ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Kapitola třicátá osmá: Clean Up Your Own Backyard - dokončení

23. října 2015 v 0:03 | Richenza |  Bless the Child: Kniha čtvrtá - BÍLÝ JEZDEC
Bradavice, téhož dne

V Hagridově hájence bylo teplo a útulno. Will seděl vedle Joshuy u velkého stolu z robustních dubových prken, dlaně si hřál o hrnek s ohřátým jablečným moštem a snažil se ukousnout kus karamelového fondánu. Vypadal ztraceně.
"Strč ho do pusy celý," poradila mu Marigold.
"Je hrozně velký," odpověděl Will.


Marigold se usmála. "Všechno je tu velké. To si zvykneš. Zkus tohle," podala mu čokoládovou kostku. "Ta po namočení změkne. Dej si jen pozor na skořápky od ořechů."
"Díky," vzal si od ní cukroví Will. "Co je tady vlastně tak tajného?" obrátil se na Joshuu.
"Tobě chutnaj moje hnědáčky?" přisednul si k nim Hagrid a postavil před sebe buclatý hrnek velikosti nočníku, černý, se zlatavě zbarveným gryfem. Kolem krku měl červenozlatou šálu, kterou dostal od Marigold. "To je náš starý rodinný recept," strčil jeden celý do pusy a bez namáčení ho schroupal, skořápky-neskořápky.
"Výborné," zahuhlal Will plnou pusou.
"Jamesi, dík za dárek, konečně mám pořádnej hrnek. Ty maličký," ukázal na půllitrové hrnky, které měly před sebou děti, "mě už nebavily."
"To ohřívací kouzlo bude udržovat čaj pořád stejně teplý, Hagride," podotkl James.
"Jo, fakt perfektní věcička. A ten gryf… dycky jsem si přál jednoho. Jednou jeden chlápek tvrdil, že ví vo mladym, ale pak se už nevokázal," mávnul Hagrid rukou. "Neměl sem dost peněz."
"Gryf je ale opravdu divoký a vzteklý, Hagride. Je na indexu," řekla Marigold.
"Já vim, děvče, já vim. Ale ta… Meliki… Meliteli… no, ta od Olympu jednoho dokázala ochočit. Četl jsem vo tom v tý knížce Newta Scamandera."
"Melpomeni z Litochora," zamumlal s plnou pusou Will a polknul. "Žila vysoko v horách Olympu v 15. století. Zkoumala gryfy celý život, ale ochočit se jí podařilo jen jednoho, kterého vypiplala od mláděte. Napsala o gryfech knížku. Je ve školní knihovně."
"Aby se Silver nevytahoval," zamumlal James téměř neslyšně.
"Vždyť jsme se o gryfech už učili. Z čeho jsi psal ten domácí úkol ty, Pottere?" nedal se Will.
"No tak, kluci, vo co de?"
"Někdo tady nahrazuje slabou magickou sílu tím, že se učí všechno nazpaměť."
"Hele, Jamesi, to je v pořádku, že se tady Will snaží dělat to, co mu de," zamračil se Hagrid. "Tobě by taky neuškodilo, kdyby sis přečet něco vo gryfech. Sou to vohromně zajímavý tvory."
"Spíš potvory," neodpustil si James, ale hned dodal smířlivě: "Jestli jde gryf ochočit, tak ty bys to určitě dokázal, Hagride."
"Tu knížku si musím přečíst, myslela jsem, že s gryfem se nic dokázat nedá," podivila se Furtuna. "Vulpe to aspoň tak říkala. Hagride, kde je Charlie a Dorin? Oni to už odnesli?"
"Ty to nevíš, Furtuno? Dneska přijel nejen Gabriel, ale taky přímo ministr. Přinesli ten dekret," ztišil hlas."Tvůj táta s Dorinem tam šli s nim, zkontrolovat vochrany. Ale ty dračí vejce ještě nevodnesli - uklidil sem je dozadu do krbu, jak řek tvůj táta. Tam je furt teplo tak akorát."
"Dračí vejce?" podíval se překvapeně Will. "Vy tady máte dračí vejce? Ale to je nebezpečné! A zakázané!"
"No a?" naježil se James.
"To byla i moje první reakce," podívala se na Willa s pochopením Marigold. "Ale Charlie to s draky opravdu umí. S ním to nebezpečné není."
"Teď už to nebude ani zakázané, Wille," dodal Joshua. "Krumem"
"Ale stejně si to nechej raději pro sebe," nepřestával se mračit James.
"Asi jo," přikývla Furtuna. "Není to sice tajné, ale… nechceme, aby se tam hrnuli lidi. Charlie to místo hledal s Gabrielem Trumanem hodně dlouho."
"Nechám," souhlasil vážně Will. "Máte tam i draky?"
"Zatím ne. Zachránili jsme jen čtyři vajíčka. Pojď se podívat." Furtuna vstala a ze stěny vedle krbu vzala dlouhý pohrabáč. Odhrnula hořící polena a přitáhla k sobě železný koš, v němž na podložce ze žhavých uhlíků ležela čtyři kožnatá vejce. Nechala je stát na okraji krbové římsy a přihrnula k nim zpět hořící polena tak, aby je ze tří stran obklopovaly plameny.
"Neuškodí jim, že tam byla tak dlouho?" zeptal se Joshua.
"Ne, Charlie říkal, že teď už by měly být v teple furt, Joshi," zavrtěl hlavou Hagrid. "Každej den už čekáme, že se vylíhnou."
"Co je to vlastně za druh?" zeptal se zvědavě Will. "Nejhezčí je to tmavě zelené."
"Ty něco nevíš?" podivil se hlasitě James.
"Draky jsme ještě neprobírali," odpověděl klidně Will. "Ale třeba si dnes ještě něco stihnu půjčit na prázdniny domů."
"Scamandera ale ignoruj, píše nesmysly," otočila se k němu Furtuna. "Zkus Myškina, jestli tu bude. To zelenozlaté je velšského ostrohřbetého. Ta oranžová jsou čínského ohniváče a to bílé himalájského rohatce. Charlie!" vrhla se ke dveřím, zatímco Will nemohl odtrhnout fascinovaný pohled od čtveřice vajíček. "Tak jak to dopadlo?"
"Skvěle," usmál se, svlékl si zasněžený kabát a posadil se ke stolu. Nalil si trochu horkého moštu svařeného s hřebíčkem a skořicí. "Nemáš něco ostřejšího, Hagride? Dneska máme k oslavě opravdu pádný důvod."
"Máme ji, ségra!" posadil se vedle svého otce rozzářený Dorin. "První dračí rezervaci v Británii po sto letech! A táta byl jmenovaný správcem. Přímo a osobně ministrem."
"To je skvělé," rozzářily se Furtuniny oči.
"Gratuluju, Charlie," usmál se Joshua.
"To jsem ani nečekal, když jsem slyšel, co táta v létě o ministrovi říkal," podotkl James. "Ale skvělý, fakt."
"Taky mě překvapil, Jamesi. Přemluvila ho tvoje máma, Joshuo," usmál se Charlie. "Pan ministr mi to dnes řekl. Že jí mám poděkovat. Řeknu jí to osobně, ale vyřiď jí to taky."
"Vyřídím," přikývl vážně Joshua.
"Gabriel se tu nestaví? Ani pan ministr?" otočil se na ně Hagrid od sporáku, kde do velkého hrnce naléval červené víno. "Nechám vám to pořádně svařit, děcka, to byste pak mohly i vy. Teda, že bude zrovna Cormac McLaggen takovej frajer, to sem nečekal. Ale tvoje máma se mu dycky líbila, Joshi, to je fakt," pokyvoval hlavou a chystal velké šálky. "Jednou ji sledoval, když si vyšla s Viktorem Krumem-" Hagrid se zarazil. "To bysem asi neměl říkat."
"Ministr spěchal," přerušil Charlie ihned chvíli nepříjemného ticha. "A pan Truman se přemístil spolu s ním. Je poslední pracovní den, Hagride."
"No jo, no jo, dyť já vím, že zítra všichni vodjížděj na prázdniny. Ale to nevadí, o vajíčka se ti postarám, Charlie."
"Já tu zůstanu," prohlásila Furtuna.
"Já to zvládnu, děvče, už sem jednoho draka vodchoval," zabručel Hagrid. "Norskýho vostrohřbetýho. Pojmenoval sem ho Norbert."
"A byla to Norberta, my víme, Hagride," usmál se James.
"Já vím, že bys to zvládnul. Ale i tak tu chci zůstat," zamračila se umíněně Furtuna.
"Kvůli mně nemusíš," zamumlal Joshua.
"Proč si myslíš, že je to kvůli tobě?" nakrčila čelo Furtuna a došla k hrnci s vínem, z něhož se už začínalo kouřit. "Nemám tam už přidat to koření, Hagride?"
"Vy letos nejedete do Doupěte, Joshi?" zeptal se Charlie, ale po několika okamžicích zamyšleně přikývl. "Jasně, mělo mi to dojít, promiň, Joshi. Měl jsem teď plnou hlavu té rezervace."
"Já to chápu," sklopil hlavu Joshua.
"Jsem si ale jistý, že ty tam vítaný jsi. I tvoje máma. Ostatně ten dům je váš, ne? Nikdo vám nemůže bránit tam zajet. Ani naše mamka ne. I když ta umí být opravdu děsivá," pousmál se.
"Ty se na Snapea nezlobíš?" zeptal se Joshua.
Charlie chvíli zvažoval odpověď. "To je složité, Joshi. Bylo mi devět, když zemřeli. Měl jsem je rád, byla s nimi legrace. Jenže… nebyla to vina jen tvého otčíma, aspoň podle toho, co dneska psali v novinách. On byl tím, čím byl - a všichni to víme. Věděli to všichni i předtím a je pokrytecké tvářit se, že se něco změnilo jen proto, že jde o naši rodinu. Nebudu předstírat, že jsem ho měl někdy rád, on byl docela příšerný učitel, víš?"
"Tak o tom nějakou představu máme," ušklíbl se James.
"Jenže přesto jsem se naučil si ho vážit. Vlastně už tehdy, když jsem nic netušil ani o tom, kým byl, ani o tom, co udělá za druhé války. Byl profík."
"Takže je popravil profesionálně," zamumlal James.
Ve srubu se rozhostilo ticho.
"Začíná se líhnout!" udiveně vykřikl Will, který po celou dobu nepřestal pozorovat dračí vejce. Všichni se otočili k železnému koši. Skutečně - na zlatozeleném vejci se zřetelně rýsovala prasklinka, která se nečekaně rychle zvětšovala. Netrvalo dlouho a vykoukla malá zelená hlavička se zlatýma očkama. Dráček se upřeně podíval na Willa.
Will fascinovaně natáhl ruku a sloupl z něj zbytky skořápky. Dráček k němu nemotorně vykročil, ale Will vylekaně ruku stáhl. Dráček tence zakřičel a Joshovi to připomnělo pláč zraněného ptáčete.
"Hele myslí si, že si jeho mamička," popotáhl hlasitě a dojatě Hagrid.
"Je to tak, chlapče… jak že se jmenuješ?" zeptal se Charlie.
"William Silver. Proč já?"
"Viděl tě prvního. Vidíš, jak se na tebe smutně dívá?" Podal mu dlouhou koženou rukavici a štít. "Oblékni si to a natáhni k němu ruku."
"Já?" nevěřil Will.
"Ty. Tak to u draků funguje. Teď se bude cítit nejbezpečněji u tebe. Matku nemá."
Will si váhavě oblékl rukavici. Dosahovala až k jeho rameni. Nasadil si štít a položil ruku vedle dráčka. Mládě se k němu neobratně přikolébalo, podívalo se mu do očí a vylezlo si na Willovu ruku. Tam spokojeně roztáhlo blanitá křídla, zamávalo s nimi, složilo je a s očekáváním se na Willa zadívalo.
"Co chce?"
"Najíst," odpověděla Furtuna. Vstala a došla do spíže pro kus masa. Ukrojila z něj několik kousků ne větších než nehet malíčku a podala jeden Willovi nabodnutý na kusu špejle. "Na, dej mu to."
Will ji poslechnul. Dráček maso opatrně očichal, pak otevřel tlamičku a z ní vyšlehly plameny. Josh mimoděk ucukl. Will sebou také trhnul, dráčka ani maso však neupustil. Spálené maso se ulomilo i s kouskem špejle a dráček ho hltavě spolknul. Pak znovu vyčkávavě upřel zlatá očka na Willa.
"Jak ho pojmenuješ?" zeptal se Charlie.
"To jako vážně?"
"Samozřejmě. Jsi jeho kmotr. Ze všech lidí i jiných bytostí na celém světě bude nejvíc důvěřovat tobě. Draci nejsou krotká stvoření, většinu z nich se nepodaří nikdy docela ovládnout. Někdy, při správné péči, se to může aspoň z části podařit u těch, co jako prvního vidí člověka - protože tohoto člověka pak považují za svou matku. A lidi obecně za svůj druh. Pokud se má vycvičit drak tolerující lidi, začíná se vždy od vajíčka. Teda od jeho vylíhnutí. Tak jak?"
"Je to kluk, nebo holka?" zeptal se Will, zatímco krmil dráčka dalšími kousky masa.
"To se zjistí nejdřív za rok. Vyber jméno, které se bude hodit pro dračici i draka."
"Jsi Askja," naklonil se Will k dráčkovi. Ten se na něj láskyplně podíval a olízl mu štít plamenem.
"Islandská sopka, dobrá volba," usmál se Charlie. "Na Islandu se ještě vyskytuje několik divokých draků."
"Má tě rád," vysmrkal se hlasitě Hagrid. "Je tak roztomilý. Skoro jako Norbert. Teda Norberta."
"Je nádherný," nemohl od něj odtrhnout oči Will. "Jako by jeho kůže házela zlaté odlesky."
"Taky hází, vždyť je to velšský ostrohřbetý," prohlásil důležitě Dorin. "Víš vůbec něco o dracích?"
"Moc ne," přiznal Will. "Ale všechno si přečtu. Jenže… zítra odjíždím na prázdniny. Nebo tu mám raději zůstat?" zeptal se s napětím a pozoroval dráčka, který se u něj mezitím stulil, přikrytý svými křídly, a zavřel své zlaté oči.
"Klidně odjeď. Postaráme se o něj. Jen mi ho dej do dlaně. Je důležité, abys to udělal ty, Wille," odpověděl Charlie.
"Takže nikam nejedeme, Charlie?" zeptala se Furtuna a pousmála se na Joshuu.
"Ne. Za těchto okolností ne, čtyři novorozence Hagridovi nechat nemůžeme."
"Čtyři?" nechápala Marigold. "Myslela jsem, že mají ještě měsíc čas."
"Ano, to jsem si myslel. Jenže když se vyklubal první, tak se i ostatní vylíhnou co nevidět. Vždycky to tak je, i když jsou vejce různě stará, tak se ostatní vyklubou do několika hodin po prvním. Slyší ho a je to pro ně signál."
"A bude si mě pamatovat, když mě teď několik dní neuvidí?" zeptal se Will.
"Celý život, Wille. Nikdy ti záměrně neublíží, leda bys mu ty ubližoval. Ty plameny… to není záměrné, on ještě nechápe, že ti oheň škodí, a chová se k tobě, jako by se choval k matce, ale to časem pochopí. To ale neznamená, že pak přestane být nebezpečný. Práce s draky je náročná, musíš dobře předvídat každý jejich pohyb a nenechat se oklamat jejich pohledem. Nemají mimiku jako lidé, jejich výraz je zrádný. Mazlíčkové z nich nebudou nikdy."
"Podívejte," uslyšel Jamesův nadšený hlas. Když se na něj otočil, zjistil, že James si na ruku vzal další rukavici a na dlani mu leží stříbřitě bílý dráček, ještě napůl ukrytý v kožnatém vejci. "Dívá se na mě. Ten bude můj. Dáš mi pro něj taky maso, Furtuno?"
"Vezmi si okamžitě ten štít, máš víc štěstí než rozumu, Jamesi," přiskočil k němu Charlie a podával mu jej. "Hagride, nachystáš, prosím, další maso? Furtuno, ty nikam nechoď, jestli pořád chceš mít svého."
"Já chci taky, Charlie," hlásil se o svá práva Dorin.
"Tak si oba vezměte rukavice a štíty. Tamhle ten se už začíná taky klubat."



Londýn, Ministerstvo čar a kouzel; téhož dne

"Jane, můžete už jít."
"Skutečně mě už nebudete potřebovat, pane ministře?"
"Budou Vánoce. Zasloužíš si trochu volna," usmál se Cormac. "Prosím, madam Puceyová," pokynul Leanne a zavřel dveře.
Jeho úsměv zmizel, jako by svlékl masku. Podíval se chladně na Leanne: "Varoval jsem vás, paní Puceyová. Dost těžko tohle všechno můžu nevnímat jako útok na mě osobně. A to, že jste si vzala dovolenou, to nezlepšilo. Myslela jste si snad, že na to za těch pár dní zapomenu?"
"To není moje vina!" bránila se Leanne. "Já jsem nic nevynesla! Přísahám. Jestli chceš, jestli chcete, pane ministře," opravila se rychle, "tak to odpřisáhnu i pod Veritasérem. A ta dovolená byla plánovaná dlouho předtím, nevěděla jsem, že-"
"Kdo to byl?" měřil si ji chladně ministr.
"Všichni podepsali mlčenlivost," špitla Leanne, s očima sklopenýma. Nevyzval ji, aby si sedla, a tak zůstala stát.
"Jen podepsali?"
"To je standardní postup."
"Kdo to všechno věděl?"
"Sina Millumová. Dolores Umbridgeová. Pan Rosier, člen Starostolce. Bez jeho pověření bychom nemohli vyšetřovat. Nemůžu ručit za člena Starostolce!" Leanne měla slzy na krajíčku.
"Ty jsi se spojila s Dolores Umbridgeovou?" nevěřil Cormac svým uším. "Promerlina, proč?"
"Přivedl ji pan Rosier."
"Pan Rosier byl obviněn ze spolupráce na únosu Lily Potterové."
"Ale vy jste jeho stíhání zastavil, pane ministře!"
Cormac založil ruce za záda a začal přecházet po místnosti. Po chvíli se k ní obrátil: "Dobře. Věřím ti, Leanne. Posaď se," ukázal na místo na pohovce. "Dáš si něco k pití?" Nečekal na odpověď a přivolal skleničku i láhev dvanáctileté ohnivé whisky. Svlékl si své oblíbené sako ze zlatého brokátu a pohodlně se usadil.
"Je ještě brzy, pane mi-"
"Cormacu," opravil ji a vtisknul jí skleničku do ruky. "Jsme přece přátelé, Leanne. A posaď se už. Nekoušu," usmál se.
Leanne se posadila na pohovku, co nejdál od něj. Seděla na krajíčku, vzpřímeně. Smočila zdvořile rty.
"Pořádně. Do dna," usmál se na ni. "Budou Vánoce, ne? Tak šťastné a veselé!"
"Šťastné a veselé, pane mi- Cormacu," zvedla Leanne skleničku a napila se více.
"Až do dna."
Leanne se nervózně pousmála a poslechla jej.
"Omlouvám se, ale rozzlobilo mě to, víš?" dolil jí z láhve další skleničku.
"Já to chápu. Taky by mě to na tvém místě rozzlobilo," přikývla Leanne a posadila se pohodlněji.
"Chci jen jedno. Zjistíš mi, kdo to byl. A postaráš se o to, aby Dolores Umbridgeová opustila ministerstvo."
"A co když to ona nebyla?"
"To je jedno. Nechci ji tu."
"Byla to vždy protivná ropucha. Víš, že nosí punčocháče s růžovými motýlky?" zahihňala se Leanne a postavila prázdnou skleničku na stůl. Cormac jí dolil další.
"Už bych neměla, Cormacu, nejsem zvyklá," bránila se Leanne.
"Ale no tak," podíval se jí do očí. "Jsou Vánoce. To se může."
Leanne si vzala další skleničku a Cormac si k ní přisedl blíže.
"Není to tak jednoduché, Cormacu. Úředníci mají definitivu, není možné ji bez porušení zákona propustit. A Holoubková… ta nikdy neprozradí svůj zdroj."
Cormac se usmál. "Ale prozradí. Když jí dáš výměnou něco, co nebude moci odmítnout."
"A co třeba?" vykulila oči Leanne.
"Snaž se. A pokud jde o Umbridgeovou… Nezmiňovala jsi minule, že to se Silničkou zjistila právě ona?"
"Ano. Tvrdila, že náhodou, ale to jsem jí nikdy… to bylo porušení zákona," dopověděla Leanne pomalu a Cormac se usmál.
"Přesně tak. Kolik času na to potřebuješ?"
"Na Umbridgeovou… udělám to hned po svátcích. Ale může být nebezpečná, Cormacu. Nebylo by lepší ji mít na své straně?"
"To je moje věc, Leanne. Máš snad pocit, že nevím, co dělám?" přisedl si až k ní. "Řekl jsem ti už, jak mimořádně ti to dneska sluší?" vzal do dlaní její ruku. Bylo načase si loajalitu této ženy, která věděla příliš mnoho, pojistit.
Leanne se na něj překvapeně podívala, neuhnula však.


……………

St. Albans; téhož dne

"Nemůžete mě takhle přepadnout, Arthure. Je milé, že mi chcete popřát krásné svátky, ale právě nyní mám příliš práce." Melissa Prewettová stála ve dveřích starého hrázděného domku a tvářila se velmi zaneprázdněně. Její návštěvníci však nevypadali na to, že by chtěli její odmítnutí respektovat.
"Nepřišli jsme ti popřát, Melisso," odpověděl vážně Arthur. "Ty jsi nečetla dnešní Věštec?"
"Na to jsem opravdu neměla čas. Zeptej se Molly, jestli před Vánocemi zvládá číst noviny."
"Molly je četla, Melisso," řekl Arthur a podal jí je. "Jsem si jistý, že to nebudeš chtít řešit na ulici."
Melissa se podívala na titulní stránku Věštce a ve tváři se jí objevil vyděšený výraz. Téměř okamžitě jej však ovládla. "Tomu přece nevěříte, Arthure, chlapci…" těkala nervózně z jednoho muže na druhého. "Ale pojďte dál, jistě, pojďte."
Zavedla je do salónu, přeplácaného spoustou deček, sošek a obrazů. "Posaďte se. Whitty, přines občerstvení!" zacinkala na zvonek.
"Není třeba, Melisso." Arthur zůstal stát.
"Vlastně ani nevím, jestli bych právě od tebe nějaké zákusky chtěl," měřil si ji vážně George. Také se neposadil.
"Zradila jsi svého muže?" zeptal se přísně Bill.
"Ten hloupý článek… nesmíš věřit všemu, co se píše v novinách, Bille." Melissa Prewettová mluvila rychle. Ruce se jí třásly, když otáčela listy novin, aby si přečetla zbytek článku a našla jeho autora. "Rita Holoubková. Jí byste přece nevěřili."
"Budeš ji žalovat?
"Nebudu se s ní špinit."
"Protože píše, že má důkazy?"
"Nemůže mít důkazy!" vykřikla Melissa a prudce vstala. "Nebudete mě urážet ve vlastním domě!"
"Tady je to cukroví a čaj, paní," vypískla pod jejich nohama skřítka, vyhnout své paní se však už nedokázala. Cukroví se rozsypalo po podlaze.
"Nezradila jsem svého muže. Víc se o tom nehodlám bavit."
"Já se o tom ale bavit hodlám. Děkuji ti, Whitty," řekl klidně Arthur a vzal od skřítky tác s konvicí a hrníčky. Položil jej na stůl, nalil si šálek čaje a upil. "Čaj jsi měla vždy vynikající, Melisso. Cukroví ostatně taky, je ho škoda."
"Děkuji, Arthure," odpověděla upjatě Melissa. "Posadíš se konečně?"
"Já si to pamatuju, Melisso. Jako by to bylo včera. Nebyla jsi tehdy doma. Ty, a ani Edgar a Reginald, odjeli jste k tvým rodičům."
"A zachránilo nám to život. Byl bys snad spokojenější, kdybychom tehdy také zemřeli?" vystrčila Melissa bojovně bradu. "Nebudu se ti omlouvat za to, že jsme přežili. Zvlášť, když jsem Reginalda ztratila v druhé válce."
"Váš dům byl chráněný. Někdo zradit musel. Někdo z rodiny. A ty jsi byla tak příhodně pryč, právě když byl u vás i Fabian," pokračoval klidným hlasem Arthur.
"Fabian byl u nás často. Nezradila jsem Gideona. Proč bych to dělala? Měla jsem s ním dva syny!"
"Jaký byl Callistus Yaxley milenec, tetičko?" ušklíbl se George.
"Georgi! Co si to dovoluješ!"
"Já ne. To Holoubková. Budeš ji za to žalovat?"
"To, že se s ní nechci špinit, ještě neznamená, že to je pravda!"
"Opakuješ se," pokrčil rameny George.
"U nás doma teď sedí tetička Muriel, Melisso. Měli jsme co dělat, abychom ji - a Molly - přesvědčili, že s námi sem nemají chodit. Jsi ochotná odpřisáhnout i jim, že nic v tom článku není pravda?" zeptal se Arthur.
"Pod Veritasérem," dodal George a složil ruce na prsou. "Anebo žaluj Holoubkovou. Ať ukáže své karty."
"To ale… to přece nemůžete… bez povolení ministerstva přece… to není legální… musíte mi věřit…" vrtěla hlavou Melissa.
"Proč?" zeptal se suše Bill. "Ten článek působí docela věrohodně. Třeba i díky tomu, že tam docela sedí některé detaily. Já si toho taky dost pamatuju, tetičko."
"Muriel a mamka se po dlouhé době na něčem shodly - požádají o obnovení vyšetřování. Callistus Yaxley stále žije. V Azkabanu. Nebude problém od něj zjistit pravdu," prohodil George.
"Je to už všechno promlčené! Nemůžou mě odsoudit!"
Arthur, George a Bill se na sebe vážně podívali, a přikývli. "Víš, že jsi se právě přiznala, Melisso?" zeptal se tiše Arthur.
"Já? Ne! To ne!" vykřikla. "Co po mně vlastně chcete?"
"Aby ses vzdala funkce ve Starostolci. Aby ses omluvila a odešla ze země. A abychom tě už nikdy v životě neviděli."


Poznámka:

Melissa byla manželka Gideona Prewetta. Narozená byla v tradiční zmijozelské rodině Selwynů. Na fotku Yaxleyho se můžete podívat zde. Křestní jméno jsem doplnila.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014