ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Kapitola čtyřicátá druhá: Don Oíche úd I mBeithil (That Night in Bethlehem) - dokončení

20. listopadu 2015 v 0:03 | Richenza |  Bless the Child: Kniha čtvrtá - BÍLÝ JEZDEC
Doupě; téhož dne

Druhý vánoční svátek se celá rozvětvená rodina sešla v Doupěti. Na návštěvu dorazili dokonce i Percy a Audrey s oběma holčičkami, Lucy a Molly. Obě, stejně jako Lily a Georgeova Roxanne okamžitě začaly obdivovat Ronova dvojčata, Carwen a Rhonwen.
Carys se dmula pýchou, stejně jako Molly, která šťastně pobíhala okolo rodiny, jež zahrnovala už dvacet sedm členů, z toho čtrnáct dětí. Vlastně patnáct, protože George na sváteční oběd přivedl překvapení - malou zrzku, kterou představil jako dceru Freda.


Molly vytřeštila oči a neudržela kouzlo, kterým přenášela na stůl sadu svátečních talířů.
"Georgi?! Angelino?!"
"Dobrý den, paní Weasleyová," špitla dívenka, ale to už ji Molly popadla a sevřela do náručí, nevšímajíc si rozbitých talířů. "Babičko, děvče, jsem tvoje babička," utírala si rukávem oči. "Ukaž se mi? Jsi celý Fred."
"Myslíte?" usmála se holčička šťastně. "Můžu vám s tím pomoct?"
"Mně je ale taky trochu podobná," podotkl George a vysloužil si přísný pohled své ženy i matky. "Já jsem u toho nebyl," zvedl hned ruce nahoru. "To Fred."
"Neříkej, že se ti tvůj bratr nesvěřil!" začala zvyšovat hlas Molly. "Vždycky jste všechno dělali spolu!"
"Všechno ne," bránil se George. "U tohohle jsem fakt nebyl."
"Jak dlouho to víš, Georgi Gideone Prewette Weasley!" Mollyin hlas Harrymu připomněl huláka, a nejspíš nejen jemu, protože dokonce i Ron se přikrčil. Ačkoli ten v tom byl opravdu nevinně.
"Od soboty," odpověděla místo něj Angelina. "V neděli byla u nás. Promluvit si s tatínkem."
"Kdyby byl živý, tak ho přetrhnu jak hada! Má štěstí!"
Harry spolknul poznámku, že to až takové štěstí není. Ostatně možná bylo opravdu lepší být mrtvý, než čelit zuřící Molly.
"Ale měl jsi to vědět už dávno!" nehodlala se uklidnit Molly. "Jak vlastně žiješ, drahoušku?" změnila okamžitě tón, když se otáčela ke své nové vnučce. "Ty talíře nech být, Ginny, postarej se o to, prosím, Pippa ti říkají, ano? A já pro tebe nemám žádné dárky," začala opět zvyšovat hlas, a zároveň se otočila k Georgeovi. "Od soboty? A teď je co? Broučku, pojď ke stolu, určitě máš hlad. Jak jsi mohl, Georgi!"
"Skutečně jsi nic nevěděl, Georgi? Chudinka, určitě žila v bídě, když vyrůstala bez otce," přidal se Percy mravokárným hlasem.
"Neměly jsme se špatně. Mamka vždycky měla práci," zvedla Pippa hrdě hlavu.
"A co dělá maminka?" naklonil se k ní Percy.
"Prodavačku," vypjala se hrdě Pippa, jako by každého vyzývala, aby to začal kritizovat.
"To je zajímavé, Pippo. V mudlovském obchodě? Mohl bych se za ní jít někdy podívat? Já jsem Arthur, tvůj dědeček."
"Těší mě," odpověděla způsobně dívenka. "Určitě ano. Ale na tom není nic zajímavýho. Dělá v supermarketu."
"V supermarketu?" zopakoval nadšeně Arthur Weasley. "To je úžasné! Moc rád tvoji maminku poznám! Superprodavačka, Fred měl vždycky dobrý vkus!"
"Jistě," ušklíbla se Angelina. "Už jsem ho za to taky pochválila."
"Omlouvám se, Angelino," zarazil se Arthur, "nedošlo mi… Pippo, abys věděla, tak Angelina a tvůj tatínek-"
"Já vím," přikývla rychle Pippa. "Proto asi řekl mámě falešný jméno."
"Nikdy mě nenapadlo, že by z té jediné diskotéky mohlo být takové překvapení," podotkl tiše George. "Ale mám z tebe radost, Pippo. Opravdu."
"Takže jsi to věděl!" otočily se k němu najednou Angelina i Molly.
"Nevěděl," bránil se George. "Jen-"
"To už nezamluvíš, brácho," chytil ho kolem ramen Ron. "Pojď na chvíli nahoru, než se ženský zklidněj."
Harry se přidal k nim, následován i ostatními švagry. Po několika okamžicích přišli do Ginniny bývalé ložnice i Percy s Arthurem.
"Konečně ticho," hodil sebou Ron do jednoho z proutěných křesílek. "Hele, Georgi, proč jsi to vlastně mamce neřekl dřív?"
"Nestál jsem o huláka. Docela mi stačila Angelina."
"Nesla to těžko?" zeptal se Bill. "Nejdřív jsem si to neuvědomil, ale ona před tebou opravdu chodila s Fredem."
"Vlastně se zlobí víc na něj. Jenže se jí nemůžu divit, že se jí to trochu míchá dohromady. Takže se mnou chvíli moc nemluvila, než si to všechno srovnala. Ale už je to dobrý."
"Jenže ty ses opravdu měl po smrti Freda zajímat o to, jestli dívka, s kterou…" zarazil se ve svém proslovu Percy.
"Ještě ty začínej… před tím jsme sem utekli," utrhnul se Ron.
"To nic nemění na tom, že je to pravda!" oponoval dotčeně Percy.
"Jo, je. Jenže mě nenapadlo, že byl tak nezodpovědný, že si upletl děcko. Když chodil s Angelinou. Jenže to mamce nevysvětlím. A počkej, až zjistí, v jak chudým prostředí Pippa vyrůstala, zatímco já… Má pravdu," pronesl temně a posadil se na bývalou Ginninu postel. Harry si všiml, že byla překrytá stejným přehozem jako v dobách, kdy tu spolu žili.
Posadil se na zem mezi ně. "Georgi, to jsi opravdu nemohl vědět. Mě by to taky nenapadlo."
"Tebe to napadlo," zavrtěl přísně hlavou Percy. "I když to není nic, čím by ses měl chlubit, Harry, a i když ses k tomu nikdy nepřiznal, tak ses přinejmenším-"
"Percy," přerušil ho vážně Ron, "sklapni. Harry přece-" Tentokrát se zarazil Ron.
"Nikdy jsem to neschvaloval, to samozřejmě ne, Harry, ale to, že ses o syna postaral, je správné. Asi to bylo to nejlepší, co jsi mohl udělat."
"Pokud to není všechno úplně jinak," podotkl George a pátravě pozoroval Harryho reakci.
Harry mlčel. Přitakat Percymu a kajícně se přiznat k otcovství svého bratrance se mu rozhodně nechtělo; neměl ve zvyku lhát. Pravdu říct také nemohl. A George navíc něco očividně začínal tušit.
"Jak jinak, Georgi?" nedal se vyvést z konceptu Percy. "Tohle je přece jasné. To, že o tom nehovoříme, na věci nic nemění. Ty si ale udělej pořádek ve svých záležitostech. Nepochopím, jak někdo s tak…velkorysým vztahem k pořádku, jako máš ty, může být zástupcem ředitelky Bradavic. Pokud by tě to ostatně zajímalo, měl bych několik nápadů na zlepšení organizace výuky, jak jsem ti ostatně už navrhoval."
"Můj vztah k pořádku je vřelý," namítl George a ignoroval Percyho návrh, nepochybně nikoli poprvé. "Vřelá platonická láska."
"Georgi," zavrtěl Percy hlavou, "už bys opravdu mohl dospět. Tak důležitá funkce, tušíš vůbec, jaká je to čest? Ovšem, Harry," otočil se zpět k němu, " je dobře, že letos tu už ten chlapec není, dodnes nechápu, jak to mohla Ginny tak dlouho snášet. Audrey sem kvůli Hermioně nechtěla už ani chodit, bylo to nepřístojné.Ne, že by za to ten chlapec mohl, to samozřejmě ne, ale-"
"Ehm," odkašlal si Ron v očividné snaze přerušit tirádu svého bratra. "Co vlastně říkáte smrti té ropuchy?"
"Koho?" nechápal Bill.
"Umbridgeové. Zvané Růžová ropucha," upřesnil Ron.
"Vy jste ji vlastně znali," pokývl hlavou zamyšleně Arthur. "Ale nenapadlo mě, že se vám až tak zadřela pod kůži."
"Mně se tedy zadřela pořádně," zamumlal Harry a promnul si hřbet ruky. Dolores Umbridgeová je mrtvá. To mu nějak uniklo. "Jak se to stalo, Rone?"
"Ty to fakt nevíš?" nevěřil Ron. "Bylo to v dnešním vydání Věštce. Našla ji její nějaká kamarádka-"
"Vzdálená sestřenice," opravil bratra Percy.
Ron protočil oči a pokračoval: "Jo, hned mi bylo divný, že by ta ropucha měla nějakou kamarádku, takže-"
"O mrtvých bys tak neměl mluvit, Rone," upozornil jej Percy.
"Sklapni, drahý bratře," zavřel na chvíli oči Ron, pak pokračoval: "Madam Umbridgeová musela být mrtvá už několik dní. Ještě to neuzavřeli, ale zatím to nevypadá na cizí zavinění. Prý málo cukru v krvi. Věděli jste, že se dá umřít na nedostatek přeslazenosti? A jak se to mohlo stát zrovna cukrouškovi Dolores?" zasmál se.
"Rone, ze smrti bychom si opravdu dělat legraci neměli, dokonce ani u Dolores Umbridgeové ne," ozval se Arthur.
"Tati, ale ty jsi ji znal, ne?"
"Ano. Vím, jaká byla, Rone, nejspíš mnohem líp než ty. Nikdy se neměla vrátit na ministerstvo. A pokud ano, tak ne do archívu. Nemuselo jít o přirozenou smrt. Mohla něco na někoho vědět."
"A vydírat ho," přikývl zamyšleně Harry. "Kdo to vyšetřuje?"
"Burton s Lyonesse Spinnetovou," odpověděl Arthur. "Burton tady dneska ráno byl. Bude chtít mluvit i s tebou, Harry."
"Já nic nevím." A kdybych věděl, tak bych hodně váhal, jestli to říct, pomyslel si. Přestože vražda byla samozřejmě špatná, nemohl se zbavit pochopení pro vraha Umbridgeové. Pokud vůbec zavražděná byla. "Vždyť to byla přirozená smrt, ne? Copak jde to přeslazení nahrát?"
"Ne přeslazení, ale naopak. Jde to, Harry. Docela snadno. To mi Burton vysvětloval - stačilo by jí dodat hodně toho léku, který normálně užívala, aby cukr v krvi snižovala. Nebo speciálního lektvaru. Nebo obojího. Ona byla zkušená, její lékouzelník vypověděl, že to se svou chorobou uměla. Proč by se tak spletla? Navíc měla před sebou sklenici s medem - a bezvědomí prý nepřijde úplně náhle. Měla čas si ho vzít. Proč to neudělala?"
"Třeba byla opilá," mávl rukou Ron. "A vůbec, i jestli ji někdo zabil, udělal světu dobrou službu. Docela mu držím palce," vyjádřil Harryho myšlenky. Jenže vyřčené nahlas, navíc s Ronovou bezstarostností, nezněly ani trochu správně. Vražda musí být vyšetřena a potrestána. Vždy. Bez ohledu na charakter či bezcharakternost oběti.
Arthur jen zavrtěl hlavou. "Měli bychom jít už dolů, ať se maminka nezlobí."


K večeru, v době, kdy se už přenesli domů Percy s rodinou a Charlie s oběma dětmi a zbývající děti ukazovaly Pippě všechna tajemství Doupěte a jeho okolí, objevila se ještě jedna nečekaná návštěva.
"Omlouvám se, že přicházím nepozván, ale… musím s vámi mluvit," řekl provinile Edgar Prewett.
"Tady jsi kdykoli vítán, Edgare," vstal okamžitě Arthur Weasley a podal svému synovci ruku.
"Samozřejmě," přikývla i Molly a Edgara objala. "Tebe z ničeho neviníme."
"Ale matku ano," konstatoval tiše a následoval svou tetu a strýce do obývací části rozlehlého přízemí domu.
Molly ani Arthur neodpověděli, Molly spěšně chystala pohoštění pro hosta, Arthur začal vyprávět o tom, jak se tu dnes objevila zcela nová vnučka, jejíž matka to dotáhla ve své kariéře až na superprodavačku. Bill a George se posadili k nim a mlčeli, což zejména u George působilo nezvykle. Harry, který na gauči seděl s Ronem už předtím, přemýšlel, zda by naopak neměl vstát a odejít. Připadal si tu trapně, protože věděl, že rozhovor, který zanedlouho propukne, nebude pro nikoho příjemný. Ale stejně trapné mu připadalo vstát; Edgar Prewett by si mohl myslet, že se mu teď vyhýbá. Než si mohl rozmyslet, zda je horší zůstat, či odejít, vrátila se Molly, posadila se napjatě na okraj křesla a vážně se zadívala na svého synovce.
"Nemůžeš se nám divit, Edgare. Něco takového je velmi obtížné odpustit."
"Ono to bylo celé složitější, teto Molly," odpověděl tiše Edgar.
Nikdo nezareagoval, ani souhlasně, ani nesouhlasně, ale Harrymu jejich mlčení připadalo snad ještě horší než otevřený odsudek. Jako by o její vině už nechtěli ani hovořit, jako by neměli žádné otázky, žádné pochybnosti. Ortel byl vyřknut a Melissa Prewettová odsouzena.
Edgar se nadechl a začal vyprávět. "Otec byl vždycky fajn, co já si pamatuju. Uměl být okouzlující, a okouzloval leckoho. Byl jí nevěrný - ne jednou, spíš šlo o jeho trvalý zvyk. Matka si také tehdy našla přítele, spíš jemu natruc. Chtěla si dokázat, že je stále přitažlivá, i po dvou dětech. Nechtěla nikdy tátovi ublížit, jenže pak si začal s tím Řádem… a Yaxley jí dal na výběr. Řekl jí, že o nich Ten-jehož-nevzpomínáme ví a že jsou na seznamu rodin určených k likvidaci. Ale že on jí chce dát šanci, protože ji má rád. Rozhodně heslo neprozradila ze žárlivosti, na ty jeho eskapády byla zvyklá dávno. Musela volit mezi životem svých dětí a svého muže."
Stále nikdo nereagoval. Harrymu historka připadala uvěřitelná. Mohlo to tak být - a nemuselo. Bez výslechu pod Veritasérem, bez použití pořádných vyšetřovacích metod… Otázka ale byla, zda to vůbec vyšetřovat. Bylo to promlčené, a rodina si to nepřála. Ovšem pokud by to byla pravda, přála by si přece vyšetřování sama Melissa - a tak tomu nebylo. Došlo to i Edgarovi? Možná, ale rozhodně si to nepřipouštěl. Byl v situaci, kdy přišel o jednoho rodiče vinou druhého. Harry chápal, že on tomu věří - už jen proto, že tomu věřit potřebuje.
"Ty jí věříš?" zeptal se přísně - a zbytečně - Bill.
"Je to moje matka, Bille. Měl bych jí věřit."
"Matka, která zavinila smrt tvého otce," pokračoval Bill v konstatování zjevného.
"Aby ochránila své syny."
"Říká ona," ušklíbl se George. "Ve skutečnosti byli pod Fidéliem v bezpečí všichni."
"Pokud nevycházeli."
"Takže ho zradila, protože už ji nebavilo se schovávat. Ostatně se moc neschovávala, když se stihla přátelits Yaxleym," převzal štafetu výslechu zpět Bill.
Harry si všiml, jak Edgar na okamžik ztuhl, a pochopil, jak velké úsilí jej stojí tato návštěva. "Nevím," odpověděl s dokonalým sebeovládáním. "Jen vím, že po smrti táty z něj udělala téměř kult. Vychovala nás tak, že byl hrdina. Těžko se dnes dozvíme pravdu."
"Mohl by ji říct Yaxley," pokračoval neúprosně George. "Nebo by mohla vypovídat pod Veritasérem. Nebo-"
"Ne," zavrtěl Edgar Prewett rozhodně hlavou. "Prosím, nedělejte to. Nechte to spát."
"Ty nechceš znát pravdu?"
"Přepsala sídlo na mne. Vzdala se funkce ve Starostolci. O tom jsem s vámi ostatně chtěl hovořit, ale… jen… Prosí vás, jestli by nemohla zůstat v Británii. Má tu starou matku a dvě sestry. V cizině by byla sama."
"Ne," stiskla rty Molly.
"Prosím," podíval se na ni Edgar a Harry se cítil ještě trapněji než na začátku. Měl odejít. U tohohle rozhodně být neměl. "Má tu vnuky. Celý svůj život."
"O který připravila mé bratry."
"Milovala ho. Vím to," ujišťoval se zoufale Edgar Prewett.
"Molly," přidal se na stranu svého synovce Arthur, zatímco Bill nesouhlasně vrtěl hlavou, George se tvářil nejistě a Ron si nervózně kousal ret.
"I kdybych souhlasila já, nebude souhlasit Muriel."
"Muriel už souhlasila," odpověděl Edgar. "Byli jsme za ní s Cassiou a dětmi dnes na oběd."
Molly neodpovídala, jen si oprašovala ze sukně neviditelná smítka.
"Ostatně… na křeslo ve Starostolci mám tradiční nárok já. Mohl bych… pokud bych navrhnul, že má přejít do tvé rodiny, Molly… Jsi také Prewettová. Budou s tím souhlasit."
"Chceš kupčit?" stiskla rty Molly. "Křeslo za odpuštění?"
"Vím, že jí neodpustíš. Ale chci, aby nebyla na stará kolena sama. To by pro ni bylo horší než Azkaban."
"Tak to máš velmi optimistickou představu o Azkabanu," namítla Molly. "Zaslouží si to!" dodala, když si všimla nesouhlasného pohledu Arthura, George i Rona.
"Molly, souhlasím s Edgarem," vyjádřil konečně Arthur svůj názor otevřeně. "Neříkám to kvůli tomu křeslu, Edgare. A neměl bys to takto podmiňovat. To bych od tebe nečekal."
"Nepodmiňuju to," zčervenal mírně Edgar. "Chci, aby přešlo do vaší linie rodiny bez ohledu na to, jak se rozhodneš, Molly. Jak se rozhodnete," podíval se prosebně i na Billa.
Molly konečně přikývla a po ní přikývl i Bill, ačkoli ho neopouštěl sveřepý výraz. "Jen ji nechci v životě vidět. Řekni jí to, Edgare. Ať nechodí na žádné veřejné akce. Ani na Příčnou."
"Děkuji," přikývl s ulehčením Edgar. "Neuvidíte ji, pokud si to nebudete přát. Stáhla se do ústraní. Mám tě navrhnout do Starostolce za rodinu Prewettů, Molly?"
"Mě?" zavrtěla překvapeně hlavou Molly. "To mě ani ve snu nenapadlo."
"Proč, mami?" usmál se Ron. "Zdravého rozumu máš víc než ostatní dohromady."
"Rozhodně bys tam byla přínosem," podotkl George. "Ta představa se mi ostatně zamlouvá čím dál víc. Pěkně bys to tam rozčeřila."
"Jsem jen obyčejná ženská z kuchyně," nesouhlasila Molly. "A měl by jím být někdo mladší, Starostolec to potřebuje jako blátoplaz bažinu. Navrhni mého nejstaršího syna, Edgare. Pokud tedy souhlasíš, Bille."
"Souhlasím," řekl Bill, stále napjatý a bez úsměvu. "Ale nebylo to kvůli tomu, Edgare."

"To je mi jasné, Bille."


Poznámka: Postavu Pippy vymyslela Regi, která napsala drabble, a KattyV jí dodala tvář. Jak to bylo s návštěvou Pippy u tatínka, si můžete přečíst zde, co na to říkala Angelina zde.



---------------------------------------
Pokračujte na dokončení kapitoly




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014