ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Kapitola druhá: Even Deeper - dokončení

19. února 2016 v 0:03 | Richenza |  Bless the Child: Kniha pátá - POUTNÍK
Ministerstvo čar a kouzel, Londýn; 8. ledna 2013

Burton Battley otráveně míchal kávu, kterou mu uvařila Galiana. Kouzelníci neměli ve zvyku tento životabudič používat, a co hůř - většina z nich, minimálně v Británii, ho neuměla ani přijatelně připravovat. Ostatně jeho žena nebyla v tomto ohledu o moc lepší než jejich sekretářka.

Chvíli se soustředil, zda Savage neřekne přeci jen něco důležitého, ale monotónní hlas ředitele odboru nevydržel vnímat dlouho. Gareth Savage byl pravým opakem Harryho Pottera. Zatímco Harry nesvolával porady vůbec, tedy porady celého odboru - operativní schůzky ke konkrétním případům probíhaly často, Savage si v dlouhých poradách před nastoupenou jednotkou liboval a týral je jimi každé pondělky. Jako by nebyly už tak samy o sobě příšerné. Ale pokud ho chtěli informovat o vývoji v konkrétních kauzách, museli právě zde, protože jinak je nepřijal. To mělo za následek, že skutečně důležité věci řešili bez něj - a to byl opět problém, pokud se to dozvěděl. Na druhou stranu byl Savage mnohem pečlivější a systematičtější než Harry, což bylo v principu u vedoucího oddělení dobře. Miloval čísla, grafy, subordinanci, všechna pravidla a nařízení a dokonale je ovládal i dodržoval. A jejich dodržování vyžadoval i po svých podřízených, někdy bez ohledu na skutečný účel jejich práce. Měl otevřenou tvář muže, který si nikdy nepřipustil možnost selhání nebo jakékoli neřesti, byť sebenevinnější. V úzkých, téměř bezkrevných rtech žmoulal maximálně tužku, nikdy ne cigaretu nebo dýmku. Nepil alkohol. Nevěděli o žádné mimomanželské aférce a Burton někdy přemýšlel, zda ke zplození jediné dcery nepoužili nějaké kouzlo. Igraine, jeho velšská manželka, byla naprosto jiná, což mohl posoudit dost dobře. Nezazlíval jí to, nikdo, kdo znal Garetha, se jí nemohl divit. Nikdy ho neměl rád. Nicméně ho považoval za slušného člověka, od toho, co považoval za správné, neměl ve zvyku uhýbat. Pokud jste od něj nečekali vlastní názor anebo nápad, byl Gareth Savage ucházející šéf.

Napil se s odporem kávy, která mu připomněla jeho nepovedené manželství. Rozhodně však ženu, která bezproblémově vychovávala jeho tři syny, nemínil opouštět. Ostatně chyba byla i na jeho straně, to mu bylo jasné.

"Obvinění mladého Grangera je zjevně nesmyslné," zaslechl jméno toho, kterého chránili, a začal se plně koncentrovat na hlášení Simona Proudfoota. Tohle už ztráta času nebyla.

"Smrt nastala podle lékouzelníků naprosto přirozeně, prasklá výduť aorty. Nejsou žádné známky cizího zavinění. Vyšetřování bylo zahájeno jen na základě oficiálního oznámení rodičů toho chlapce. Lékouzelnické zprávy jsou jasné, pane řediteli, a to obvinění absurdní. Granger navíc neopustil Bradavice."

"Co motiv? Měl nějaký motiv?" zeptal se Savage.

"Vyslechli jsme většinu Zmijozelu, učitelský sbor a několik studentů z jiných kolejí a náš závěr je, že motiv neměl."

"Přece si to jen tak nevymysleli!" namítla Sina Millumová. Burton se na svou kolegyni překvapeně podíval. Tahle tvrdá žena, kterou nikdo nikdy neviděl se usmívat, nenáviděla Smrtijedy, ostatně její důvody naprosto chápal. Lidé, o kterých se tušilo, že k Smrtijedům chovali přinejmenším sympatie, obvinili syna hrdinky války - a ona snad stála na jejich straně? Jen proto, že se Hermiona provdala za Snapea, anebo věděla víc?

"Proč ne? Jeho matku nenáviděli. Chlapec sám je nemanželský, i to jim může vadit," pokrčila rameny Alice Thomasová. "Je to normální kluk. Navrhujeme zastavení vyšetřování se závěrem smrt bez cizího zavinění."

"Žádná indicie? Jak se vám jevil ten chlapec?" zeptal se Savage a zadíval se do spisu. "Tady je, že Elaine Mortonová tvrdila, že zemřelému vyhrožoval."

"Nejen ona, její tvrzení podpořili další tři studenti. Jenže to měl udělat veřejně, a nikdo další to nepotvrdil. Proč by třináctiletý kluk vyhrožoval sedmákům a šesťákům? Je to zjevně účelové. Ta Mortonová byla snoubenkou Burkea. Její strýc byl odsouzen k polibku jako Smrtijed."

"To přece s tím nemá nic společného!" namítla Sina Millumová. "Použili jste nitrozpyt? Veritasérum?"

"U nezletilých?" zvedla obočí Alice Thomasová. "Blázníš, Ohaři? V tak zjevně účelovém a nesmyslném obvinění? I kdyby měli pravdu s tím vyhrožováním, tak to jednoduše neměl jak udělat."

"Rozhodně jsme neshledali žádný z důvodů nezbytných pro použití těchto prostředků," doplnil ji Simon Proudfoot. "Jen u podezřelého Grangera jsem aplikoval nitrozpyt. Je čistý."

"Byl vyslechnutý pod Veritasérem?" nevzdávala se Sina Millumová. Neměla v povaze se vzdávat.

"Hele, Ohaři, ve skutečnosti si nemyslíš, že by třináctiletý kluk uměl nitrobranu, že ne," zvedla obočí Alice Thomasová. "A doporučuju ti zopáknout si předpisy."

"Jde o vraždu, šéfe. A ve výjimečných případech-"

"Pro které nemáme podklad, hele, fakt to přeháníš. Ten kluk nemůže za to, že se jeho máma zbláznila a vzala si toho netopýra," zavrtěla hlavou Alice.

"Máme zde názor rodičů oběti."

"Kteří byli známí podporovatelé Toho-o-kom-nemluvíme," vložil se do hovoru další z členů Fénixova řádu, Nigel Wolpert. "Souhlasím s Alicí a Simonem, šéfe. Je tady někdo kromě Ohaře, kdo s tím má problém?"

Nikdo se neozval, to ale Sině Millumové nevadilo. Když se pustila po stopě, nebyla síla, která by ji dokázala zastavit, pomyslel si Burton. Tohle budou muset v Řádu probrat, mohl by to být skutečně problém. Zvlášť pokud jde o jeho případ, o který se merlinžel také začala zajímat.
"To nesmí mít na vyšetřování smrti jejich dítěte vliv. A nikdy ani nebyli odsouzeni." Hlas Siny Millumové byl naléhavý a nepříjemný.

"Proto to neříkám," bránil se Nigel. "Jenže je jasný, že jsou přesně ten typ lidí, co musí někoho obvinit, protože ve všem vidí zlý úmysl. V jejich světě náhody neexistují. A matku toho chlapce podle všeho nenávidí, patřili k přívržencům… to už jsem říkal. A pak ta nešťastná událost před dvěma roky…"

"Ano, to vypadá podezřele. Netvrďte, že tu nejsou žádné indicie," stála si Sina Millumová sveřepě na svém.

"To byla jasná sebeobrana. A ta náhodná magie mohla být kterýhokoli z těch děcek," řekla Ailyth Farleyová naštvaně. "Zpochybňuješ snad moje vyšetřování, Sino?"

"Klid, dámy," mávnul netrpělivě rukou Savage. "Vaši zprávu jsem četl, Farleyová, a nikdo ji nezpochybňuje. Jak se vám ten chlapec jevil?" obrátil se opět na Alici a Simona Proudfoota.

"Byl ochotný a klidný," odpověděl Proudfoot. "Vypověděl o konfliktu mezi ním a zemřelým, mělo jít o dva chlapce, kterých se zastal a které Burke potom zesměšnil. Řekl, že mu nevyhrožoval, že mu jen řekl, že ho naštval, což vcelku chápu."

"Řekl staršímu studentovi, že ho naštval? Ve Zmijozelu?" prohodil zamyšleně Oliver Williamson, jeden z nejstarších bystrozorů ve službě.

"Taky jsem se ho na to zeptal, ale bylo to před oběma prefekty."

"Ti to potvrdili?" pokračoval pochybovačně Williamson.

"Ne tak docela, ale odpovídali naprosto vyhýbavě. To ten zmijozelský zákon mlčení. Většina tvrdila, že nic neviděla, neslyšela, všechno je v nejlepším pořádku…" Burton kolegu napjatě poslouchal. Na Joshuu si dobře pamatoval. A tušil, že se v koleji něco, co vedlo k tomu neobvyklému obvinění, stalo. Joshua byl nepochybně mimořádně silný čaroděj. Ale tohle by nemohl dokázat ani on. Přece pokud by silní čarodějové dokázali zabíjet takto jednoduše, probíhaly by války s Grindelwaldem nebo s Tím-koho-nevzpomínáme docela jinak. Byla to samozřejmě hloupost, o Joshuově nevině nebyly pochyby. Podstatné však bylo, že se ho jeho spolužáci bojí - a že tedy na jeho varování nedbal. Bude si muset promluvit s Harrym a Evandrusem.

"Takže máme odborně potvrzenou přirozenou smrt, obviněného, který byl prokazatelně stovky mil od místa úmrtí, a velmi nejistý motiv," shrnul Savage. "Souhlasím s vaším návrhem, Proudfoote, Thomasová. Battley, případ Náměstkyně," obrátil se Savage k němu.

"Jistě, šéfe," přikývnul a otevřel pomalu složku, kterou si na poradu přinesl. Ne, že by to potřeboval, těch pár věcí, které hodlal zde, přede všemi, říct, by zvládnul i zpaměti. Získal tím však čas. "Umbridgeová zemřela na hypoglykemický koma. To je, když cukr v krvi poklesne tak nízko, že tělo nemůže fungovat. Pro přirozenou smrt svědčí to, že byla diabetik, takže tenhle stav u ní mohl nastat přirozeně."

"Je to váš závěr?" zeptal se ho Savage a Lynonesse Spinnetová, elévka, která si odbývala teprve druhý rok praxe a kterou dostal přidělenou jako parťačku, se vedle něj neklidně zavrtěla.

"Ano," přikývnul.

"Ale Burtone," začala Lyonesse a on se jí pod stolem nenápadně dotknul nohou, aby zmlkla. Bylo však už pozdě, pozornost Savage už získala.

"Jsou samozřejmě i další možnosti, který jsme vyšetřovali, protože podezřelý bylo, že to koma nenastává až tak rychle, takže by si mohla vzít cukr, když si uvědomila první známky. Ale lékouzelníci do zprávy," zalistoval v deskách a podal Savageovi pergamen s pečetí Nemocnice u svatého Munga, "lékouzelníci smrt uzavřeli jako přirozenou."

"Měla nepřátele?"

"Umbridgeová?" rozhodila ruce Romilda Vaneová. "Jak by mohla?"

Savage se na ni nechápavě podíval. "Myslel jsem, že jste ji neměla ráda, Vaneová. A nejen vy."

"Romilda žertovala, šéfe," prohlásil Burton. "Existujou stovky, možná i tisíce lidí, kteří se jí mohli chtít pomstít. Pokud jde o příbuzné a možné nedočkavé dědice, proklepli jsme všechny. Jenže pokud jde o ty, který poslala za války do Azkabanu nebo jejich pozůstalý… to je nemožný. Hledali jsme, jestli jí někdo nevyhrožoval, ale nic."

"A co ta informace, co jsem ti říkala já, Battley?" namítla Sina Millumová, jak ostatně očekával.

"O co jde, Battley?" zpozorněl okamžitě Savage.

"O informaci v režimu tajný. Takže o tom tady mluvit nemůžu. Odtajnit to může jen ministr. Ale všechno jsme prověřili, šéfe. Byla to slepá stopa."

"Jak jste to prověřovali?" mračil se Savage, očividně nespokojený s tím, že jsou mu některé informace odpírány. Burton nemohl vyloučit, že poběží hned za ministrem a bude žádat o zpřístupnění spisu. Ostatně se mu nemohl divit, on by to na jeho místě nejspíš udělal.

"Podle obvyklých postupů. Nitrozpyt byl bez výsledku."

"Veritasérum?"

"Neexistovala dostatečně průkazná indicie, aby bylo jeho použití v souladu se směrnicí číslo 155 z roku 2006," odpověděl klidně a Savage přikývnul. "Navrhuji proto spis uzavřít. Ovšem pokud chcete vyslýchat," nahlédnul do spisu, "dva tisíce pět set třicet pět potenciálních mstitelů, tak budeme potřebovat výrazný posílení týmu. To bysme fakt nezvládli."

Savage přemýšlel a Lyonesse mlčela. Bude jí muset vysvětlit, že pokud chce spolupracovat s ním - a to děvče očividně chtělo - tak nemůže dělat to, co se jí povedlo dneska.

Nemlčela ale Sina Millumová. "Chci vyšetření Veritasérem toho utajeného podezřelého."

"Proč, Millumová?" zeptal se vážně Savage.

"Důvody jsou tajné. Ale považuji to za důležité," stiskla rty a obrátila na Burtona své vodové, chladné oči. "Překvapuješ mě, Battley, že jsi to neudělal. Ty je přece znáš."

"Sežeň výjimku, Millumová," řekl klidně. "Já směrnice porušovat nehodlám. Ledaže by s tím pan ředitel výslovně souhlasil," podíval se na šéfa.

"Pan ředitel s tím nemá pravomoc výslovně souhlasit, tohle je na výboru Starostolce pro kontrolu vyšetřování a ministrovi," stisknul Savage rty, až se změnily do téměř neviditelné čárky. "Případ Umbridgeová ještě neuzavřeme, Battley. Na vyšetřování všech těch podezřelých nemáme sice dost lidí, ale… seřaďte je podle pravděpodobnosti a začněte popořadě s jejich vytěžováním. Pomůže vám… Vaneová a Gore."

"Jistě, šéfe," přikývla Romilda a usmála se na Burtona i na Estmunda Gorea, letošního nováčka.

"A ten utajený podezřelý?" nevzdávala se Sina Millumová.

"Hele, Ohaři, když koukám, jak po tom cílevědomě jdeš, tak bych skoro řek, že je to Snape," zasmál se Lance McMarten, jediný, který se Sinou Millumovou kdysi zkoušel flirtovat. Marně. "Burtone, je to on?"

Dřív než stihnul Battley zamést dotaz pod koberec, zasáhnul Savage: "McMartene, když je něco v režimu tajné, má to své důvody. Možná to považujete za vtipné, ovšem já to považuji za porušení služebních povinností. Máte na tři měsíce snížené odměny o deset procent."

"Ale šéfe…" zkusil protestovat McMarten, ale i on věděl, že zbytečně, a větu ani nedokončil.

Nikdo už identitu tajemného podezřelého nekomentoval, nepochybně i kvůli tomu, že jim byla jasná. Všichni věděli, proč Sina Millumová získala přezdívku Ohař. Touhou usvědčit Snapea byla posedlá už od doby první války. Všichni věděli, že Snape byl osvobozen pro svou roli špióna u Toho-koho-nevzpomínáme. A všem muselo být jasné i to, že tehdy nemohl přežít ani den, pokud dokonale neovládal nitrozpyt.

A bylo to nepochybně jasné i Savageovi, protože dodal: "Podáme žádost o mimořádné povolení užití Veritaséra, Battley. A souhlasím s Millumovou, měl jste to navrhnout sám. Zklamal jste mě. Další zprávu očekávám na příští poradě."

Burton přikývl a nedal nijak najevo rozladění nebo znepokojení. Na Snapea měl samozřejmě podezření, přestože nenašel jediný důkaz proti němu. Jenže Snape byl schopný a Burton neočekával, že by důkazy nechal. V minulosti vraždil, nikdy nepochyboval, že by v případě potřeby byl schopný zavraždit znovu. A ta potřeba tu byla, to věděl stejně jako Sina Millumová z utajeného spisu, do kterého ho nechala nahlédnout. Snape měl motiv, neměl alibi a vyšetření nitrozpytem bylo v jeho případě bezcenné. Jenže přestože ho nepovažoval za přítele, byl něčím mnohem víc - byl jeho spolubojovníkem. A to velmi cenným spolubojovníkem. Jeho cena v boji s Nepřítelem byla nesrovnatelně vyšší než život té odporné, slizké ropuchy. Bude ho muset varovat.

"Chci být u toho," prohlásila zamračeně Millumová a Burton proti tomu neprotestoval. Tím by vše ještě zhoršil.

"Máte od pana ministra zvláštní úkol, od něhož vás nemám rozptylovat," namítnul Savage.

"Přesně ten úkol tím plním."

"Dobře. Battley, budete spolupracovat s Millumovou. Wolperte," obrátil se k dalšímu v pořadí, "očekávám, že případ Rukavičky už uzavíráte. Máte slovo."

………

Bradavice; 9. ledna 2013

"Hele šéfe, a co kdybysme tam jednoduše nešli?" navrhnul Elyan Bletchley, když se do nich opřel ostrý vítr a do tváří se jim zabodly tisíce ledových jehliček.

"Talkalotová by to nerozdýchala," namítnul jeho bratr Caddock, brankář zmijozelského famfrpálového družstva.

"Tak ať, co nám je po ní? V tomhle počasí fakt není normální jít do vzduchu," odpověděl Elyan a Joshua mu musel dát za pravdu. Na famfrpálové hřiště se vydali jen ve třech, ostatní se velmi snadno nechali přesvědčit, že je nepotřebuje. I Joshua doufal, že Delilah Talkalotová trénink zruší. Vlastně by to vzhledem ke smrti Burkea, který s nimi trénoval jako náhradník, bylo i vhodné - jenže to by musel navrhnout někdo jiný. Ale nikdo jiný to nenavrhnul, dokonce ani Elaine Mortonová ne, což bylo vlastně docela zvláštní. Kapitánčinu touhu po vítězství chápal čím dál tím méně. Jak může někdo při tom všem, co se děje, považovat za důležitý Famfrpál?

Bez ohledu na to, jak moc se mu dneska nechtělo sedat na koště, však pokračoval v cestě. Famfrpál byl pro jeho spolužáky důležitý. Takže důležitý byl a dál to nemělo cenu řešit.

Připadalo mu, že atmosféra na koleji se zklidnila, když ministerstvo odložilo udání Burkeových jako neopodstatněné. I on se cítil lépe - a paradoxně i díky tomu, že Gellert Grindelwald stále žil, přestože si jeho smrt pokusil přát od té doby mnohokrát. Neměl jsem s Burkeovou smrtí nic společného, zopakoval si snad po tisící. A možná to všechno nebylo tak špatné, jak se mu zdálo ve čtvrtek. Respekt Zmijozelu byl hmatatelný - a ten respekt byl ve skutečnosti dobrý, protože byl dobrý pro bezpečí a klid všech.

A k jeho překvapení mu otec neřekl vůbec nic. Netušil, zda se profesor Virdee rozhodl řídit jeho prosbou, anebo neměl na rozhodnutí Snapea žádný vliv. Ostatně profesor Virdee neměl pravdu - nebylo nutné, ani vhodné opouštět kolej. Matce se vyhýbal. Neměl sílu poslouchat ani to, že mu věří, protože on by přece nikdy… ani pozorovat její pohledy, které prozrazovaly obavy z opaku.

"Pane, pane," přiběhli k nim jeho nejmladší následovníci - Gil, Madoc a Delwyn Richmond.

"Co tu děláte? Sami venku?" zeptal se jich přísně.

"Měli jsme bylinkářství a-" začal udýchaně Gil.

"A to skončilo už před minimálně dvaceti minutama," přerušil ho přísným hlasem Joshua. "Měli jste odejít s ostatními."

"Ale pane-" řekl Madoc.

"Doprovodíme vás do hradu."

"Ale poslouchej, pane!" vykřikl Gil a Joshua si až teď všimnul zděšení v jejich tvářích.

"Poslouchám," přikývnul a vyčkávavě se na chlapce zadíval.

Chlapci začali něco povídat současně, Joshua zachytil jen, že se to týká Morvydd. "Mluvte jen jeden. A od začátku. Delwyne?" vyzval toho z nich, který vypadal nejklidněji.

"Morvydd nemohla najít učebnici. Tak jsme ji pomáhali hledat, protože jsi říkal, že se od sebe nemáme oddělovat."

Joshua přikývnul.

"Jenže Morvydd se chovala divně. A pak nám řekla, abysme na ni nečekali a šli napřed. To jsme samozřejmě odmítli a ona pak šla s náma. Jenže pak se zastavila a řekla, že se musí vrátit. Tak jsme jí řekli, že půjdeme s ní. A ona se otočila, jako by neslyšela, a vracela se."

"Jenže ne ke skleníku, ale k lesu!" nevydržel to Madoc a Delwyna přerušil. "Šla k Zakázanýmu lesu!"

"Vypadala divně, pane," dodal Delwyn. "Měla takový… prázdný oči. Jako by to ani nebyla ona. A když jsme na ni volali, tak se ani neotočila."

Joshua se zamračil. Nelíbilo se mu to. Morvydd byla očividně pod Impériem. A les by byl v tomhle počasí nebezpečný, i kdyby to nebyl Zakázaný les.

"Běžte ke škole. Všichni tři. Najděte Snapea."

"A když ho nenajdeme?" zeptal se nervózně přešlapující Gil.

"Najdete ho. Řekněte to i prefektovi a Haroldovi s Ebbou."

"Mají přijít?" zeptal se Madoc.

"To je na nich. Ale vy se nevracejte. Rozumíte?" podíval se na ně přísně. "Caddocku, Elyane… nebudu se zlobit, když nepůjdete se mnou. Nejspíš je to past."

"Ale přesto tam půjdeš," konstatoval Elyan klidně.

"Samozřejmě," přikývnul Joshua.

"My taky," usmál se Caddock a vytáhnul hůlku. "Nejsme zrovna špatní kouzelníci, šéfe."

Joshua přikývnul a připravil si také hůlku. Vyčaroval kolem všech tří zastírací kouzlo. "Jdeme, než sníh zakryje všechny stopy."

Vydali se směrem, odkud k nim přišli chlapci, a za chvíli uviděli stopy, které se oddělily a mířily k lesu. Byly dobře viditelné, přes šero, které stále houstlo.

"Počkejte," zašeptal. "Perpetuum protego," vykouzlil kolem nich štít.

A když byli téměř u lesa, uslyšel zasvištění. Kolem jejich štítu se odrazilo několik šípů. Několik je minulo a proletělo kolem nich.

A za nimi se ozval bolestivý a překvapený výkřik.


Poznámky:
1. Pokud si potřebujete osvěžit sen o Cúchulainnovi, je v 111. kapitole, Run Boy Run.
2. Teorii magie týkající se bubáků, zejména jak je likvidovat, si můžete osvěžit v 149. kapitole, Until It Sleeps.
3. S dcerou Garetha Savage Niniane jsme se už setkali. Byla to ta dívka pod zákonem, kterou Snape nachytal na chodbě s chlapcem v 130. kapitole, At the Library. Její zděšení je nyní lépe srozumitelné, myslím.

zpět oOo dále

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dadainka dadainka | Web | 20. února 2016 v 21:23 | Reagovat

Tak to bylo super.

2 Richenza Richenza | 24. února 2016 v 11:11 | Reagovat

Dadainko, díky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014