ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Kapitola čtyřicátá první: Vánoční - dokončení

13. listopadu 2015 v 0:03 | Richenza |  Bless the Child: Kniha čtvrtá - BÍLÝ JEZDEC
Harry svůj slib splnil a v bezpečí domova a peřin dětem pověděl o Vánocích roku 1997. Ten příběh by nikdy na tom hřbitově vyprávět nedokázal - Lily měla pravdu, nejspíš to byl on, kdo se z nich bál nejvíc. On tu jistotu, že to dobře dopadne, tehdy neměl. Musel se usmát Lilyině logice - dobře to dopadlo, takže bylo od počátku jasné, že to dobře dopadne. Dětská logika. Ale možná by si Lily docela rozuměla s Brumbálem.


"Tati?" vstal James z postele a vyšel za ním z dětského pokoje. "Můžu ještě za tebou?"
"Pojď," přikývnul Harry. "Chceš se mnou mluvit sám?"
James přikývnul a Harry ho zavedl do své pracovny. Zapálil oheň v krbu a do skleniček nalil trochu jablečného moštu, který kouzlem ohřál. James se mezitím posadil do tureckého sedu na koberec před krb. Harry si přisedl a podal Jamesovi skleničku.
Chvíli mlčky upíjeli horký mošt.
"Jde o holky? Teda nějakou konkrétní holku?" začal po několika minutách Harry sám, když se James k ničemu neměl.
"Ale ne, s holkama je to dobrý," zavrtěl hlavou James. "Leda bys mi chtěl poradit, jak se jich zbavit, když moc otravujou."
"Tak s tím jsem se nikdy potýkat nemusel," usmál se Harry. "O co tedy jde? Nějaký problém s učiteli? S Joshuou?"
"Proč s Joshuou?" podíval se na něj James zvědavě. "Proto, že je Vyvolený? Nebo jednoduše proto, že je magicky mimo srovnání, a navíc příšernej šprt?"
"Je jednoduše inteligentní."
"A k tomu šprt. Ale to nevadí, má to i svoje výhody."
"To si dokážu představit," usmál se Harry.
"Tohle je v pohodě, tati, mně to fakt nevadí. Jsou zas věci, v kterých je úplně mimo."
"Třeba holky?"
"Třeba. Ale o tom jsem mluvit nechtěl."
"Tak povídej," přikývnul Harry.
"Předminulý Vánoce jsi mně a Teddymu dal dárky. Pak jsme ti je museli vrátit."
"A ty nepochybně chápeš proč."
"Chápu," přikývnul vážně James. "Neměli jsme tehdy chodit ven. Ale to jsme byli malí."
"Jistě. Byla to i moje chyba, Jamesi. Která vás málem stála život. Nikdy bych si to neodpustil."
"To nebyla tvoje chyba!" zavrtěl prudce hlavou James.
"To nebudeme řešit. Trochu jsi při tom vyprávění pozapomněl na ty minulé Vánoce, kdy jsi mi plášť vzal."
"Nemohl jsem ti ho vzít. Byl přece můj. A vrátil jsem ho zpět, když… když to bylo potřeba."
"Toho si neobyčejně cením."
"Ale… tati… teď už ho nepotřebuješ… myslím…"
"Ne, nepotřebuji. Ale ani ho nemám. Zůstal tam, Jamesi."
"Ty jsi ho nevzal zpět?"
Harry zavrtěl hlavou a přemýšlel, zda Jamesovi konečně neříct, že v Praze pro Lily byl místo něj Arthur. Bylo mu nepříjemné, že ho považuje za hrdinu. Neprávem. Jenže to, že jej Grindelwald ve skutečnosti neporazil, se nesměl dozvědět nikdo. Přirozeně prozrazení nemohl vyloučit, protože to vědělo příliš lidí - kromě rodiny i několik členů Řádu, Judita a ten mladík, s kterým odešla. A Lily, samozřejmě, ale ta slíbila, že to nikomu neřekne. A dokázala to celý rok utajit i před Albusem, s kterým trávila každý den. Na tak malé děvčátko to bylo obdivuhodné, pomyslel si s hrdostí.
"Takže ho má teď Grindelwald?"
"Ano, bohužel ano. I s hůlkou."
James nakrčil čelo. "On je chtěl, protože věří pohádce Barda Badleyho?"
"Ano."
"Ty jí věříš taky," konstatoval James.
Harry přikývl a hrdlo se mu sevřelo. Svým dětem před spaním vyprávěl o všem, co se mu stalo. Postupně, jako jednotlivé pohádky - a děti je milovaly. Jen o jednom jim neřekl nikdy: Jak se vypravil zemřít. A o kameni nevěděl kromě Hermiony, Rona a Brumbála nikdo.
"Existuje i ten kámen?" zeptal se James, jako by mu četl myšlenky.
"Ano."
"Takže jsi ho viděl?" pokračoval dychtivě James.
"To jsem přece neřekl," pokusil se Harry uhnout.
"Tati… ty ten kámen ještě máš?"
"Jak tě tohle napadlo!" odpověděl prudce Harry. "Samozřejmě, že ne! O tomhle se nežertuje! Víš, jak to může být nebezpečné?"
"Vím," přikývl James. "Nežertoval jsem. Napadlo mě to, protože jsem měl pocit, že uhýbáš. Že o něčem nechceš mluvit. Ty jsi ten kámen měl?"
Harry se díval na svého syna a přemýšlel, co říci. Když to znovu bez vysvětlení popře, uvěří mu? "Měl jsem ho. Pomohl mi… udělat to, co jsem udělat musel. Nechci o tom mluvit, Jamesi."
"Když jsi se šel vydat Voldemortovi?" zeptal se James tiše.
Harry se na syna překvapeně podíval. "Nikdy jsem ti o tom nevyprávěl."
"Teta Hermiona nám to jednou vyprávěla. Že jsi hrozně statečný."
"Statečný? Neudělal jsem o nic víc než moji rodiče. Než Brumbál. Než všichni ti, kdo bojovali v bitvě, aby mi umožnili získat čas. Než Severus Snape. Jen oni neměli ten kámen. Vlastně jsem to měl jednodušší, byli se mnou moji rodiče. A Sirius Black s Teddyho otcem."
"Ten kámen je vrátil zpět? Jako v tý pohádce?"
Harry přikývnul. "Byli se mnou. Nevím, jestli bych to bez nich zvládnul. Hrozně jsem se bál, Jamesi. Vlastně si vůbec nejsem jistý, jestli jsem statečný."
"Ale… ty jsi byl… pokud jsi měl všechny tři relikvie, tak jsi byl Pán smrti! Mohl jsi…" James se zarazil a přemýšlel, "mohl jsi něco, ne? Ale tohle jsi nevyužil, proč?"
"Ne. Nevyužil. Nevím, jestli bych něco mohl, technicky vzato jsem tu hůlku tehdy u sebe neměl."
"Ale byl jsi jejím pánem. Takhle jsi nám to vyprávěl. Že k tobě přišla jako k pravému pánovi. Protože jsi porazil Draca Malfoye."
"Ano. Ale… v tu chvíli jsem na to nemyslel. A vlastně… když jsem došel… tam, tak jsem už ten kámen také neměl."
"Jak to! Proč? Co jsi s ním udělal?" nechápal James. "Ty jsi ho ztratil? To je škoda."
"Možná. Zahodil jsem ho, Jamesi."
"Zahodil?" nevěřil James. "Jak jsi mohl zahodit takovou moc! Staletí po nich pátrají, a ty, když je máš, je vůbec nevyužiješ!"
"To je složitější, Jamesi. Možná jsem si je měl nechat. Jenže všechno má dvě strany. Jsou to příliš velká pokušení. Nevím, co by mohl udělat ten, kdo by ovládl všechny. Ale pravda je, že Grindelwald po nich touží. Vždy je chtěl získat. Všechny tři, Jamesi. Nesmí si myslet, že i s tou třetí mám cokoli společného, to by bylo velmi nebezpečné. Pro nás pro všechny."
"Nejsem hlupák, tati," zabručel James. "Jenže kdybys je měl všechny, kdybys je využíval všechny… vždyť tu hůlku jsi ani nepoužíval! Když jsi měl takovou moc, tak jsi se jí neměl vzdávat!"
"Skutečně jsem mu je nedal dobrovolně, Jamesi," odpověděl Harry trochu ostřeji, než chtěl.
"Jenže kdybys je využíval, tak bys mohl… tak bys přece byl-"
"Pán smrti? Nevím, co to znamená, ale jsem si naprosto jistý, že jsem jím nikdy být nechtěl, Jamesi. Ty bys jím chtěl být? Jsi si jistý?" položil ruce na synova ramena a podíval se mu vážně do očí. "Jsi si opravdu jistý? Vždyť ani netušíš, co to znamená," povzdychnul si a pustil ho.
"Nevím. Ale vím, že nechci, aby jím byl Grindelwald. Nebo někdo jiný," zamračil se James. "Kdybys jím byl ty… ty bys to nezneužil. Jsi nejlepší člověk, kterýho znám, tati."
"Díky, Jamesi. Ale moc člověka mění - a ne k lepšímu. A velká moc mění hodně. Nechtěl jsem takovou moc. Kvůli bezové hůlce se vraždilo, Jamesi. Nebyl jsem si tehdy jistý, jestli bych relikvie dokázal skutečně využívat. Nebyl jsem , a stále si nejsem jistý, jestli je vůbec správné je využívat. Nechtěl jsem, aby někdo zjistil jejich pravou povahu - bál jsem se, co by mohly udělat v nesprávných rukách. A nejspíš… nejsem si ani jistý, že jsem v tomto zcela věřil i sám sobě. Možná to byla chyba. Ale mnohem pravděpodobnější mi připadá, že ne."
"Jenže teď má Grindelwald dvě relikvie. A určitě chce i třetí. Nebo ji už má."
"To by musela být velká náhoda, Jamesi. Kámen byl ztracen v Zapovězeném lese. Je maličký. Je nemožné ho najít."
"Ty jsi to zkoušel?"
Harry přikývnul, ale pak se na syna přísně podíval. "Zakazuji ti to zkoušet, Jamesi. Nenajdeš ho. A v Zapovězeném lese jsou mnohem nebezpečnější tvorové než kentauři. Už dvakrát jste měli neskutečné štěstí. Příště byste ho mít nemuseli."
"Ty jsi měl neskutečné štěstí víckrát," pokrčil rameny James.
"Jamesi!"
"Jo, dobře tati. Nebudu ho chodit hledat do Zapovězenýho lesa."
"Nebudeš vůbec chodit do Zapovězeného lesa."
"Ani s Hagridem?"
"S Hagridem ano. Slibuješ mi to?"
"Ale jo," přikývnul James.
"Už je pozdě, Jamesi, měl bys už jít spát. A nezapomeň dát ke krbu punčochu."
James přikývnul a vstal. "Aby ji Otec vánoc nemusel dlouho hledat. Já vím, je už starý, slepý a chromý."
"Jestli tě slyší, tak se s tou punčochou ani hledat nebude," usmál se Harry.
"Jsem rád, tati, že jsi mi to řekl. Já umím udržet tajemství."
"Já vím, Jamesi. Jsi přece můj syn. A vnuk Jamese Pottera a Arthura Weasleyho."
"Jo, a prasynovec Severuse Snapea," ušklíbnul se James.
"O čemž ovšem nebudeme mluvit."
"Neboj. Tím bych se rozhodně nikdy nechlubil."
"I on je statečný muž."
"Když myslíš," pokrčil rameny James a odcházel. "Ale plánek Grindelwald nemá," otočil se ještě ode dveří.
"Ne. Samozřejmě, že ne."
Takže by ho mohl dostat Teddy zpět? Bude mu už patnáct, tati," zaprosil James.
"Možná. Rozmyslím si to. Nejdřív si ale promluvím s Teddym. Dobrou noc, Jamesi."
"Dobrou noc, tati."



Poznámka: Chlapci z Party ve svém projevu vycházeli nejen z citované americké deklarace, ale i naší Ústavy a Listiny základních práv a svobod, jak jste jistě poznali.


---------------------------------------
Pokračujte na dokončení kapitoly




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014