nás chytí… Strážci mají své vlastní soudy a svou vlastní spravedlnost, ale to ty už víš, Gannone. Neodpověděl jsi mi na otázku, jestli do toho jdeš se mnou."
"Ty tomu věříš," řekl Draco, a nebyla to ani tak otázka, jako spíš ujištění.
"Ano."
"Jak se ta brána otevře? Okamžitě? Nebo nějakou dobu poté, co Vyvolený Nimloth zasadí?"
"To není jisté. Okamžitě podle mínění většiny ne. Snad to bude trvat několik měsíců, možná několik let. Hlavní je ale to, že když zničíme to semínko-"
"Nepřeju si jejich návrat, děsím se ho. Jen… nejsem jistý… nejen kvůli riziku, ale… Zničit něco tak starého… vzácného a nenahraditelného… Pak bude ta možnost navždy ztracena. A co když jejich návrat bude Země potřebovat?"
"Připadá ti přijatelnější usilovat o život toho chlapce? Je snad méně vzácný?"
Draco zavrtěl hlavou, přestože si tím zdaleka nebyl jist. Lidí je mnoho. Ale semínko Nimlothu je jednom jedno. "Bylo to předpovězeno, Brianno… pokud je to osud…"
"Tak potom se nám to nepodaří," odpověděla vážně. "Jdeš do toho se mnou?"
"Ano," přikývnul Draco, přestože měl stále pochybnosti. Ale přes ty pochybnosti se nikdy necítil tak dobře, tak správně jako nyní.


Praha; téhož dne

Gellert předal holčičku zpět do náruče její starší sestry. "Musíte být statečná, slečno Ludomiro," řekl polsky. "Pociťuji jako osobní selhání, že se ten hanebný atentát stal zrovna ve městě, které jsem si zvolil jako sídelní. Považuji jej za útok proti sobě osobně a, věřte mi, pomstím jej."
"Víte, kdo to byl?" zeptala se dívka tiše.
"Na to je ještě příliš brzy. Budou však na tom pracovat moji nejlepší lidé. Slečna Leszenská zařídí váš návrat domů, a samozřejmě i státní pohřeb vašeho otce. Pokusím se na něj přijet."
"Jste velmi laskavý, pane Wulfe," přikývla dívka a postavila svou sestřičku na zem; byla pro ni očividně příliš těžká. "Myslím, že to nemohla být náhoda. To letadlo, a teď tohle," zavrtěla hlavou.
"Nepochybně. Přemýšlejte, komu jeho smrt - a smrt těch dalších lidí - prospěla. Váš otec měl mnoho nepřátel. A náš společný přítel Jarogniew Adamicz také. Budou mi oba chybět."
Ludomira přikývla. "Měla jsem strýčka Jarogniewa moc ráda. Je mi ho také moc líto."
"Mrzí mě, že okolnosti našeho setkání nebyly příjemnější," položil jí ruku na rameno a dívka se na něj přes slzy pousmála. "Budete pod mou ochranou. Slibuji."
"Chci maminku, Miro," zatahala sestru za ruku Wielka.
"Budeš brzy u maminky, Wielko," pohladil ji Grindelwald po světlých vláskách. "Nesmíš ji teď zlobit."
"Bude smutná," přikývla vážně dívenka. "Mira je taky smutná. Já taky."
"Všichni jsme smutní. A hodně dalších lidí. Tvůj otec byl skvělý muž."
"Pojď, Ludomiro," vzala ji kolem ramen Jenůfka. "Wielko, je čas jít za maminkou."
Když dívky odešly, otočil se Grindelwald k Baltazarovi Byrtusovi. "Dobrá práce, Baltazare."
Byrtus se pousmál. "Jsem rád, že jsi spokojený, Gellerte. Ty dívky se budou lépe hodit živé. Jsou ze staré čistokrevné rodiny. A ta Ludzimira je docela pěkná, ne?"
"Ludomira," opravil jej bezděčně Grindelwald a Byrtus se pousmál. "Chci, abys našel co nejdříve viníky, a chci, aby proces s nimi měl publicitu."
"Spolehni se," přikývnul Byrtus.
"A skonči to už i se Záhorským, Benny se osvědčila. Bude ministryní."
"Záhorský má morální autoritu. A je neškodný."
"Nikdo, kdo má jakoukoli formu autority, není neškodný, Baltazare.
"Je zcela senilní."
"Není. Mám dokonce pocit, že jsi to byl ty, kdo mi říkal, že to tak trochu hraje. Jak by mohl pracovat na těch svých dějinách, kdyby byl senilní?"
"Myslím, že i on je pro tebe užitečnější živý, Gellerte. Uznávají ho i rodiny, které byly minule proti tobě. To, že je ve funkci, napomáhá udržet klid. Benny tě přemluvila, je to tak?"
"Navrhla to ona, jistě."
"Stejně jako se Jenůfka rozhodla zbavit Adamicze a Grodzkého."
"Jenůfka měla pravdu. Grodzki byl nebezpečný," zamračil se Gellert. "A Adamicz začal být loajálnější jemu než mě. Jiná možnost nebyla."
Byrtus přikývnul. "Jsou obě velmi ctižádostivé."
"A loajální. Už jsem rozhodl. Vím, že nemáš Benny rád. Bojíš se, že se jí nechávám ovládat?"
"Ne," polknul Byrtus.
"Mluv pravdu, Baltazare. Tvoje cena pro mě spočívá v tom, že mluvíš vždy pravdu."
"Nebojím se jejího vlivu. Obávám se její mstivosti, pokud nebudou naplněna její očekávání. A ona očekává hodně."
"Dám jí hodně. Bude českou ministryní, to přece není málo."
"Ona si to nemyslí," řekl Byrtus.
"V tom případě se mýlí."
"Nedělá dobrotu, když nemáš partnerku, Gellerte. Dělají si pak naděje - nejen Benny, ale i další. A nejen Jenůfka."
"A zklamání snadno vede k nenávisti, to vím, Baltazare," usmál se Gellert. "Můžeš to zkrátit a říct mi rovnou, kam míříš?"
"Z mnoha důvodů by bylo vhodné, kdyby ses oženil. Pokud chceš být císařem, potřebuješ císařovnu."


Poznámky:

Kresy Wschodnie je označení pro části Běloruska, Litvy a Ukrajiny, o které po druhé světové válce Polsko přišlo. Výměnou za ně dostalo německé území.

Příhoda, která vyděsila Scorpiuse i Draca natolik, že se Draco rozhodl prostudovat synovu vzpomínku, byla zobrazena v kapitole 138. Into the Void. O ohnivých démonech Draco s Briannou hovořil v kapitole 64. In Your Room. Více o semínku Nimlothu si můžete připomenout v kapitole 94. Tak jenom pojistit.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014