ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Jak mne rozzlobili

28. ledna 2016 v 0:01 | Tora |  Hotel u devíti koček

Rozárka je naštvaná. ON a ONA na ni udělali podraz. A nejen na ni. Čenda to taky schytal. Jak je možné, že Tobiáš má větší privilegia než oni dva? A co na to Barbucha? Ten to nejspíš vůbec za podraz nepovažuje.




Jsem naštvaná. Na NĚ. Ale jako fakt. Jsem naštvaná tak moc, že bych JE nejraděj kousla. Nebo taky vyměnila. Jsou proradní a hotovo.

Včera na nás udělali pěknou boudu. ONA přijela domů, tvářila se jakoby nic, Rozárko sem, Rozárko tam, princezno moje krásná, a najednou takhle k večeru odněkud vyčarovala tu hnusnou zavírací krabici a šup mě tam. Čendu podvedla ještě hůř, pustila ho na návštěvu k malýmu jemu, propašovala k nim taky tu hnusnou zavírací krabici a nechala ty svý kamarádíčky, aby tu špinavou práci odvedli za NI.

Pak ONA i ON nakráčeli do auta a vůbec nedbali na to, že z obou přepravek se ozývá nešťastné kvílení dvou podvedených koček. Celou cestu - no pravda, byla krátká - jsem křičela, že chci domů, že se mi tam nelíbí, že se bojím a že je vůbec nemám ráda. Čenda přizvukoval, ale bylo nám to houby platné. Pak nás ještě nechali zavřené v autě a vysvětlovali to tím, že v nějaké čekárně je plno psů a že by to nedělalo dobrotu, kdyby nás tam vzali. No jasně, že by to nedělalo dobrotu, ty psy bych svlíkla z kůže a z jejich zubů bych si udělala okrasný náhrdelník, tak jsem byla naštvaná a rozzuřená.

No jo, uhádli jste, zas jsme jeli do toho ujetýho klubu. Hele, já fakt nechápu, co na tom vidí. Že do nás cpou odčervovací tablety na potkání, to už jsem zmiňovala. Že jak můžou, tak nám kápnou nějakou hnusnou smradlavou vodu za krk, přesně do míst, kam si nedošáhnem a tak to nedokážem slízat, to mě taky pěkně štve. A ještě k tomu je vždycky jednou do roka popadne maniakální šílenství a bez toho, aby nám ten ujetej bílej proděravěl kožich, nemají stání. Ach jo.

No můžete mi říct, proč musíme my chudinky kočky takhle trpět jejich úchylkami? Když už konečně se všichni ti psi stáhli do bezpečí, přesunuli nás do té mučírny a otevřeli mi vězení. Vyletěla jsem ven jak na koštěti a nadávala na všechny strany. Ten bílej se ale jen smál, donutil JEHO, aby mě chytil a šátral po mně svým studeným kovovým uchem. Pak si to ucho sundal a strčil mi ty jeho tlustý prsty do tlamky. Fuj, málem jsem jim tam hodila bezoár. A ON mě pořád zbaběle držel, abych si to s nima nemohla vyřídit na rovinu! To MU nezapomenu! A pak to přišlo, ryc pic a už jsem měla díru v kožichu. Jau. V tý chvíli jsem objevila únikový otvor a byla jsem pryč. No pryč... nevím jak je to možné, ale zas jsem byla v té přepravce. Ale povím vám, díky za ni, aspoň už po mně nikdo nešmatal. Postavili mě i s přepravkou na zem a to víte, že jsem jim to vytmavila.

ONA se mezitím snažila dostat ven z přepravky Čendu. Jenže ouha, ten jim na nějakej špek hned tak neskočí. Byl natlačený v přepravce úplně vzadu a ještě měl zapřený všechny čtyři packy, aby ho nedostali. Jenže ON zákeřně rozebral celou přepravku na prvočásti a chudák Čenda najednou seděl se zapřenými končetinami v dolní půlce přepravky a jeho úsilí mu bylo opravdu nanic. A zas po něm ten bílej šátral tím studeným dlouhým uchem, i jemu byl vražen prst do tlamky. Čenda si pak chvíli myslel, že vyhrál, když si schoval hlavu k NÍ pod rukáv, ale zapomněl na to, že zbytek Čendy čouhá ven a já jen sykla, když jsem slyšela jeho nešťastné zakňourání, jak mu byl taky proděravěný kožich. Do mezitím složené přepravky pak Čenda vletěl kosmickou rychlostí, až zadní část málem vylomil.

Až v této chvíli měli ONI i bílej dost a nechali nás na pokoji. Vůbec ale nedbali na naše dvouhlasné pobízení k odchodu, předávali si s bílým nějaký papírky a já ještě slyšela, jak si jim bílej stěžuje, že tak ukecanou kočku, jako je ta malá černobílá, teda už hodně dlouho neviděl. No tak jsem celou dobu nezavřela tlamku, a to se diví? ON se teda divil, protože je fakt, že doma skoro vůbec nemňoukám, ale na rovinu, proč bych doma mňoukala? Tam je všechno v pořádku, ale tohle? Přece to nepřejdu jen tak, že jo.

Ale to ještě není zdaleka všechno. To, co mne ale opravdu rozžhavilo do běla, bylo to, že dneska ráno se najednou ten bílej objevil u nás doma. ON popadl Tobíše, bílej šup studeným uchem sem a tam, kouknul mu na zuby a proděravěl mu kožich a dřív, než vůbec chudák Tobiáš pochopil, co se to u nás doma, kde by mělo být opravdu bezpečno, vlastně děje, bylo po všem a už se zase měnily papírky.

Tak VY takhle, jo? Nás s Čendou trápit v krabicích, vláčet tou hnusnou vrčící obludou kamsi do dáli a tam nás mučit, a za Tobiášem ten bílej přifrčí až domů? To jako je Tobiáš něco víc, nebo co? Hele, nevysvětluj mi to, už, jo? Na to, že ten bílej včera viděl, jak jsme nešťastný, a tak se nabídl, že toho třetího oočkuje doma, TI neskočím. A je mi úplně jedno, že slibuješ, že za rok už nás nikam nepotáhnete, že naopak ten bílej přijede k nám a bude všechno nato šup.

Prostě si to ONI u mě dost rozlili, co si budeme povídat.

Jo, a že jsem v tomhle povídání zapomněla na Barbuchu? Barbucha dostane svou díru do kožichu prý až v létě. Ale jak jsem ho tak viděla, tak jemu nějaký výlet asi vadit nebude, spíš si myslím, že ho přivítá. S tím bílým se totiž náramně skamarádil. Je fakt, že když mu chtěl pomáhat i s Tobiášovou dírou do kožichu, tak to ho bílej odstrčil. Sebral mu i nádobky od těch jedů, co do Tobiáše píchal, když je chtěl Barbucha olízat a sníst. Ale do tašky si ho klidně skočit nechal (i když ho teda nakonec vyndal a neodnesl si ho, jak jsem chvíli doufala) a na nohavicích a rukávech si domů odnášel hojně chlupů od toho, jak se o něj Barbucha celou dobu otíral. Málem si nakonec potřásli packama a bílej mu pravil, že se fakt těší, až za ním Barbucha v létě přijde.

A jak toho našeho bláznivého Barbuchu znám, tak se na další setkání těší i on. A možná, že se dokonce těší i na tu díru do kožichu.

Ale já mám jasno. Dneska večer se budu hoooodně dlouho rozmýšlet, jestli si za NÍ vlezu do postele...

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Regi Regi | E-mail | Web | 28. ledna 2016 v 6:46 | Reagovat

Koukám, že Rozárka má opravdu jasno. Večer se bude rozmýšlet možná celých pět minut.
A Toro, přála bych ti vidět naši Číču. To bude nějaká Barbuchova sestra. Na veterinu ji vozím bez přepravky v náručí, v plné čekárně mi leží v klidu na klíně a v ordinaci přede i když dostává injekci.

2 JJ JJ | 28. ledna 2016 v 21:02 | Reagovat

To by mne zajímalo, jestli ONI příště splnili slovo a nikam se nejelo. Je to tak lepší... doma se dá zajet různě pod postel, za radiátor... a třeba má ten v bílém pořádný pupek a nedosáhne tam na vás... :-D

[1]: Regi, toť kočka skvost. :-) Mohu potvrdit, je to dáma úžasná, ale netušila jsem, že takový poklad i u veta...

3 Tora Tora | 28. ledna 2016 v 21:56 | Reagovat

[1]: Tak on Barbucha je u veta taky v pohodě, má tam spoustu věcí na prozkoumání a tak. Ale byl tam jen jednou, kdy ani nestihl zjistit, že dostal pigáro, protože - a tím zároveň odpovídám JJ

[2]: ano, očkovat už chodí vet k nám. A je to taková bleskovka, že kočky absolutně nestíhaj zajet vůbec nikam :-)
ostatně i to se možná časem dočtete.

4 KattyV KattyV | 29. ledna 2016 v 20:17 | Reagovat

Představa Rozárky s náhrdelníkem ze psích zubů je naprosto jedinečná :-)  :-)

5 Martian Martian | Web | 18. srpna 2016 v 16:50 | Reagovat

Úplně tu Rozárku vidím! Náhrdelník ze psích zubů…

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014