ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Pod obalem

6. prosince 2015 v 0:01 | KattyV |  Moje střípky

Povídka napsaná pro Prázdninové psaní Triumvirátu. Téma bylo: Nejsou tím, kým se zdají být. To my však také ne.
Žánr: science fantasy neboli scifa, Co to je? No, to jsem sama před psaním nevěděla - pro zjednodušení - směs scifi a fantasy. Svět, ve kterém funguje magie, ale odehrává se na jiných planetách, v budoucnosti... Hvězdné války například.
Příští týden tady najdete povídku na stejné téma, kterou napsala Tora,

Jak jsme s Torou dopadly? Na výskledky se podívejta na stránky Triumvirátu.
Teď už směle do čtení.



Planeta kroužící kolem nevelkého slunce zářila do vesmíru tajemným nafialovělým světlem. Prozrazovalo magický obal chránící ji před veškerým nebezpečím, které mohlo z prázdného světa přijít. Jen zdánlivě prázdného. Ve skutečnosti byla prázdnota protkána stovkami a tisíci vln, které bloudily, vědomě či nevědomě, prostorem. Jedna se zlehka dotkla magického obalu a ucukla. Opatrně. Jen opatrně!

*****

Ozvalo se prudké zabušení na dveře. Adar mávl rukou a před očima se mu objevil kód, označující návštěvníka. Překvapeně se narovnal v křesle. Koine???
Nervózně si otřel ruce do kalhot, vstal a otevřel okrouhlý vstup. Muž stojící na tyrkysové podlaze skoro nadskakoval vzrušením.
"Pustíš mě dál? Mám novinky. To budeš koukat!"
"Já…"
"Neblázni, tohle tě bude vážně zajímat!" Koine se netrpělivě vtlačil dovnitř. Adar za ním rezignovaně zavřel.
"Tati, kdo to…? Ach, dobrý den," pozdravila zdvořile jeho sedmnáctiletá dcera a zaujatě si prohlížela urostlého tmavovlasého návštěvníka v dokonale střiženém obleku.
"Siri, myslím, že jsme se dohodli, že budeš krotit svou zvědavost," zaháněl ji pryč Adar, kterému neunikl ani její zájem ani Koinův upřený pohled.
"Chtěla jsem jenom vědět, kdo přišel…"
"Siri!"
"No jo, vždyť už jdu." Dveře se okázale zabouchly.
"Takže co jste potřeboval?" zeptal se Adar muže, který rozhodně nepatřil do okruhu jeho přátel. Znal ho, jistě. Koine sice do jejich ústavu přišel teprve před rokem a jeho obor činnosti neměl s tím Adarovým moc společného, ale stoupal hierarchií rychleji než kometa. A vždy se dokázal tvářit, že je blízkým přítelem toho, koho zrovna potřeboval. Teď poprvé se té cti dostalo Adarovi.
"U velikého Norikora, přece si nebudeme vykat, že? Jsme nakonec kolegové."
Adar se stisknutými rty pokývl a přijal podávanou ruku.
"Předně se ti musím omluvit," chrlil ze sebe jeho nečekaný host. "Když jsi na konferenci přišel s názorem, že život nemohl vzniknout na naší planetě, považoval jsem to za nesmysl. Navíc za nebezpečný nesmysl. Protože takové názory rozhodně nepatří k těm vítaným a mohly by ohrozit náš ústav."
"No jistě, je mi jasné, že jsem tak trochu 'v podmínce'," pokrčil rameny Adar. "Jenže když nad tím začnete… začneš přemýšlet, když zjistíš, jak to na naší planetě vypadalo ještě před pár tisíci lety, že po předlouhé období byl náš svět pustý a zmrzlý, pokrytý jen prachem a rozrytý hlubokými kanály, že zrcadla umístěná na orbitě, rozhodně vypadají velmi opravdově, takže je obtížné věřit, že jsou božího původu, když víš, jak dlouho trvá vývoj jakéhokoli života, neřku-li toho inteligentního, když…"
"Jo, já vím, slyšel jsem tvoji přednášku, nemusíš se opakovat. Nejsem biofyzik, ale uznávám, že to zní poměrně přesvědčivě. I když jsem to nechtěl přiznat. Chápu, že jsi na mě asi naštvaný, že jsem s tebou na konferenci poměrně ostře nesouhlasil."
Adar stroze pokrčil rameny, ale neřekl nic.
Koine po chvíli pokračoval. "No, těžko se mi to přiznává, ale mně se prostě nechtělo připustit, že bys mohl mít pravdu. Ani sobě ne. Ale vrtalo mi to hlavou. Jak víš, jsem historik. Pravda, zabývám se úplně jinou epochou než nejstaršími dějinami, ale v archivech se hrabat umím. Něco vyčmuchat, to je moje. No a tam jsem našel jeden fakt prastarý dokument." Zarazil se a najednou vypadal, že se mu nechce moc pokračovat. "Hele, tohle je vážně trochu… Nebudeš o tom nikde mluvit? Opravdu nemáš žádný příbuzný mezi Vědoucími?"
"Pozoroval jsi u mě nějaké paranormální schopnosti? Dobře víš, že tyhle věci se dědí. A já mezi předky žádné Vědoucí nemám. Život by byl poněkud jednodušší, kdybych takové měl," odfrkl si Adar.
Ve skutečnosti lhal. Ne docela, mezi jeho předky opravdu Vědoucí nebyli. Ale jeho žena mezi ně patřila. Ne sice svým postavením, ale svými schopnostmi určitě. Jenže to úspěšně tajila. I jemu to prozradila teprve tehdy, když se podobné vlastnosti začaly vyskytovat u Siri. Tehdy se také dozvěděl, že magie není jen záležitostí genetiky.
"Dobře, tak se podívej, co jsem našel." Koine na stole opatrně rozložil několik lejster.
"Nevypadají moc staře," namítl Adar.
"Kopie, samozřejmě. Myslíš si, že bych riskoval zničení takové vzácnosti? U těch materiálů, co jsem vypátral, jsem si nechal udělat rozbor. Dva tisíce let! Umíš si představit něco tak starého? Jakživ jsem nic takového neviděl. Málem jsem si nedovolil dýchat. Nemáš ponětí, jak křehké tyhle věci jsou. A pak. Rozhodně jsem nechtěl na sebe upozorňovat tím, že bych se je pokusil vynést ven. Okopíroval jsem to víceméně tajně. A smazal záznamy o tom, že jsem do té části archivu vůbec nahlížel. Opravdu nemám zájem skončit na hranici."
"Domnívám se, že je to poněkud přehnaná obava. Jako historik jistě víš naprosto přesně, že poslední hranice hořela v roce 1987. To je už více než dvě stě let. Dneska jsou si už Vědoucí velmi dobře vědomi, že nás vědce potřebují. Vlastně čím dál tím víc. V posledních padesáti letech nám přece předali řadu rolí, které dříve vykonávali oni pomocí své magie. Jako třeba péči o zrcadla na orbitě. Vlastně valnou většinu veškerých činností s výjimkou starosti o magický obal planety. Škoda, že se nedá vědecky doložit, zda se na nás opravdu vesmírem řítí velká magická bouře, která nás může zničit. Rád bych tomu věřil, ale je fakt, že mám raději to, co si mohu osahat, nebo alespoň to, co mohu změřit pomocí přístrojů.
V této souvislosti mě trochu překvapuje, že Vědoucí nakonec dali svolení k realizaci projektu 'Vesmír'. Celá staletí nám vykládají, že není možné dostat se mimo okruh naší planety, že její magický obal nesmí být porušen, že by to ohrozilo veškerý život… A najednou, přestože právě teď by to mohlo být v souvislosti s onou magickou bouří ještě nebezpečnější, podporují výzkum, který nám umožní dostat se na kterékoli místo sluneční soustavy."
"Možná právě proto. Pokud jsem správně pochopil, o co v tom vašem projektu jde - a nekoukej se na mě tak pochybovačně, já vím, že moje technické znalosti jsou takřka nulové, ale pitomec nejsem -, tak váš tým vymyslel způsob, jak se dostat na jiné místo aniž byste se vlastně ve volném vesmíru vůbec ocitli."
"Pokud to hodně zjednodušíš, tak máš pravdu."
"Tak vidíš. Ale zpátky. S těmi hranicemi jsem to myslel obrazně," zavrčel Koine. "O práci můžeš přijít i dneska docela snadno. A já mám svoji práci rád. Takže bych byl prostě radši, kdybys o tomhle nikde nemluvil."
Adar přikývl a začal se prohrabovat listinami. Jazyk neznal, ale čísla… Nakonec si vybral jednu soustavu rovnic a jeho rty bezděky sledovaly jejich dlouhou řadu. "To není možné," vydechl nakonec. "Tady jsou výpočty reaktivního motoru. Tahle teorie cestování do vesmíru je už sice opuštěná, podle Vědoucích bychom takto nemohli překonat magické hranice planety, ale… byla populární někdy před padesáti lety. A ty říkáš, že tohle je staré dva tisíce? To by znamenalo…"
"Doufal jsem, že se v tom vyznáš, mně to zase tak moc neříkalo. Zato jsem rozluštil ten jazyk. A vypadá to, že tam píšou něco o tom, že to byl první a trochu zoufalý pokus dosáhnout cizí planety. Naší planety, abys rozuměl. A že ta původní, domovská, byla v průšvihu. No, není to moc jasný, ale tohle jsem z toho pochopil."
Adar dále prozkoumával dokumenty. "Toto vypadá jako výpočet souřadnic pro optimální místo na přistání. Těm dnešním to neodpovídá, ale pokud bychom to vztáhli k pólům, zahrnuli změny za těch dva tisíce let…" Prsty mu bleskově běhaly po obrazovce monofonu. "Údolí Beriésa," vydechl, "uzavřená oblast. Dokážeš nás tam dostat?" Koinovy známosti byly proslulé, takže ta žádost nebyla úplně mimo.
"Už jsem to zařídil," zasmál se Koine vítězně.
"Jak jsi věděl kam?"
"Nevěděl. Tušil. Protože ten název se za ty dva tisíce let v podstatě nezměnil. Tedy, změnil, ale pokud jsi jazykovědec, a to je jedna z mých odborností, dokážeš to vysledovat. A ještě něco jsem tam našel, odkud přiletěli. Doufám, že to potvrdí i to, co najdeme v údolí."
Po Koinově odchodu Adara zcela podle očekávání přepadla Siri a začala se rádoby nenápadně vyptávat.
"Kdo to byl, tati, a co chtěl?"
"Nebuď zvědavá, budeš brzy stará."
"Nech toho, tati, není mi pět. Tak kdo to byl?"
"Kolega, víceméně," odpověděl neochotně.
"Mohl bys mi objasnit pojem 'víceméně'?" nedala se Siri odbýt.
Adar rezignoval. Zkušenosti říkaly, že když se Siri chce něco dozvědět, dozví se to.
"Pracuje u nás v ústavu. Znám ho, ale nijak zvlášť dobře. Jen natolik, nakolik je možno znát člověka, kterého znají všichni."
"Nemáš ho rád," konstatovala Siri.
"Ne. Nemám rád kariéristy a jeho za kariéristu považuji."
"Hm, ale je hezký…"
"Siri!"
"No jo, já vím, krása není podstatná, důležitý je charakter, taky inteligence, smysl pro humor, souznění… Co ještě jsem zapomněla? Je inteligentní?"
"Siri, je inteligentní, ale ani to není v daném okamžiku to nejdůležitější. Podstatné je, že mu nedůvěřuji. A tak s tím, prosím, přestaň."
"Tati, nemusíš se přece pořád o mě bát. Jsem už skoro dospělá."
"Zdaleka nejsi a bát se o tebe budu ještě dlouho. Tím spíš, že jsem na to bání sám. Kdyby ještě žila maminka, mohli bychom se o tebe bát společně a bylo by to jednodušší."
"No jo. Stejně si myslím, že to přeháníš. Co by asi tak Vědoucí udělali, kdyby zjistili, že mám nějaké jejich schopnosti. Teď už těžko něco. Chápu, že kdybych byla malá, tak by mě vám vzali a vychovali mě k obrazu svému. Ale teď?"
"Já nevím, Siri, třeba nic. Ale stejně se o tebe budu bát. A Koine je prostě nedůvěryhodný."
"Ale do něčeho tě navezl, to ses nechal."
"Ano, protože je to důležité."
"A co když se stane něco s tebou? Když je to takový zlotřilec, tak co když udělá něco tobě? Já se o tebe taky bojím, abys věděl."
"Siri, neřekl jsem, že je to zlotřilec. Jen mám lehkou nedůvěru v jeho charakter a prostě nepatří k těm, kterým bych svěřil svou jedinou dceru. O mě se bát nemusíš, nic se mi nestane. Koine má rozhodně zájem na tom, abychom v daném okamžiku uspěli. Bude z toho mít prospěch. V tento jeho motiv věřím."
"Tati?" zavedla Siri řeč jinam. "Co dělají Vědoucí s dětmi, které si vyberou a sami je vychovají?"
"Nic než to, že je změní v sebe sama. Dostane se jim 'zvláštní' výchovy. Existují i jistá podezření, že používají speciální vlny magie působící na mozek dětí. Takoví jedinci pak přestanou být lidmi a stanou se Vědoucími. Pány tvorstva, jistě. Dostanou delší život v blahobytu, velkou moc nad obyčejnými smrtelníky… a zaplatí absolutní ztrátou toho, co, podle mého, dělá lidi lidmi - soucitu, přátelství, lásky. Vědoucí využívají magii ve svůj prospěch. Dobře, možná částečně chrání i nás všechny, ale dostávají za to více, než dávají. Nechtěl bych, abys byla podobná. A už vůbec bych nechtěl, aby mi tě vzali. A já se bojím, že kdyby se Koine s tebou blíže seznámil, tak by časem objevil tvé schopnosti a mohl by tuto skutečnost zneužít ve svůj prospěch."
"Ach jo, no tak jo. Tak já se teda nebudu o Koina zajímat. Víš ty co? Nebýt té pitomé magie, byl by můj život o hodně jednodušší. Stejně mi k ničemu není."
Podle všeho, co se mezi vědci vykládalo, si údolí Beriésa mělo zachovávat původní vzhled beze známek vlivu lidské činnosti. Nikdo ovšem nevěděl přesně, co si pod tím představit, protože tam nikdo z vědců nebyl. A pochopitelně záznamy o tom, jak to na planetě vypadalo původně, neexistovaly. Samozřejmě, některé skutečnosti byly známé - informace o sopkách, které se kdysi tyčily do nebetyčných výšek, se dochovaly. Přestože už zmizely před více než tisícem let. Známé bylo i to, že se na planetě původně nevyskytovala žádná voda - dnes se vlnila a pěnila v téměř nekonečném oceánu. Na hlavní pevnině pak vznikla pravidelná síť měst a vesnic, tvořených stavbami roztodivných tvarů a barev. Budovy byly obklopené přívětivými parky, které přecházely ve světlé lesy, obydlené několika málo existujícími živočišnými druhy. Krajina byla velmi úhledná, upravená a... poněkud nudná.
Adar nedokázal úplně ovládnout své vzrušení. Do údolí Beriésa se nebylo možné jen tak dostat. Ani jemu, který se výzkumem planety dlouhodobě zabýval, se to zatím nepodařilo. Totálně uzavřená oblast. Vědoucí to zdůvodňovali tím, že "obyčejným" lidem tam hrozí příliš velké nebezpečí. "Magické výlevy" tomu říkali. Jen oni, kteří magii ovládají, jsou před ní chránění. Další z nesmyslů, které šíří, zdálo se. Protože jinak by je sem nepustili. Nebo ano? Bylo záměrem Vědoucích se jeho a Koina zbavit?
Matně stříbrné vznášedlo opustilo obývanou oblast, plnou oblých i ježících se budov, a přiblížilo se k masivu zubatých štítů. Adar si nemohl pomoct a obrátil se na svého společníka.
"To je…" Nedostávalo se mu slov.
"To je něco úplně jiného, že?" pokýval Koine samolibě hlavou, jako by to panorama před nimi sám stvořil, a na panelu vznášedla vyťukal číselný kód, který je propustil ochranným magickým polem.
Přehoupli se přes hranu ostrých skal. Před nimi se prostíralo široké, jen lehce stoupající údolí. Planina byla v nízkých paprscích, odrážejících se od soustavy zrcadel, vykreslená do posledního detailu. Rudohnědé balvany jen nepatrně omleté dávno zmizelou vodou, vrhaly dlouhé stíny. Jemný prach vířený vznášedlem se v bláznivých vírech pohyboval krajinou.
Přistáli a vystoupili. Kolem bylo ticho. Jen mírný vánek, který nedovoloval prachu spadnout na zem, jim hřměl v uších. A Adar by přísahal, že slyší i to, jak jednotlivá zrnka skřípou jedno o druhé.
Drobné slunce se pomalu sklánělo k západu a spolu s ním usínala i zrcadla. Na opačném obzoru pomalu vycházel zářivý bod měsíce. Druhý, o mnoho větší, na sebe nenechal dlouho čekat a vyrazil mu vstříc z uhasínajícího západu.
Ve světle jejich paprsků pomalu došli k místu označenému na záznamech. A opravdu, našli ho - důkaz, odkud lidé pochází. Symboly sluneční soustavy mluvily jasně. Jejich původním domovem byla třetí planeta!
"Takže teď už je to jasné. První cíl projektu 'Vesmír' je nezpochybnitelný. A taky je jasné, že to musí být Adar, kdo se ho zúčastní," horlil Koine.
Bylo zvláštní, jak snadno se Koine dostal do nejužšího týmu. A jaký tam v tak krátké době získal vliv. A jak snadno vnutil týmu myšlenku, že tím, kdo se prvního pokusu o opuštění planety zúčastní, bude právě Adar. Samozřejmě, jejich objev měl učinit toto cestování "tak snadným, jako jízda na trikole", jak se vyjádřil nestor jejich týmu Torian, ale stejně to bylo nečekané. Nicméně, jak se zdálo, když se Koine pro něco rozhodl, dokázal přesvědčit kohokoli o čemkoli.
Pod Koinovým manipulativním vlivem a díky dokumentům, které objevil, se tak všichni snadno dohodli, že prostě Adar je tím správným člověkem. Protože jedině on může na třetí planetě najít důkazy, že tam je jejich původní domovina. Torian Adarovu účast podpořil a jeho autorita rozhodla.
Přípravy na start probíhaly na více místech. Myšlenky byly překvapivě podobné.
"Nejsem si zcela jistý, že je to dobrý nápad, Pátý," pronesl ploše muž sedící v čele dlouhého stolu. Ten, kterému říkali První nebo také Nejvyšší. Po jeho pravé i levé ruce sedělo po pěti lidech. Oslovený se nepatrně zachvěl. Tušil, jaký by v případě nezdaru následoval trest.
"Víte, že je to nutné, Nejvyšší. Vědci dosáhli příliš velkých úspěchů, přílišného pokroku. Musíme je nasměrovat tam, kam potřebujeme. Jejich výzkumy pak mohou být užitečné. Nakonec i nám se žije lépe, když většinu běžných starostí můžeme přenechat jim. Ale nikdy se nesmí objevit důkazy o tom, odkud pocházíme, a nikdy se nikdo nesmí dozvědět, že je možné opustit bezpečí našeho magického obalu. A o to se postarám."
Muž v čele stolu zamračeně přikývl.

Ve stejnou dobu někde jinde:
"Jsi si jistý, že to všechno bude v pořádku? V tom procesu je tolik proměnných…"
Mezi dvěma muži se chvěly pramínky nervozity, které se mísily s vlnami sympatií. Starší poklepal tomu mladšímu na rameno.
"Plně ti důvěřuji, příteli. Jsi ten pravý, kdo může ukázat pravdu. Přece víš, jak důležité je ukázat, odkud lidstvo opravdu pochází."
"Vím, a přesto…"
"Bude to v pořádku."
Uběhlo několik dní a konečně bylo všechno připraveno. Poslední okamžiky před startem. Adar cítil napětí. Postarali se opravdu o všechno? Nezanedbali nic? Protože jestli ano, tak… Bez hlesu sledoval čísla, která se měnila na monitoru před ním. Současně s tím mu zněla do uší. "Deset, devět…"
Postarají se o Siri, kdyby něco?
"...šest, pět…"
Zavřel oči.
"… dva, jedna, start!"
V tom okamžiku modul zmizel ze startovací rampy. A pak se teorie vědců potvrdila: trvalo to jen pár minut, než se ocitl někde úplně jinde.
Otevřel oči. S určitým překvapením se zadíval na výjev, který se objevil za okny. Pro jistotu zkontroloval přístroje. Množství kyslíku ve vzduchu bylo v pořádku, úroveň radiace minimální, žádné nebezpečné látky… Popruhy na jeho sedadle cvakly, dveře se se zasyčením otevřely. Pomalu sestoupil po dvou schůdcích. Nohy se mu zabořily do červeného prachu. Zpoza ostrých balvanů se vynořila skupina vysokých štíhlých postav a vytvořila kolem něho kruh. A mezi nimi…
"Koine?"
"Mne jsi nečekal, že?" zeptal se muž posměšně.
"Máš pravdu, tebe jsem nečekal. A hlavně jsem nečekal, že se ocitnu zde. Jak jsi dokázal zařídit, že jsem se místo na třetí planetu přesunul sem?" Rozhlédl se. Za kruhem postav vytušil štíhlý obelisk se znaky sluneční soustavy. Zkoumavě si prohlížel přítomné. Nepochybně Vědoucí. Jejich nehybné tváře je prozrazovaly.
"To víš, magie. A údolí Beriésa se hodilo. Sem nikdo bez našeho povolení nepřijde."
"Bez vašeho povolení? Patříš snad k nim?" opsal bradou kruh.
"Ne tak docela. Jsem jeden z Jedenácti. Pátý, abychom byli přesní. Takže toto jsou mí… řekněme podřízení, pro zjednodušení. Hierarchií Vědoucích se nebudeme zdržovat. Máme toho dost jiného na práci," pronesl posměšně Koine. Na jeho úsměšek Adar zareagoval potřesením hlavou.
"Nevěděl jsem, že Vědoucí mohou mít i nějaké emoce. I když, kdybych to tušil, zlomyslnost by byla jedna z těch, které by mě napadly. Pravdou ovšem je, že ty jsi dokázal projevovat, nebo alespoň předstírat, i jiné. Zájem, nadšení, zaujetí…"
"Já jsem mimořádný."
"Proč?" přerušil ho Adar.
"Proč jsem mimořádný? Prostě jsem," zasmál se Koine.
"Ne, proč to všechno? Proč ta snaha mě do toho zaplést? Proč vůbec podpořit let do vesmíru?"
"Proč? Jsi směšný. Přece proto, že projekt selže. Samozřejmě, tvé přistání na třetí planetě bude úspěšné. Velmi úspěšné. S tím drobným nedostatkem, že až provedeš výzkumy, opatříš důkazy, že tam lidé nikdy nežili. To je sice smůla, ale jinak bude projekt vypadat nadějně - cestování vesmírem je možné! Bohužel se pak ukáže, že vesmírné plavidlo sice dokáže opustit naši planetu, ale nedokáže se vrátit. Staneš se hrdinou, který se obětoval, aby dokázal, že lety do vesmíru si magie nepřeje. Netěší tě to?"
"A Siri?" zeptal se tiše.
"Ach ano, Siri. Tvá překrásná dcera. Ona je jedním z důvodů, proč jsi letěl zrovna ty. Jak od tebe bylo bláhové myslet si, že si okamžitě nevšimnu jejích zjevně mimořádných schopností. Taky je velmi roztomilá, že? Takže jsem se rozhodl, že se stane se mou partnerkou. Určitě neodolá mému šarmu, až ji jako tvůj blízký přítel přijdu utěšit po tvé smrti. Přiznávám, že Vědoucí ženy, vychovávané do dětství mezi námi, jsou poněkud chladné a neuspokojují mne. Od tvé dcery očekávám krapet té pravé lidské vášnivosti. A plodnost samozřejmě. Škoda že se nedočkáš svých roztomilých vnoučátek."
Adar na chvíli vypadal, že se na Koineho vrhne. Pak mu ramena rezignovaně poklesla. "Takže to je konec?"
"Ještě nějakou tu chvíli ne. Potřebujeme, abys vyslal z 'vesmíru' zprávu. Jistě to rád uděláš, protože jinak bych si to mohl rozmyslet a vůbec bych nebyl na Siri hodný."
Adar na chvíli zavřel oči a pak se zeptal.
"Proč jsi mi prozradil, odkud lidé pocházejí?"
Koine se dal do smíchu. "Opravdu jsi pitomec. Přece proto, že lidé vůbec nepocházejí ze třetí planety. To tě nenapadlo?"
Adar vydechl. "Ne, nenapadlo."
Pak se narovnal. Pousmál se a jeho hlas zněl najednou jinak.
"Nenapadlo, protože já vím, že lidé pochází odjinud. A taky vím odkud. Naopak, tebe, vás všechny VĚDOUCÍ," to slovo skoro vyplivl, "nenapadlo, proč jsem se do toho všeho pustil. Protože my taky potřebovali důkazy. Důkazy, že bojkotujete poznání, možnost dalšího rozvoje. Prý Vědoucí… Vyhoštění by bylo lepší pojmenování, že?"
"Co o tom víš?" zasyčel Koine a mávnutím zabránil kruhu postav sevřít se těsněji.
"To je prosté. Lidé ze skutečné domovské planety zjistili, co se tady děje, a navázali s námi spojení. Věděl jsi, jak zkušený astrofyzik je Torian? Nejspíš ne. Vědoucí nás vědce vždycky podceňovali. To, s jakou snadností jsi pronikl do našeho týmu, nebylo tak docela díky tvému, jak jen jsi to říkal? Aha, šarmu. Bylo to užitečné, nechat ti pocit, že něco ovlivňuješ.
Ale zpět k našim vzdáleným příbuzným. Ano, vím, že oni nebyli magií obdaření, ale nechtěli, aby jim někdo magický vládl. Ano, vím, že to byl důvod, proč vaše předky poslali pryč, když se jim povedlo nad nimi zvítězit. A uzavřeli s nimi magickou smlouvu, ano vím, že to jde i mezi magickými a nemagickými lidmi - vy půjdete a my vám nebudeme zasahovat do toho, jak budete žít jinde. Jenomže teď zjistili, co jste dělali, nebo spíše stále děláte. Jak účinně dokážete zbavovat magie novorozené děti. Vytváříte si milióny lidí, kteří pro vás pracují. Pro hrstku vybraných, kterým magie zůstane. Naše vládnoucí třída." Znovu mu hlasem problesklo opovržení. "Občas se to nepovede, že? Pak se objeví takoví, jako je moje žena nebo Siri. Jenomže to teď skončí."
Koine se dal do smíchu.
"Malý, chytrý vědec, že? Dobře a co z toho vašeho poznání? Taky vám prozradili naši drazí příbuzní, že jim magická smlouva zabraňuje proti nám zasáhnout?"
"Jistě, jenomže všechno se dá obejít. Takže nezasáhli. Ne přímo. Jen nám umožnili přístup k některým svým poznatkům. Třeba k tomu, jak je možné zbavit lidi magie… Zjistíš, že v daném okamžiku ty, ani tihle…" opsal rukou kruh, "mi nedokážete magicky ublížit. Samozřejmě, mohli byste mě umlátit okolními kameny. Jenže náš rozhovor právě poslouchá celá planeta. Takže, být vámi, snažil bych se nenaštvat normální lidi více, než už jsou. V tomto okamžiku právě Rada vědců přebírá vládu. A Vědoucí, všichni Vědoucí, právě zjišťují, že už jaksi nejsou Vědoucí a nemůžou proti tomu nic dělat. Od této chvíle to bude jinak. Po dohodě s našimi vzdálenými příbuznými jsme usoudili, že tato planeta se bez magie obejde."
*****

Fialový obal se rozplynul do prostoru a planeta zasvítila modrou barvou atmosféry a života. Paprsek se lehce vyhnul soustavě zrcadel a dotknul se jednoho z radioteleskopů. Navázané spojení bylo silné a pevné.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tora Tora | 6. prosince 2015 v 21:56 | Reagovat

Ještě jednou gratuluji. Ráda jsem si ji přečetla znovu. Je dobrá.

2 JJ JJ | 7. prosince 2015 v 9:47 | Reagovat

Gratuluju moc. Jen jsem ji prolétla, koukám, že jsou tam úpravy proti poslední verzi, kterou jsem viděla (k lepšímu). Večer si to přečtu pořádně, stojí za to.

3 Richenza Richenza | 9. prosince 2015 v 12:11 | Reagovat

Katty, gratuluji ke třetímu místu a ještě více gratuluji ke skvělé povídce. Opravdu se mi líbí, skvěle načrtnuté prostředí, charaktery, pointa, má to naprosto všechno, co má výborná povídka mít. Moje osobní výhrada je jen k tomu, že je to povídka - mnohem raději bych si tohle všechno přečetla ve větším rozsahu... protože tohle téma je naprosto originální a dává skvělé možnosti. Takže mé nadšení je smíšené s trochou smutku.

4 KattyV KattyV | 9. prosince 2015 v 21:36 | Reagovat

Holky, díky všem. Toro, bylas jen o fous a dva body za mnou, to je úplně zanedbatelné.
Richenzo, vím sama moc dobře, že má ještě mnohé mouchy, tenhle žánr jsem nikdy před tím nezkoušela a dost jsem se s ním trápila.Pořád jsem si nebyla úplně jistá, zda je všechno dost logické, myslím, že by to potřebovalo ještě trochu vylepšit. Snad příště ;-)
Něco delšího? Teď se budeš muset spokojit s celkem dlouhou Minervou - počítám, že by měla být po Vánocích. Mimo fanfiction míním trénovat své schopnosti na povídkách - ony dávají i případný  prostor pro experiment, protože když se to nepovede, tak to zase není takový průšvih, protože tomu člověk nevěnoval tolik energie.

5 Martian Martian | 10. prosince 2015 v 21:16 | Reagovat

Též se stavím do řad gratulantů. Katty.
A těším se i na ohlášenou povídku od Tory.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014