ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Tajná řeč skřepaslíků

4. října 2015 v 0:01 | Tora

Už jsou tady zas! Skřepaslíci jedni zákeřní. Chudák Rozárka s jedním z nich svede lítý boj.



Zase prý za to můžu já, A přitom to vůbec není pravda. Může za to ONA. Protože neumí spát jako normální kočka, v klidu, ale pořád se vrtí. Tuhle mne zase peřinobití odeslalo do podpalubí. Byla vlahá téměř letní noc - považte, takhle začátkem května! No a když už mne tedy v té krásné teplé noci takhle nemilosrdně probrala, tak jsem se rozhodla, že si tu hebounkou černou tmu pořádně užiju. S Čendou tentokrát nic nebylo - usídlil se prozřetelně mezi NIMI, tudíž jej peřinové tsunami nezasáhlo. Tobíš jen proloupl jedno oko a přikryl si hlavu packou. Je s ním houby zábava, začíná nám nějak dědkovatět, chlapec.

Nevadí, však já si vystačím. Potichoučku jsem seběhla po schodech dolů. Já jsem totiž jemná dáma, nedusám po schodech jak stádo slonů, jako ti nechcijmenovat dva. Chtěla jsem ven, ale ouha, okno zavřené, dveře zavřené, no tak nic, zabavím se jinak. Mezi námi - nechápu, proč bychom nemohli chodit v noci ven - teprve v noci je to zábava. Ale ONI ne. Jsou v noci slepí jak patrony, bez pomocných světélek si ani neškrtnou. A tak nechtějí pouštět v noci ven ani nás, zbabělci.

Tak co tu máme za zábavu pro malé roztomilé kočičky? Koulodráha, pcha, ta je dobrá tak pro lenošné kocoury typu Tobiáše. Škrábadlo mne nebaví, nemám po něm koho honit. Skřepaslíci jsou ukrytí v kuchyni, tam se na ně nedostanu. Podniknu tedy výstup po knihovně - to normálně ONI moc rádi nevidí, ale teď vidí houby, tak já můžu.

Hú, pod sofa v kuchyni je to bezpečnější, nelítají kolem žádné neidentifikovatelné létající objekty... no snad si ty knížky ráno zase srovnaj a tu vázičku beztak nakřápl už ten vánoční stromeček.

Co to bylo? Odkud to znělo? Plížím se za zvukem. Z kuchyně zřejmě utekl nějaký skřepaslík. Ještě že tu jsem, čilá a připravená k činu. Všechno zachráním, nebojte se nic! Ten zvuk jde z její tašky, co si každý den ráno sbalí a odnáší někam pryč a odpoledne nám v ní nosí všelijaké pamlsky. Že se ti hnusní skřepaslíci vydali na pajtl do JEJÍ kabelky a chtějí nám sežrat naše dobroty?!? To vám ale neprojde, hnusajzlíci! Vrhla jsem se na tašku a pustila se do řeže. Nejúčinnější druh boje, jak jsem posléze zjistila, bylo naprosté zašlapání skřepaslíků do země. Šlapala jsem a šlapala, až jsem toho upípaného skřepaslíka umlčela. Boj mě dočista vyčerpal. Ani jsem nešla zpátky do svého pelíšku, upadla jsem na sofa v kuchyni a usnula. Ale co to? Netrvalo dlouho a skřepaslík znovu ožil a začal znovu zlobit. Druhé kolo boje bylo kratší, už jsem věděla, jak na něj. Konečně ztichl nadobro a já se probudila ráno do růžovoučka vyspalá a skvěle naladěná. Nic totiž nezlepší náladu tak, jako vítězně vyhraná bitva.

ONA již byla pryč, i s taškou, kde zůstal zabitý skřepaslík. No, ten už jí neublíží. Den uběhl rychle a ONA byla najednou už zase zpátky doma. Ještě ani nehodila tašku na poličku a už volala na NĚJ: "Představ si, u nás doma snad straší, nebo co. Kolegyně v práci se mně ptala, co se u nás v noci dělo? Prý ode mne dostala o půl dvanácté v noci asi deset a ve dvě ráno dalších sedm esemesek... vždycky se stejným textem. Ukazovala mi je - v prvních stálo: Goingohoing a v druhých Zazáčay... No rozumíš tomu? Kolegyně se smála, přišla na to až ráno, a strávila prý veselou snídani vymýšlením, co to má znamenat... zda jsem se dala na dopisování s nějakým cizincem, nebo nějaká tajná řeč, nebo zda jsem ve spolku My všichni jsme gogo... nakonec prý u nich zvítězil názor, že doma asi máme nějakého domácího skřítka hospodáříčka. Ujistila jsem ji, že žádného skřítka nemáme a fakt nevím, co to má znamenat. Asi se mi zbláznil mobil." ONA vytahuje z tašky poraženého skřepaslíka a ukazuje jej JEMU. Pak její zrak padne na malou, černobílou kočičku, která se nenápadně plíží pryč a vůbec při tom nedupe a v očích jí prokmitne záblesk poznání...

Kdo to mohl vědět, že zbabělec skřepaslík volá o pomoc až kdoví kam? Můžu já snad za to, že ONA má kolegyni v seznamu adres na prvním místě a skřepaslík to vzal v seznamu odshora a volal o pomoc právě jejího skřepaslíka? A proč se mně ptá, kam ještě jsem to všude poslala? Já? Ať se zeptá toho svýho hloupýho zbabělýho skřepaslíka, ne? Já se o pomoc nikde neprosila, já to zvládla sama, přece.

Ale kdybyste někdo čirou náhodou věděl, co ten její skřepaslík tomu druhému tak naléhavě psal, přeložte JÍ to, prosím...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 KattyV KattyV | Web | 4. října 2015 v 19:15 | Reagovat

Rozárka je neobyčejně šikovná kočka. Umlátit skřepaslíka až tak, že musí volat o pomoc. Pomoc potřebuji i já - v boji s neovladatelným smíchem. :D :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014