ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Říkáš mi lásko, jak ti říkám já? Pokojné Vánoce

17. ledna 2016 v 0:01 | KattyV |  McGonagallova dcera

Možná by se kapitola taky mohla jmenovat porady, porady... a vánoce. Porad si totiž Minerva užije víc, než je jí milé. Ale Vánoce budou opravdu pokojné.



POKOJNÉ VÁNOCE


Že jsi dospěl, víš v době, kdy se žádná z věcí,
co si přeješ, nedá koupit v obchodě.
Autor neznámý

PROSINEC 1968

Porady. Za ten rok v Praze jsem skoro zapomněla, jak je nesnáším. Většinou to bývá koncentrovaná nuda. Polovina mých drahých kolegů pociťuje nutkavou potřebu řešit hromadně nicotné problémy, které by se daleko snadněji a rychleji vyřídily ihned a na místě.
Myslela jsem, že ty "mimoškolní" budou stravitelnější, ale nebyly. Albus je až přespříliš laskavý a nedokáže nikoho přerušit a přimět ke stručnosti. Elphias Dóže mlel snad půlhodinu o situaci v čistokrevných rodinách. Mám starého pána docela ráda, je takový korektní a starosvětsky zdvořilý, jenomže když se pustí do vyprávění o společenském životě, neví, kdy přestat. No dobře, něco z toho asi bylo důležité, ovšem proč to říkat tolika slovy? Poslouchala jsem jen napůl.
"Abraxas Malfoy pořádal slavnostní ples… řada významných lidí… Melissa Nottová měla pozoruhodné šaty zdobené modrými perlami… její manžel Cantankerus předčítal ze své knihy Osmadvacet skutečně čistokrevných kouzelnických rodin… ministr se proti tomu ohrazoval… naproti tomu Nottův syn Xavier byl jednoznačně nadšen… Yaxley se kvůli něčemu popral s Averym… Antonin Dolohov se chlubil čerstvým synem…"
Prostě, k neposlouchání.
Elfie měl, podle mého, zprávy mnohem důležitější a stejně je dokázal říct stručněji a přehledněji.
"Není to ještě úplně jisté, ovšem podle toho, co se proslýchá, chystá ministr Leach řadu opatření proti prosazování nadřazenosti čistokrevných. Nottovo předčítání těch jeho blábolů patrně na ministra opravdu zapůsobilo, Elphiasi. Zdá se, že definitivně ztratil trpělivost."
Aspoň někdo má rozum.
"No né že by to bylo zas takový překvápko, že jó? Von čistokrevnej zrovinka není."
Merline, ten Mundungus je ale pitomec.
"Nó jenomže, v méj kruzích zase takový nadšení nebudí. Vono si docela dost vobyčejnech lidí myslí, že na tom něco je, že by ti, co pochází z mudlovskej rodin, zase neměli do věcí tak moc kecat. Tedá, ne že by zase tak moc milovali ty bohatý, co pořádaj honosný večírky, to zas taky ne, ale rozhodně sou spiš pro pořádný poctivý kouzelníky."
Ano, rozhodně je to pitomec. Já mu dám, pořádný kouzelníky. Znám celou řadu kouzelníků z mudlovských rodin, co jsou daleko pořádnější než Mundugus s celou smečkou jeho známých. Ten idiot v podobném duchu pokračoval ještě drahnou dobu, aniž by řekl cokoli důležitého.
Děda byl naštěstí stručný. V podstatě jenom vyslovil názor, že zatím se nepotvrdila domněnka, že by květnové nepokoje v Paříži nebo srpnové události v Praze měly nějakou souvislost s činností Voldemorta. Zatím se zdá, že se soustřeďuje pouze na Británii, přesněji na její kouzelnickou část. Což samozřejmě neznamená, že se to časem nemůže změnit.
Při vzpomínce na Prahu mě zamrazilo. Odjela jsem v polovině srpna. Ani ne týden po mém odjezdu tam vtrhly tanky. Taková škoda. Ten rok, co jsem v Čechách žila, jsem úplně cítila, jak celá země dýchá nadějí. A teď, podle všech zpráv, které mám, celá ta naděje zmrzla. Jak to asi snáší Harold? V Československu je kouzelnický svět s tím mudlovským daleko prorostlejší. Neozval se. To, že jsem ho odmítla, mi nejspíš neodpustí nikdy.
Byla jsem z té porady dost otrávená a přála jsem si zlepšit náladu třeba chvilkou povídání s dědou nebo Elfiem. Jenže děda hned po ní spěchal domů, měl nějaké důležité jednání. Navrhla jsem tedy Elfiemu, že bychom mohli zajít do Prasinek za Aberforthem, který dneska na poradě nebyl. Bylo by dobré ho informovat o tom, co se děje, no ne?
Vzpomněla jsem si na obskurní název jeho podniku - Prasečí hlava. Kde to vzal? Není divu, že do jeho hostince chodí jen celá řada dost podivných existencí. Třeba by měl radost, kdyby přišel někdo trochu standardnější.
"Promiň, Minervo, dneska dost spěchám," omluvil se mi Elfie s milým úsměvem. "Snad příště, pokud budu mít více času."
Nerozumím tomu. Dříve na mě měl čas kdykoli. Uvědomila jsem si, že mi ty jeho vážně nevážné řeči o životě vlastně dost chybí. Přála bych si, aby… Merline, měla bych si ujasnit, co vlastně chci.
*****
Jezero zamrzlo, hrad zasypaly závěje sněhu. Blížily se Vánoce. Další porada, tentokrát školní. Probírali jsme, kteří studenti je letos stráví v Bradavicích.
Oknem ředitelny jsem pozorovala visící krajky rampouchů a opět poslouchala poněkud nepozorně. V duchu už jsem byla v Bonniekirk. Ze zamyšlení mě vytrhlo překvapivé jméno.
"Letos zůstane i mladý Lucius Malfoy," hlásil s rozzářeným úsměvem Horacio.
Musí ten člověk tak zářit? Asi musí, Lucius je jeho oblíbený student, člen "Křiklanova klubu". Jenže proč tady mladý Malfoy zůstává? Zvláštní. Zatím vždycky trávil svátky s rodinou.
"Jenom škoda, že nezůstane i krásná Narcissa," pokračoval náš všemi milovaný profesor lektvarů. "Myslím, že v ní Lucius našel zalíbení."
"U Merlina, je jí třináct, Luciusovi čtrnáct! Ten nechutný pletichář," zamumlala jsem směrem k Pomoně, která souhlasně kývla.
Filius s úsměvem pokrčil rameny. Můj drobný kolega ztrácí dobrou náladu jen výjimečně.
"Musíš chápat, milý Horacio, že Blackovi jsou velmi tradiční rodina a oslavy u nich bývají velkolepé. To jistě víš. Andromeda mi na poslední hodině říkala, jak se na Vánoce těší, nepochybuji, že i Belatrix odjíždí, takže není možné, aby tady zůstala jejich nejmladší sestřička."
Zamyslela jsem se nad tím, jak rozdílní někdy mohou být sourozenci. Na Narcisse bylo už teď poznat, že bude velmi hezká a rozhodně nebyla hloupá, ale často jsem měla pocit, že v mých hodinách věnuje o hodně více zájmu svým nehtům než mému výkladu. Kvůli nepozornosti už připravila svou kolej o hezkých pár bodů. Překvapivě jí to nikdy její spolužáci nevyčítali. Asi je na to příliš roztomilá.
O tři roky starší Andromeda byla daleko nenápadnější, ale nemohla jsem si pomoct, měla jsem ji radši. Nejspíš to bude tím, že jsem na studijní typy a Andromeda by se daleko více hodila mezi Havraspáry. Studovala každou volnou chvíli, v knihovně by nejraději i spala. Nicméně je Zmijozelka. Blackové patrně jinam než do Salazarovy koleje zařazeni být nemůžou.
Daleko nejpřitažlivější z trojlístku sester byla nejstarší Bellatrix. Ale z nějakého důvodu mi z té dívky běhal mráz po zádech. Se zatrnutím jsem si vzpomněla na několik let starou příhodu - Bellatrix tenkrát byla studentkou druhého ročníku.
Byla jsem zrovna na ošetřovně, kde madam Lucrezie dávala do pořádku nebelvírského chytače, kterého během famfrpálového zápasu trefil potlouk, když přiběhl vyděšený Hagrid.
"Madám Lukrécje, madám Lukrécje, honem poďte se mnou!"
"Co se děje, Hagride?"
"Fofrem, tady de vo život!" zahulákal a byl pryč.
Vyběhly jsme vyděšeně za ním, byly jsme přesvědčené, že se zranil některý ze studentů. Ani jsme si nevšimly, že neutíkáme samy.
Když jsme doběhly k Hagridově boudě, uviděly jsme tam ležet ubohou kňučící hromádku. Změť chlupů, krve, roztrhaného masa a trčících kostí. Udělalo se mi špatně. Hafoně jsem nijak zvlášť nemilovala, kolega Kettleburn dva choval pro účely výuky a už se mi stalo, že mě v mé zvěromágské podobě pěkně prohnali, ale tenhle právě očividně trpěl. Zavrtěla jsem hlavou nad tím, jak nás Hagrid zbytečně vyděsil, ale při pohledu na jeho ubrečený obličej i při pohledu na těžce zraněného tvora, jsem se obrátila na madam Lucrezii.
"Zvládneš to?"
"Nevím," pokrčila rameny a přitom cílevědomě mávala hůlkou. "Na zvířata nejsem odborník, obvykle léčím studenty. Co se mu stalo, Hagride?"
"Něco ho pokousalo," huhňal.
"To vidím, ale co?"
"To nevim," popotahoval dál. Měla jsem pocit, že neříká zrovna pravdu, že moc dobře ví, kdo má hafoně na svědomí, ale z mé snahy zjistit co a jak, mne vyrušil sladký hlásek.
"Umře?"
Teprve teď jsem si všimla, že s námi přiběhla malá Bellatrix. Z pohledu na ni se mi udělalo ještě hůř než z pohledu na hafoně.
Na zvrácené potěšení z bolesti zraněného zvířete, které se tak nevhodně odráželo na sladké dětské tvářičce, nejspíš nikdy nezapomenu.


Byla jsem docela ráda, když mě z té podivné vzpomínky vytrhl Horaciův poněkud pisklavý hlas. A to už je co říct, protože ho obvykle raději moc neposlouchám.
"Ještě jsem zapomněl zmínit slečnu Holoubkovou," sdělil nám s daleko menším nadšením, než které před okamžikem projevil pro Luciuse. Tentokrát jsem jeho reakci chápala. Pro Ritinu lásku ke sběru informací o jejích přátelích i nepřátelích se nedalo použít jiné slovo než slídivost. Otřásla jsem se. Až tahle dívka za půl roku dokončí své vzdělávání a rozšíří svůj zájem i mimo okruh Bradavic, bude to o strach.
"Pan Pastorek a Amelia Bonesová," ozvala se z druhé strany stolu jména, která mne naopak potěšila. Usmála jsem se na Filiuse. Měla jsem ho velmi ráda a většinu jeho studentů taky - bylo poměrně logické, že kromě mých Nebelvírů, pro které jsem měla slabost prostě proto, že jsem je považovala za svá mláďata a těm odpustíte i četné nedostatky, patřili mezi mé favority nejčastěji právě zvídaví Havraspáři.
Filius se na mě spiklenecky ušklíbl, věděl, že s těmito dvěma problémy nebudou. Zato…
"Fabian a Gideon Prewettovi," řekla jsem omluvně, protože teď byla řada na mně. Odpovědělo mi sborové zasténání.
"To nemyslíš vážně, Minervo," povzdechla si Pomona. "Myslela jsem, že ti jezdí domů vždycky, stejně jako Blackovi. Vždyť je to taková soudržná rodina."
"Hm, máš pravdu, ale mají letos poněkud napilno. Chystají na konec ledna svatbu."
"Ach, slečna Prewettová si bude brát pana Weasleyho?" ozval se Albus potěšeně. "Netušil jsem, že jejich vztah už dospěl tak daleko."
"Jaká škoda, že to neodložili na léto," povzdechl si Filius. "Pokud budeme mít na krku dvojčata, tak se můžeme s klidným průběhem Vánoc rozloučit. A to jsou teprve ve třetím ročníku. Děsím se představy, že tady budou ještě více než čtyři roky. Myslíš, Minervo, že bys je nemohla přesvědčit, že jim NKÚ pro život stačí?"
"Filiusi!" napomenula jsem ho, ale ve skrytu jsem se usmívala. Věděla jsem, že to nemyslí vážně. Filius by nikdy nepřipustil, aby některý z bradavických studentů ukončil svá studia dříve, než to odpovídalo jeho schopnostem. A mladí Prewettovi sice vybrousili provádění alotrií na vrcholnou úroveň, ale inteligence jim nescházela.
"Nad takovým návrhem bychom se měli vážně zamyslet," ozval se Horacio. Zamračila jsem se, protože on to naopak myslel naprosto vážně.
"Než se začnete dohadovat," přerušila nás Pomona, "dovolím si říct, že z Mrzimorů zůstanou jenom dva studenti - Kornelius Popletal z druhého a Sibylla Trelawneyová ze třetího ročníku."
Nad mým pozdviženým obočím jen pokrčila rameny - Vím, že je zrovna nemiluješ, ale co nadělám?
Měla pravdu. Kdybych měla vybrat dva studenty, kteří dokonale popírají pravidlo o přátelské povaze a smyslu pro spolupráci Mrzimorů, byli by to právě tihle.
No co, pomyslela jsem si. Stejně na Vánoce jedu domů do Bonniekirk, takže malého užalovaného Korneliuse a přihlouplou a línou Sibyllu na krku mít nebudu.
Jak jsem se pletla.
"Minervo," zastavil mne Albus na odchodu. "Mohla bys, prosím, zůstat?"
"Jistě, Albusi," souhlasila jsem, ale okamžitě jsem věděla, že tentokrát mě rozhovor s ním nepotěší.
"Vím, že sis přála jet na Vánoce domů," začal. "Ale Horacio mne na poslední chvíli požádal o totéž. Prý ho pozvali na návštěvu někteří z jeho důležitých přátel."
Zatracený Horacio!!!
"Nu a loni jsi tady nebyla…" dodal Albus a mi nezbylo, než přikývnout.
"To víš, že ráda zůstanu, Albusi."
Jen můj úsměv byl tentokrát poněkud nucený.
*****
Nakonec byly svátky v Bradavicích příjemné, stejně jako vždycky. Téměř prázdná škola byla vyzdobená hromadou jedlí, které do Velké síně přinesly vůni jehličí a sněhu. To byla Hagridova zásluha. Ty nejkrásnější stromy vybírá v Zapovězeném lese rok co rok už od října. Filius se postaral o to, aby na větvích jiskřivě svítily stříbrné a zlaté hvězdičky, já přeměnila hromádky oblázků na švitořivé barevné papoušky, kteří kolemjdoucím snaživě přáli: "Krrrásné svátky, krrrásné svátky," a Pomona výzdobu doplnila karmínově rudou cesmínou.
Domů jsem všem poslala hromady dárků a slíbila, že určitě přijedu co nejdříve, nejpozději v únoru.
Štědrý večer jsme strávili už tradičně společně ve Velké síni - jeden stůl pro všechny studenty i profesory, kteří v Bradavicích zůstali.
Skřítkové si dali záležet, stoly byly pokryté hromadami báječně chutných jídel. Na vteřinu jsem si vzpomněla na to, jak odlišné byly moje loňské oslavy - ty, během kterých mi Harold předváděl, jak vypadají Vánoce v Čechách. Ale pak jsem se uklidnila faktem, že ryby stejně nemám ráda a nabrala si lahodný kousek krocana s načechranou bramborovou kaší.
Všechno probíhalo příjemně, až do okamžiku, kdy od stolu vstal Lucius Malfoy a zamířil zpátky na svou kolej. Trochu brzy, pomyslela jsem si, jenže on stejně vypadal celý večer nějak zamlkle. Říkala jsem si, že nejspíš proto, že kromě něho tady ze Zmijozelů zbyla jen Rita, a mluvit s ní bývalo pro převznešeného Luciuse pod jeho úroveň. Ostatně, bavit se přátelsky s kýmkoli kromě vybraných Zmijozelů bylo pod jeho úroveň, ale možná mu jen nebylo dobře. Měla bych říct Lucrezii, aby se na něho podívala, pomyslela jsem si ještě, když se prudce zastavil u prvního ze stromů.
Rychle jsem k němu došla.
"Děje se něco, pane Malfoyi?"
"Měl jsem za to, že původně říkali něco jiného," kývl bradou směrem k žlutomodrým papouškům, kteří přeskakovali z větve na větev.
"Prosím?"
"No tak poslouchejte."
Zaposlouchala jsem se.
"Jdi do prrrrdele, srrrabe! Jdi do prrrrdele, srrrabe!" překřikovali se jeden přes druhého.
Zamračeně jsem přejela pohledem stůl, ale vlastně jsem se nemusela namáhat. Gideon s Fabianem měli co dělat, aby se nerozhihňali.
"Pánové, byli byste tak laskavi a přišli ke mně?!" zahřměla jsem.
Brumbál jako obvykle pomrkával ve snaze naznačit mi, abych byla shovívavá, ovšem já se domnívám, že každá legrace něco stojí.
Přihopsali a nevypadali ani trochu zkroušeně.
Mávla jsem hůlkou a zkusila papoušky přesvědčit, aby se vrátili k přání krásných svátků, ale mleli ty své vulgarity pořád dál.
Jak to ti dva, u Merlina, dokázali? Vždyť jsou teprve ve třetím ročníku!
"Pane Malfoyi, myslím, že můžete pokračovat tam, kam jste měl původně zamířeno," nařídila jsem Luciusovi, protože jsem přece jen nechtěla své Nebelvíry kárat před ním. K mému překvapení beze slova poslechl. Opravdu podivné. Obvykle by neodolal pokušení náležitě si je vychutnat. Že by přece jen nějaká choroba? Vypadá pobledle. Zamyšleně jsem se dívala, jak odchází.
Pak jsem se obrátila na ty dva výtečníky. Nejprve jsem použila silnější kouzlo, abych papoušky alespoň umlčela. Ulevilo se mi, když se to povedlo.
"Nepřipadá vám to poněkud dětinské, pánové?"
"Zase tak moc ne, paní profesorko…"
"…vždyť jsou Vánoce…"
"…kdy trocha legrace neuškodí…"
"Jen nás mrzí…"
"…že se nám nepovedlo je to… indivindi…"
"…individualizovat, brácho," opravil Gideon svého o půl hodiny staršího bratra a přerušil tak plynulý tok jejich střídavého výkladu.
"My původně chtěli, aby říkali každému něco jiného. Malfoyovi měli říkat: 'Jsi v prrrdeli, blonďatá nádherrro!', Ritě: 'Přřřestaň slídit, potvorrro'… a tak. Ale to už jsme nezvládli. Možná příští rok," dodal zamyšleně.
"Opovažte se," napomenula jsem ho. "Myslím, že až si odpykáte svůj trest, tak si podobné žertíky rozmyslíte."
Poprvé se zatvářili alespoň nepatrně schlíple.
"Teď se odeberte do Nebelvírské věže. Večer pro vás skončil. Jak vás potrestám, vám oznámím zítra."
S tichým brbláním zamířili pryč, ale mi to nakonec přece jen nedalo a ještě jsem je zastavila.
"Jak jste chtěli, aby oslovovali mě?"
"Uctivá poklona, krrrrásná dámo," zajiskřilo v očích Fabianovi.
Merline, a to jej jim teprve třináct!
Až na tento, vlastně docela vtipný žertík, probíhaly celé vánoční prázdniny v naprosto klidu. Pravda, dvojčata se trochu zapotila při pečlivém úklidu Síně slávy, kde jsem je nechala bez použití magie vyčistit všechny plakety a poháry, které kdy studenti získali. Byla dost v nepořádku. Myslím, že bychom potřebovali nového školníka, starý Mefisto už na to zjevně nestačí.
Těm dvěma to ale na náladě neubralo, slyšela jsem je plánovat, jak by mohli některé z těch pochvalných nápisů přeměnit na hanlivé.
"Hele, nejde to, brácho," zaslechla jsem.
"Budeme se muset ještě podívat na přesné znění té přeměňovací formule. Zajdem odpoledne do knihovny."
Někdy se nestačím divit, kde všude mohou studenti brát motivaci ke studiu mého předmětu. Myslím, že je zatím nechám. Byla bych sama proti sobě, kdybych jim bránila v zájmu o staré knihy. Potrestat je můžu později. Pokud… až zneužijí to, co v nich najdou, ke svým žertíkům.

Ano, byly to pokojné Vánoce, ale pravdou je, že někde hluboko ve mně vězelo znepokojení. Bylo to proto, že bych přece jen bývala raději strávila Vánoce doma? Nebo tušení toho, že žádný klid nebývá nekonečný, a že mě Albus nepřivolal domů jen tak pro nic za nic? Nevěděla jsem, ale určitý neklid na hraně mé mysli zůstával.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Regi Regi | E-mail | Web | 17. ledna 2016 v 10:31 | Reagovat

Katty, víš, co mě teď při čtení napadlo? Že podobně jako ty vidíš Fabiana a Gideona jako předobrazy jejich budoucích synovců, možná to tak myslela i JKR, protože jim dala jména začínající stejnými písmeny. :-)
Jo, poklidné Vánoce. Slovy (mého) Hagrida:"Dyž šecko vypadá až móc dobře, dycky někde něco začíná drobátko nenápadně smrdět…"

2 KattyV KattyV | E-mail | Web | 17. ledna 2016 v 10:49 | Reagovat

[1]: Vidíš, možná máš pravdu. A taky je to možná vysvětlení, proč Molly při kouscích  Freda a George neřádila tolik, kolik by bylo zapotřebí. Pokud jí připomínali její bratry...

3 JJ JJ | 18. ledna 2016 v 10:38 | Reagovat

Musím říct, že ten kousek s papoušky mne moc pobavil. A Hagrid má pravdu - cosi tam v pozadí opravdu začíná drobátko... Katty, jsem zvědavá, co z toho bude dál, zatím jen velmi dobře naznačuješ :-) .

4 ioannina ioannina | 18. ledna 2016 v 11:21 | Reagovat

Lucius uvažuje o jistém tetování, že?

5 KattyV KattyV | 18. ledna 2016 v 12:10 | Reagovat

[3]: To abyste si nemysleli, že je to taková pohoda, jak to vypadá.

[4]: Zatím ani ne. Je mu čtrnáct. Tetování se bude konat až po ukončení školy. On jenom ví něco, co Minerva zatím neví. Proč asi zůstal o Vánocích v Bradavicích?

6 ioannina ioannina | 18. ledna 2016 v 13:59 | Reagovat

[5]: S někým ve škole musí mluvit ve velmi přísném soukromí (nevypadá to tak, páč tam není nikdo, s kým by takhle mluvit chtěl), nebo někde/u něčeho raději nechce být. Případně jeho otec nebo matka nechtějí, aby někde byl.

7 Sof Sof | Web | 18. ledna 2016 v 14:10 | Reagovat

Tato povídka je boží. Už jsem ji chválila na fanfiction.potterharry.net (jako Selena Slytherin) a sem jsem se přišla kouknout na malou Bellatrix. Musím říct, že vypadá dobře, a vlastně máte pravdu, některé věci jsou holt vrozené :-)

8 KattyV KattyV | 18. ledna 2016 v 14:18 | Reagovat

[6]: Správně, Io. Jen která z těch možností, že?

[7]: Díky, Sof. Bella vypadá úplně nevinně, že? To nejhorší, jak zdání někde klame.

9 Martian Martian | 22. ledna 2016 v 19:02 | Reagovat

Komentář sice s týdenním zpožděním, ale chtěla jsem si novou kapitolku vychutnat v klidu. Nejprve musím říct, že mě celý Minervin příběh fakt „chytl“. Hodně se mi líbí, jak spoustu situací ukazuješ v trošku pozměněné optice, ale pořád je to víceméně v rámci kánonu; to mě prostě baví a užívám si to.
    Akorát bych tentokrát nesouhlasila s Minervou (ale chápu její náhled a nijak jí ho neberu) na Mundunguse. Podle mě není pitomec a není taková ani ta jeho poznámka na úvodní schůzce. Můj názor je, že ostatní upozornil na něco velmi důležitého, ale oni mu, možná s až trochu arogantním pocitem, že „už zase žvaní“, nevěnují pozornost, kterou by měli. Jde o tu část, kde referuje, co si „vobyčejný“ lidi myslí o „pořádných poctivých kouzelnících“. Oni totiž ani ti Smrtijedi se určitě neradikalizovali jen tak z ničeho nic - že by si třeba řekli něco ve  stylu: „Kucí (a holky), my už se vážně tak nudíme, co kdybychom čistě ze srandy od prvního ledna příštího roku začali těm mudlovským šmejdům dupat po hlavách? Souhlas? Tak poslední rundu ohnivé whisky a jde se na to!“ A ještě tragičtější mi přijde, že se nikdo nepozastaví nad tím, že v kouzelnickém společenství asi už tou dobou existuje něco jako „mlčící většina“ (a ne-li většina, pak početná skupina lidí jistě), kteří sice nejsou přímými stoupenci, ale de facto s těmi Voldemortovými myšlenkami (i když třeba ne se všemi) v podstatě souhlasí. Samozřejmě netvrdím, že je to jediný možný výklad a nemůže být všechno ještě i jinak, ale já to takhle nějak vnímám i v kánonu. A to mě prostě vždycky a znovu dotlačí k otázce, jak celý ten mudlo-kouzelnický konflikt (my z něj vidíme jen několik posledních fází) vlastně vypadal z časové perspektivy, řekněme, několika staletí. A jestli oni ti rebelové kolem Voldemorta nakonec třeba neměli v něčem i kus pravdy. Prostředky, jaké zvolili k jejímu prosazení, jsou už zase jiná věc. Ale stejně mi to vrtá v hlavě…
A prosím hlásím, že jsem právě spáchala svůj bezkonkurenčně nejdelší komentář! :-P

10 KattyV KattyV | 22. ledna 2016 v 20:50 | Reagovat

[9]: Možná máš pravdu, že měli více reagovat. Ale fakt je, že je přirozenou vlastností elit ( a teď to myslím víceméně v dobrém, ve smyslu lidí vzdělaných a lidí s určitým rozhledem), že nevěří tomu, že se masy dají velmi snadno zmanipulovat. Já tomu v zásadě taky pořád nevěřím, teď myslím náš reálný život, přes všechno, co vidím kolem. A bylo to tak vždycky, že? Jak snadno se Němci dali přesvědčit, že za všechno můžou Židé, a že je potřeba se jich zbavit. Stačil jeden člověk, který ty názory, které tam někde žily, začal říkat nahlas a důsledně je prosazoval. (Ne, oni nevěděli = nechtěli vědět, co se s nimi děje. Protože to v zásadě byli slušní lidé.) Podobných případů bychom našli v historii mraky a bohužel ne jen v historii. Stačí se podívat na internet a přečíst si názory našich drahých spoluobčanů na některé události.
A i když se v minulosti upalovaly čarodějnice, nemůže to být obhajoba toho, aby dnešní kouzelníci vraždili KOUZELNÍKY z mudlovských rodin.
Takže já to vidím spíše obráceně. Nemyslím si, že čistokrevní kouzelníci poslouchali, co říká lid. Oni byli opravdu přesvědčeni o své nadřazenosti. A konečně se jim postavil do čela někdo, kdo řekl - Pánové, vždycky jste měli pravdu, že jste lepší. Takže to začali i oni říkat nahlas. A lid to nakonec s nadšením přijímal.  Protože čím prostší a v zásadě bezvýznamnější je člověk, tím raději si namlouvá, že je lepší než jiní. A velmi rád pak poslouchá ty, kteří říkají totéž, protože je pak jasné, že je to pravda.

Ale jinak jsem ráda, že se ti Minerva líbí. Tahle kniha je pro mě nelehká. Snažím se kánonu držet velmi striktně, ale fakt je, že mnohé části jsou nejednoznačné a dají se vykládat různě. Ale to je možná dobře, ne? Jinak by tak rozsáhlá fanfiction kolem HP nevznikla

Ha, na tvůj nejdelší komentář jsem odpověděla svým, stejně obsáhlým.

11 Martian Martian | 22. ledna 2016 v 21:36 | Reagovat

[10]: Tohle je vůbec takové zajímavé téma. Právě proto, že paralel z reálného života se najde dost a dost. Ano, ano, minulost neomlouvá, ale možná ledacos vysvětluje / umožňuje pochopit, přičemž pochopit nemusí nutně znamenat také souhlasit, to je jasné. Ale v jednom se těch starých kouzelnických rodů zastat musím. Jejich příslušníci totiž opravdu mají něco, co ostatním taky-kouzelníkům schází a co nikdy nezískají. Kontinuální historickou paměť. Je to soubor vědomostí a postojů, který (pravděpodobně) není nikde písemně fixován a přesto existuje a předává se z generace na generaci. Ti, kteří do této skupiny nepatří, nemají moc šancí se na tuto vlnu „vyladit“. V mém úhlu pohledu tradiční kouzelnické rody představují paměť celé kouzelnické komunity, vědomí kdo jsme. A kým jsme byli. Kouzelníci smíšení a mudlovští jsou potom motorem změn uvnitř této komunity. Pokud je vliv obou stran vyvážený, je to fajn. Pokud výrazně převáží jedna nebo druhá strana (a je úplně jedno která), je průšvih na světě. A mě to furt připadá, že právě tohle se jim v kánonu stalo. Že šli ode zdi ke zdi. A bohužel jsem v tom příběhu (mluvím o kánonu) nikde nenašla, že by si uvědomili, jak životně důležité je  obojí udržovat v rovnováze. Ale jak říkám, můj názor, nevnucuju, jen mě baví o tom přemýšlet.

12 KattyV KattyV | 22. ledna 2016 v 21:50 | Reagovat

[11]: Určitě by to bylo na dlouhé povídání. Snad se k němu jednou dostaneme (však já zase do Brna přijedu). Myslím, že názor - je potřeba, aby věci byly  v rovnováze, je naprosto přesný. Myslím, ž se odkážu sama k sobě a teorii života na pokraji chaosu, kterou jsem použila v Amber (Tuším, že v kapitole příznačně nazvané Na pokraji chaosu). Ale zkusím parafrázovat. V zásadě jde o to, že jakákoli funkční společnost by se měla pohybovat někde na rozhraní strnulosti a chaosu. Ta, co je příliš konzervativní, stagnuje a časem je převálcována společností dynamičtější. Ta, co je příliš anarchická, se rozpadá, protože ji nemá co držet pohromadě.
Takže, co jsem to vlastně chtěla říct. Protože moje Minerva se časem prolne s Amber, tak přinejmenším Severus si ten fakt uvědomí a bude se snažit s tím něco podniknout :-P

13 Regi Regi | E-mail | Web | 23. ledna 2016 v 9:26 | Reagovat

[10]:[11]:[12]: Já se tak trošku přidám. Není žádným překvapením, že se shoduju s Katty ;-). Ale předu a vrním nadšením nad způsobem, jakým Martian i Katty dokážou pohodově rozprávět o svých rozdílných názorech. Holky, díky. Je radost vaše komentáře číst. :-)

14 KattyV KattyV | 23. ledna 2016 v 9:55 | Reagovat

[13]: Já vlastně mám pocit, že jsme nakonec zjistily, že ty naše názory vlastně nejsou tak rozdílné.

15 Martian Martian | 23. ledna 2016 v 10:35 | Reagovat

[14]: Jo, taky se mi zdá, že jsme z různých stran došly do stejného bodu. Ale i kdyby ne, i tak by bylo zajímavé sledovat krok za krokem, jak uvažuje někdo jiný… :-)

16 KattyV KattyV | 23. ledna 2016 v 10:38 | Reagovat

[15]: Ale stejně si spolu s Minervou myslíme, že je Mundungus debil. Ne proto, že by někdy neměl pravdu, ale protože je to ten, kdo nikdy nemyslí na nic jiného než na svůj prospěch :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014