ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Kapitola třicátá osmá: Clean Up Your Own Backyard

23. října 2015 v 0:01 | Richenza |  Bless the Child: Kniha čtvrtá - BÍLÝ JEZDEC

"Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?"
První list Korintským …

"Kdo kope jámu, padne do ní, a kdo valí balvan, na toho se zvrátí."
Přísloví 16, 27.

Písničku si poslechněte zde.



Kapitola třicátá osmá: Clean Up Your Own Backyard


Back porch preacher preaching at me
Acting like he wrote the golden rules
Shaking his fist and speeching at me
Shouting from his soap box like a fool
Come Sunday morning he's lying in bed
With his eye all red, with the wine in his head
Wishing he was dead when he oughta be
Heading for Sunday school

Clean up your own backyard
Oh don't you hand me none of your lines
Clean up your own backyard
You tend to your business, I'll tend to mine

Drugstore cowboy criticizing
Acting like he's better than you and me
Standing on the sidewalk supervising
Telling everybody how they ought to be
Come closing time 'most every night
He locks up tight and out go the lights
And he ducks out of sight and he cheats on his wife
With his employee

Clean up your own backyard
Oh don't you hand me none of your lines
Clean up your own backyard
You tend to your business, I'll tend to mine

Armchair quarterback's always moanin'
Second guessing people all day long
Pushing, fooling and hanging on in
Always messing where they don't belong
When you get right down to the nitty-gritty
Isn't it a pity that in this big city
Not a one a'little bitty man'll admit
He could have been a little bit wrong

Clean up your own backyard
Oh don't you hand me, don't you hand me none of your lines
Clean up your own backyard
You tend to your business, I'll tend to mine

Clean up your own backyard
You tend to your business, I'll tend to mine


Elvis Presley


Northumberland
; 21. prosince 2012
Rita se vzbudila pokrytá ledovým potem. V domě bylo ticho, které narušovalo jen pravidlené tikání hodin. Byla tma, jaká může být jen na venkově. Rozsvítila si hůlkou. Ani ne půl druhé, spala jen hodinu, pokud se její neklidné převalování dalo nazývat spánkem.
Po nevítané středeční návštěvě a po rozhovoru s Barnabasem si vzala dovolenou a přesunula z londýnského bytu do svého venkovského domu v severovýchodní Anglii. Nedaleko odtud, v Bedlingtonu, žila její dlouholetá přítelkyně; tento dům koupila proto, aby jí byla nablízku. Teď se s ní však sejít neodvážila - sledovali je, určitě i Annie sledovali. V bezpečí se necítila ani zde, v londýnském bytě by to však bylo ještě horší. Jistě, pokusila se o maximální možné zabezpečení, jenže nebyla nikdy příliš dobrá kouzelnice, pokud nepočítala výjimečné umění zvěromagie. K úspěšné kariéře novinářky ostatně kouzelnické schopnosti potřeba nebyly. Mohla by si pozvat odborníka, jenže nevěděla, odkud vzal Snape ty informace. Nebyla si jistá, komu věřit. Právě snaha o lepší magickou ochranu by jí proto mohla přivést do většího nebezpečí. Pokud to ovšem už neví.
Otřásla se. Začínala být paranoidní. Měla strach, jako nikdy v životě, dokonce ani za války se takhle necítila. Vždy věděla, do koho se může pustit a koho má nechat na pokoji. Snape a jeho žena vypadali jako snadný cíl. Měl pravdu, podcenila ho, začala ho považovat za člověka, který stál na té dobré straně - a který tedy nebude postupovat mimo zákon. Který není nebezpečný. Mýlila se.
Bylo to zvláštní - v tu chvíli, kdy se Snape objevil u ní, kdy ji znehybnil, obavy necítila. Byla jen naštvaná, rozhořčená z toho, že se odvážil vniknout do jejího soukromí. Že se odvážil ji spoutat. Že se ji opovažuje vydírat. Až později jí došlo s plnou silou, v jak nebezpečné situaci se ocitla. Že ji mohl zabít - že ji kdykoli může zabít, protože má motiv a protože je toho nepochybně schopný. Ten článek už stáhla, nyní si může myslet, že už ji nepotřebuje. Že už je jen nebezpečnou svědkyní jeho vydírání. A neoprávněného vniknutí do mysli a vloupání. Za to všechno by mohl skončit v Azkabanu.
Tady ji nenajde, o tomhle domě nikdo neví, snažila se samu sebe přesvědčit. Nedařilo se jí to. Ty fotky mu musel dát někdo, kdo ji dlouhodobě sledoval, kdo tedy mohl vědět i o tomto domě. Nebo mohl její útočiště zahlédnout v její mysli přímo Snape. Srdce se jí rozbušilo a byla si téměř jistá, že slyší kroky. Je tady.
Přišel ji zabít.
Popadla hůlku, kterou v posledních dnech neodkládala ani ve spánku, a vstala. Tak jak byla, bosá, jen v noční košili, se vydala na obchůzku, kterou absolvovala minulou noc třikrát. Ne, že by si dělala iluze, že by toho Smrtijeda v přímém boji porazila. Ale hnusila se jí představa, že ji zabije ve spánku, bezmocnou. Když ho potká, může s ním mluvit. Může se jí ho podařit přesvědčit - mluvení a přesvědčování vždy patřilo mezi její silné stránky.
Nikoho nenalezla, přesto se nedokázala zbavit tlaku na hrudi, úzkosti, která ji drtila. Obešla celý dům ještě jednou a připadala si naprosto absurdně. Takhle to přece dál nejde. Musí tomu učinit přítrž. Musí nalézt správný protitah. Když zjistí, kdo je za těmi fotografiemi… Nemohl je získat sám, tím si byla jistá. Měl i staré fotografie, do složky kalifornské mudlovské policie by se jen tak nedostal. Musí za tím být někdo jiný. Ale kdo je natolik mocný? Věděla, že ministr nechtěl, aby tyhle informace byly zveřejněny, nejspíš kvůli svému poměru s Grangerovou, ale zašel by kvůli tomu tak daleko? To se jí nezdálo. McLaggena tím přece neohrožovala - od té doby, kdy se o něm začalo mluvit jako o kandidátovi na ministra, nic o té jejich aférce nezveřejnila. A i pokud by to byl on, jak by ty fotografie získal? Věděla o tom, že kromě oficiálních bystrozorů existuje i oddělení, jehož členové nikde nefigurují. A jeho bývalý šéf nyní učí v Bradavicích. Ano, to by dávalo smysl. Ale jak to využít? A pokud tomu tak je - je to jeho vlastní akce, a tedy zneužití pravomoci, anebo to dělá s požehnáním ministra? V tom druhém případě by bylo lepší dát od toho ruce pryč. A v tom prvním… Pořád tu jsou ty zatracené fotky. Nesmí být zveřejněny. Ať udělá cokoli, zničí ji. Dokonce ani likvidace Snapea by její problém vyřešit nemusela - i když by to bylo nepochybně uspokojivé.Její strach na chvíli přemohl vztek z toho, že si ji dovolili sledovat, že vědí věci, které byly soukromé. Nic jim do toho nebylo. Cítila se pošpiněná. Nebyla to jejich záležitost - jak si vůbec mohli dovolit strkat nos do jejího intimního života? A dokonce to použít k vydírání za to, že dobře dělá svou práci? Byla přece její povinnost informovat veřejnost o té šmejdce!
Znovu se zaposlouchala - dům už byl tichý, určitě se jí jen něco zdálo. Samozřejmě, že se jí jen něco zdálo, jako tolikrát předtím, ubezpečila se v duchu a vyšla schody do podkrovní ložnice. Jakmile otevřela dveře, nějaká síla jí vytrhla z ruky hůlku. Dveře se za ní zabouchly. Až pak si v záři měsíce všimla černé siluety v křesle. Vrhla se ke dveřím. Byly zamčené.
Opřela se o ně. Měla by něco udělat. Bránit se. Ale nebyla schopna ani myšlenky, natož pohybu.
"Nemůžeš spát, Rito? Pak ti snad nebude vadit má pozdní návštěva," uslyšela sametový hlas, a po zádech jí přejel mráz.
"Přišel jsi mě zabít."
"Nepochybně bych to udělat měl," přikývl Snape. "Nejspíš by sis to zasloužila, Rito."
"Ne," řekla tiše. "Vždy jsem jen dělala svou práci. Je moje povinnost informovat-"
"- selektivně o tom, co se hodí," přerušil ji Snape. "Nesnaž se mě rozčílit."
"Proč jsi tu?"
"Abych ti poděkoval?" Snapeův hlas zněl ironicky. Stále mu neviděla do tváře.
"Můžu rozsvítit?"
"Ne. Legillimens," řekl a vzápětí ucítila, jak jeho mysl proniká do její. Bolelo to, myslela si, že se jí hlava rozskočí. V mysli se jí střídaly zmatené obrazy, vzpomínky na události posledních tří dnů. Připadalo jí, jako by ji obracel naruby. Když byl hotov, musela se posadit na zem, udělalo se jí nevolno. Bylo to snad ještě horší než minule. Objala si kolena a roztřásla se. Nejen zimou.
"Vedeš si dobře, Rito," dostal se k ní odněkud jeho hlas.
"Tohle mi už nikdy nedělej, Snape," zamumlala.
"Nebudu. Pokud nebudu mít důvod," jeho hlas ji bolel, přestože byl zcela tichý. "Nemám v úmyslu tě zabít, Rito, a dokonce ti ani vymazat paměť. Abys tomu rozuměla, není to z nějakých sentimentálních důvodů, jako jestli si zasloužíš či nezasloužíš zemřít. Tohle mi je srdečně jedno. Jednoduše tě potřebuji - a je v tvém zájmu, abych tě potřeboval co nejdéle. Takže žádná dovolená, zítra se vracíš do práce. Budeš se chovat tak, abys nikomu nezavdala žádné podezření. Pokračuj i v té své kampani proti mně; působilo by zvláštně, kdybys najednou přestala. Pokud se však do Věštce dostane cokoli, co by ohrozilo mou ženu, zabiju tě. Bez ohledu na to, jestli s tím budeš nebo nebudeš mít cokoli společného. A i kdyby se stalo něco mně… ty fotografie si cestu ven najdou i tak; jistě tušíš, že jsem je nezískal sám. Vnímáš mě ještě, Rito?" namířil na ni opět hůlku a ona se téměř vpila do zavřených dveří podkrovní ložnice. Tentokrát to však bylo jen lumos.
Přikývla a křečovitě zavřela oči. Světlo hůlky ji bolestivě bodalo. "Není mi dobře. Nemůžu jít dneska do práce. Nejsem tam ani potřeba, Barnabas to nepustí, mluvila jsem s ním."
"Vím, že jsi s ním mluvila. Ovšem on už to neví. Ta bolest hlavy za chvíli přejde, udělej si hrnek horké čokolády s vanilkou. Hlavně žádný alkohol, ten se s Nitrozpytem nemá rád - pro jistotu jsem ti všechny tvé zásoby, co jsi měla zde i v londýnském bytě, zlikvidoval. Budeš v redakci a budeš bdít nad zdravím svého šéfa i svým. Hůlku máš pod kobercem u křesla. Máš tam také malý dárek pod stromeček - rozhodl jsem se ti alespoň trochu kompenzovat ztrátu toho sólokapra. Pokračování k článku o bratrech Prewettech se do tvé vzpomínkové koncepce určitě bude hodit. Vyjde v dnešním vydání."
"To nemůžu stihnout, začíná se už tisknout!"
"Ne. Oba víme, že máš ještě víc než dvě hodiny čas. Nemusí to být dlouhý článek."
"Bez důkazů nemůžu-"
"Skutečně?" měla pocit, že slyší, jak povytáhnul obočí. "Ovšemže něco pro tebe tak… neobvyklého po tobě nechci. V té lahvičce je důkaz."
"Není mi dobře."
"To zvládneš. Jsi profesionálka. A žádné hlouposti, Rito. Věř mi, najdu si tě kdekoli. Existují mnohem horší věci, než tvé hraní se slečnou Bridgeovou."
Přemístil se a ona se zhroutila na ovčí kůži, která sloužila jako předložka před postelí. Z očí jí vytryskly slzy bolesti, zlosti i strachu. Věřila mu.
Tma a ticho byly uklidňující, ona však stále nebyla schopná vstát, ačkoli věděla, že to udělat musí, pokud má stihnout ten článek napsat a najít pro něj umístění. Nechávali si samozřejmě místo pro mimořádné události, když nebude dlouhý… začínala ji přemáhat zvědavost a pomalu se posadila a přesunula ke křeslu. Sáhla po hůlce, vedle níž nalezla malou lahvičku. Musí vstát a přemístit se do redakce, kde má myslánku. Kováříčci v její hlavě však nepřestávali tepat, její myšlenky byly roztříštěné, připadala si rozbitá, neúplná. Je možné, že by jí vymazal nějaké vzpomínky? Rychle si procházela události posledních dnů. Bylo v nich všechno. Kopie důkazů, které viděla a které dokazovaly zneužití pravomoci Hermiony Snapeové. Článek, noční návštěva Snapea, fotky Annie i ostrý rozhovor s Barnabasem, odpolední návštěva matky a tety Meg, večerní telefonát Annie.
Nemohla si vzpomenout na jedinou věc. Kdo jí informace o Snapeové předal.

...………

Bradavice; téhož dne

"Přeji vám krásné svátky a nezapomeňte se o prázdninách podívat na zadané úkoly," ukončil profesor Kratiknot poslední předvánoční hodinu Kouzelných formulí. "Slečno Weasleyová, slečno Towlerová, pane MacDonalde, slečno Shafiqová, ve dvě vás budu očekávat na naší poslední zkoušce před večerním vystoupením."
Poslední den školy před prázdninami byl jiný. Ani Snape je dnes nezkoušel, jen jim zadal jednoduchý lektvar z prvního ročníku a nechal je pracovat. Joshuovi připadal unavený, byl snad ještě bledší a nemluvnější než jindy. Dokonce, když na něj promluvila Gemma Zabiniová, sebou trhnul, jako by byl duchem mimo. Takového ho neznal. Přesto se tomu nedivil, ne po těch článcích. I když od čtvrtka o něm nic nového nečetl. Vlastně to bylo zvláštní - nejdřív si myslel, že se kampaň zklidnila kvůli svátkům, ale tak tomu očividně nebylo, když dnes vyšel ten článek o paní Prewettové, vdově po bratrovi babičky Molly, kterého zavraždil jeho otec, jak Holoubková neopomněla opět zopakovat. To bylo zbytečné, existoval snad mezi jejími čtenáři - a obzvlášť mezi obyvateli Bradavic - někdo, kdo by to ještě nevzal na vědomí?
Bez ohledu na to se k němu James i ostatní chovali normálně, jen si možná až příliš zakládali na tom, aby dali najevo, že se k němu chovají normálně, že jemu za vinu nic nekladou - a že je jim líto, že letos poprvé nebudou na Vánoce spolu. Anebo se mu to jen zdálo, vždyť je od toho článku příliš neviděl - včerejší odpolední a večerní vyučování jim odpadlo a místo toho je pustili do Prasinek, dnes jim zkrátili Kratiknotovu čtyřhodinovku pouze na dvě hodiny. To nikdy dříve neudělali - všichni studenti to přičítali dobrému vlivu George Weasleyho. Nejspíš tomu tak bylo.
Zdálo se, že profesor Virdee prozatím nesplnil svou výhružku a s jeho otcem nepromluvil; Joshua nepochyboval o tom, že přes své starosti by si Snape čas na mentorský a znepokojený rozhovor našel. Nejspíš si i on myslel, že by mu teď neměl přidělávat další starosti, nebo jim snad nechtěl kazit Vánoce - anebo mu nechává čas vrátit se do bytu rodičů. Po Vánocích ale už nejspíš čekat nebude. Kdyby se po skončení prázdnin jednoduše nevrátil na kolej, kdyby jednoduše začal své následovníky ignorovat, kdyby se choval jako dřív… měl by alespoň tento problém jednoduše vyřešen. Jenže to udělat nemohl, protože by zradil ty, jimž slíbil ochranu. A odepřel by vedení těm, kteří ho o vedení požádali. Možná dělá chybu, jeho úkol je jiný - ale jak může chránit celý svět, pokud nezvládne ani několik dětí ve Zmijozelu?
Will minulou sobotu k Hagridově hájence nepřišel, bez ohledu na slib, který složil. A po té pondělní hodině s bubákem byl opět ostražitější. Posadil se proto na Kouzelné formule k němu, a bylo to snad poprvé, co na hodině, kterou mají s Nebelvírem, seděl s někým ze Zmijozelu. Will nevypadal překvapeně, ale ani zvlášť nadšeně. Nešlo ale jen o to, že mu chtěl dokázat, že se mýlil, když mu vyčetl, že ho bere jen jako náhradníka. Stejně tak se chtěl vyhnout rozhodování mezi Marigold a Furtunou, které na něj obě na začátku hodiny mávnuly, aby se posadil k nim.
Třída už byla téměř prázdná, když k nim zamířil James, následován Furtunou, zatímco Marigold si vedle Vicky tiše skládala věci o dvě lavice před nimi, tváříc se, že ji vůbec nezajímají. "Tak po obědě u Hagrida, Joshi? Máš pro něj dárek?"
"Jo. Ale dám mu ho až o Vánocích. Beru Willa sebou."
Oba chlapci se na něj překvapeně podívali.
"Je to problém?" zvedl Joshua obočí.
"No, Joshi, víš, že-"
"Ne, není," přerušila Jamese ostře Furtuna. "Pokud za něj ručí Joshua, je to v pořádku."
"Když to říkáš ty… jde o vaše tajemství," pokrčil rameny James.
"Umím udržet tajemství," stisknul rty Will. "Slíbil jsem to. Ale nevnucuju se. Nikam chodit nemusím."
"Nemusíš… Ale můžeš, jestli se nebojíš s náma bavit," změřila si ho zvědavě Furtuna. "Už jsem řekla. Jestli ti věří Josh, věřím ti i já."
"Marigold, ty se taky připojíš?" zablesklo Jamesovi pobaveně v očích, zatímco Furtuna i Marigold ztuhly.
Dívka se k nim pomalu otočila, odhrnula si pramen kudrnatých vlasů z čela, krátce se podívala na Joshuu a pak se usmála na Jamese. "Díky za pozvání, Jamesi. Když nepůjdeš, přijdeš o to nejtvrdší cukroví, co jsem kdy jedla," usmála se na Willa.
"Tak to si nemůžu nechat ujít," vrátil jí poněkud napjatý úsměv Will.
"Fajn," přikývla Furtuna. "Kamarádi Joshuy jsou i moji kamarádi."
"A kamarádky," ušklíbl se James.
"Jak jinak. Jdeme," zavelela.
"S Jamesem to bude v pohodě. Jen se musíte víc poznat," poznamenal Joshua směrem k Willovi a vydali se společně do Velké síně na oběd. "A Furtuna je skvělá."
"Hm," odpověděl Will a zpomalil, přitom nespouštěl oči z Marigold, která šla před nimi s Vicky. "Nikdy jsem si nevšimnul, že je tak hezká," poznamenal potichu k Joshuovi.
"Vicky je zadaná," upozornil ho Joshua. "A dneska tam nebude, má sbor."
"Vicky?" podíval se na něj překvapeně Will. "Mluvil jsem o Bootové."
"Jmenuje se Marigold, Wille."
Will přikývnul. "Já vlastně vím. Ty… nevadilo by ti… tobě se víc líbí Furtuna, ne?"
"Jsou to jen kamarádky, Wille," zavrtěl hlavou Joshua. "Ještě ty začínej."


Po obědě se k němu hned nahrnuli Madoc Herbrand a Gilbert Olerton, spolu s Morvydd a Bellicent Rienceovými. Všichni čtyři vypadali nadšeně, jejich oči zářily přesně tak, jak mají oči dětí zářit poslední školní den před Vánocemi.
Jenže Joshua s nimi teď mluvit nechtěl. Dnešní odpoledne bylo poslední, kdy tu budou jeho kamarádi, a on chtěl být s nimi. Když Madoc otvíral ústa, nenechal jej ani promluvit: "Teď nemám čas. Později."
"A kdy? My jsme pro tebe něco-"
"Neslyšel jsi, Madocu?" ozvala se Cora Cuffeová. "Joshua má jiný program. Tak si zařiďte taky svůj. Začínáte ho obtěžovat."
"My tě otravujeme?" posmutněly rozzářené oči Gilberta.
"Zítra odjíždíme," dodala Morvydd. "Máme pro tebe překvapení."
"A kdy tedy budeš mít čas?" zeptala se její sestra Bellicent.
"V pět."
"Tak v pět ve třetím patře? Tam, jak jsou ty trofeje a poháry. Ano, Joshuo?"
"Platí. Chceš přijít taky, Coro?"


---------------------------------------
Pokračujte na dokončení kapitoly





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014