ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Jak jsem cvičil agility

25. února 2016 v 0:01 | Tora

Minulý týden Rozárka popisovala zážitky Barbuchy s Modrým břichoušem. Dneska si přečteme, jak to viděl Barbucha.


Tak nevím, čím bych měl začít. Můj život tady u nás je vcelku fádní, domácí jsou poměrně klidní lidé a pro jednoho malého kocourka nemaj pochopení. I když je pravda, že tuhle se domácí zamýšlela nad tím, jestli by se mnou neměla třeba cvičit agility nebo tak něco, abych se prý dostatečně vyblbnul doma a nedělal jim po okolí ostudu. Pcha, já a ostuda, to přece vůbec nejde dohromady. Kudy chodím, tudy zdobím.

Jenže ona to asi s tím výcvikem myslela nějak vážně nebo co. Možná se zhlídla v tý bedně, co tam maj zavřený cvičený lidi. Naši na tu bednu koukaj skoro denně, občas u ní dost nadávaj - a to se tam většinou zrovna nic moc neděje, jen tam nějakej ten cvičenej sedí a cosi vykládá. Doma pak lítaj slova jako za co, panebože, za co... nebo to si snad už fakt dělaj srandu, furt maj málo nebo co, a taky horší slova, ale u těch se tvářím, jako že je neznám. No a tuhle domácí koukala na nějakej zvláštní program, a tam ti cvičení jezdili na koních a skákali přes nějaký dřeva a ploty a taky přes vodní příkop, a domácí na to hleděla a vždycky, když nějakej ten kůň zakopl, tak jen sykla a zakryla si oči, že to nemůže vidět. Tak nevím, proč na to kouká, když to nechce vidět, ale aspoň vidíte, jak je to s nima těžký. Ale myslím, že to byla právě ta agility a že tím to všechno začalo.

Potom nám totiž najednou na dvoře přistála - no kobyla ne, bohužel, i když s tou by taky mohla být legrace - ale jedna z těch překážek. Nebo teda aspoň se jí hodně podobala. Je fakt, že domácí jako úlitbu za to, že na zahradě nemáme žádnej pořádnej strom, nám občas rozestaví na dvoře žebříky a tak, abychom se měli na čem vyblbnout, ale tohle byla jiná káva. Rozárka tomu říká modrej břichouš a moc mě před ním varovala. Prej je to plný vody, šplouchá to, studí to a je to vůbec celé zákeřné. Vloni to prej přeprala, udělala tomu pár děr do kožichu, ale s břichoušem to ani nehnulo. No já si ale myslím, že to tehdy špatně pochopila. Že se jí domácí snažili naznačit, že ta její tajle už není, co to bejvalo, že by se měla víc hýbat a že by teda měla začít cvičit tu agility. Ta naše agility, jak jsem pochopil, spočívá přece v tom, že se přeběhne přes žebřík a přeskočí přes vodu. Žebřík mám zmáklej, veletoče na hrazdě, co mi postavili, už nedělám, protože mi ta hrazda zarostla nějakým barevným plevelem, ale ten vodní příkop, to je teda výzva.

Jenže domácí to ale úplně zvorali. Oni ho postavili do kouta. Asi blbě koukali, nebo blbě přemýšleli, nebo co. Copak neviděli, že v tý bedně byl ten vodní příkop normálně vprostřed volnýho místa, aby ti koňové měli dost místa na odraz? Jak já mám asi cvičit agility, když mám příkop v rohu a kolem něj dvě zdi, co? Když to vezmu ze strany, kde mám dost místa na rozběh, tak se na druhé straně rozplácnu o zeď. Když to prolezu dozadu k té zdi, tak zas nemám dost místa na rozběh a z fleku to teda nepřeskočím, nejsem klokan, přece. Tak jsem tam tak stál, předníma packama opřenej o vrchní část toho příkopu a přemýšlel, jak na to, když mě zahlídl domácí. Zasyčel jak Rozára z papiňákového období a okamžitě mne odtud hnal pryč. No hezky, tak ani vymyslet mne to nenechají. Tsssk. Zalezl jsem k sousedce do altánu a chvíli tam trucoval.

Na dvoře se mezitím sešla společnost, hořel tam ohýnek a nad ním se škvařila nějaká voňavá dobrota. Kdepak, mě nedostanete, kašlu na vás, já mám jiný starosti. Ze sousedovic zahrádky jsem se prosmykl na zeď, která se tyčila nad tím vodním příkopem. Chodím po ní sem a tam a přemýšlím, jak ten příkop přeskočit. Vtom se přihnal domácí a začal nad tou vodou tleskat a povykovat. Koukal jsem na něj jako blázen, to je nějaký nový rituální tanec, nebo co? Moudřejší ustoupí, tak jsem se raději takticky stáhl zpátky do altánu. No nevěřili byste, oni jednomu malýmu kocourkovi ani nenechají chvilku na přemýšlení. Nevím teda, co si to tam nad tím ohněm opékali, ale to vám musel bejt matroš, to vám povídám. Ty jejich rituální tance nad příkopem totiž nebraly konce. Kdykoliv jsem se vydal prozkoumat terén, tak to s někým u ohně škublo a už se kroutil nad příkopem jak v záchvatu epilepipepisie, nebo jak se to jmenuje. Se to na to můžu fakt vykašlat, nemusím to všechno strhnout hned, že jo. Šel jsem zpátky do altánu a vzadu v sousedovic zahradě jsem se radši začal honit se squatterama, ti jsou tady asi tak jediní normální, zdá se.

Můj čas však přišel. Když už se skoro stmívalo, zjistil jsem, že na dvoře ani v zahradě už nikdo není. V domečku cinkalo nádobí a mluvila bedna. Konečně byl čas na pořádný průzkum. Chodím po zdi sem a tam a přemýšlím, kudy to na té zemi vezmu, abych ten příkop pořádným skokem pokořil, když vtom mi to konečně docvaklo. Nejsou blbí, vůbec ne, naopak! Takhle to přece patří, tak to má být a oni jen čekali, jestli jsem dostatečně inteligentní, abych na to přišel! A to já jsem, na to se můžou spolehnout, že já to dokážu, že nebudu jak Rozárka, na kterou to zkoušeli vloni a která to celé zvorala. Ten skok, ten grandiózní skok, přece musí být vedený odsud, ze zdi! Jinak to nejde, jinak to nemá smysl a já na to přišel! Já jsem fakt dobrej! Ukážu jim, jak chytrý kocourek si je našel! Chce to jen pořádně vyměřit, promyslet... jo, když se odrazím tady, předníma se zapřu támhle a zadní zaberou za tenhleten hrbol, ocásek půjde doleva a vezmu to plnou silou, tak to musí vyjít.

Raz, dva, tř... ne ne, radši ještě o dva kroky doleva, tady je to pevnější - a jdu na to! Přikrčit se, pořádně zabrat zadníma hrabákama a hóoop... Šplouch, fuj, jéééééééééééééé ppppppprskkkkkkkk bllllllééééééééé zrada, přes příkop natažená plachta se mi zamotala kolem nohou a stahuje mne pod vodu, mám vodu v čumáku, mám vodu v očích, mám ocas pod vodou, mám uši pod vodou CELEJ JSEM POD VODOU... bojuj, bojuj, nebo tu bídně zhyneš, drápáky moje, zaberte, přední nože vysunout, mlátím sebou v plachtě, sekám všema drápama okolo a teď už jsem ale úplně na dně, a to prosím nejen obrazně, naštěstí se konečně mé zadní hrabáky měly od čeho odrazit a vymrštily mne nahoru, proletěl jsem vodou jako šíp, předníma packama jsem zasekl a jé, ta úleva, konečně jsem na suché zemi...

No, suchá ta země teda moc není, ale ta voda, co je pode mnou, už je jen to, co teče ze mne... Sedím kus od toho zákeřného vodního příkopu, teče ze mne, jak z okapu, a ke vší smůle na mne koukají čtyři potměšilé oči Rozáry a Tobíše, kteří s napětím sledovali, jak ten pokus o překonání vodního příkopu dopadne, a teď mají co dělat, aby nepraskli smíchy.

Do toho přiletěli rozčilení domácí, kteří prvně honem strhli z příkopu plachtu, když pod ní nic nenašli a konečně mě uviděli, začali vykřikovat cosi o ondatře, dírách, lepidlu, pitomcovi a o tom, že jestli se k jejich bazénu ještě přiblížím, tak mě tam vlastnoručně sami vymáchaj, a pak začali kolem něj skákat a mě si přestali všímat. Všímat si mě znovu začali až tehdy, když mne našli sušit se na jejich sedačce v obýváku, a jako by nestačila ta potupa při tom nepovedeným skoku, ještě mně před Rozárkou a Tobiášem zabalili do obrovský utěrky a celýho mě v tý utěrce muchlovali jak o život.

No, přiznávám, že s agility jsem skončil. Toto po mně opravdu nemůže nikdo chtít. Už opravdu chápu, že agility není zábava pro kocourka, ale pro koně.

I když teda nechápu, jak by se ten kůň udržel na tý zdi. Že by to bral ze střechy??? Hm... Asi to budu muset ještě dodatečně pořádně promyslet. Ale momentálně na to kašlu.

Mám totiž jinou zábavu. Půjdu mrknout do pekárny. Když jsem šel totiž potom ještě ven rozchodit to pokoření, za keřem jsem našel vzkaz:
"TA PLOLADNÁ MLCHA! ČTYŽI KOŤATA A ANI JEDNO ČELNÝ!!! JÁ!"

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 KattyV KattyV | 25. února 2016 v 8:56 | Reagovat

Agility!!! :-D  :-D Já padnu. Tak takhle to tedy bylo?
Jeden Barbuchův výrok lepší než druhý:

Kudy chodím, tudy zdobím.

Koukal jsem na něj jako blázen, to je nějaký nový rituální tanec, nebo co?

Když to vezmu ze strany, kde mám dost místa na rozběh, tak se na druhé straně rozplácnu o zeď.  

...mám vodu v čumáku, mám vodu v očích, mám ocas pod vodou, mám uši pod vodou CELEJ JSEM POD VODOU... bojuj, bojuj, nebo tu bídně zhyneš...

Jak jen se ten kůň udrží na zdi? Že by to bral ze střechy???

A závěrečná věta byla dokonalou tečkou. :-D

2 JJ JJ | 25. února 2016 v 9:37 | Reagovat

Barbucho, ty jsi vážně kůň. :-D :-D :-D
Sípavě se tu řehtám, co můžu. Koukám, že Rozárka vůbec nepochopila tvou motivaci ke sportovnímu výkonu. No nezlob se na ni, je to ženská, ty to se sportem berou jinak. Ještě že jsi vše uvedl na míru pravou. Toro, díky moc za zapsání.

3 Tora Tora | 25. února 2016 v 13:54 | Reagovat

Jsem ráda,  že líbilo.  Myslím Katty, že poslední věta by chtěla vysvětlení,  tak asi pošlu na příště další Barbuchův deníček, souhlas?

4 KattyV KattyV | 25. února 2016 v 14:15 | Reagovat

[3]: Ano, prosím. Já to sice, myslím, pochopila, ale jen ať to Barbucha vysvětlí pořádně.

5 Kitti Kitti | 27. února 2016 v 15:11 | Reagovat

Ploladná mlcha... to je už legenda, že? Sakra, jak ten čas letí... a agility v Barbuškově podání, to jeden žasne. Pak mu bleskne hlavou, že by to chtělo skoro břichouše bez plachty a radši lovit listí, než u vás riskovat, že se tam utopí nějakej aktivní sportsmen. Jenže pak si uvědomím, že u vás jsou jen chytrý sportsmeni, který to daj a příště vezmou Taxis ze střechy, jak ten kůň. Souhlasím s Katty, co věta, to perla:-))) Je krásné sledovat kočku, která si je vědoma své hodnoty, že?

6 Tora Tora | 27. února 2016 v 19:08 | Reagovat

[5]:
Barbucha se uctivě klaní. Tedy určitě by se klaněl, kdyby byl doma, ale on má zas někde nějakou neodkladnou práci... však ho znáte...

7 Kitti Kitti | 28. února 2016 v 14:07 | Reagovat

A chodí aspoň na noc domů a nebo se navečeří u vás a pak jde na druhou véču do svého dalšího doma, tak si schrupne, dá první snídani a žene k vám na sníííídaníííííí, protože je kocourek ve vývinu a ty bys měla pečovat, aby nevyhynul...

8 Tora Tora | 1. března 2016 v 21:47 | Reagovat

[7]: Většinou spává doma, přes den bývá ve své druhé domácnosti :). Dělí svou pozornost mezi spoustu lidí. My jsme rádi, že ho vídáme aspoň večer, že víme, že je OK.

9 Martian Martian | Web | 18. srpna 2016 v 16:09 | Reagovat

Ale stačil taakhle maličkatej kousíček a určitě by to byl býval skočil… :D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014