ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Čiň čertu dobře

3. ledna 2016 v 0:01 | Tora |  Hotel u devíti koček

ONA se zlobí a Rozárka netuší proč. Nezbývá než se pustit do pátrání.



Čiň čertu dobře

Taky někdy litujete, že máte uši? Já teda zrovna tuhle ano. Kdo to má taky pořád poslouchat, jak ONA brblá. Že prý jsme potfory nevděčný, neumíme si vážit dobrého bydla a prý někomu někdo někde kope jámu, do které ještě ke všemu sám upadne. Tak tomu jsem teda nerozuměla vůbec, protože taková činnost, jako je kopání čehokoliv, se kočičímu chápání naprosto vymyká. Potom rozvíjela teorie o tom, čí je vlastně domeček, jako by nevěděla, že je náš. Také pravila, že nevděk světem vládne a že čiň čertu, peklem se ti odmění. Vůbec vysílala samé hlubokomyslné myšlenky, ale popravdě se mi jejich obsah moc nelíbil. A hlavně jsem vůbec nějak netušila, kam tím vším míří a co je příčinou jejího evidentního rozladění.

A tak jsem zase svolala poradu za gauč.
Prvního jsem vyzpovídala Barbuchu, protože v poslední době mívá ve všem drápky hlavně on. "Helééé, támhle je ta pískací myš, co mi chybí už tejdeeen," zaradoval se Barbucha a zaplul pod gauč. "Vo písk písk nčem pííísk nvm," ozývalo se zpoza gauče. "Cože?" nechápala jsem. "To maso myslím ještě nenašli," sdělil mi vesele, když vylezl zpoza gauče a myš pustil z tlamky. "Jéžiš, jaký maso?" vyděsila jsem se. "Ále, to co jsem si schoval na večer za ledničkou," pravil vesele Barbucha a odběhl. Maso bylo opravdu ještě za ledničkou, takže to nebyl důvod JEJÍHO rozhořčení. Ani u Čendy a stejně tak ani u Tobiáše jsem se také nedozvěděla nic nového, co by mohlo být příčinou, a tak mi nezbylo, než se pustit do pátrání.

Pátrala jsem tak, že jsem chodila za NÍ tak dlouho, až si toho všimla, vzala mne do náručí a zabořila nos do mého kožíšku. Jeho kouzelná vůně uklidnila její rozhořčení a ONA už víceméně klidně začala vypočítávat domnělé křivdy.

"Hele, kočičko, já vím, že je zima dlouhá a doma se nudíte," začala zvolna.

"Že jsem s sebou několikrát na zmrazkách na dvoře řízla, jak vás porád někde hledám, to vám ani moc nevyčítám," pokračovala. No bodejť, si maj ten dvůr uklidit, že jo. Kdyby se neflákali a udělali tam pořádný cestičky, ulehčili by život i nám. To nám fakt vyčítat nemůže, že je pometlo a neumí chodit, no ne?

"Když jsi včera honila Tobiáše a on mi vylil čaj do notebooku, tak to jste mě ale fakt rozzlobili. Víš, co to dá práce, vyčistit notebook? Doteď se mi zasekává mezerník," dívá se na mě vyčítavě. No ta nadělá. Můžu já snad za to, že nedrží pořádně hrnek v ruce? A že je Tobiáš těžkotonážní, to je taky její chyba, porád mu podstrkuje nějaké dobroty a vůbec, aspoň má zas čistou klávesnici, však víme, jak je na čisté klávesnice vysazená, že áno.

"Taky by mě zajímalo, kdo z vás má drápky v tom, že z mých poznámek ze školení zůstal jen trhací kalendář?" hledí na mne zkoumavě. Pcha, to jí tak budu vykládat, takovou zábavu jsme si už dlouho neužili. Stejně jí ty malůvky k ničemu nejsou, jinak by je neválela tady po stole.

"A minulý pátek, to bylo taky dílo," povzdechne si. Ano, to souhlasím. To se fakt Silverovi povedlo, označkovat JEMU boty. Zvlášť když ON měl zrovna silnou rýmu, takže nic necítil a v páchnoucích botách jel pro NI do práce. A aby JÍ náhodou nebyla zima, pořádně v autě zatopil ... Z úmyslu nakupovat nebylo nic, protože sotva ONA nastoupila do auta, otočil se jí žaludek a domů jeli s otevřenýma okýnkama, jak na motorce. Jenže. Kdo pouští Silvera dovnitř, no? My ne. Tak tohle na nás nenahraješ, víš?

"Víš, kočičko, ale tohle všechno bych ještě pochopila," pokračuje ve steskách ONA. "Ale to, že se mě bude sousedka ptát, jestli vám dáváme dost jídla, tak to jsem teda fakt nečekala," pokračuje smutně. "Víš, jak jsem se cítila?" kouká na mě tázavě. Nevím. Jak? Pokračuj, to mě fakt zajímá... "Jsem si připadala jak blázen. Co my se nataháme se žrádlem pro vás, ten nechce tohle, tomu chutná tamto, lipánky, masíčko... a pak se dozvím, že vás asi trápíme hladem!" zvyšuje hlas a pokládá mně na gauč. Rozhlíží se kolem sebe a někoho hledá.

"No tak kde jsi, chudáčku hladový, podvyživený, no?"

A tak jsem se to dozvěděla. Při náhodném setkání se sousedka (mimochodem moc hodná paní) nenápadně, nicméně starostlivě dotazovala, jak často krmíme, čím krmíme, zda mají kočičky dost granulek a tak... JÍ to po chvíli začalo být divné, protože dřív se sousedka nikdy o naše stravování nezajímala, a tak se rovnou zeptala, proč si myslí, že krmíme málo, jak na to vlastně vůbec přišla?

"No, víte," děla ta dobrá duše, "když on k nám chodívá ten váš úžasný malý kocourek, víte? A vždycky si sedne před ledničku a tak hladově kouká... Dávám mu jogurty, víte, ty on má rád. A taky šunku, tu miluje, víte to? A maso, to je jeho... On je zlatíčko, vždycky potom přijde a otírá se mi o nohy, taky u nás občas přes den v zimě spával, to víte, venku mu asi byla zima," vykládala dál a na NI šly mrákoty. Už jen zdálky slyšela chvalozpěvy na Barbuchu, jaký je miloučký, jak vrní při pohlazení, jak moudře kouká, jak asistuje při vší práci doma... Ujistila dobráckou sousedku, že se opravdu nemusí bát, že bychom doma strádali hladem a že opravdu máme granule kdykoliv k dispozici, ba i nějakého toho lipánka že dostaneme, o masu ani nemluvě, nejrychleji, jak to šlo, aby se zachovalo dekorum, se rozloučila a v šoku se odpotácela domů.

A tak už víme, kam se Barbucha přes zimu občas ztrácel, a marnost JEJICH snahy ho najít.

Přiznám se, kočky a kocouři, že mi JÍ v té chvíli bylo fakt trochu líto. Je jasný, že jí z toho šoku musel vypnout mozek, protože jestli se Barbucha krmí u sousedů, tak bychom my mohli dostávat jeho porce, to JÍ nedošlo? I když... při tempu, v jakém se Barbucha k jakémukoliv jídlu hrne, by toto asi neklaplo... No jo, tak jak tě, holka, utěšit?

Aby teda viděla, že já jsem kamarádka, tak jsem JÍ vytáhla to maso, co si Barbucha schoval za ledničku. A představte si, zase špatně. Jo, bylo oválený a špinavý, ale za to já fakt nemohla.

Ale nebojte se o NI. Když jsme se večer všichni uložili v posteli, už se tomu jen smála. No však. Hlavně, že nám chutná... i když třeba u sousedů, že jo.

zpět oOo dále
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ioannina ioannina | 3. ledna 2016 v 12:02 | Reagovat

Což o to, Rozárko, ale kdyby sousedka nežalovala a radši hned chudáka Barbuchu, domněle hladového a toulavého, stopila do auta a odvezla o nějakou tu dědinu dál, dyť on tam chodil po ulici úplně sám, pani, on ho asi někdo vyhodil, to víte, s kotětem se pomazlej, ale pak je přestane bavit, to jsou dneska lidi... To by bylo, co? ONI by vůbec netušili, co se s jejich Barbuchou stalo, a tu ženskou by možná ještě na fórech oslavovali, jaká je zachránkyně ubohých vyhozených koťátek...
Vám by to ale asi tak moc nevadilo, protože byste dostala Barbuchův podíl masa a lipánků, viď, Rozárko?
Jenom byste to měli s tím utěšováním svých dvounohých o trochu složitější.
Ještě že takový divný baby kradačský kolem vás nejezdí, to ti povím.

2 Tora Tora | 3. ledna 2016 v 13:26 | Reagovat

No, ehm, ono v podstatě já možná taky Barbuchu někomu stopila, když chodil po ulici sám, motal se mezi autama a v podstatě ho nikdo nechtěl. Možná bylo lepší nechat ho na té ulici, ať se domů dostane jak chce nebo si ho majitel dohledá. Však by ho třeba ani nic nepřejelo. Nebo možná jo, ale co, nebylo to naše kotě, bylo někoho, kdo se nestará.

Úhly pohledu. Nic víc.
Pokud by to kotě někdo hledal - a já se dívala, zda někde nejsou letáky, ráda bych ho vrátila.
A není to myslím jen můj případ.
Ale ono se dá na vše dívat tak, jak se chce.
Nebo prostě kočku nechat svému osudu, však ona se postará.

3 ioannina ioannina | 3. ledna 2016 v 14:14 | Reagovat

Ono totiž u kočky, která chodí po venku, je těžké říct, jestli se o ni někdo stará, nebo ne; jestli ji v podstatě nikdo nechce, nebo ji každý večer volají domů, když jdou spát; jestli je opravdu zatoulaná, nebo je v naprosto známém revíru, kde si s nástrahami jako auta dokáže poradit.
Tvůj dnešní článek mi připomněl úplně nesouvisející událost, kdy jedna ženská ukradla kotě, které (možná jenom) chodilo čekávat na své lidi k autobusu. Ta ženská ví, kdo jsou majitelé a že kočku hledají, ale vrátit ji nehodlá. A je - a to mě překvapilo - oslavovaná jako zachránkyně.
A tak jsem si řekla - ta sousedka tě naštvala, když zapochybovala, že Barbuchu dobře krmíš. Baruna je mlsnej, když mu někdo dá šunku, samozřejmě ji neodmítne. Usuzovat z toho, že se o něj špatně staráš, byla blbost a nedivím se, že ses naštvala. Ale v podstatě to byla hodná sousedka, protože ti ho pod záminkou "nestarají se, má hlad, asi o něj nestojí" neukradla...

Úhly pohledu. Někdy není špatný vidět věci z více stran.

Víš co, dořešíme to večer po mejlu.

4 Martian Martian | 4. ledna 2016 v 7:49 | Reagovat

Ubohý kočičky podviživený… Teda,  Toro, kočičí sociálku na vás! :D  :-P  :-D

5 Martian Martian | 4. ledna 2016 v 7:56 | Reagovat

oprava podvyživený - ach jo, blbnu - a to je teprve začátek roku! :-!

6 Regi Regi | E-mail | Web | 5. ledna 2016 v 20:51 | Reagovat

No, když jsem byla párkrát u vás v hotelu a viděla tu hojnost, kterou jeho hosté mají, já bych snad tu sousedku žalovala pro nactiutrhání. :-P

7 Kitti Kitti | 5. ledna 2016 v 22:16 | Reagovat

No, ale já Rozárčin příběh i starost sousedky pochopila jako mírnou oprávněnou starost. Dobře myšlenou. Nehledě na to, že sousedka evidentně věděla, čí Barbuška je. A jasně, netušila, že se u Radky servírují 4 chody 3x denně a k tomu spinkají v kajčím péří:-)))) ale asi bych to od paní vzala v pohodě. Vyptávala se cíleně, ale jemně, taktně, žádný osočování, případně kradení krásnýho proužkatýho kocourka, že. A myslím, že paní už ví, jaký servis se má k dispozicia  stejně, když si Barbí zajde na návštěvu a teskně si sedne před ledničku, že nějaká dobrota ukápne, protože kdo by odolal, že jo?  A je možný, že Barbuška byl něčí, ono se to u koček na vycházce pozná těžko, pokud to není plačící vyhublé kotě, kočka na které se počítají žebra a je jasné, že strádá. Tam není co řešit. Ale je to jak s lidma, taky se jich na ulici neptáme jestli maj kde spát a jedli... Ve vašem případě bych spíš podezírala CDK a Velkou kočku, asi se usoudilo, že vy ještě 1 kočičí kožíšek do postele uložíte. Když si vezmu jakou plakátovací akci jste rozjeli s Čendou a nic. Jo jo vždy je to o úhlu pohledu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014