ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Kapitola třicátá třetí: Krysař

11. září 2015 v 0:01 | Richenza |  Bless the Child: Kniha čtvrtá - BÍLÝ JEZDEC

"Předpoklad, že se mocní nedomluví s jinými mocnými pro posílení své moci a ku prospěchu, na kterém jim záleží, je naivní. Ona totiž 'paranoidita' je nalézání souvislostí tam, kde nejsou. Ale jsou i sporné případy, kdy jde o nalézání souvislostí tam, kde možná nejsou, a možná jsou."
Ivan David

Písničku s můžete pustit zde.




Kapitola třicátá třetí: Krysař

Měl šedej plášť, kočičí krok, smutnou tvář,
za pasem nůž a vedle něj kříž a snář.
Ten piják hvězd na stovkách cest polykal prach.

Tisíce mil, krysař to byl a já ho znal,
píšťalku měl, šel kudy chtěl dál a dál,
tisíce mil, krysař to byl a šel z něj strach.

Šel a kam stoup, vyrost jak sloup k nebi dým,
na tisíc mil, krysař to byl, já to vím,
šedivej plášť, kočičí krok, podivnej hráč.

Píšťalku měl, šel kudy chtěl, dál a dál
a každej tón, každičkej tón, kterej hrál,
znamenal smrt, znamenal žal, znamenal pláč.

Hrál slovo "my" a "naše vlast", "mír" a "čest"
a myslel "vy" a "vaše krev", "válka", "pěst",
co musel znát, co uměl hrát svůdnejch not.

Co divnejch slok, co divnejch slok dlouze hrál
a z každý z nich hořící vích hořce řval:
nastoupit v řad, na rámě, zbraň, pochodem v chod!

Teď je tu zas, kočičí krok, smutná tvář,
za pasem nůž a vedle něj kříž a snář,
slyším ho hrát, je to ten tón tenčí než vlas.

To v kostech měst začíná kvést bílej prach,
píšťalka zní a všichni z ní máme strach,
že přijde čas, kdy se ten hlas ozve i v nás.

Vím, chodí dál, tak jako dřív, prachem cest,
já jsem ho znal, krysař to byl, piják hvězd,
píšťalku má, křížek a snář, šedivej šat,

a mně se zdá, a mně se zdá, že už je čas
říct mu už dost, říct mu: už dost! Vem tě ďas!
To je náš svět a krysí jed nechcem už brat.

Waldemar Matuška





Praha; 15. prosince 2012

Gellert Grindelwald seděl v čele velkého stolu v jednom ze sálů Pražského hradu a prohlížel si tváře svých nejbližších spolupracovníků, zatímco naslouchal jejich hlášení. Kolem stolu seděli konzulové všech evropských zemí, včetně Benedikty Glatzové odpovědné za země Koruny české, po pravici měl svého pobočníka Baltazara Byrtuse a po levici jeho zástupce Konráda Pluha. Za ním stáli jako čestná stráž Gizela Šajnová a Albert Riedel, ostatní Smrtihlavové, které pozval, včetně nejbližších spolupracovníků, které si přivedli konzulové, seděli kolem stěn sálu. Historické prostory sídla českých králů byly důstojným místem pro jednání - i pro ubytování hostů. Používal je však pouze pro pracovní příležitosti, nepřestěhoval se sem, přestože jej k tomu zejména Benny přemlouvala. Zůstal bydlet ve vile v Bubenči chráněné Fidéliovým zaklínadlem, která byla mnohem nenápadnější a o jejíž existenci vědělo jen několik jeho nejbližších.
V tomto počtu je svolával málokdy, a rozhodně nejen proto, že při jednání několika desítek lidí už nebylo možné skutečně diskutovat - a s většinou z nich ani diskutovat nechtěl. Zejména však nebylo nutné, aby věděli všechno; každému říkal jen to, co skutečně vědět potřeboval. Toho bylo mnohem méně, než se zdálo na první pohled a než říkal dříve, v době, kdy si potřeboval získat a upevnit jejich důvěru. Přesto bylo potřeba je někdy svolat, bylo nutné se někdy ukázat i širšímu okruhu Smrtihlavů, motivovat je, probudit v nich pocit síly pramenící z jejich počtu a úspěchů, pocit nadřazenosti zdůrazňováním jejich výjimečnosti a postavení v hierarchii jeho příznivců i pocit sounáležitosti pramenící ze společných cílů a nepřátel, pocit strachu z trestů, tam, kde jich bylo potřeba, i vděčnost z projevů přátelství a štědrosti tam, kde si je zasloužili.
Rozhlížel se po tvářích těch, co obdrželi znak Smrtihlava za slib poslušnosti a věrnosti. Některé znal ještě ze svého minulého života - polského konzula Jarogniewa Adamicze a lotyšského konzula Ludise Paeglise, který sebou vzal i svou vnučku Velnu, mladou ženu, která přebírala stále více jeho úkolů. To, že někoho znal dlouho, však nemusela být záruka toho, že nezradí - protože zradit může úplně každý. A nová generace - muži i ženy, kteří s ním byli od jeho druhého začátku, ale i ti, kteří se připojili během několika následujících let. Baltazar Byrtus, který v něj uvěřil ještě v housecké škole, kam Baltazar nastoupil po absolvování Kruvalu na stáž k profesorovi obrany proti černé magii, a který se záhy stal jeho pravou rukou. Ze spolužáků, s nimiž začínal, zůstali už jen Bertold Paulinius, Jenůfka Leszenská, která se z Polska přemístila už včera večer k velké nelibosti Benny, a Konrád Pluh. Záviš byl mrtvý, Dietlein se stáhla, jako by snad těhotenství byla nemoc, a Judita… Juditě samozřejmě neodpustil, nesměl jí odpustit, přestože věděl, že byla jeho chyba, když jí dovolil, aby zradila - a že v jeho věku byla taková chyba neomluvitelná. Poslední stopa k ní vedoucí, kterou měl od Draca, byla z Británie. Draco ji hledal, ale on na něj netlačil, ve skutečnosti tento problém řešit nechtěl. Ne, na Juditu nesmí myslet, protože ta hloupá holka ve skutečnosti pro něj nikdy důležitá nebyla.
Vrátil se zpět pohledem ke svým bývalým spolužákům. Není to tak dlouho, co s nimi začínal - zcela neznámý, bez přátel, bez prostředků, bez vlivu, jen se svou hlavou, svými zkušenostmi z toho, co se mu povedlo i co se mu nepovedlo, a se svou magickou silou. A dokázal to, dokonce i bez bezové hůlky, sevřel sukovitou rukověť. Potřeboval snad jiný důkaz o tom, že byl pro svou roli předurčen? Že vládnout není jen jeho právo silnějšího, ale i povinnost vyvoleného? Jeho porážka byla jen zkouškou - vytrvalosti, odhodlání, síly. Padl a opět vstal. Silnější než předtím, a hlavně chytřejší a zkušenější než předtím.
Vše šlo mnohem rychleji než tehdy. Stále byl samozřejmě pouze na začátku - ale druhou fázi už prakticky dokončil. Evropa je jeho - už mu jen zbývá stát pánem obojího lidu oficiálně. A pak začne třetí fáze jeho plánu. Připravovat se na ni však musí už nyní. Je čas.
"Vielen Dank für Ihre Berichten, meine Damen und Herrn,"[1] přikývnul a postavil se. Jako jednací řeč zvolil dnes poprvé namísto angličtiny svou mateřštinu, nikdo s tím však podle všeho neměl problém - všichni jeho identitu dobře znali. S uspokojením zaznamenal, že služeb nabízených tlumočníků využili kromě Draca Malfoye jen maďarská konzulka, portugalský a italský konzul. Němčina ostatně byla vyučovacím jazykem Kruvalu, na němž studovala nezanedbatelná část přítomných bez ohledu na národnost. "Evropa je naše. S malou výjimkou," zavadil pohledem o Draca Malfoye a s uspokojením zaznamenal, jak ztuhnul, "je sjednocená pod naším vlivem. Ovládáme mocenské struktury obojího lidu. Očišťujeme mudly od těch nejpodřadnějších z podřadných. Evropa se probouzí z dlouhého spánku, z infekce, jíž byla zachvácena. Je v očekávání změn, které přichází. Je plná zoufalství, touhy a naděje. Pro větší dobro!" zvedl pěst.
"Pro větší dobro," postavili se všichni přítomní s pěstmi zdviženými do vzduchu. Někteří s nadšením, někteří s důstojností, někteří s lehkým úsměškem.
"Ještě před několika měsíci se zdálo, že líná pohodlnost, každodenní rutina těch změkčilých zbabělců je nenarušitelná. Že způsob života, vlády, organizace obojího lidu jsou nezměnitelné. Mudlové usínali ve slepé důvěře, že to, jak žili včera, je zárukou toho, co bude zítra. Ukolébáni k otylosti, k samozřejmosti, ke spánku, zatímco nepřátelé se nenápadně zmocňovali dalších domů, ulic a čtvrtí. Schopnost nejen se bránit, ale i prostá schopnost přežít zakrněla - lidé se stali neúplnými a bez berliček techniky ničící dědictví Země neschopní přežít. Otráveni jedem tolerance k těm, kteří naše národy, naší civilizaci chtějí zničit. Slova jakovlast, národ, čest, se staly slovy podezřelými, snad i sprostými. My jsme je probudili. My jsme odmítli představu, že věci se jen tak dějí, že se historie přihodí, my jsme se rozhodli historii psát. To probuzení bylo tvrdé, můžete říci i kruté - ale nezbytné. A důsledek je jednoznačně dobrý - naše země se vzepjaly k obraně před těmi, kteří je chtěli zničit. Pokud chcete vybudovat něco nového, musíte udělat pro změnu prostor. My jsme ten prostor udělali. Zbourali jsme staré pořádky a začínáme stavět novou stavbu. Lepší svět. Evropa zjistila, že může být silná. Evropa je nyní připravena přijmout svou roli - i když mnozí ji přijímají jen v domnění, že jim nic jiného nezbývá, že jim válku vnutili nepřátelé. A ono to tak ve skutečnosti je, bez ohledu na to, že jsme celý proces urychlili. Děkuji vám za důvěru, kterou jste ve mně vložili, za disciplínu, s kterou jste uskutečňovali krok za krokem vše, co bylo potřeba učinit. Chtěl jsem po vás hodně - protože jsem chtěl po vás věci, které naše srdce považují za špatné, ačkoli rozum ví, že jsou nezbytné - a tudíž správné. A ve jménu vyššího dobra po vás budu chtít ještě více," sklopil hlavu a na chvíli se odmlčel.
"Evropa není svět - a svět ji nenechá samu sobě, ani kdybychom chtěli," zvedl opět hlavu, ale nehřímal, mluvil klidně, vemlouvavě, spíše jako s přáteli než s podřízenými. "Pohrdají námi. Považují nás za změkčilé, za ty, kteří se nedovedou sami bránit. Za směšné, ubohé, pohodlné. Zakrnělé." Znovu se odmlčel, aby si prohlédl tváře svých mužů a žen. Někteří přikyvovali, jiní se tvářili nesouhlasně. Nejvíc se mračil Jarogniew Adamicz a německý konzul Reinhardt Steiner. "Nesouhlasíš snad se mnou, Jarogniewe?" zvedl obočí.
"Nechci s tebou souhlasit," nepřestával se mračit Adamicz.
"Takže souhlasíš," přikývnul Grindelwald. "Je naše štěstí, že nás podceňují, využijme toho. A je dobře - byť toto bych nenazval štěstím, protože to není náhoda, jak tuší i ti z vás, kteří to nevědí - že si Nový svět stále myslí, že jsme jejich spojenci v boji proti muslimskému terorismu, že si mudlové z Klubu, který sám sebe považuje za vládce světa, myslí, že jsou to oni, kdo ovládají nás," usmál se a odpovědí mu byl tichý smích posluchačů. "Jsou naivní a jsou užiteční. Jen díky jejich úspěšným zásahům je muslimský svět natolik pohlcen svými vzájemnými rozmíškami, že se nedokáže spojit. Ovšem nespoléhejme se na to. Ani Klub, ani muslimové nejsou hloupí a nejsou tak docela slabí. Ať nás považují za slabé a směšné. Čím déle, tím lépe. Ale pozor - my jimi nesmíme být, souhlasím s tebou, Jarogniewe, mně se ta představa nelíbí o nic více než tobě. My nebudeme slabí. Nemáme právo být slabí, protože jen silní si mohou dovolit prosazovat své zájmy a svá pravidla. Síla však je nejen v odhodlání, ale zejména v jednotě. Síla znamená umět se bránit, nemít důvod mít strach z nepřátel. Předtím, než se ujmu oficiálně vlády nad našimi zeměmi, musíme začít s obnovou naší vojenské síly. Myslím tím i mudlovské vojenské síly." Znovu se rozhlédnul, aby zjistil, zda s ním jeho podřízení souhlasí. Dosud o plánu na vybudování silné mudlovské armády pod velením kouzelníků hovořil pouze s Baltazarem Byrtusem a s francouzským a německým konzulem. Překvapilo jej, jak důrazně Baltazar se zapojováním mudlů nesouhlasil. Steiner a Baudouin Coupe to naopak považovali za výborný nápad.
"Har du et ord, Viggo,"[1] pokynul dánskému konzulovi, který si něco šeptal s Ragnarem Thorsonem. "Ragnare? Jste mezi přáteli, rád si poslechnu jakýkoli názor, samozřejmě i nesouhlasný."
"Může to být nebezpečné," odpověděl s malým zaváháním Viggo Mondrad. "Dokud nejsou vycvičení, dají se snadněji ovládat. To, že jsou zpohodlnělí, má i své výhody."
"Jistě," přikývnul Grindelwald. "Nejste nepochybně sami, kdo si to myslí," podíval se směrem k Byrtusovi, který udržel naprosto neproniknutelnou tvář. "Chceš něco dodat, Baltazare?"
"Můj názor znáš, Gellerte," zavrtěl hlavou Byrtus. "Jsem si jistý, že jsi všechny argumenty zvážil. Tvůj úsudek i tvé rozhodnutí respektuji."
Chápu vaše obavy," přikývnul Grindelwald. "Nicméně pokud chceme být silou, musí být silné i naše národy. Bez silné armády, jejíž součástí budou i mudlové, to nedokážeme. Je to riziko, ale naprosto přijatelné riziko, protože je menší než riziko nečinnosti - a menší, než se zdá na první pohled. Společný nepřítel zvyšuje sounáležitost, život v jednotce podporuje sdílení společných hodnot a vojenský výcvik přece vždy zahrnuje i výcvik k poslušnosti, je to tak, Reinhardte?"
"Já to za problém nepovažuji, pane," přikývnul stroze Steiner.
"Já také ne," usmál se Grindelwald a změnil tón do nezakrytého rozkazu: "Do dubna všichni zavedete ve svých zemích brannou povinnost. Do června začnete s odvody a výcvikem."
"Je to výborný nápad, pane," přihlásila se Daggi Ilvesová, asi čtyřicetiletá Estonka. "Potřebujeme silnou armádu. Ovšem situace v našich zemích," podívala se na své sousedy, Ludise Paeglise a na Jogailu Azuolase z Litvy, "vyžaduje specifické řešení. Nemůžeme zavést všeobecnou brannou povinnost, část našeho obyvatelstva není zcela spolehlivá."
"Grigorij Jefimovič je spojenec," odpověděl Grindelwald klidně.
"To je nám jasné, Gellerte," připojil se k Estonce lotyšský konzul Ludis Paeglis, "nemůžeme si dovolit bojovat na tolika frontách zároveň. Přesto je určitá obezřetnost na místě. Nejlepší by bylo domluvit se na vystěhování i ruského-"
"O to jsme už hovořili, Ludisi," zavrtěl Grindelwald hlavou. "Nyní by to bylo absolutně nevhodné. Pokud nastane konkrétní problém, budeme ho řešit. Prioritou je však zachování míru s Grigorijem Jefimovičem."
"Rozumím tomu ale dobře, že branná povinnost se bude vztahovat jen na ty, které považujeme za spolehlivé?" usmála se na Grindelwalda Daggi Ilvesová.
"Branná povinnost se bude vztahovat na všechny. Je to dobrý nástroj pro ovládání těch, kteří by se mohli stát nepohodlnými. Výcviku však podrobte jen ty, které budete považovat za spolehlivé," odpověděl Grindelwald a otočil se na francouzského konzula: "Baudouine, jmenuji tě vrchním velitelem Říšské armády. Do měsíce mi představíš, koho navrhuješ jako svého nástupce pro Francii."
"Jistě, pane. Myslím, že moje zástupkyně, madam Belisaunt Trossetová -" ukázal za sebe na elegantní padesátnici s krátkým, černým sestřihem.
"Rád se s ní seznámím, termín schůzky domluvíš s Gizelou," pokynul drobné zrzce, která zastoupila Juditu v roli jeho osobní tajemnice. Ostatně nejen v této roli - přesto Juditu nahradit nemohla, na to byla málo ženská. Zamračil se. Nerozhodl se snad, že na Juditu už myslet nebude? "Tvým zástupcem bude Reinhardt Steiner."
"Mám si také nalézt místo sebe nového konzula pro Německo, pane?" napřímil se Steiner, dokonce i když seděl, působil, jako by byl v pozoru. Pokud se jej dotklo, že vrchní velení nesvěřil jemu, nedal to nijak najevo. Bude mu muset vysvětlit, že německé velení by nemuselo být všemi přijímáno bez potíží. Francouz bude v této funkci vypadat mnohem lépe.
"Samozřejmě. Do roka budeme mít silnou armádou nové říše. Jednu. Mudlovskou, ale pod naším velením. Která nebude pod vlivem Ameriky. A bez Británie, alespoň prozatím," podíval se na Draca Malfoye, ten se však snažil tvářit, že tam vůbec není, jen snad ještě více zbledl. "Politická stránka celé záležitosti je na tobě, Baltazare," obrátil se na svého pobočníka.
"Jistě, pane," přikývnul Byrtus bezvýrazně. Nepochybně i on chápal, že nemohl dostat vrchní velení - pokud o ně vůbec stál.
"Jarogniewe?" obrátil se na svého starého spolubojovníka, který vstal, aby dal najevo, že chce promluvit a že to, co chce říct, je důležité. "Tobě také vadí ozbrojení mudlové?"
"Ne, Gellerte. Vztahy s polskými mudly máme lepší, než kdykoli předtím. O navrácení všeobecné branné povinnosti už ministr Grodzki dokonce s mudlovskou vládou jednal. I o vojenské spolupráci mezi kouzelníky a mudly."
Gellert přikývnul a pozorně svého dlouholetého přítele pozoroval. O tom, že Ludziwoj Grodzki, jehož vliv na Adamicze podle Jenůfky vzrůstal, nepovažuje za nutné se o řadě záležitostí radit s ním, už věděl. Doufal však, že se Jenůfka mýlí, Adamicze měl rád a nerad by mu ublížil.
"Polsko v zásadě vítá tvůj plán. Souhlasíme, že musíme být vojensky silní, že se nesmíme nechat ukolébat zdánlivým bezpečím. Polsko si je vědomo toho, že máme nepřátele. Jak nepochybně víš, domníváme se, že to jsou nejen muslimové - ačkoli je nepodceňujeme. Naši východní sousedé však zbrojí, podle našich informací jsou schopni být ve Varšavě v plné síle do čtyřiceti osmi hodin."
"Už jsem řekl," odpověděl Grindelwald tiše - až příliš tiše. "Grigorij Jefimovič je můj přítel, a Rusko je náš přirozený spojenec. Byli by hlupáci, kdyby to nevěděli, pokud nevěříš přátelským poutům. Máme společného nepřítele, který je ohrožuje minimálně stejně jako nás. Grigorij Jefimovič si je toho dobře vědom. Potřebují nás, potřebují minimálně mír s námi. O dohodě, kterou jsme uzavřeli, víš stejně dobře jako já. Polsku ani Pobaltí žádné nebezpečí nehrozí." Podíval se na konzuly pobaltského trojlístku, ale žádný z nich se netvářil, že by chtěl cokoli dodat.
"Rusko je náš přirozený nepřítel, dohoda-nedohoda," mračil se nadále Adamicz. "Ovšem to není podstatné, důležité je, že se budeme moci bránit, proti komu to bude, to vyplyne ze situace."
Gellert strnule přikývnul. Vztek v něm proti jeho vůli vzrůstal, dokázal jej však nedat najevo, alespoň se to domníval, jelikož Adamicz pokračoval, jako by si neuvědomoval nebezpečí, které se nad ním stahovalo jako bouřkové mraky.
"Souhlasíme také s tím, že se musíme oprostit od závislosti na Novém světě. Polsko však nesouhlasí s jedním - nelíbí se nám jedna společná Armáda. Ozbrojené síly jednotlivých zemí spolu samozřejmě musí spolupracovat. Jako spojenci. Polsko ale je a zůstane suverénní zemí. Myslel jsem, že dnes budeme jednat i o statutu našeho spojenectví."
"K tomuto tématu se nepochybně dostaneme příště," odpověděl Grindelwald chladně. "Pokud však máme být akceschopní, musíme být skutečně jednotní. Myslel jsem, že jsme si tohle už vyjasnili, Jarogniewe. Ovšem slibuji ti, že si o tom ještě dnes důkladně pohovoříme. Ne však nyní. Draco?" vrátil se pohledem zpět k Malfoyovi, "jsi schopný do té doby získat pod kontrolu Británii?"
Draco Malfoy polknul. "Udělám pro to vše…" Jeho hlas vyzněl do ztracena a Grindelwald si všimnul pohrdavého výrazu Reinhardta Steinera i estonské Daggi Ilvesové. Jak dlouho bude moci ponechat Draca na místě konzula, než ho kvůli němu začnou podezírat ze slabosti?
"Máš na to rok," oznámil mu bez úsměvu. "Do té doby si žádnou všeobecnou brannou povinnost v Británii samozřejmě nepřeju. A bez ohledu na svou nepochybně v budoucnu úspěšnou snahu," nezakrýval nádech ironie, "se nyní postaráš o to, aby Británie do března přestala být členem Evropské unie. Baltazare, vezmi si to na starost. Pokud Británie nevystoupí sama, najdete společně něco, za co by mohla být vyloučena."
"Ještě žádnou zemi z Unie nevyloučili," podotknul Byrtus.
"Vše je jednou poprvé," pokrčil rameny Grindelwald. "Neměl by to být problém, jsem přesvědčen, že i Britové přivítají jakoukoli záminku, aby už jen formální vztah s kontinentem ukončili. A ještě jeden úkol pro všechny: postaráte se o to, aby na svatbě lucemburského prince byli všichni, kteří tam být mají. I britská královská rodina, Draco. Zůstane Jarogniew a Jenůfka, Jorik a Manfréd. Všem ostatním zatím děkuji, buďte, prosím, mými hosty, dokud si nenajdu čas s vámi se všemi pohovořit v soukromí. Na vaše přidělené průvodkyně a průvodce se můžete obracet s jakýmkoli přáním. Na sedmou vás zvu na slavnostní večeři. Alberte, Gizelo, odpovídáte za to, aby našim hostům nic nechybělo. Pro větší dobro!"

Grimmauldovo náměstí; téhož dne

Harry se s Ginny a s hromadou vánočních dárků přemístil přímo do svého londýnského domu. Rozhodli se letos Vánoce oslavit zde, aby Lily a Albusovi vynahradili to, že chráněné pozemky kolem Doupěte opouštěli jen zřídka. Ginny už souhlasila, že si udělají výlet do slavnostně vyzdobeného města a pak se přemístí do Godricova dolu.
"Krátura vítá svého pána," zaskřehotal starý skřítek. "Dá si pán čaj s mlékem na zahřátí? Krátura nebude nic chystat tomu mudlovskému šmejdovi, ledaže by mu to pán výslovně přikázal, to by Krátura musel poslechnout, nerad, ale musel. Jeho stará paní kdyby viděla, kdo se bez pování roztahuje v jejím salónu-"
"Kráturo, my máme hosta?" zarazil Harry jeho tirádu.
"Harry, nemůžeš mu zakázat používat ten odporný výraz?" zamračila se Ginny.
"Zakázal jsem mu to," povzdychnul si Harry.
"Pán zakázal Kráturovi mudlovským šmejdům říkat mudlovští šmejdi, a Krátura jim tak neříká. Krátura tak mluví jen pro sebe. I tak by se šel Krátura potrestat, jestli si pán myslí, že Krátura není poslušný skřítek, jenže pán přikázal Kráturovi, že se nesmí trestat. Krátura je svému pánovi věrný, zablácené šlápoty po mudlo-" zarazil se, "hostu už uklidil a čaj pro pána už připravil do salónku. Krátura ještě půjde zkontrolovat, jestli je dost teplý a jestli ten mudlohost vše pánovi nevypil.""Rozumíš tomu?" otočila se Ginny na Harryho.
"Jo. Kráturo, nepoužívej slova mudlovský šmejd v žádné souvislosti. Ginny, pojď se podívat, co to máme za mudlohosta," ušklíbnul se Harry. "Tipuju to na Evandruse. Nikomu jinému by Krátura občerstvení nepřipravil."
"Vždyť mu ho nepřipravil," podivila se Ginny.
"Myslíš?" pousmál se Harry. "Uvidíme."
"Ale… Co když je to někdo úplně jiný," vytáhla Ginny pro jistotu hůlku.
Harry přikývnul a napodobil ji. "Krátura by to sice poznal a sem se nikdo jen tak nedostane, ale opatrnost není nikdy zbytečná, souhlas," přikývnul a připadal si skoro jako Snape. "Zůstaň raději tady."
Když vyšel do prvního patra, Evandrus už stál ve dveřích malého salónu.
"Vidím, že jsi sovu se zprávou ode mě už dostal, Harry. Omlouvám se, že jsem nepočkal venku, ale je tam skutečně nepříjemně."
"Samozřejmě, že jsi nečekal venku. Je tam zima, nechceme na tento dům zbytečně upozorňovat, a kromě toho nejspíš spolu teď vůbec nemluvíme," odpověděl Harry téměř vesele. Podle jeho očekávání na stole byl tác s konvicí a třemi šálky a v jednom měl Evandrus nalitý čaj. "A ne, sovu jsem nedostal, jsem tu náhodou, s vánočními nákupy. U které kytky jsme schovávali kočku?" zeptal se pro jistotu, i když o identitě Evandruse nepochyboval.
"Měl jsi být v Havraspáru, Harry," zasmál se Evandrus. "U macešky. Tady je ten opozdilec," přešel k oknu, na které klepal malý puštík, o něhož se na Grimmauldově náměstí obvykle staral Krátura.
"Proč jsi neposlal patrona?"
"Nevěděl jsem, s kým jsi. A my spolu přece nehovoříme," pousmál se Evandrus a posadil se zpět ke kulatému stolku. Uchopil šálek s čajem. "Výborný čaj. Jen když jsem tomu tvému skřítkovi poděkoval, tak začal mumlat něco, čemu jsem nerozuměl."
"Buď rád, že jsi nerozuměl. Ale Poděse ti půjčil, že," hladil Harry roztržitě puštíka po krku. "Zmátlo tě to přemístění?" naklonil se k němu.
"Půjčil… spíš sem ten tvůj Poděs vletěl sám."
"Sám by nevletěl, fakt ne," usmál se Harry.
"Harry, je všechno v pořádku?" ozvalo se z chodby.
"Pojď dál, Ginny, je to Evandrus," zavolal Harry. "Vzorně obsloužený Kráturou, ale nahlas to říkat nebudeme, to by se ta stará čarodějnice v hrobě otáčela."
"Krátura mudlohosty neobsluhuje," zaslechl Harry skřehotavý hlas skřítka, který nesl tác s roastbeefovými sendviči s odkrojenou kůrkou vzorně nakrájenými na čtvrtky, nakládanou zeleninou, sýrem s ořechy atřemi malými talířky.
"Má tě rád, Evandrusi. Hermioně ještě talířek nepřinesl."
"Krátura přinesl talířek navíc pro jistotu. Co kdyby se rozbil," hudral skřítek.
"Zdravím tě, Ginevro," uklonil se Evandrus. "Rád tě vidím. Vypadáš báječně."
"Děkuji, Evandrusi. Také tě ráda vidím. Ale nebudu vás rušit. Přišel jsi za Harrym s něčím, co nechceš probírat před nikým jiným, ne?"
"Ano," přikývnul Evandrus bez okolků. "Ale určitě to počká, než se občerstvíš. "
"Asi to nesouvisí s dnešním vydáním Věštce, ne?" zeptala se Ginny a položila si jeden ze sendvičů na talířek. "Děkuji, Harry," přijala šálek s čajem a mlékem a upila.
"Co bylo dneska ve Věštci?" podivil se Harry.
"Další článek o Snapeovi. Že prý byl tehdy za tím, když Smrtijedi zničili ten pěší most v mudlovské části Londýna. Pamatuješ si to?"
"Jo," přikývnul Harry. "To byl první z velkých útoků na mudly. Byl jsem tehdy ještě u Dursleyových, vlastně jsem to tehdy vnímal jako oficiální začátek války. Přes padesát obětí, pokud vím. Netušil jsem, že s tím měl něco společného Snape."
"To netušil nikdo, Harry," odpověděl vážně Evandrus.
"Jak, nikdo," nechápal Harry. "Ani ty ne?"
Evandrus zavrtěl hlavou. "Jeho jméno v této souvislosti nikde nefigurovalo. Holoubková se odkazuje na nějaký zvláštní zdroj. Znepokojuje mě to."
"Proč? Přece víme, co Snape dělal."
"Tohle je přece horší, Harry," podívala se na něj vážně Ginny. "Byly tam desítky mrtvých… myslela jsem, že Snape měl právě před takovými útoky varovat."
"Nejspíš to nešlo. Třeba se to sám dozvěděl na poslední chvíli," zamračil se Harry a přemýšlel, jak se vlastně stalo, že je to právě on, kdo Snapea neustále brání.
"Je to čin, o kterém se nevědělo v době, kdy byl Starostolcem osvobozen, Harry," podotkl vážně Evandrus.
"Je to problém?"
"Myslím, že ne, ale já nejsem právník. Snad se nemýlím."
"Co na to Hermiona?"
"Ještě jsem s ní nemluvil. Dneska vůbec nevyšla ze svého bytu, Harry. Ani Severus ne."
"Zhorší to jeho pozici ve škole. Tohle je něco jiného, než když psali o Carmichaelových," řekla Ginny.
"V čem?"
"Tak především v počtu. Navíc Carmichaelovi byli zapojeni do boje, tihle mudlové byli jen naprosto náhodné oběti. Tebe to ani trochu neděsí, Harry?"
"Věděli jsme, co dělá. Byl tam na pokyn Brumbála," zamračil se Harry.
"Na to jsem se neptala."
"Nelíbí se mi to, jestli to chceš slyšet. Nikdy jsem ho nemiloval, ale respektuju ho. Vím, co udělal, a nezapomínám ani na to, proč to udělal."
"Smrtijedem se stal dobrovolně."
"To víme už skoro dvacet let. A zrovna s tím mostem to nemá nic společného. Vlastně z tohoto hlediska mi fakt víc vadí ti Carmichaelovi."
"Začínám si myslet, že by měl školu opravdu opustit."
"Vždyť odstoupil z pozice zástupce. Co se děje? Nebyla jsi to ty, kdo nedávno trval na tom, že děti bez něj nemůžou ani do zoo?"
"To je něco jiného. Není to tak, že bych mu teď nevěřila, ale… neměl by učit," nepřestávala Ginny krabatit čelo. "Nezlehčuju jeho zásluhy, jen by jednoduše neměl učit. Vždyť ani není dobrý učitel. Vlastně byl docela příšerný. A neříkej, že ne, Harry Jamesi Pottere, protože ty to víš lépe než kdokoli jiný."
Harry se zamračil. Měl chuť s manželkou souhlasit. Jenže ty články o Snapeovi byly jednoduše nevyvážené a bylo mu jasné, že jsou cílené, a to mu vadilo.
"Severuse v Bradavicích potřebujeme, Ginevro," odpověděl místo něj Evandrus.
"Tak ať tam zůstane. Ale neučí. To by nešlo?"
Evandrus si vzdychnul. "Možná nám nakonec nic jiného nezbyde. Obávám se, že to tímto nekončí. Chtějí ho dostat z Bradavic, to je zřejmé."
"Protože je tam Joshua," přikývnul Harry.
Evandrus se na něj upřeně podíval, pak pomalu přikývnul a Harry si uvědomil, že řekl víc, než měl. Evandrusovi to, že dítětem proroctví, je Joshua, dosud neřekli, stejně jako ostatní členové Řádu se měl proto domnívat, že se proroctví může vztahovat i na Jamese. Proč tedy nevypadal překvapeně?
"Joshua je ve skutečnosti důvod, proč jsem tě vyhledal, Harry."
Ginny vstala. "Přemístím se už do Doupěte, jestli mě omluvíte. Děti jsou jen s mamkou."
"Díky, Ginny," vstal Harry a políbil ji. "Přijdu brzy."
"Nezdržím ho déle než hodinu. Maximálně dvě, Ginevro," vstal i Evandrus.
Když osaměli, opřel se Harry o opěradlo křesla a podíval se na Evandruse. "Tak začni. Nejspíš je to důležité, když jsi mě takhle přepadnul uprostřed vánočních příprav."
"Myslím, že ano. Před dvěma týdny jsem viděl Joshuu ve velmi zvláštní situaci," začal pomalu Evandrus a vylíčil Harrymu příhodu s Averym, Flintem a Rahmanem před hodinou Obrany proti černé magii. "Kouzlil bezhůlkově a neverbálně, Harry," zakončil své vyprávění. "Snažil se, aby to nebylo poznat, ale několikrát to ne zcela dobře synchronizoval. To by dítě jeho věku nemělo vůbec umět."
"Jeho magie byla vždy neobvykle silná. Děti často projevují spontánní neverbální a bezhůlkovou magii."
"Ne tak přesně a cíleně. Jeho iluze prázdné chodby byla téměř dokonalá - oklamala by i mě, kdybych nevěděl, že tam jsou."
"Nějaký milý kamarád ho prásknul," zamračil se Harry.
"V tom není podstata problému. Nezlehčuj to, Harry."
"Nejsem si jist, že je to problém. Proč by mělo vadit, že je magicky silný? Pokud má být tím, koho Trellawneyová předpověděla, tak je to snad dobře."
"To právě nevím. Lidé očekávají, že porážka zla musí nutně přinést dobro. Dějiny ale často ukazují, že jen jedno zlo střídá jiné."
"Nepřeháníš to, Evandrusi?"
"Nemyslím. Zmijozelové jsou přesvědčeni, že je schopný shodit spolužáka z koštěte pouhou myšlenkou. Proč?"
"Zmijozelové jsou parchanti."
"To není argument. Hovořil jsem s Filiusem. Joshua se se mu pokusil vymazat paměť, poté, co jej Filius přichytil, když napadl několik nebelvírských páťáků. Nepovedlo se mu to, Filius je poloviční skřet."
"Cože?" naklonil se Harry. "Joshua napadl několik staršíchstudentů? Jak? A proč?"
"To Filius nevěděl. Ale vyčaroval kolem nich oheň. Bílý oheň - podle všeho stejný, jako zabil toho vlkodlaka v jeho druhém ročníku."
"Uzavřeli jsme to jako výbuch náhodné magie."
"Nejsem si tím nyní vůbec jist. Sešel jsem se i s Burtonem, chtěl jsem se ho zeptat na jeho zkušenosti z výuky obrany proti černé magii, protože mé zkušenosti vůbec neodpovídaly tomu, co jsem viděl. Drží se zpátky. Burton byl také znepokojený a řekl mi, že si s chlapcem po jedné zvláštní příhodě důkladně promluvil."
"O co šlo?"
"Tři chlapci ze Zmijozelu ho napadli, když minulý rok prohráli zápas. Dost podle a ošklivě, znečistili ho velmi ponižujícím způsobem. Joshua je však ihned znehybnil a pak jim vyhrožoval. Burton viděl, že používá nonverbální a bezhůlkovou magii - a že si to užívá."
"Nikdy o tom nemluvil, aspoň já o tom nevím."
"Slíbil Joshuovi, že to neprozradí."
"Tak svůj slib porušil," poznamenal Harry.
"Bylo to až poté, co jsem mu sdělil svou vlastní zkušenost, Harry. Ten chlapec je tak silný, že dokáže kohokoli zabít, kdykoli si vzpomene."
"To dokáže leckdo. Ani nemusí být kouzelník."

................................

[1] Máš slovo, Viggo (dánsky).
[1] Děkuji za vaše hlášení, dámy a pánové.

Pokračujte na dokončení kapitoly




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014