ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Jen jednou dostat šanci - dokončení

13. prosince 2015 v 0:05 | Tora |  TORA
Znovu jsem stál v oranžerii. Ještě před chvílí mě bolela hlava jak střep, ten gin byl sice výtečný, ale myslím jsem to s ním krapítek přehnal. Naštěstí mi můj novej kámoš jen přejel palcem přes kořen nosu a bolest byla pryč. Pořád jsem nevěděl, co si o tom všem mám vlastně myslet. Ab Mundi, šťastný, že konečně kápl na někoho, komu může všecko říct a on se mu nezblázní (jsem třetí, dva to prej prostě nedali, musel je pak zaklít či co, aby to celý zapomněli) se mi už poněkolikátý snažil vysvětlit, co se to před mýma očima vlastně děje.


Už mi vyložil, že po svém příchodu - či propadu - prostě potom, co přistál v oranžerii a jakž takž se vzpamatoval, první, co udělal (no dobře, tak hned potom, co upřímně poděkoval všem bohům, na který si jen vzpomněl), bylo maskovací kouzlo. Holt si ten skleník oblíbil, asi jako si káče oblíbí první věc, co v životě vidí. Usadil se a začal bádat, kde nechal tesař díru. Tesař byl ale důkladnej, díra se hledala těžko a Ab Mundi brzo zjistil, že na naší starý dobrý planetě zkejsnul na pěknejch pár let. Naučil se teda jazyk - vysvětloval mi cosi o dorozumívacím kouzlu a jakýmsi šému, na který potřeboval rybí ocásek - a začal se zajímat i o okolí.
Fascinovaly ho stroje. Fascinovali ho lidi. U nich prej teda taky maj lidi, ale nějaký jiný, jakože jednodušší, teda ne rozumově, ale nemaj tolik emocí či co. Prvně jsem si myslel, že ho prostě chytl bulvár, ale ono to bylo jinak. Jeho fascinovalo zlo. To prej u nich neznají.
"Nechápu to, pane Orty. Proč si lidé navzájem ubližují? Kde se v nich bere to zlo, které je nutí okrádat a zabíjet ostatní? Nedělají to z hladu, většinou, ani pro lepší pozici ve smečce, ehm, ve skupině. Většinou jen tak, někdy dokonce z nudy… Myslím, že to jsou prostě vadné kousky. Chyby, hříčky přírody. Víte, prvně jsem si říkal, že ty 'dravce', jak jsem si je pojmenoval, prostě nechám zmizet. To bych uměl. Ale je to docela složité kouzlo a vyžaduje oprávnění. To já pro vaši planetu nemám. Asi by to nikdo nezjistil, ale kdoví. Abych se pak někde zpovídal z porušení pravidel… to ne."
Usrkl ze skleničky, zatímco já fascinovaně poslouchal. Páni, to bylo, mít takovou moc! Lusknout prsty a zločinec je v trapu! To by se to řešily případy!
"…ale moc se to nedaří, mám pocit," zaslechl jsem, jak mág pokračuje v monologu. Škubl jsem sebou a začal ho znova poslouchat.
"Vaše policie, víte?" zopakoval mi Ab Mundi. "Moc se jim nedaří, ale snaží se. A tak jsem si řekl, že bych jim trochu pomohl. Víte, já mám spoustu možností. Magii, která tu volně poletuje v ovzduší, nikým nespotřebovávaná, a nepřeberné množství pomocníků, kteří mi pomohou vše monitorovat. Zvířata. S pomocí magie mohu jejich očima vidět vše, co se kde děje. Kdekoliv, kde žije pes, kočka, papoušek, vrabec, holub, nebo třeba myš či moucha. Nejdřív jsem nastavil magii tak, aby jakékoliv negativní vibrace a emoce přenášela prostřednictvím očí zvířat na obrazovky v oranžerii. Z těch se pak automaticky dalším výběrem vytahují inkriminované chvíle - jednoduché otisky stop zla, a ty pak převádím do počítačů, a odesílám na policejní servery. Nejhorší bylo propojit magii a servery. Musel jsem ukotvit magický fraktál tak, aby…"
Tak teď jsem se v tom kompletně ztratil. Počítače pro mě byly vždycky španělskou vesnicí samy o sobě, a magický fraktály, komunikátory a další slova, o kterých jsem vůbec netušil, co znamenají, mně totálně umrtvily.
"Proč mi to vůbec říkáte?" přerušil jsem mága, který zrovna do vzduchu črtal jakýsi vzorec "Vždyť vy nepotřebujete žádného pomocníka. Co s tím vším mám vlastně dělat já?"
Ab Mundi se otočil, barevný stopy zmizely s jiskřivým zábleskem.
"Přesně tak, pane Orty. Nepotřebuji pomocníka. Už brzy odejdu. Chci, abyste to tady za mě kompletně převzal."
Kdyby vedle mě odpálili bombu, víc bych se asi leknout nemohl.
"Já? Převzít? Jak… já ale… to jde? Copak já můžu provozovat tohle?" začal jsem koktat. "Já nejsem mág. Neumím to…"
"Neumíte," odsouhlasil mi mág. "Ale to neznamená, že byste se to nemohl naučit. Lépe řečeno - to neznamená, že bych vás to nemohl naučit. Samozřejmě to bude chtít trochu magie a tak, ale to už je jen otázka vyzkoušení a tak dále. To zvládneme. Musíte umět nabít tuhle malou krabičku. To je jediný krok, který se mi nepodařil zautomatizovat. Stačí na to špetka magických schopností, a to má v podstatě každý. Udělám z vás protomága." Znovu zabředl do technických výrazů a já přestal poslouchat.
Páni, já budu mág! No dobře, tak protomág, ať už to znamená, co chce. Budu ovládat všechny tyhle obrazovky! Já vlastně budu ten, kdo bude jako první vědět, co se kde stalo a co se kde chystá! Začnou mi padat sólokapři jeden za druhým! A přímo do klína! Prskal bude zírat na drát! A nakonec, proč bych měl zůstávat u Prskala, že. Budou se o mě prát. Kdo si bude jako první vyzobávat ty pěkný tlusťoučký rumem napuštěný rozinky z tohohle koláče? Já!
Srdce mi bušilo jak o život. Životní šance! Moc dobře jsem udělal, že jsem sem tehdy šel! Však jsem tušil, že to je šance jak hrom, nemám nadarmo novinářskej nos, jsem dobrej! Koho jinýho by si asi tak měl mág vybrat, než mě! Znovu jsem se zamyslel a probral se, až když mi Ab Mundi poklepal na rameno.
"Nechte si to všechno projít hlavou, pane Orty. Až budete rozhodnutý, zavolejte. Přijdu za vámi a domluvíme se, co dál. Jen neotálejte. Máte na to tři dny. Pak by nám zbylo asi půl roku na to, abych vám to tu kompletně předal. Všechno dohodneme, až se rozmyslíte." Opět mávl známým gestem a já byl rázem doma. To by mě taky mohl naučit, sakra, to by se mi šiklo, to přesouvání. Nakonec on potřebuje mě, že jo, tak co by nenaučil. Počkám ty tři dny, aby to nevypadalo, že jsem na tu jeho magii celej hr, ale není o čem přemejšlet. Samozřejmě že to chci. Byl bych blázen, kdybych to odmítl. Takovýhle šance se neodmítaj. Ty se berou plnejma hrstma. Spát jsem šel tentokrát natěšenej jak malý dítě a v noci se mi zdálo o tom, jak vládnu světu z barevnýho trůnu.
Seděl jsem v oranžerii a pot mi stýkal po čele. Mág stál za mnou, prsty mi bolestivě zarýval do ramen. Už poněkolikátý se snažil probudit ve mně protomága. Zatím se nedařilo. Upřímně řečeno, čekal jsem to jednodušší. Myslel jsem si, že Ab Mundi vytáhne hůlku, zamumlá nějaké abrakadabraka a bude. Že bude dolovat protomága ve mně, to mi teda nenapadlo ani náhodou. Au, to co bylo? Jak by mi projel tělem blesk či co. Otřásl jsem se. Mág mi přestal lámat klíční kosti a ukázal znovu očima ke krabičce. Byl už celej šedej, moc mu to teda nešlo. Přešel jsem ke krabičce rozhodnutej. Kašlu na to. Jestli se ten krám nerozsvítí, končím.
Jsem dobrej! Fakt jsem dobrej, dokázal jsem to! Krabička svítí jak o život! Jsem protomág!
Vlastně na tom nic není. Jen si jednou za týden připnu pás, ukotvený na takovém velkém sloupu, stoupnu si k tý krabičce, vložím prsty do otvorů po stranách a počkám, až začne svítit světlo na vršku. Když září temně rudě, je krabička zas na týden nabitá. Ale to je taky bohužel všechno, co umím. Žádný přesuny. Žádný zhmotnění whisky ze vzduchu. Vlastně z toho, že takhle sloužím lidstvu, mám prd. Informace jdou tak rychle, že je vidím první jen o pár minut, tudíž vejvar veškerej žádnej. Zbyla jenom povinnost, abych tu krabku vždycky nabil včas. A jsem k ní přikovanej jak ten Prométheus, na delší dovolenou můžu zapomenout. Takhle jsem si to teda fakt nepředstavoval. Stojí mi to vůbec za to? Ani říct to nikomu nemůžu, natož o tom napsat článek. Nevěřili by mi. I kdybych jim to tu ukázal, nakrásně vysvětlil a svět to pochopil, tak co z toho? Akorát mi tak nějakej lump dá jednu po palici, protože když krabičku nenabiju, tak se to tu postupně všechno časem rozpadne a důsledky jsou jasný.
Ještě pár měsíců a Ab Mundi odejde. Už tu skoro nebejvá, kam mizí, netuším. Pak se objeví, zkoukne krabičku, pokývá hlavou a je zas fuč. Nabíjím ji a připadám si jak pitomec. Jak já na tohle mohl skočit? Přemýšlím, jak dlouho mě to bude po mágově odjezdu bavit… vtom si všimnu dění na nejbližší obrazovce. Toho chlapa, co zrovna praštil tu svou babu, až chytla druhou o stůl a teď se nehejbe, přece znám! Nějakej ředitel, kdysi se mnou chodil na šachy, hrával sice urputně, ale hodně při zdi. No to ses vybarvil, hošíčku! Teď ti všechny ty prachy, co máš nasyslený na kontech, budou tak akorát na prd.
Ani nevím jak, ale najednou jsem držel v ruce obrazovku, vytrženou z jejího připojení. Obraz strnul. Rozhlídl jsem se, monitor zastrčil pod kabát a vypadnul.
Tehdy jsem konečně pochopil, jakou věc mi dal Ab Mundi darem. V redakci jsem mrsknul s radostí výpovědí o stůl. Už mám jinou práci. Sleduju bedlivě, co se kde děje. Vzdálený věci mě nezajímaj, ale spoustu se toho děje tady nebo u obecně známejch lidí. Obrazovky mi doma ve skříni utěšeně přibejvaj. Budu muset někde pronajmout pořádně velkej trezor, aby se mi tam všechny vešly. A taky si budu muset najmout nějaký tupý gorily. A nějakýho vyjednavače, co bude za těma křenama chodit pro výpalný místo mě. Nejdřív ale musí vypadnout ten mág. Nechci, aby věděl, co dělám, kdoví, jak by se na to tvářil. Už to ale bude trvat jen necelý dva měsíce. A pak ten byznys rozjedu ve velkým. Už nikdy nebudu muset do tý pitomý redakce. Mám volnost. No dobře, pryč můžu jen na tejden, ale nakonec i to je dlouhá doba a letadlem jsem všude hned. A koupit si letadlo, to brzo nebude žádnej problém.
Zrovna jsem si prohlížel nový rolexky, když se objevil Ab Mundi. Většinou jen zkontroloval krabičku a vypadl. Dneska se ale zjevně hodlal zdržet.
"Býváte tu teď hodně často, pane Orty," řekl, sotva dosedl na sedačku. "To nemusíte, víte? Všechno jede automaticky, stačí nabít krabičku."
"Já vím," odpověděl jsem. "Bývám tu rád."
"Doufám, že děláte vše, jak jsem vám řekl?" zeptal se. "Už to nebude dlouho trvat a zůstanete na to sám. Zvládnete to?"
Jasně že zvládnu, o to neměj strach, nádhero. Jen už se mi tu teď moc nemotej. Jdi si někam připravovat to svý nádobíčko, ať neskončíš v nějaký tý černý díře, a o mně se už moc nestarej, myslel jsem si, ale nahlas jsem to říct nemoh.
"Bez obav, šéfe," zahlaholil jsem. "Jde mi to jedna báseň."
"To vidím," řekl suše Ab Mundi. Zas jen tak zlehka mávl a mezi náma se naráz zhmotnily všechny ty monitory, který jsem schoval u mě doma. Okamžitě se napojily na systém a začaly sypat informace do policejních databází. Zůstal jsem na ně zírat jak u vytržení.
"Víte, pane Orty, oba jsme se spletli. Vy jste mě měl za hloupého cizince, který vám bude slepě důvěřovat. A já jsem si opravdu zprvu myslel, že vy jste poctivý člověk, který bude mít radost z toho, že dělá dobrou věc. Že takhle začnete zneužívat mé zařízení, to jsem nečekal. Velice jste mě zklamal Tak nadějný, a tak zkažený! Udělal jste chybu. Kdybyste vydržel ještě dva měsíce, tak jsem vás před odchodem odblokoval. Ještě nejste protomág. Zatím jste jen přenašeč, víte? Protomágem byste se stal až těsně před mým odchodem. Pak by vám síla magie, i když jenom jako protomágovi, umožnila dělat pro vás neuvěřitelné věci. To přenášení například. I tu whisky byste uměl. A spoustu dalšího. Pro jednoho je tu magie dost a i protomág má slušné možnosti. Jenže vy byste je asi zneužil. Takže je dobře, že jste svou hamižnost projevil tak brzy. Poučil jste mě. O tom, že se tu nevyskytují jen dravci, ale i příživníci. Protože co jiného jste, pane Orty, než příživník? Z mého záměru, jak pomoci potrestat zlo, jste udělal parodii. Vybíráte si ty, kteří se vám hodí a kteří jsou ochotní sypat vám peníze, a jejich zločiny utajíte."
A do prdele práce! Nevěřícně jsem zíral na mága a nevěřil svým uším. Jak to ksakru ví? Já blbec! Měl jsem počkat, až vypadne, kruci! Takhle si tu jedinečnou šanci podělat, ach bože! Sevřel se mi žaludek.
"Rozloučíme se, pane Orty. Experiment nevyšel. Už vám mohu nalít čistého vína. Nedostal jsem se sem omylem nebo chybou, ale záměrně. Měl jste jedinečnou možnost posunout vaši civilizaci výš. Kdybyste neselhal a dokázal můj experiment několik let táhnout sám, mělo lidstvo šanci být přijato do Hvězdného společenství. Já v to doufal. Varovali mě, ale já opravdu věřil, že náhodně vybraný člověk - jak zněla podmínka - to dokáže. Bohužel, pravdu měli skeptičtí kolegové. Nemá cenu to prodlužovat, takže to ukončíme. Zprvu jsem byl rád, že jsem vás poznal, ale teď to již říci nemohu. Měl jsem vás za lepšího člověka. Spletl jsem se a to mě bolí. I tak vám přeji hodně štěstí do dalšího života. Budete ho potřebovat. Sbohem."
Než jsem stačil otevřít hubu, abych ho zkusil nějak ukecat, mávl známým způsobem rukou, v Arecibu jim to zas hvízdlo a já najednou stál v prázdné oranžerii mezi zatuchlejma květináčema a zbytkama vegetace.
Sám.
Zítra se stěhuju. Už nemám co prodat, abych měl na nájem. Šéf mě zpátky nevzal, prej mu jeden infarkt stačil. Navíc jsem získal nálepku lháře, přestože reportáž, kterou jsem nakonec v zoufalství sepsal, byla skoro pravdivá.
Policajti už zas honí lidi jako za starých časů. Nikdo kromě mě neví, proč najednou ustal proud důkazů do policejních počítačů. A já zítra nastupuju do Listů z Horní Dolní. Na zástup do zemědělský rubriky. Ještě že tam už aspoň jezdí metro. Co bude dál? Kdo ví.

Blbej, pitomej mág! Takhle mi podělat život!

zpět oOo
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 KattyV KattyV | E-mail | Web | 13. prosince 2015 v 18:06 | Reagovat

Jojo, kdo chce všechno, nemá nakonec nic. Jen je otázka, kolik lidí by takovému puzení odolalo - mít z toho alespoň malinký užiteček.
Mimochodem, podle definice povídky - postava se nemusí vyvinout :-D

2 JJ JJ | 14. prosince 2015 v 8:44 | Reagovat

Ahoj Toro,
vyvinout se nemusí, ale vybarvil se pěkně, darebák jeden :-D . Hezky jsem si početla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014