ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Jak jsem to všem nandala (jo, to byly doby, kdy ještě svítilo slunce...)

11. února 2016 v 0:01 | Tora

"Teď tady přede mnou budeš válet sudy, nastavovat mi břišáka na podrbání, budeš se mi otírat o nohy a dělat, jaká jsi hodná kočička?" povídá rozezleně ONA, bere mne do náruče a odnáší domů. Hledám misku s jídlem, chci svou večerní konzervičku a ona nikde! Všechny misky leží prázdné, oklopené vzhůru nohama na lince, v kuchyni tma a nikde nikdo. Co to je, tohleto? "Jo tak teď jsem dámě dobrá, co?" praví ONA a jde mi dát jídlo. Doma je podezřelé ticho, až lupnutí konzervičky probouzí kočičí osazenstvo a rázem stojí všichni kolem nás a vyžadují svůj příděl. "Bože můj, vy jste mi taky banda," chytá se za hlavu ONA a dává po lžičkách i do dalších misek. "A ty mi zmiz z očí," povídá ONA směrem ke mně. Nevím teda proč, ale mizím. Jdu si lehnout do postele, nakonec za tolik práce si ten odpočinek opravdu zasloužím. Za chvíli už slastně chrupám na dece a v polospánku si vybavuji to dnešní opravdu vydařené odpoledne a večer.


Z odpoledního spánku jsem se vzbudila docela pozdě. Dveře domečku byly otevřené, venku svítilo sluníčko na plný pecky a v domě nikdo. Všichni si užívali krásného odpoledne na zahradě. Protáhla jsem se, udělala ukázkový kočičí hřbet a šla si dát něco dobrého na zub. Pozdní odpoledne jsem strávila poleháváním na zahradě. Sluneční kúra mi udělala moc dobře. Když se navečer dveře domečku zavřely, proháněli jsme se s Tobíšem a Barbuchou po zahradě. Pak cinkla lžička a ti dva jako jeden kocour mazali na gáblík. Mě hlad netrápil, tak jsem šla kouknout, co se děje u sousedů. Pozdní odpoledne se pomalu překulilo v teplý večer, na dvůr se snesla tma a všechno začalo být zajímavější.

Zpoza plotu se ztěžka vykulil ježek, za ním druhý a šli vyluxovat zbytky. Pak se otevřely dveře a ON nesl do zadní dílny plné misky. Z trávy u trati a zpoza tújí od sousedů se najednou zhmotnili squatteři a nenápadně se protáhli do dílny za NÍM. Za chvíli ON s prázdným nádobím zašel domů. Sedím za rohem a pozoruji to. Ti squatteři mi nedají spát. Nemám je ráda, nechci je na svém dvoře. Je pravda, že se tu moc nezdržují, vídám je oknem po ránu, jak jdou na snídani, pak někam zmizí a znovu se objevují až večer. To už já bývám většinou doma, a tak mi žíly netrhají. Ale dneska je to všechno jinak. Dneska jsem tu a teď vám ukážu, šmudlové jedni přistěhovaný, kdo je tady pánem.

Páni, ty zdrhají! Utíkám za nimi až do sousedovic zahrady, pak se stáhnu do altánku a číhám. Oni to snad nepochopili, nebo co? Pořád lezou zpátky. Jednoho zaženu, dva sedí před dílnou. Rozpráším je a třetí mi sedí kousek za zadkem. Honička nabývá grády a já bych se potřebovala minimálně rozpůlit. Nahnala bych si je pod tlapku a to by viděli! Jenže to nejde, a tak je jednou zaženu k trati, podruhé za túje, pak je ženu za altán - jejda, Silvere, to jsi ty, aha, pardon, to nepatřilo tobě, promiň - pak zas přes jahody za plot a tak pořád dokola.

Teda, to mě baví. Jenže to nějak nemá účinek, aspoň na ně... U domečku se rozsvítí světlo a vyjde ONA. V příšeří u plotu vidí černobílý kožíšek a rázným krokem k němu zamíří. "Rozárko, sypej domů, už je pozdě," povídá, natáhne se a Zorro s úlekem v očích zdrhá ještě rychleji než přede mnou. "Já se z vás fakt picnu," slyším od plotu. "To jste si sakra taky nemohly vybrat nějakej jinej kožich? Bonnie si pletu s Barbuchou, to taky nikdy nevím, kterej je kterej, když vidím jen jednoho, a teď v tom přítmí nepoznám ani tebe od Rozárky. To jste sakra nemohli být třeba černý? Nebo tříbarevný?" kleje jak starej nádražák a rozhlíží se po mně. Kdepak, na to ti neskočím. Já teda ještě domů nejdu.

Ha, zas se tu něco šustlo. Skočím po tom ze zálohy a černej kocour, který se k nám taky naučil chodit na jídlo, div nevypustí duši. Málem se zadusí a zdrhá, až se mu za drápkama práší. Chi, tak to se povedlo. Provedu kontrolu dvora a dalšího vetřelce najdu u schodů na verandu. Hypnotizujeme se navzájem pohledem a jen mrskající se špičky ocásků napovídají, že tu sedí dvě živé kočky a ne dvě sošky. S vědomím domácí převahy ženu vetřelce za plot a za tújí ještě vezmu z jedné vody načisto jednoho ze squatterů. Vtom si všimnu, že se zas před domečkem svítí a ONA jde do průjezdu, odemyká vrata a vychází před dům.

Zvědavost mi nedá, a tak se jdu podívat, co tam bude dělat. Hm, chodí po ulici a potichu vyvolává: "Rozi, Rozárko, či či či..." Jak jsem pár kroků za ní, tak ale slyším i co si potichu mumlá. "Potvoro jedna malá, já tě roztrhnu jak hada, až tě chytím, panebože, za co? To tady budu chodit do rána, nebo co? Já ji nechám venku, potvořici, ať si vidí, jaký to je... a nic nedostane, až přijde, žádnou večeři, já jí ukážu... Už jsem tu nejmíň po desátý, lítám tu po zahradě s baterkou jak blázen, panebože, proč já si vůbec pořizovala kočky, jakej já mohla mít krásnej a klidnej život, co mě to jen napadlo, ale já jí dám, až ji dostanu, teda to uvi... a jejda, Rozárko, kde se tady bereš? Kočičko moje krásná, no to je dost, žes přišla, já už se o tebe bála, pojď, půjdeme domů, na konzervičku, jo?"

Lehám si na zem a smíchy se překulím. Desetkrát? Fakt? Páni, a já si JÍ v zápalu boje vůbec nevšimla! Pak vstanu, a abych si JI udobřila, otřu se JÍ zlehka o kotníky. ONA toho využije, popadne mne do náruče a nese mne domů.

"Teď tady přede mnou budeš válet sudy, nastavovat mi břišáka na podrbání, budeš se mi otírat o nohy a dělat, jaká jsi hodná kočička?"

No jo, dneska jsem jim to nandala. Všem. Squatterům i JIM. Chichi.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Regi Regi | E-mail | Web | 11. února 2016 v 5:51 | Reagovat

Kolikrát jsem si říkala, že bych ráda viděla do hlavy naší Číče, co si asi tak myslí. Ale neumím to. Koukám, Toro, že pro tebe to není žádný problém. A jaký mají ty kočky smysl pro humor, to by jeden neřekl.

2 JJ JJ | 11. února 2016 v 9:41 | Reagovat

Jó smysl pro humor... takový trochu kanadský humor :-D . A jsi Toro ve výchově nedůsledná - jaktože nemáš dvě roztržené nenakrmené Rozáry, co? :-)

3 Tora Tora | 11. února 2016 v 21:03 | Reagovat

[1]: jo, Regi, humor, to by měly. Jen mně občas dochází :)

[2]: No jo, JJ, já vím, nedůsledná ve výchově koček jsem. Ale ono je to v podstatě jedno, ony si stejně dělají co chtějí, ať se snažím jak chci.

4 Martian Martian | Web | 18. srpna 2016 v 16:30 | Reagovat

Opravdu namáhavý den. Ale Rozárka to zvládá s přehledem. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014