ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Budovatelé posmrtné slávy

19. listopadu 2015 v 0:01 | JJ |  Věda ve sto slovech


Střípky a klípky nejen o fyzicích, tentokrát na téma: Nohy na ramenou




Úvodní poznámka:
1729, dva roky po smrti Isaaca Newtona, Londýn
Osoby a obsazení:
Kateřina Conduittová, roz. Bartonová, Newtonova neteř
John Conduitt, její manžel
Alexander Pope, dvorní Newtonův opěvovatel, autor řady oslavných veršů

Drabble:
"Zařízeno!" zvolal Pope, "první anglický překlad Principií vytištěn! Halley napsal místo předmluvy oslavnou báseň."
"Báječné! Máš epitaf na náhrobek?" otázal se Conduitt.
"Tak dlouho přírodu a zákon její noci šero krylo, až řekl Bůh: "Budiž Newton!" a vše se rázem vyjasnilo."
"To je slabé. Patos do toho! Oslav jeho ducha a mysl!"
"Muži, není sedm set liber za náhrobek příliš?"
"Kateřino, strýčkovu památku nelze měřit penězi. Mimochodem, na slavnostním odhalení potřebuji objasnit, proč byl tak geniální. Drahá, nevzpomeneš si na bonmot, který strýček řekl? Anebo mohl říct?"
"Jestliže jsem viděl dále, bylo to proto, že jsem stál na ramenou obrů."

Závěrečná poznámka:
K tomu náhrobku: stál sedm set liber, chudým v rodné farnosti Isaaca Newtona věnovali dvacet.
Ještě taky nechali namalovat oslavný obraz, dokončen byl o tři roky později.
Výrok se Newtonovi připisuje, ale nevím, jestli ho řekl, anebo jen mohl říci.
Z příběhu plyne poučení, že nestačí být geniální, ale pro zápis do dějin je třeba mít i kvalitní public relations.



zpět ooOoo dál
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ioannina ioannina | 19. listopadu 2015 v 0:21 | Reagovat

Miluju ten kousek o ramenech obrů.
Původem by měl být z 12. století od jistého Bernarda ze Chratres, ale platí furt.

2 Martian Martian | 19. listopadu 2015 v 8:03 | Reagovat

Ještě z toho plyne ponaučení, že člověk by si měl celý život dávat pozor na pusu, protože neví, co z jeho výroků mu jednou někdo nechá vytesat na náhrobek… :-D

3 JJ JJ | 19. listopadu 2015 v 8:47 | Reagovat

[1]: Díky, Io. Dohledat pravého původce výroku - klobouk dolů!

[2]: Martian, jestli si není potřeba dávat pozor taky na to, co ti tvoji následovníci přisoudí. Anebo mohou přisoudit :-) . No, ze všeho nejméně ráda bych tam jednou měla svá poslední slova, třeba: "Nebezpečné? Nesmysl! Dělala jsem to už dvakrát a nikdy se mi nic nestalo!" :-D

4 ioannina ioannina | 19. listopadu 2015 v 13:10 | Reagovat

[3]: Ono není vyloučený, že to i ten Bernard zparafrázoval, ale tomu 12. století už věřím víc - byla to doba, kdy se všechny argumenty zaštiťovaly "autoritou" (musím vysvětlovat?), ale kdy se zároveň začaly objevovat nový věci. (Znáte můj názor na temnej, nevzdělanej středověk, žejo?) Takže ten výrok v původním smyslu mohl znamenat něco jako "jo, je to naprosto nevídaný a přelomový, ale nejsem ani heretik, ani blázen - ono to opravdu vyplývá z toho Aristotela, když ho domyslíte do důsledků".

5 JJ JJ | 19. listopadu 2015 v 16:32 | Reagovat

[4]: Odvolání se k autoritě vysvětlovat nemusíš (řada lidí to používá dodnes, i když asi ne tak promakaně). Tak, jak to píšeš, dává Bernardův výrok naprosto jasný a dobrý smysl.
Newton to tedy zjevně obšlehl, a ještě tomu prý dal ironický náboj - on ho Hook obvinil, že prý si do knihy o optice půjčil nějaké jeho (Hookovy) idee. A Hook prý byl velmi malé postavy. ;-) Četla jsem to v knížce jedné historičky, jmenovala se tuším Patricia Fara, tak jí budu věřit - osobně jsem u toho nebyla 8-) .

6 ioannina ioannina | 19. listopadu 2015 v 17:25 | Reagovat

[5]: To právě miluju na akademický obci - funkční nástroje přetrvávají klidně tisíciletí, a zároveň se permanentně zkouší hranice možnýho.

Jó, legrácky na mrňousy! To si tak matně vzpomínám na větu z učebnic latinské syntaxe - Trpaslík nebude velký, ani kdyby se postavil na kopec. A na výrok mého drahého Cicerona: Kdopak mi přivázal mého zetě k mečíčku?

7 Tora Tora | 19. listopadu 2015 v 19:23 | Reagovat

Ráda jsem si to drabble připomněla. Je skvělé.

8 JJ JJ | 19. listopadu 2015 v 21:02 | Reagovat

[7]: Díky, Toro, chvála vždycky potěší :-) .

[6]: Kdopak mi přivázal mého zetě k mečíčku? Tak to mne odrovnalo poměrně na dlouho. :-D Ten ho asi zrovna nemiloval. 8-)
Ad hranice nemožného - člověk by si myslel, že nejde vrátit čas. Kolega Pavel mne dneska přesvědčil o opaku. Mezi dvěma válci měl v nádobě jar. Do něj kápl temperu. Udělalo to takovou pěknou kuličku - šišatičku. Otočil válci tři otáčky doprava a kulička se rozmázla v elegantní spirálu. Otočil válci tři otáčky doleva a spirála se složila zase v kuličku. No čuměla jsem jak jojo...

9 ioannina ioannina | 19. listopadu 2015 v 21:38 | Reagovat

[8]: Nemiloval, nemiloval. Tehdy frčely v nejvyšších kruzích politický sňatky a Cicero měl osobní výhrady vůči všem třem manželům své milované dcery. Však ji taky pokaždý provdal jen "na volno", ne "postaru", aby ji nevyvázal ze svého rodu. (A dvakrát ji rozvedl a potřetí, když už to vypadalo na rodinný štěstí, tak jim milá Tullie umřela při porodu.)
Zato se synem měl jen a jenom kříž, syn se mu děsně spustil. Ožrala, hráč...

To s těmi válci chci vidět!!! A pak mi to vysvětlíš. :D

10 Regi a KattyV Regi a KattyV | 20. listopadu 2015 v 7:39 | Reagovat

To se nám tady rozvinula hezká vědecká debat. Už samo drabble je povedené, ale komentáře jsou dobrý bonus.

"Nebezpečné? Nesmysl! Dělala jsem to už dvakrát a nikdy se mi nic nestalo!" :-D :-D

(Já nejsem tak vtipná, myslím, že mně by se tam líbilo mít: Otoč se tváří ke slunci a všechny stíny ti padnou za hlavu.)

[8]: To s těmi válci je vážně zajímavé. Od tebe se, JJ, vždycky dozví nějakou tu zvláštnost z kruhů vědeckých. To prostě miluju. :-P

11 JJ JJ | 20. listopadu 2015 v 9:29 | Reagovat

[9]: Hmmm, to nebude asi jednoduché vysvětlování. Lámu si s tím hlavu od včerejška a pořád ještě úplně nevím. Ale zkusím to domyslet.
Tak on byl Cicero vlastně dost k politování. Holt moc a sláva vždycky není všecko, aspoň já to tak beru.

[10]: Katty, to je krásný nápis. Je z něho vidět, jaká jsi nezdolná optimistka. Moc se mi to líbí - proč ne? :-)

12 Tora Tora | 20. listopadu 2015 v 20:08 | Reagovat

[8]: jé to bych taky chtěla vidět - jak mají být ty válce? jaký válce? Jar a temperu dodám, dodej válce a jdem pokusovat! Pokoušet! Pokusničit teda!

13 ioannina ioannina | 20. listopadu 2015 v 22:40 | Reagovat

[11]: Cicero byl člověk odnikud, přišel do Říma odněkud z lontu, vlastníma silama se vypracoval na rétorskou špičku (to tehdy znamenalo "nejlepší obhájce" a bylo to nezbytný pro vstup do politiky - člověk musel být dobrej řečník, aby se v těch volbách dokázal prosadit, a musel být známej, aby se vůbec dopracoval na volitelný místo; systém byl obdobnej dnešní volbě americkýho prezidenta), stal se konzulem (velmi dlouhá a těžká cesta pro člověka z neznámýho rodu), v době svýho konzulátu úspěšně vyřešil krizi, která hrozila přerůst v občanskou válku, ovšem v rámci toho dal popravit šest občanů bez soudu (k čemuž měl pravomoc od senátu), což mu následně bylo přičítáno k tíži. Od té doby byl politicky ještě opatrnější (uvědomoval si, že za sebou nemá žádnou silnou kliku bratranců). Přidal se k Pompeiovi, protože sdílel jeho vidění světa, a Pompeius skončil v Africe Caesarovi pro radost. Cicero mluvil proti ožralovi a neschopovi (a Caesarovu oblíbenci) Marku Antoniovi, protože viděl, že Caesar ještě ujde, ale Antonius je děsnej průser, a to mu nakonec srazilo vaz, jakmile vznikl druhej triumvirát (Octavianus, Antonius, Lepidus), prosadil si ho Antonius na proskripční seznam, dal ho zabít a jeho ruce, dle legendy, přitlouct na vrata senátu.
Takže takhle to bylo s tou mocí a slávou.

Až budete pokus-ničit, řekněte! Jdu s váma! Dodám jar.

14 JJ JJ | 21. listopadu 2015 v 20:55 | Reagovat

Io, díky moc za přednášku. Fascinuje mne, jak to umíš na požádání krásně vysypat :D . Takhle to mám na zlatém tácu a nemusím si nikde nic hledat, dík moc.

[12]: [13]: Děvčata, obávám se, že nepotřebujeme ani tak jar, jako něco jiného. Kolega je totiž takový přírodní fénomén, že některé experimenty po něm zopakovat nejdou (jestli tam má nějakou pojistku čičo, aby ho všichni nekopírovali, anebo má jen zlaté ruce na rozdíl od jiných, méně šikovných...). Takže se vsadím, že když si to postavíme na koleně, fungovat to nebude. ALE! Potřebujeme jednu čokoládu značky Gejša. Za tu nám tu aparaturu půjčí, znám jeho slabé stránky :-D .

Mimochodem, jestli chcete opravdu dělat pokusy, tak cca 17.12. bude u nás Fyzikální kavárna, kde budou všichni zájemci o experimenty srdečně vítání. Až to bude jisté, odkaz pošlu.

15 Regi Regi | E-mail | Web | 23. listopadu 2015 v 8:13 | Reagovat

Jejda! Než jsem stihla napsat komentář, tady se přímo vědecky diskutovalo!
JJ, mám ti vyřídit poklonu od Honzy. Tvé drabblíky čte a (na rozdíl od mých :-?)ho zaujaly tak, že připustil, že snad možná někdy dokonce spáchá i komentář!

16 JJ JJ | 23. listopadu 2015 v 20:36 | Reagovat

[15]: Regi, pozdravuj moc Honzu, že děkuji (a dmu se pýchou). Pokud spáchá komentář, budu moc ráda.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014