ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Svíčka první: O veverkách, Barborce, Mikuláši a těšení

28. listopadu 2015 v 7:00 | JJ |  Čtyři svíčky na adventním věnci

Řekněte, kdy jste se naposledy v tom předvánočním shonu na okamžik zastavili? Kdy jste si naposledy našli chvilku na povídání s dětmi, na to, udělat jim těšení na Vánoce o kousek kratší? Že už je to dávno? Tak si pojďte přečíst, jak na to. Co říct dětem o Mikuláši a Barborce a taky o tom, co jsou to lupavky.
Další svíčku budeme zapalovat už příští sobotu.



Slunce zapadá za obzor čím dál dřív a krajinu přikrývá tma jako hebké sametové peří. Dva malí chlapci se tulí jeden ke druhému. Nebojí se, protože v rukou drží svíčku. Maličkou, drobounkou, její plamen se chvěje jako ptáčátko. Svíčka v dětských rukou má kouzelnou moc - rozhání jak tmu venku, tak i únavu a smutek v duši. Možná, že tu kouzelnou moc nemá svíčka, ale chlapci - jejich dušičky jsou čisté jako plamínky a dokáží ve mně udržet víru, že možná bude líp. Že se zase prodlouží den a zkrátí noc. Že nastane slunovrat. Začíná čas očekávání jeho příchodu. Čas očekávání slunovratu, čas očekávání Kristova narození, čas předvánoční. Advent. Plamínek se odráží v dětských očích a září jako svíčky na adventním věnci. Podívejme se na svět jejich očima. Pojďme se tak trochu vrátit do dětství, kdy byl ještě svět jenom krásný a dobrý. Zkusme si v jejich společnosti zpříjemnit čas očekávání.


Svíčka první: O veverkách, Barborce, Mikuláši a těšení


Tak jsme zase jednou byli sami doma - já, Vrtulka a Koníček. Totiž, Vrtulka a Koníček jsou moji synové. Ovšemže mají i občanská jména, ale takhle jsem jim říkala, když se ještě hemžili u mámy v bříšku - a asi už ani nemusím vysvětlovat, proč právě tak.
Nastal večer, ale do Večerníčka bylo ještě daleko. Kluci se ztratili k sobě do pokoje, a tak jsem vytáhla sušičku na ovoce, prkýnko a nůž. Za pár minut nakukovaly do kuchyně dva zvědavé čeníšky.
"Mami, proč jsi pořád jako veverka?" optal se Vrtulka.
"Jak, jako veverka, co tím myslíš?" zasondovala jsem.
"No že pořád děláš nějaké zásoby na zimu. Už od léta. Sušíš, mrazíš, nakládáš. Napřed rybíz, pak jablka, lískové oříšky, vlašské ořechy. Ještěže neděláš i jahodovou marmeládu."
"Jó, chlapci, jahodovou marmeládu bych dělala, kdyby v záhonech neřádily lupavky," povídám na to nevinně.
"Jaké lupavky?" skočil mi na udičku Koníček.
"Ále, takoví dva kluci, co hnedka, jak něco dobrého uvidí, tak to slupnou." vysvětluji s kamennou tváří.
Hihi, haha. Pět minut mohu spokojeně krájet, než kluci popadnou dech a domluví se na další rošťárně.
"Mámo, koukni, tam! Tam je orel!" ukazuje Koníček na strop. To zrovna, orel, pánové. Ale jak chcete. Odkládám nůž hodně daleko od prkýnka a ptám se: "Kde? Ukaž?" Koukám upřeně na strop a počítám do deseti, aby stačili ztopit předměty doličné za škraně.
Sklopím oči dolů a začnu sakrovat: "Zatracené lupavky, tak už i jablek se jim zachtělo. A že by si vzaly z bedničky, to ne. Musejí to mít nakrájené na sušení. Vlastně, co si stěžuju. Posledně jsem hnala lupavky od sušičky, když jsem k ní došla se skleničkou, že budu ukládat křížaly na zimu, to bylo ještě lepší."
"Náhodou, mámo, na ty křížažížaly jsme se s tebou domluvili. Říkala jsi, že si vzít můžeme, ale že máme mlsat zdravě a málo. Tak jsme se spolu domluvili, že si vezmeme každý tolik, kolik se nám vejde do dlaně. "
"A předtím jste si na tu dlaň každý položili piknikový talíř, vy lotrasové." zubím se při vzpomínce. "Křížaly jsou fakt zásoby na zimu. A oříšky taky."
Měním téma a začínám se ptát na to, co mne v souvislosti s datem v kalendáři zajímá. "Vánoce jsou za rohem a zásoby se budou hodit. Na štědrovečerní stůl nebo na pečení cukroví. Těšíte se už na vánoce?"
"Jasně! Nejvíc ze všeho na sníh! Mami, že s námi budeš stavět sněhuláky!" plánují si synáčci.
Kdybych tak kluci věděla, jak tohle zařídit. U nás byl sníh ve městě naposledy, když vám byly dva tři roky, od té doby buď nenapadl, anebo se neudržel. Taky bych chtěla bílý advent a bílé vánoce, jak občas bývaly, když jsem byla malá. Ale tohle nedokážu, ani kdybych se rozkrájela. Zkusím vám to nějak diplomaticky rozmluvit.
"Jasně, že budu, když bude sníh. Ale co když nebude?"
"Bude, určitě bude. A kdyby nebyl, tak to nějak vymyslíš. Že s námi budeš stavět sněhuláky?"
"Tak víte co? Když nebude sníh, uděláme si ho z bílků. A z toho sněhu si upečeme sněhuláky."
"Hurá, hurá!" volají adepti cukrářského řemesla a nadšeně křepčí po kuchyni. Z té radosti začínají přemýšlet, jak by mi mohli být užiteční. Za chvíli leží na stole tři prkýnka, já vykrajuji jaderníky o sto šest a dvoje malé prstíky zkoušejí ty plátky dělat všechny stejně tlusté, vlastně tenké. Po čase to vzdávám. No tak co, tak se budou křížaly sušit dýl. Komu to vadí. Jen je skládám, aby neležely na sobě. Za chvíli si začneme i povídat. O všem možném. O těšení na Vánoce, o slunovratu, o čekání a jeho krácení lidovými zvyky. Plátků utěšeně přibývá a kluky to ještě pořád baví. Krájení i povídání.
"Mami, proč každý rok nosíš domů na začátku zimy nějaké haluze?" vyzvídá Vrtulka.
"To je starý zvyk," vzpomínám, co se o tom u nás doma říkávalo. "Mladé dívky lámaly na svátek svaté Barbory větvičky z ovocných stromů a dávaly je do chléva anebo jinam, kde bylo teplo. Když větvička vykvetla, mohla se dívka příští rok vdávat."
"Ženské jsou divné," přerušuje krájení Koníček. "Ty už se chceš zase vdávat? Vždyť máš tátu!"
No jo. A jo. No pravda. Mám klukům říct, že se mi ty rozkvetlé větvičky na štědrovečerním stole prostě líbí? Nakonec ten vánoční zvyk trochu inovuju. "Ono se z nich dá věštit, jaká bude příští rok úroda ovoce. Anebo který měsíc bude pro člověka nejšťastnější. A když je naláme vdaná žena, tak z nich může věštit, kdo bude příští rok zdravý a kdo ne."
"A jo, tak proto se říká, že někdo zdravím zrovna kvete?" ověřuje si Vrtulka.
"No nejspíš." snažím se tak úplně nelhat.
"A kdy je vlastně Barborky?" vzpomíná Koníček na to, že letos konečně odhalil, jak funguje kalendář, svátky a jmeniny.
"Čtvrtého prosince. A hned další den chodí večer Mikuláš. S čertem a andělem. A naděluje podle uvážení. Někomu dobroty, někomu uhlí. Ty hodně zlobivé si bere rovnou s sebou. Nebude nás tady příští rok míň?" ptám se preventivně.
"Mami, ty jsi říkala, že nad spravedlivým člověkem peklo nemá moci. Takže kdyby nás odnesli, ty by sis pro nás došla a tebe by pustit museli. A nás s tebou." Vrtulka to má zřejmě promyšlené.
"Moc se na to nespoléhejte, kluci. Co už peklo schvátí, nikdy nenavrátí, aspoň tak se to říká." trvám si na svém.
"To se, mámo, pleteš. Loni čert schvátil dědovy bačkory, měl je na nohou, já jsem je poznal. A druhý den je měl na nohou zase děda. Takže navrátí. Anebo žádný čert není a byl to převlečený děda?" přemýšlí nahlas Koníček.
"Je, čert určitě je!" dostává se do varu Vrtulka. "I čert, i Mikuláš, i anděl. Myslím opravdického anděla, ne naši babičku, co to o ní máma jenom říká. A Mikuláš nosí hodným dětem dárky a my určitě dostaneme něco dobrého, že, mami?"
"Jasně, že dostanete, kluci," uklidňuji vášně. "Za písničku, za básničku, anebo za vzoreček. Tedy vy spíš za tu básničku a písničku. Zkuste si vzpomenout, jestli umíte ještě nějakou jinou než o tom Mikulášovi, co ztratil plášť. Aby měl radost a vy potom taky."
Vykrajuji dál a usmívám se pod vousy. To jsem fakt zvědavá, děti moje, co si budete myslet o celém tom mikulášském nadělování, až dostanete kromě mandarinek a čokolády zrovna tyhle křížaly, co pomáháte krájet.

oOo dále
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Robka Robka | Web | 28. listopadu 2015 v 9:01 | Reagovat

Milé povídání, které pohladilo a zahřálo na duši. Díky.

2 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 28. listopadu 2015 v 9:30 | Reagovat

To je opravdu nádherný adventní "dáreček" :) Příběhy k Vánocům prostě patří...

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 28. listopadu 2015 v 9:49 | Reagovat

U nás nejsou jen větvičky, co čekají na květ. U nás odjakživa chodila Barbora v noci na čtvrtého a sem tam utrousila něco do boty. Samozřejmě podle zásluh :-)
Když jsem byla mrně, většinou jsem čekala uhlí a brambory, ale kupoduvu tam byla vždycky nějaká mlska :-)
No, teď už vím proč :-)
I moje děti dostávají mlsku, byť leckdy nezaslouženě. Ono totiž takové uhlí děsně špiní a já bych pak musela prát ty ponožky :-)

4 Tora Tora | 28. listopadu 2015 v 18:26 | Reagovat

Díky za úžasné adventní vzpomínání, vrátila jsem se do dob mého mládí a pak i do dob mládí mých dětí... apropo, kdyby letos sníh fakt byl, zvu vás na sněhulákobraní k nám na dvůr, jo?

5 KattyV KattyV | Web | 28. listopadu 2015 v 18:48 | Reagovat

Ti  tví chlapečci se mají, JJ. Úplně jim závidím. Klid a předvánoční pohoda.
Já se právě vrátila z jedné naší akce, kde jsem byla pracovně - Čertí rejdění. Plno hluku, davů, čertů a andělů. Klidnému krájení křížal bych dala přednost :-P

6 JJ JJ | 28. listopadu 2015 v 20:05 | Reagovat

[1]: Díky moc za chválu, Robko. Jak se dá odhadnout, svíčky budou čtyři, tak snad i ty ostatní potěší.

[2]: Můžeš se v tom případě, all-is-magic, těšit na další díl. Naše obětavá Katty nejspíš zrovna řeší, jak vložit v tomhle díle příběh do příběhu.

7 JJ JJ | 28. listopadu 2015 v 20:10 | Reagovat

[3]: Baruschko, tak to slyším poprvé, že něco donesla i Barborka. Vím, že je to možné, ale ještě jsem nepotkala nikoho, kdo to opravdu zažil. To ses měla, u nás roznášel až Mikuláš. To uhlí zabalil do krásného staniolu, já to rozmotala, co tam asi bude, a hele... ??? No, bylo to jen jeden rok, pak mne buď nechtěli trápit anebo už jsem si to nezasloužila.

Jó uhlí... ono je někdy užitečné. Chudáka Koníčka jsem minulý týden krmila uhlím živočišným, abychom nemuseli prát i ty ponožky.  Teď už je naštěstí v pořádku, což se pozná, že řádí jako normálně. :-D

8 JJ JJ | 28. listopadu 2015 v 20:15 | Reagovat

[4]: Toro, to rádi přijmeme. Máte dost velký sušák na oblečení? Budeme mít sníh i za krkem. :-D

Kdyby nebyl sníh, tak uděláme odpoledne se sněhovým pečením. Předtím se ale ještě domluvíme, kdo má líp omyvatelnou domácnost, ju?

Musím poděkovat za úžasné odpoledne. Mládenci spí jako zabití, jsem vám zavázána :-D .

9 JJ JJ | 28. listopadu 2015 v 20:20 | Reagovat

[5]: Katty, musím poděkovat za krásný banner (to vím adresně, že Tobě) a celému týmu Regi - Katty za perfektní vysázení (tady radši týmově, ještě jsem u Vás neobjevila systém rozdílení prací) .
Klid a pohoda - no, snažím se, aspoň o víkendech. Včera večer jsem ještě zaťala zuby, uvařila na sobotu, abychom mohli dopoledne něco spolem bastlit v kuchyni a já furt nepokukovala po hodinách. Tak to u nás už voní po koření doopravdy. Pak bylo odpoledne splněných přání, byli jsme s Torovými na hvězdárně a bylo to moc fajn. Zkusím teď napsat třetí díl, inspirace se dostavila, ještě to musím dát na papír. Přeji prima večer všem.

10 JJ JJ | 28. listopadu 2015 v 20:25 | Reagovat

[9]: No a samozřejmě Ti přeji rychlou relaxaci z té bojovky (jinak to tam asi vypadat nemohlo). Tyhle ulítané a urejděné akce taky zrovna nemusím.

11 Piskoř Piskoř | 28. listopadu 2015 v 22:43 | Reagovat

Tak zo vypadá, že dárečky nenosí jenom Mikuláš. A nebo si letos spletl datum a chodí už 28.listopadu?
Jinými slovy, chci poděkovat za krásný článeček/příběh o adventu a Vánocích. Hned mám více vánoční náladu :-)

12 KattyV KattyV | Web | 29. listopadu 2015 v 19:55 | Reagovat

[9]: My tě matem, viď? Vědu vkládá Regi, Svíčky já. Ale díků netřeba. Děkovat bychom měly my za chytré vzdělávání a krásné adventní povídání.

13 JJ JJ | 30. listopadu 2015 v 8:51 | Reagovat

[11]: Díky, Piskoři. Snad stejně potěší i další díly.

[12]: Matete :) . Ale nevadí. I tak děkuji, chvála i nezasloužená potěší. :D

14 Martian Martian | 1. prosince 2015 v 12:04 | Reagovat

První adventní svíčka přinesla pohodu a vzpomínky… Kromě jiného se mi také vybavilo, jak jsem jako dítko před Mikulášem neustále opakovala, že si ze všeho nejvíc přeju uhlí, protože jako sídlištní panelákové dítě vůbec nevím, jak vlastně vypadá… A protože jsem byla vážně hodná, rodiče tenkrát běhali po Husovicích jak šílení a nakonec si u jakéhosi starého domku vyprosili dva kousky z hromady, kterou tam zrovna kdosi skládal do sklepa. To bylo radosti! Na všechny ty milulášské sladkosti, pomeranče a mandarinky mám jen matné vzpomínky, ale tohle netradiční splněné přání si pamatuju dodnes. A jako tenkrát se i dneska usmívám… :-D

15 JJ JJ | 5. prosince 2015 v 21:11 | Reagovat

[14]: Dobrá zpráva - čert nevzal ani chlapečky, ani mne :-D . Ale uhlí podražilo, nedostala jsem ani kousek :-D .

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014