ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Osud nás popadl za límec

18. října 2015 v 20:53 | Tora |  Hotel u devíti koček

PROŽÍVÁME-LI DELŠÍ DOBU IDYLU, PŘESTANEME JI VNÍMAT, A OSUD BY NÁM PROKÁZAL NEOCENITELNOU SLUŽBU, KDYBY NÁS POPADL ZA LÍMEC A VYHODIL DOČASNĚ NA MRÁZ.
Doktor Vlach v Saturninovi.


Ano, ano, milí kočičí přátelé, nám tedy osud tuto neocenitelnou službu dopřál. Je pravda, že jsme ji nedocenili dodnes. Tak dlouho jsme si tu s Čendou a Tobiášem žili v utěšeném kočičím společenství, až nás ani nenapadlo, že by mohlo být jinak, natož hůře. Až musel dopadnout přímo catgranát, abychom si uvědomili, jak slastné a pohodové byly dny předtím. Tedy spíš před ním. Před Barnabášem Barbuchou běžícím, skákajícím, zakusujícím a vůbec, nepředvídatelně akčním.

To kotě je šílené. Nakráčelo si k nám středem, tedy středem průjezdu, přiňufalo se k NIM a dokonale si je omotalo kolem packy. Na nás hodilo opovržlivý pohled, syklo něco jako "tě péro, já su špicové konópek z Kapskýho" a zabralo nám postel. A od té chvíle už není nic, jak bývalo.

Ono nestačí, že když si hrajeme s Tobiášem na naší, podotýkám na NAŠÍ zahradě, tak najednou nemůžeme až za jahody. Tam zas pro změnu číhá další poblázněná kočka, co si myslí, že naším jediným zájmem jsou její tři nevycválaná koťata, která si nastěhovala do naší, opět podotýkám NAŠÍ hrací dílny. Jakmile ženu Tobiáše za jahody, žene najednou ona Tobiáše i mě zase zpět na dvorek. Takže kus zahrady zabrali squatteři, barák zabral ten šílenec a nám zbývá už jen dvůr, pavlač, průjezd a sklepy. No uznejte sami, že takhle nedopadli pomalu ani ti přísloveční sedláci u Chlumce, jako jsme dopadli my.

Čenda to neřeší. Od té doby, co se vrátil, mu narostlo sebevědomí. Když jsme si mu stěžovali, řekl nám něco v tom smyslu, že ať jsme rádi, že jsme rádi, a pokud se nám to nelíbí, ať si to jdeme zkusit ven za plot, že on by nám mohl povídat, co to znamená těžký život. Pak se zamyslel a šel radši za plot.

Kotě, co mu začali ONI říkat Barnabáš a my Barbucha jeden protivnej, je mazané jak sto čertů. Na NĚ hraje habaďůru, jaká je to úžasná, mazlivá a vůbec nejloztomijejší kočičta (fuj, ale to je JEJICH slovník, fakt!!) pod sluncem, ale nás řeže, kudy chodí. A pak se ONI diví, že mají doma atmosféru zhusta připomínající papiňák.

Jen si představte. Tobiáš leží v obýváku na koberci a podřimuje. Teda nepodřimuje, samozřejmě, dumá nad složitostí kočičích věcí a tak. V tom se přiřítí rozježená pruhovaná střela s radostí svítícíma očima, přejede ho, otočí na druhý bok, mezitím stihne mne srazit z JEJÍCH nohou, kde odpočívám, odrazem od Čendy strhne ze stolku vedle gauče vše, co se na něm nachází, ale protože při průletu přes gauč dokáže vrazit JÍ pusu čumákovku, je vše rázem zapomenuto a nikdo nevidí tři naprosto znechucené kočky.

Nebo. ONI, v zajetí představy, že u jídla se třeba skamarádíme, nám dávají večerní konzervičku všem čtyřem do kuchyně. Mimochodem - ten nový sežere úplně všechno a ještě s chutí, totálně nám tu kazí naši dlouhodobou výchovu a navíc k tomu je za to chválený, už to samo je na zabití, no ne? Ale abych se vrátila k tématu - představte si situaci: miska na lince, tři pod linkou na zemi. Na lince se samozřejmě cpe Barbucha, mlaská, hltá, jako by měl strach, že mu to snad někdo sežere či co. Pod linkou způsobně večeříme my ostatní. Barbucha ve své rozežranosti shltá svoji porci rychlostí blesku a pak se snaží vylízat všechny poslední zbytečky. Jak tak vylizuje misku, jedním okem si vyměřuje vzdálenost a nenápadně strká misku až na kraj linky. Miska po chvilce s velkým rachotem spadne mezi poklidně večeřící slušnou společnost, kterou způsobeným třeskem rozežene do všech koutů. Než se uklidní naše zjitřené nervy a my se odvážíme vrátit se zpět do jídelního koutu, najdeme všechny misky prázdné, ba vyblýskané do čista a ze sofa v kuchyni se nám pošklebuje naprosto přecpaný Barbušák. To, že pak ONA vytáhne další konzervičku a večeře přece jen v klidu proběhne, už fakt nic nezachrání.

A tak se já ptám: opravdu jsme zlobili tolik, že jsme si zasloužili toto?
Ještě, že ho ONI zatím drží doma, tak máme aspoň na dvoře a na verandě klid. Ale popravdě řečeno, cloumá mnou nedobrá předtucha, že není všem dnům konec...

No a to, že večerní konzervička už není pro každého jedna třetina z jedné, ale polovina ze dvou, to teda poměry zrovna nezachrání, protože je to vlastně jediná výhoda, kterou z celé té zapeklité situace máme. A sami musíte uznat, že zas tak velká výhra to vskutku není...



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 KattyV KattyV | 18. října 2015 v 21:03 | Reagovat

Ha,já musela vybrat tenhle kousek, protože takovou neřízenou střelu právě máme doma. Nebohá Kájinka se nestačí divit.
Popsala jsi to naprosto dokonale. S tím drobným rozdílem, že naše kotě jí zatím nevyžírá misku. Kájinka žere jen granule a jemu ty dospělácké nechutnají. :-D

2 Tora Tora | 19. října 2015 v 17:02 | Reagovat

[1]:
Jo, milá Katty, opatřit si kotě, to je lepší, než si opatřit novou televizi. Tedy z pohledu člověka, že. Pohled původních koček bývá zhusta naprosto odlišný...

3 Regi Regi | E-mail | Web | 19. října 2015 v 20:14 | Reagovat

Toro, tvoje kočky umí zlomky!!!
No, naše Číča je jen jedna, ale když k nám onehdy přišlo malé kotě s úmyslem se v jejím domě usadit, důrazně mu vysvětlila, že v JEJÍM domě je místo jen pro jednu kočku. Kotě pochopilo a odstěhovalo se o dům dál, kde měli kočku s koťaty. A tam se nechalo adoptovat.

4 Kitti Kitti | 23. října 2015 v 23:12 | Reagovat

Jeee Katty, ty máš kotě? a co je to za kouska? taky nějaké špicové konópek? přiznej barvu... a jak a to snáší Samík? Doufám, že je v pořádku.

5 KattyV KattyV | 24. října 2015 v 12:50 | Reagovat

[4]: Samík už bohužel nic nesnáší, protože se nevrátil. Mohu jen doufat, že proto, že ho někdo ukradl a odvezl někam daleko :-(
Proto jsme taky to šílené stvoření pořídili. Aby nám i Kájince nebylo smutno. Ona tvrdí, že jí tady samotné bylo úplně skvěle, ale já vím své. Sice malému při každé příležitosti vyžere jeho mističku (kotěcí granulky jsou prý o hodně lepší, aby ne, při té ceně), ale jinak se chová poměrně tolerantně. Když jí malej skáče na záda už moc dlouho, dá mu pár facek, ale jinak ho víceméně ignoruje.
Malej se jmenuje Frodo, je to maiňák, bílé bříško a tlapky, skoro černá záda, na bocích stříbřitě pruhovaný. V necelých třech měsících má skoro dvě kila, což je div, protože se neustále řítí prostorem jako torpédo. Měl by z něho časem vyrůst pěkný důstojný Pan kocour, ale zatím to vypadá na dokonalého poděsa :-D

6 Martian Martian | 1. prosince 2015 v 13:54 | Reagovat

A čemu se divíte, s takovým jménem? Všichni přece z knížky víme, že Barbucha je strašné strašidlo… :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014