ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Svíčka čtvrtá: O vánočním stromečku a kádi s kapry

19. prosince 2015 v 8:00 | JJ |  Čtyři svíčky na adventním věnci

V ideálním světě by každý dostal na svou otázku jasnou a správnou odpověď. V tom našem neideálním se to nestává. Chlapečci se ptají a nedozví se skoro nic. Ale jak už to u JJ bývá, je to NIC daleko zábavnější než NĚCO. Tak který ten svět je vlastně ideálnější?
V poslední adventní svíčce nám JJ povypráví, jak se Koníček a Vrtulka vyptávali na kapry.



Svíčka čtvrtá: O vánočním stromečku a kádi s kapry


Je víkend a vracíme se domů z adventních nákupů. Potřebovali jsme si pořídit pár věcí: zlatočervenou stuhu, lisovanou voskovou plástev a knot na svíčku, vánoční vykrajovačku na cukroví, a tak podobně. No a taky podrbat ovečku z betléma (ať už dřevěnou anebo živou), zazvonit si na zvonek a svézt se vláčkem, na kolotoči anebo na něčem podobném.
Za zády necháváme nádherný rozsvícený vánoční strom a vůni vánočních trhů. Koníček a Vrtulka si kolem rodičů spokojeně poskakují, vypadají, že víc dojmů se už do nich nevejde, ale najednou uvidí na chodníku první káď s vánočními kapry. Kulaté hubičky vyčuhují nad hladinu, občas ji prořízne hřbetní ploutev anebo ji rozvlní ocas. A kluci stojí jako očarovaní.
"Jůůů, to jsou kapři?" ptá se Vrtulka.
"Jasně, mají u pusy vousky," uplatňuje Koníček znalosti načerpané z přírodovědného seriálu. "Jak se ale pozná kapr od kapřice, mami?"
"Kapřice mají v bříšku jikry, jako vajíčka, a kapři mají mlíčí." odpovídám na základě svých kuchařských zkušeností.
"To mlíčí, to jsou jako spermie?" ujasňuje si na celou ulici Koníček.
Jak může být tak malé dítě slyšet tak daleko, krucipísek? Někteří lidi se začínají zastavovat v očekávání zábavy. Je mi jasné, že je ten můj komediant nezklame.
"Ano, přesně tak," odpovídám šeptem, což taky znamená - ztlum!.
"A jak se pozná kapr od kapřice dřív, než se jim koukneš do břicha?" pokračuje Koníček trochu tišeji.
"Nevím, fakt nevím," odpovídám po pravdě.
"Ten pán, co kapry prodává, to musí vědět," radí Vrtulka a táhne Koníčka ke stánku. "Zeptáme se."
Co s nimi mám dělat? Ohlédnu se po manželovi. Evidentně zvažuje, jestli se k nám vůbec znát. Ale co. Pánové jsou zmrzlí jako drozdi, jak celý den přešlapují na jednom místě u mokrých kádí, tak ať se aspoň zasmějí.
"Dobrý den, pane! Mohl bych se zeptat, jak se pozná kapr od kapřice, abyste do nich kvůli tomu nemusel udělat díru?" zní jasně a čistě synův hlas městem.
"To máš jednoduchý," odpovídá ten pán za pultem, zřejmě blíženec mého potomka. Město by ho mohlo zaměstnat, aby šeptal na jednom konci obce "Odbila dvanáctá hódinááá..."; na druhém konci by to burácelo jako letní bouřka. Udělá řečnickou pauzu a s vážnou tváří poradí: "Postav ve vodě pánské a dámské kapří záchody a podívej se, do kterých zapluje."
Provoz v pěší zóně se zřetelně zpomalil. Děti se řehtají nahlas, dospělí distingovaně do dlaně. Prodavač kaprů se ohlíží po ostatních prodavačích, jak to tomu zvědavému chlapečkovi pěkně nandal. Chyba lávky, mladíku, ty se naposled smát nebudeš, Koníček ti palmu vítězství nenechá.
"A pane, prosím vás, mohl byste mi nakreslit ten obrázek, co mám přitlouct na záchod pro kapří chlapy?" povídá s přímočarou upřímností, které jsou schopny jen děti.
Prodavač odpadává. Doslova. Smíchy mu zaskočilo a musí si loknout z lahve od tuzemáku, co je na ní napsáno čaj, a která voní jako rum. Na jeho místo nastupuje méně se řehtající kolega.
"Koupíte?" obrací se ke mně.
"Kapra bychom potřebovali," rozhoduje za mne Vrtulka. "Mohl byste nám prosím obrátit na záda tohodle?" ukazuje na pěkného šupináče.
"Proč bych ho měl obracet na záda?" skočí na špek druhý prodavač.
Mezi mými syny si, pane, nevyberete. Ten první je za osmnáct a ten druhý taky. Ale stejně netuším, co konkrétně z něho vypadne.
"No jestli je to kapr nebo kapřice. Holky přece mají dírku a kluci pindíka. Má ten kapr pindíka?"
Teď už ulice řve smíchy. Dospělí kašlou na distingovanost a řehtají se naplno. Prodavači tečou po tvářích slzy, a to žádnou cibuli nekrájel. Manžel se k nám otáčí zády a zaujatě zírá do výkladu s dětským prádélkem, červený až po uši. V podstatě hned vylučuji, že touží ještě po jednom potomkovi, ledaže by ty stávající zahlušil. Nechápu proč. Jsou celí on, akorát on o takových vtípcích jenom mluví. Pro jistotu ale diskuzi raději decentně ukončím.
"Trošku se pleteš, Vrtulko. Povíme si to pak doma, potřebuji si najít nějakou přírodovědnou knížku. Děkujeme moc, pane, za snahu, ale manžel včera už přinesl kapří půlku."
"To je škoda," vypadá pán, že je mu to fakt líto. "Od rána mne nikdo nerozesmál, až vy. Dal bych vám slevu... Ale víte co? Něco vám dám. Nastavte ruce, kluci. Tohle jsou kouzelné kapří šupiny." bere dvě pěkně blýskavé z kýblu pod pultem. "Kdo je nosí pořád s sebou, toho se drží peníze. Teda pokud vydělává," reaguje správně na nedůvěřivý pohled dvojčat. "Jinak se ho drží štěstí a plní se mu jeho přání."
Klukům září oči, berou si cenné dárky, děkují a odevzdávají mi je, ať je schovám, než si je dají do tramvajenek. Zjevně doufají v jejich kouzelných účinek. Chápu. Jejich otec si taky vybíral kapří půlku hodně šupinatou, aby bylo něco do peněženky. Loučíme se a pospícháme domů.

Ticho v tramvaji trvá jen dvě zastávky. Pak synové zahlédnou ve výkladu svítící vánoční stromeček a přijde řeč na ten na náměstí. Jak byl krásný, leskl se a stékaly po něm pramínky světla. A taky, proč jsme házeli peníze do té chaloupky pod ním.
"Ale stejně, nejhezčí stromeček bude ten náš, i když nebude tak velký a vyparáděný!" ujišťují se Koníček a Vrtulka jeden přes druhého. "A víte proč? Protože bude náš a budeme pod ním spolu!"

Šťastné Vánoce, Koníčku a Vrtulko. Nepochybuji, že veselé si je uděláte sami.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 KattyV KattyV | E-mail | Web | 19. prosince 2015 v 11:44 | Reagovat

Co jenom napsat u kapitoly, která mě rozesmála tak, že kocour spící pod mou bradou zděšeně prchl?
Asi... velký dík, milá JJ za zpříjemnění času adventního a pozdravuj Koníčka a Vrtulku - Krásné Vánoce, kluci. Ať si je všichni SPOLU užijete. :-P

2 Tora Tora | 19. prosince 2015 v 16:30 | Reagovat

Úžasný příběh, jen mě mrzí, že jsem nebyla poblíž a neviděla reakce lidí na vlastní oči, to musela být náhrada. A tatínek by se k nim naopak měl hrdě hlásit, a být na ně pyšný. Kdo má takového šikovného kluka? A on má hned dva...
Krásné vánoce vám všem přejeme všichni z hotelu U devíti koček.

3 JJ JJ | 19. prosince 2015 v 20:57 | Reagovat

Díky za přání, děvčata.
To víš, Toro, každý není zocelený (i když na tom kluci už nějakou chvíli pracují).
Podrbej za mne kocourka, Katty.
Krásné a požehnané Vánoce všem.

4 Piskoř Piskoř | 22. prosince 2015 v 14:52 | Reagovat

Ještě teď se řechtám smíchy! Tak to je snad nejlepší vánoční historka co jsem kdy četla/slyšela.  Jak se taková nevinná otázka může zvrhnout v pořádný kopec sandy. Moc hezké, zábavné a nejlepší ne tom je, že je to pravdivé! :-)

Chtěla bych taky všem tady popřát krásné Vánoce,  hodně dárků od Ježíška (nebo kohokoliv jiného,  kdo je nosí :-D ), ale hlavně hodně zdraví a mnoho hezkých chvil prožitých s rodinou a kamarády.

5 Martian Martian | 30. prosince 2015 v 12:50 | Reagovat

Nádherná historka. Jednou jsem se na totéž ptala souseda, dlouholetého rybáře. Jak se to pozná? (Mě to teda zajímalo hlavně kvůli mlíčí a jikrám.) Hluboce se zamyslel a potom pravil: „Blbě!“ :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014