ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Kapitola třicátá šestá: Until it Sleeps - dokončení

2. října 2015 v 10:16 | Richenza |  Bless the Child: Kniha čtvrtá - BÍLÝ JEZDEC
Londýn; téhož dne

Stál přitisknutý ke zdi krytý zastíracím kouzlem za dveřmi a čekal. Blížily se kroky a podle chvatného klapotu podpatků soudil, že to bude skutečně ona. Překvapilo jej, jak byla neopatrná. Žena, která se rozhodla ohrozit manželku Smrtijeda - byť bývalého Smrtijeda - by si měla být vědoma nebezpečí. Snad ji ukolébalo to, že dosud nijak nezareagoval. Snad ho skutečně začala považovat za dobrého, a tudíž neškodného, když napsala po válce tu trapnou knihu. Ale on nebyl dobrý, úsudek Evandruse Virdeeho byl mnohem blíže pravdě než dojem této ženy, jejíž byt nebylo těžké ani vystopovat, ani prolomit a vyřadit jeho primitivní ochrany.


Vstoupila do bytu a rozmáchlým gestem odhodila kabelku z na první pohled luxusní zelenkavé dračí kůže na křeslo. Vypadala unaveně, ale spokojeně a bezstarostně, jako člověk s čistým svědomím, jako člověk, který si užívá zaslouženého odpočinku po dobře vykonané práci. Svlékla si dlouhý černý kožich i upnuté stříbřité sako a oboje odhodila ke kabelce. I blůzka pod sakem byla přiléhavá a musel uznat, že přestože Rita už překročila šedesátku, může si takové vyzývavé oblečení dovolit. Setřásla lodičky ze stejného materiálu, jako byla kabelka, a posadila se na gauč. Z rukávu saka vytáhla hůlku a položila ji vedle sebe, pak uchopila brk a pergamen položený na stole. Věděl, co na něm je, měl dost času si to tu prohlédnout.
Neverbálně ji znehybnil a s namířenou hůlkou došel až k ní. Uchopil její hůlku a odnesl ji do kuchyně, kde ji schoval mezi potraviny. Časem ji najde a Rita nyní nějakou dobu hůlku potřebovat nebude. Vzal sebou židli a postavil ji před ní. Ze znehybnělých prstů jí vzal pergamen, usadil se na židli a s předstíraným klidem se do něj začetl.
"Toto jste chtěla zveřejnit, slečno Holoubková?" Chvíli ji pozoroval a pak položil pergamen na stůl. "To od vás nebylo hezké."
Nic neřekla, nijak nemohla dát najevo své rozhořčení či strach, její tvář i ústa byly dosud zcela strnulé.
"Uvolním ti teď ústa, Rito. Můžeš si zakřičet, pokud chceš, nikdo tě samozřejmě neuslyší. Nepokoušej však mou trpělivost příliš, hluku si užiju dost ve škole."
Mávnul hůlkou a Ritin strnulý obličej nabyl výrazu rozzuřené kočky. Vzápětí se v její tváři objevilo soustředění, vystřídané bezmocným vztekem. Strach v jejích očích nerozpoznal. Nebála se jej, a to by měla. Myslel si, že je chytřejší.
"Ta protipřemísťovací kouzla zruším, až skončí náš rozhovor," oznámil jí klidně.
"Nemyslela jsem si, že jsi takový hlupák, Snape," vyprskla rozčilená na nejvyšší míru.
"Donutila jsi mě k tomu. Nedovolím ti, abys tohle," ukázal bradou na pergamen s článkem, "zveřejnila."
"I kdybys mě zabil, nic tím nezměníš. Nebo chceš vyvraždit celou redakci? A ministerstvo? Ví to už příliš lidí."
"Legillimens," namířil na ni místo odpovědi hůlku a ponořil se do její mysli. Nebyl šetrný, ani se o to nesnažil a asi po dvaceti minutách věděl vše, co od ní zjistit mohl.
Rita seděla před ním zbledlá, třásla se vyčerpáním a nepochybně i silnou bolestí hlavy, která byla pravidelným následkem nitrozpytu, zvlášť takto bezohledného nitrozpytu.
"Jestli si myslíš, že ti tohle projde, jsi blázen."
Mlčky vytáhnul prvních několik fotografií, které dostal od Evandruse, a pokládal je postupně před ni na stůl. Byla na nich Rita jako mladičká a velmi krásná dívka. Rita v korzetu, Rita bez korzetu jen ve vysokých kozačkách, v nejrůznějších lascivních pozicích, se zajímavými pomůckami, o existenci některých z nich neměl ani tušení. "Vynášelo ti to slušně? Málem bych zapomněl," položil před ní kopii záznamu sanfranciské mudlovské policie. "Proč ale s mudly? Bylo to víc vzrušující?" naklonil se k ní. "Zvrácenější?"
Rita Holoubková se na něj podívala, poprvé otřeseně. "Vždyť jsi zjistil, že to už není v mých rukách. I kdybych chtěla… nemůžu. Článek o tvé ženě je odevzdaný, teď jsem jen měla udělat poslední korektury. Vyjde to ale i bez nich."
"Tak ho budeš muset stáhnout."
"To není tak jednoduché, a i kdyby… půjdou s tím za někým jiným."
"Máš dost dobrou pozici, abys tomu zabránila. Cuffe tě má rád," položil před ni další fotografii. "Že mu ji posílám. Jako dárek - brzy budou Vánoce, že?"
"Můžu se pokusit, ale… Už to šlo do tisku. Nepodaří se mi to."
"Které mají být zveřejněny dříve? Ty o tvé úspěšné kariéře ve specializovaných kalifornských klubech nebo o tvém přátelství s Barnabasem Cuffem? Nebo snad ty o tvé mudlovské přítelkyni?"
"O přítelkyni?" zalapala po dechu Holoubková.
Položil před ni další fotografii. Byla na ní Rita s hnědovláskou středního věku. Seděly naproti sobě v restauraci, hnědovláska se na Ritu usmívala s láskou a něhou. Tahle fotografie Snapea překvapila nejvíc - bylo pro něj obtížně představitelné, že Rita Holoubková takové emoce může v někom vyvolávat.
"Annie Jane Bridgeová. Čtyřicet šest let, učitelka v mudlovské katolické škole. To bych do té upjaté dámy neřekl, čeho všeho je schopná…" položil Snape na stůl další fotografii. Hnědovláska měla tentokrát na sobě tmavě hnědý kostým, který jí vůbec neslušel, její vlasy byly stažené do přísného drdolu, jejímu vzhledu nepomohly ani brýle. "Mudlové jsou v těchto věcech mnohem tolerantnější, odkud to jen vím… ano, to jsi psala ty, Rito, o úpadku mravů mudlovské společnosti, kde jsou dokonce bary, kde se veřejně ukazují muži s muži a ženy s ženami… taková ohavnost… Jako třeba tady?" položil na stolek další fotku, kde slečna Bridgeová visela za zápěstí na řetězech a Rita stála za ní v koženém korzetu a rákoskou v ruce. "Ne, to nevypadá na bar… i když ti lidé v pozadí mají skleničky v rukách. Jak by se tahle fotka líbila rodičům dětí, co učí? Do církevní školy asi dávají své ratolesti poměrně konzervativní rodiny, ale možná se mýlím…" Snape položil vedle sebe další dvě fotografie. Na jedné měla Rita na hlavě kuklu a i obličej její přítelkyně byl skrytý maskou, na druhé byly jejich tváře rozpoznatelné. "Na které ti to sluší víc, Rito?"
"Jsi hnusný parchant, Snape."
"Vím, kdo jsem. Ty jsi někdy podlehla iluzi, že jsem milý chlapík, Rito? Tak to byl omyl," naklonil se až k ní a šeptal jí do ucha: "Ve skutečnosti jsem ještě hnusnější, než ukazuju. Jsem vrah, nezapomněla jsi? Ne, nezapomněla," pousmál se. "Vždyť jsi o tom docela nedávno psala. Tuším právě dnes."
"Nebojím se tě. Netroufneš si-"
"Opravdu to chceš riskovat?"
"Nemáš to kde zveřejnit, Snape!" vřískla se zoufalým vztekem.
"To nech na mně. Tvoje starost je, aby se ti podařilo zastavit to, co údajně už šlo do tisku."
"Údajně?! Jak si vůbec myslíš, že se dělají noviny?!" křičela na něj hystericky. "Víš kolik je hodin? V tuhle dobu se to už samozřejmě tiskne!"
"Nedělej ze mě hlupáka, hrubou představu o tom, jak se dělají noviny, mám, Rito. V tuto chvíli je ještě čas. Stáhni to."
"Jak asi? Přeceňuješ můj vliv!"
"To je tvoje práce. Já mám svých starostí dost," řekl Snape, uvolnil ji ze znehybnění a přemístil se








 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014