ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Skotsko, den desátý (a jedenáctý)

5. září 2015 v 0:01 | KattyV & Regi |  Šuple ve Skotsku, Skotsko v šupleti

Den desátý - sobota, 6. června
( a jedenáctý, poslední - neděle, 7. června)

Výlet proti proudu času až do 17. století, poslední vodopády a skotské počasí v celé své kráse.
A Katty má problém - z posledního dne, kdy jsme se z našeho domečku přesouvali zpět do Ediburghu, si neudělala žádné poznámky. Takže se musela spolehnout na svou chabou paměť.


Z chabé paměti Katty:

Odjeli jsme celkem brzy po ránu, takže v deset hodin jsme už za sebou měli dobrou polovinu cesty a zabrzdili před branou Newtonwmore Highland Folk Muzea. Představuje život na Highlands někdy od 17. po polovinu 20. století. Naši folkloristé (Regi s Honzou) jsou bez sebe nadšením, nejraději by tady strávili celý den. Mně se tady taky docela líbí, ale tři hodiny mi docela stačí. No a Vláďa odpadá po dvou hodinách a poslední část si neužije. (Zaváhal, ta byla nejlepší).
Co jsme tedy viděli? Něco kamenných domů s doškovou střechou) a starý ovčín; poštu, nádraží, ovčí farmu, koloniál, školu… to všechno z první poloviny dvacátého století, nejčastěji z druhé světové války. A ovce, poníky, slepice, krůty, kočku (nesmírně umazlenou), spoustu zemědělského náčiní (mimo jiné traktory, pokud je mohu zařadit mezi náčiní). V obchodě se smíšeným zbožím nakupujeme skvělé karamely a barevná lízátka a pak se rychle běžíme schovat před prudkým deštěm do školy. Tam na nás čeká nesmírně ochotný a vstřícný učitel, který nám vykládá o předválečném školství spoustu zajímavostí. Prohlížíme si staré mapy a výukové obrázky na stěnách (takové ty panely, co jsou na nich domácí zvířata a podobně).



To nejlepší nás ale čeká na závěr, kdy se mraky zase roztrhnou, sluníčko začne svítit na plné pecky a my se dostaneme do části skanzenu, věnovaném nejstarším domům (vesnici ze sedmnáctého století). Střechy mají pokryté drny a uvnitř je ohníček, ve kterém hoří rašelina. Konečně vím, jak taková rašelina voní. To jsem chtěla zjistit celou dobu, takže se konečně povedlo. A kousek od vesničky najdu svůj největší letošní houbový úlovek - pravák s hlavou velikostí talíře. Jaká škoda, že právě dneska. Musela jsem ho tam nechat, protože - co s ním? Už nemáme ani nůž, abychom ho nakrájeli a nasušili. Rve mi to srdce, ale co nadělám. Pravák zůstane trčet v trávě a my se kolem curlingového klubu (nejmíň sto let starého) vracíme zpátky na parkoviště. V okamžiku, kdy se vsoukáme do auta, se už zase spouští prudký liják. Prostě Skotsko.

V dešti se přehoupneme přes hory a další zastávku si uděláme u obchodního centra u řeky Bruar. Ne snad kvůli nákupům, ale z důvodu, že na řece se nachází poslední z vodopádů, které na naší skotské cestě uvidíme. A ono už zase neprší, takže si procházku užijeme. Říčka se řítí údolím v četných peřejích a menších vodopádech mezi dvěma kamennými můstky. A okolní les je už zase barevný v různých odstínech žluté a zelené, místy plný rododendronů. Škoda, že už (ještě?) nekvetou.
V obchodním centru přece jen nějaký ten čas strávíme - v příjemné restauraci chráněné skleněnou střechou, kde si u malých stolečků konečně užíváme pocitu slunečné pohody. Co na to, že venku fičí studený vítr, tady je léto.














Dojíždíme k cíli - dnešní noc strávíme pod mostem. No dobře, v hotelu pod mostem. Železničním mostem, kousek od mostu silničního. Oba se klenou přes záliv, na jehož druhém břehu je Ediburgh. Přes oba už jsme jeli minulý týden, teď je obhlížíme zespodu. Fouká čím dál tím víc. Dokonce natolik, že silniční most je uzavřený pro kamiony. A natolik, že se o něj (o ten vítr!) můžeme při naší podvečerní procházce opřít. I tak se nám pod mosty opravdu líbí. A chlad z větru zaháníme skleničkou whisky, kterou si dáváme v hotelovém baru. Je to naše rozloučení se Skotskem, protože druhý den ráno už jen přejedeme přes ten silniční z obou mostů, vrátíme vypůjčené auto, a počkáme na letadlo, které nás odnese domů.
Tam je o patnáct stupňů více než ve Skotsku a konečně začíná léto. Ještě netušíme, jak moc horké bude.







A jak to viděla Regi:


Regi si tento den vážně užívala. Skanzen! Pravý skotský skanzen! Honza byl taky ve svém živlu a fotil a fotil... První část - z počátku dvacátého století - byla zajímavá hlavně svými interiéry. Zvenku se domky od těch dnešních většinou zase až tak moc nelišily. Tady vidíte koloniál a poštu.





V koloniálu nás vítala milá prodavačka a my neodolali karamelám a typickým barevným zahnutým lízátkům.





Posilněni sladkostmi jsme nakoukli do prosté domácnosti ovčáka.
Asi si právě někam odskočil, protože na stole leží jeho netknutá snídaně.





Možná pospíchal na poštovní úřad přilepený z boku k domku s koloniálem. Nebo že by mu došla třeba... sůl?





Tady žijí o něco bohatší lidé. Třeba rodina pastora nebo učitele...





A tady ho máme. Místního učitele. Umí moc zajímavě povídat.
(Dokonce i já rozumím, protože mluví pomalu, srozumitelně a snaží se i jednoduše.
Přesně pro mou primitivní angličtinu.)





Sedíme ve škamnách a posloucháme. A venku zatím zuří pravé skotské počasí.





Tohle je praktická věc. Skříň na spaní. Bývala uprostřed jediné místnosti tradičního skotského kamenného domu. Otevírala se směrem do obývací části. Za zadní stěnou "ložnice" býval chlév. Taky praktické zařízení. Všem obyvatelům domu bylo v noci tepleji.





Obývák...





...a pracovna v jednom.





Cestou proti proudu času míjíme klubovnu místního curlingového klubu.
Hrávalo se na přilehlém mělkém rybníčku. Samozřejmě zamrzlém.





Procházíme lesem a na obloze začíná probleskovat sem tam modro. A pak se stromy rozestoupí a jsme tady...





...v sedmnáctém století. Ve své vsi nás vítá místní horal.





A prý, že můžeme i dovnitř. Tomu se nedá odolat. Pozvání moc rádi přijímáme.





Stropem sem nahlíží slunce a příjemně tu voní hořící rašelina. Všechno si okouzleně prohlížíme. Tady se čas zastavil, ale bohužel ne pro nás. Musíme se rozloučit. Ještě nás čeká docela daleká cesta.





Ještě poslední ohlédnutí a vracíme se zpět do našeho jednadvacátého století.





A tohle potkáváme cestou. Katty nad krásným zdravým obrhřibem pofňukává, že si ho nemůže vzít.
Tak mu Honza alespoň vyrobí věrný portrét.





Po dalším bodu programu - procházce k vodopádům - si dáváme kafíčko v kavárničce pod slunečníky.
Je příjemně teplo, odkládáme bundy i mikiny...





... i když - on je to tak trošku podfuk.
Celá tahle idylka je před studeným větrem chráněná skleněnou střechou obchodního centra.





I ve skotských obchodech se najdou drobní zlodějíčci. Tenhle byl opravdu velmi drobný.





Náš poslední nocleh ve Skotsku. Spíme v hotelu pod tímhle velmi fotogenickým železničním mostem.





Jak jsme se dozvěděli z malůvky a nápisu na zdi, je mu již 125 let.





Něco humoru z podvečerní procházky. Tak takové dopravní značky u nás fakt nemáme.





A tohle je pro změnu most silniční, který ze zvoleného pohledu vypadá jako obrovský slon.
Počasí se ale rychle kazí. Vítr sílí...





...a obloha černá čím dál víc. Jdeme si dát skleničku whisky do hotelového baru s přáním, aby se počasí umoudřilo a naše letadlo zítra vystartovalo včas.





Přání bylo vyslyšeno. Let je opravdu vyhlídkový. Navíc sedíme v trošku jiném typu letadla než při cestě sem, takže se nám na sedadlo pohodlně vejde i Honza. Vážně povedená tečka za naší skotskou dovolenou.



zpět oOo dále? Až zas někdy příště
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014