ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Hra na hledače pokladů

8. listopadu 2015 v 0:01 | Tora

Když vyrazí na lov kočka, nemá s tím žádné dlouhé přípravy. Zkoukne drápky, nastraží ušiska, natáhne čumáčkem vzduch a pak už je to jen otázka správného načasování.



Když vyráží na lov ONI, je s tím naopak příprav mnoho. Debatovali jsme o tom s Tobíšem a Čendou už několikrát a shodli jsme se na tom, že JEJICH lovy je nutno rozlišovat na dva druhy. První lov je zřejmě přípravný. To se ONI ztrácí z domu na celé dny, s sebou si neberou nic moc, jen malou příruční tašku, klíče, ty malé upípané skřepaslíky a tak. Přípravný lov je ale asi dost náročný, protože přesto, že domů nic nedonesou, chodí unavení a nebývá pak s NIMI skoro žádná legrace. Praští s sebou poté povětšinou na sedačku a od nás chtějí klid, cha.

Pravý lov bývá zábavnější. Poznáme ho tak, že ONI po domě začnou hledat velké tašky, vysypávají z nich námi uschované propriety, popřípadě z nich vysypou bez milosti i nás, pak nás zavřou doma a odjedou. Načež my slastně pochrupáváme v předtuše dobrot, kterými nás po vydařeném lovu zahrnou.

Když přijeli z pořádného lovu naposled, bylo to všechno tak trochu jinak. Což o to, tašky plné dovezli, to ano. První zádrhel však byl už v tom, že plné tašky odložili hned v předsíni a přestali si jich všímat. Normálně je nosí do kuchyně, vyndávají vše na stůl, kde jsou všechny úlovky podrobeny přísné celní kontrole, zda nám vůbec mohou přes práh, a teprve po našem schválení jsou úlovky uklízeny do spíže a lednice. Celní stráž čekala v pohotovosti v kuchyni na stole jako vždycky, a ono nic. ONI vtrhli do kuchyně s prázdnýma rukama a začali po ní šmejdit, jako by v ní byli poprvé. Hleděli jsme na NĚ udivenýma očima a poslouchali jejich konverzaci, kterou jsme, jako obvykle, moc nechápali.
"Prosím tě, a nechalas ho přesně kde?"

"No to kdybych věděla, tak ho teď asi nehledám, ne?"
"A kam ho dáváš jindy?"
"No přece sem, na tu skleněnou dózu, vždycky..."
"A proč sis ho nevzala, než jsme jeli na nákup"?
"Jéžiš to jsou mi otázky, proč asi... jsem zapomněla, ne, asi. To je vždycky honem honem, to se musí hned, jako by ti u zadku střelili, tak jsem ho zapomněla, no!"
"A proč sis ho vůbec sundávala?"
"Bože můj, opatruj mě, ať ho nezastřelím nebo neuškrtím nebo neutluču!!! Neptej se furt a hledej, někde tu musí být!"

Po této výměně informaci oba jak na povel klekli na zem a začali odstraňovat dolní zábrany pod kuchyňskou linkou, svítit baterkou do všech škvír a vůbec, začali hrát úžasnou hru na hledače pokladů. Chvíli jsme strnule zírali na to porušení běžných zvyklostí, ale pak jsme se s chutí přidali. První zmizel v díře pod linkou Barbucha. Když jsme se tam nasoukali i my ostatní, povzdechla si ONA, že takhle tedy opravdu najde tak akorát prd a čtyři oříšky a ne to, co hledá. ON mezi tím šmejdil na druhé straně kuchyně, kde skloněn hledal za ledničkou. Barbucha, který vše považuje za hru pro jeho potěšení, vyjel zpoza linky a plynule přes židli a stůl přeskočil až na jeho záda, načež se okamžitě ocitl v poloze vismo, neboť brzdné drápky udělaly s JEHO zády svoje a ON s osmi šrámy přes celá záda vztekle poskakoval bolestí po kuchyni, zatímco na jeho podolku visel Barbucha, šťastný, že se konečně něco děje. Co bylo s podivem, ani po tomto extempore hra nebyla ukončena, jak běžně při takových okolnostech bývá. Barbucha byl setřepán a pokračovalo se dál. Povím vám, byla to dobrá hra. Když byla kuchyň převrácená téměř vzhůru nohama, chtěli jsme pokračovat v obýváku, ale ONI se tvrdohlavě drželi kuchyně a pořád dokola všude svítili, zametali, vymetali a šťourali. Nakonec si začali tak nějak podivně prohlížet nás a zase jsme jim moc nerozuměli.

"Myslíš..." pravila potichu ONA.
"Že ho někdo z nich sežral? No nevím, snad nejsou blbí, ne?"
"A co když jo, co budeme dělat? Pojedeme s nimi na rentgen?"
JEHO polilo horko. Představa, jak vezou na rentgen v autě celou čtyřku zpívajících kočičáků, mu zatměla zrak.
"Ježíšikriste, to snad ne? To by mělo při nejhorším projít, ne?"
To zas polilo horko JI. Její bujná fantazie před ní postavila obraz, na němž pobíhá se sítem po zahradě a prohledává všechny bobky.
"Blbost, nic nesežrali, to bude někde taky, určitě to shodili a hráli s tím fotbal, kdoví kam to až zakopli, v kuchyni to není, bude to jinde!"
A tak se hledání rozšířilo až do předsíně.

Řeknu vám to asi takhle. Kdyby dodrželi stávající a platné, léty prověřené postupy, a donesli ty tašky s úlovky do kuchyně rovnou, jako to dělají vždycky, mohli si té blýskavé věcičky na rohožce v předsíni všimnout hned. Ale protože na ni postavili tu úplně největší tašku, strávili hezké odpoledne převracením kuchyně naruby.

Poté, co ON zvedl tu tašku s tím, že prvně udělá v předsíni místo, aby se dala prohledat, vydala ONA takový zvuk, že jsme raděj všichni zajeli do našeho oblíbeného úkrytu v kuchyni pod sofa. Jediný Barbucha, kterého hned tak nějaký zvuk nerozhází, se vrhl po té blyštivé věci, co se objevila pod taškou. ONA se však střelhbitě shýbla (to byste do NÍ neřekli, co, no my taky koukali jak vrány) a vydrápla mu ji přesně před nosem.
"Je tady, je tady, mám ho, mám ho!"
ON upustil tašku zpátky na zem a strnule zíral.
"Chceš mi říct, že zatímco jsme převraceli kuchyň, celou dobu ležel v předsíni pod taškou, kterou jsme na něj postavili?"

Má výdrž, chlapec. Nešvihlo to s ním. Vydýchal to a za chvíli začal nosit tašky do kuchyně, kde už opět na stole čekala připravená celní stráž. Všechny úlovky byly schváleny a do svých úkrytů ve spíži a v ledničce je dávala rozesmátá ONA, jíž se už opět na levém prsteníku blýskal snubní prstýnek. Ten, který si ráno sundala před zpracováváním těsta a položila na kuchyňskou linku...


Ale tentokrát opravdu nikomu neprozradíme, kdo ten prstýnek dopinkal až do předsíně na rohožku. Ať už to byl kdokoliv, připravil nám i JIM jedno velmi nezapomenutelné odpoledne...



 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ioannina ioannina | 8. listopadu 2015 v 1:38 | Reagovat

Koukám, kočky, že si s NIMI užijete občas pěknou legraci. (Hlavně Barbucha.)

2 KattyV KattyV | 8. listopadu 2015 v 9:11 | Reagovat

ONI jsou divný, viďte milé kočky. Tolik povyku pro takovou malou blýskavou věcičku. Jen tak přemýšlím. Bylo by to opravdu vidět rentgenem?

3 Regi Regi | E-mail | Web | 8. listopadu 2015 v 19:16 | Reagovat

Rentgen... V létě začala naše Číča kulhat a veterinář jí udělal rentgen. V narkóze, samozřejmě. Když si tu částku vytaženou z peněženky vynásobím počtem koček v tvém hotelu, říkám si, že bych snad ten prstýnek oželela. ;-). Ale při čtení jsem se ukrutně bavila.

4 Tora Tora | 8. listopadu 2015 v 21:59 | Reagovat

Děkui ámy, že jste nás tak moc politovaly. Je mi jasné, že na vás je spolehnutí :)

5 Tora Tora | 8. listopadu 2015 v 22:01 | Reagovat

[4]: Dámy, samosebou, pardon pardon :)

6 JJ JJ | 9. listopadu 2015 v 23:35 | Reagovat

[3]: Bylo :) . Zlato je velmi kontrastní :) .
[5]: Toro, padala jsem smíchy. Ale neboj, nejsi v tom sama. Mně se taky povedl s prstýnkem zápich. Když byli kluci malí, postrádala jsem jednou v zimě prstýnek. Měla jsem dojem, že jsem ho naposledy viděla v koupelně, tak jsme ji s mužem otočili naruby. A nic. Druhý den jsem připravila kočár na procházku, a protože mrzlo, stejně jak včera jsem si nasadila rukavice. A vtom cítím, jak se mi něco navléklo na prst. A on tam na mne čekal prstýnek od včerejší procházky...

7 Martian Martian | 1. prosince 2015 v 13:03 | Reagovat

No, třeba předtím kočičí osazenstvo tajně zhlédlo Pána prstenů a preventivně se rozhodlo uchránit vás dalších možných pohrom… :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014