ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

O hranostaji, který si přál vládnout v carském městě

27. října 2015 v 0:01 | Martian |  PRUHOVANÉ POHÁDKY

Uprostřed hluboké tajgy, pod smrkovou větvičkou a borůvkovým keříčkem žil kdysi dávno jeden hranostaj. A že to nebyl jen tak obyčejný hranostaj. Zimní kožíšek měl nejbělejší ze všech a na špičce ocásku skvrnu tak černou, že jí nebylo široko daleko rovno. Však si ho také ostatní hranostajové jaksepatří považovali a často se ho chodili ptát na radu.

A náš hranostaj radil dobře a hlavně radil rád: jak nejlépe vyhrabat chodbičku v sypkém sněhu, jak přelstít lišku a nenechat se zaskočit sovou, kudy běhají nejvypasenější hraboši a kde sládnou ty nejšťavnatější bobule.
Radil tak dobře a užitečně, že po čase za ním začala docházet i ostatní zvířata; medvědovi poradil, kde hledat lesní včely, vlkovi jak se skrýt ve stínu lesa, sněžnému králíkovi čím vystlat novou noru a užovce, kde je voda nejmokřejší. Jen samotář tygr o jeho rady nikdy příliš nestál a dál se nazdařbůh toulal tajgou.
Tak uběhla zima, po níž se prvními zelenými lístky přihlásilo jaro. Divoké husy zakroužily nad korunami stromů, vesele zakřičely na pozdrav. Když usedly na hladinu jezírka, hranostaj přihopkal ke břehu, usadil se na suché větvičce a hned: "Kmotřičky, povídejte, co nového ve světě? Kudy jste letěly, co jste cestou viděly?" Celý se chvěl nedočkavostí.
"Inu, ledaskam jsme zalétly, ledacos jsme zahlédly," začaly husy a hranostaj, ouška našpicovaná, zubatou tlamičku pootevřenou úžasem, jim dychtivě naslouchal. Nejraději si nechával vyprávět o velikém městě za lesy, s krásnými chrámy a paláci, jejichž střechy se lesknou zlatem, s ulicemi dlážděnými kamennou mozaikou, o městě plném barev, světel a nádhery. A tomu městu vládne ze zlatého trůnu veliký car, na hlavě korunu posázenou perlami a rubíny, že září jako slunce v červáncích a jako rosa po ránu, na ramenou má drahocenný plášť, vyšívaný zlatem a drahokamy a celá země před ním padá na kolena.
"Kéž bych všechnu tu nádheru jednou mohl spatřit na vlastní oči," sníval hranostaj. Jak rád by se procházel mramorovými sály, pod zlacenými baldachýny, pod věžemi zářícími do dáli jako slunce. Tolik toužil pohlédnout na velkého cara v zlatohlavu, alespoň na okamžik smět usednout na jeho trůn, alespoň okamžik smět vládnout světu.
A proč by to vlastně nebylo možné? Cožpak není nejlepší ze všech hranostajů? Není jeho zimní kožíšek nejbělejší ze všech a skvrna na ocásku tak černá, že jí není široko daleko rovno? Neposlouchají ho už dávno všechna zvířata? Zbývá tedy jenom zjistit, kudy se do carského města vlastně jde.
Ptal se divokých husí, ale ty létají vysoko pod oblaky a cestičky pozemských tvorů je příliš nezajímají. Ptal se lišky za ranního rozbřesku, ale ta nevěděla, ptal se hospodáře medvěda o polednách, ptal se vlka ve večerním soumraku, ale také nevěděli.
Až na to hranostaj konečně přišel - zeptá se tygra. Toulá se po širé zemi, z kraje do kraje za stády zvěře, zná mnoho cest, o nichž ostatní nemají ani potuchy.
Ovšem tygr na jeho otázku pouze líně mávl tlapou. "Co v carském městě?"
"Jsou tam široké ulice, veliké paláce a v nich truhly plné zlata."
"Aha," odfrkl si tygr. "A co stromy? Jsou tam také stromy?"
"Ne, ale zato jsou tam vysoké věže ze slonoviny se zlatými střechami."
"A je tam tráva, naše řeka, stříbrné vodopády, hvězdy a sobí stáda?"
"Ne!" odsekl hranostaj. "Ale uprostřed nádherného sálu tam sedí veliký car s korunou z rubínů a perel, přes ramena drahocenný plášť vyšívaný zlatem a vládne celému světu!"
"Světu možná," přimhouřil tygr oranžové oči, až z nich zbyly jen úzké štěrbinky, "ale nám tygrům určitě ne!" řekl, švihl ocasem a byl pryč.
"Hloupý tygr!" prskal hranostaj. "Ale jeho chyba! Až budu pánem celého světa, hned nařídím, aby všechny hloupé tygry vyhnali z mého lesa. Ze všech mých lesů! Zrovna tak to udělám!" dupl malou nožkou, až po ní v měkké půdě zůstal ďolíček. A dál chodil tajgou, spřádaje sen o ovládnutí světa.
Skončilo jaro, přešlo léto, uplynul sychravý podzim. Teprve uprostřed zimy mu však svitla jiskřička naděje. Tehdy totiž do kraje přišli muži odkudsi ze západu, kteří se celé dny toulali rozlehlými lesy. Hranostaje hned napadlo, že od někoho tak zcestovalého by se snad mohl dozvědět víc.
Tři dny kráčel v jejich stopách. Tři dny nedbal varování ostatních zvířat, která na něj z houštin, z korun stromů a úkrytů pod spadlými větvemi volala: "Uteč! Schovej se! Jsou to lovci! Uvidí tě, chytí a zabijí!"
Hranostaj však jejich varování nedbal. Cožpak není nejlepší z hranostajů? Nemá snad kožíšek nejbělejší a skvrnu na ocásku nejčernější ze všech? Cožpak jeho rady neposlouchají všechna zvířata? Jeho přece nemůžou chytit a zabít.
Hranostaj vzrušeně poskakoval po hromádce zmrzlého sněhu, aby na sebe upoutal pozornost. "Hej, vy tam! Kudy do carského města?"
Zpozorovali ho, chytili a strčili do proutěné klece k ostatním hranostajům.
A co bylo dál? Inu, nakonec se náš hranostaj do carského města přece jenom dostal - jako jeden z šestatřiceti hranostajů na límci carova slavnostního pláště, bohatě vyšívaného zlatem, drahokamy a perlami…

"Nebyla by tam ještě jedna," zeptal se Tygřík, aniž by se přitom namáhal otevřít oči.
"Byla, ale už doopravdy poslední."
"Tak sem s ní," zívl ospale.
A tak se zrodila naše třetí společná pohádka.


Příští týden s budete moci přečíst pohádku O tygrovi a malém losím telátku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ioannina ioannina | 27. října 2015 v 13:27 | Reagovat

A protože měl hranostaj kožíšek ze všech nejbělejší a skvrnu na ocásku nejčernější, dostal se na límci hned vedle carova ucha.
Car se pak celou dobu snažil přijít na to, co mu v tom uchu tak šumí. Tinnitus? :-)

2 Lex Lex | 27. října 2015 v 21:51 | Reagovat

Příště už poslední? :-( I když už se můžu těšit, jaké překvapení přijde potom. Že by další kolo Malfoyovských střípků?

3 KattyV KattyV | 28. října 2015 v 13:14 | Reagovat

Chraňme se našich přání, mohla by se nám splnit.Zradu jsem začala tušit přesně v okamžiku, kdy se před mým duševním zrakem objevil car, bohatě oděn v hermelínu. Jo, ty krásné černé štětičky, ty jsou...

4 Regi Regi | E-mail | Web | 30. října 2015 v 7:19 | Reagovat

[3]: Přesně na tohle jsem při čtení myslela taky.

5 JJ JJ | 31. října 2015 v 20:06 | Reagovat

Přesně, jak píše Katty - osud je zlomyslná potvora a naše přání plní tak, že si pak říkáme, jak jsme o tohle mohli stát - pokud ještě tedy můžeme něco říkat. Přemýšlím, jestli říct "dobře mu tak" anebo "chudák hranostaj"! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014