ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Počítání ove... koče... kočiček

4. února 2016 v 0:01 | Tora |  Hotel u devíti koček

Rozárka vypráví, jak se v Hotelu počítají oveč... vlastně kočičky. To vám je takový rituál.



Každý člověk i každá kočka má své denní rituály, které (někdy i zcela nevědomky) denně pravidelně dodržuje. ONI i my je máme taky.

Ráno s NÍ není žádná legrace. Vypuzena skřepaslíkem z teplého pelíšku potácí se po domečku, na oči nevidí a ruší ranní rituál náš, kterým je pořádná bitka a honička po domě. Musíme se přece pořádně po ránu protáhnout, zvlášť když nám ONA obvykle zalehne půlku postele a my se tam chudinky tlačíme na malilinkatém kousíčku v roztodivných polohách. Jenže. Jak se chcete s vervou honit a prát, když pořád narážíte na spící pannu (no, pannu...), která se motá sem a tam a zakopává o boty, schody, koberec i kočky?

To ranní rituál JEHO je mnohem, mnohem lepší. Jakmile uslyšíme JEHO kroky na schodech, přestáváme se okamžitě honit, prát i podrážet JÍ nohy a mažeme v tu ránu do kuchyně, protože bude - snííídaaaaaněěěě!!!

Po snídani je čas na mytí. My se usídlíme na koberec do obýváku, ON se stáhne do koupelny. ONA mezitím pořád bloudí po domečku, hledá malé upípané skřepaslíky, klíče od auta, kabelku, boty. V tom jí stihneme i pomáhat a rádi hledáme s ní. Tuhle jí Barbucha dal dokonce do boty na cestu svačinu. To její ranní rituál prudce narušilo a byla probraná hned. Jen nevím, co se jí na té hlavě toho ptáka nelíbilo, vždyť na ní bylo ještě plno peří a užila by si s ní určitě aspoň spoustu zábavy, když už jí teda k jídlu nevoněla. Možná jí vadil ten zobák... Barbucha tvrdí, že to byl orel, ale já mu nevěřím, on si dost vymýšlí.

Normálně se ale časem probere sama a odfrčí na lov, kterému říká práce. My potom houfně doprovodíme JEHO do domácí dílny, kde pracuje ON, a máme dopoledne pro sebe. V zimě jsme je trávili doma, teď na jaře už jsme venku. Máme tam toho spoustu na práci. Musíme obejít dvůr i zahradu a zjistit, kdo nám sem zase vlezl a co nám kde nechal za vzkaz. Barbucha musí navštívit malého jeho v domečku naproti, než ten odejde do školky. Čenda musí jít prozkoumat keře před domem a my s Tobiášem musíme zahnat squattery z naší zahrady do jejich dílny. Občas se to, pravda, nepovede, a pak musíme provést urychlený přesun zpět na verandu a vymyslet další plán přepadu, ale o zábavu máme postaráno. Zlepšujeme si fyzičku honičkami a pranicemi, hra na schovku nás taky ještě neomrzela a občas bafáme na cizí kočky, které se zjeví za plotem. Dopoledne uběhne jak voda a najednou opět slyšíme JEHO kroky a už se ženeme ke dveřím, protože bude - ooběěéééd!

Odpolední rituál je jednoznačný. Nacpaná bříška nám nedovolí nic víc, než se svalit do pelíšků, na gauče nebo do postele. Občas (ale JÍ to prosím fakt neříkejte) s sebou vezmeme i JEHO, obložíme JEJ ze všech stran a spíme jak dudci.

V pozdní odpoledne klapnou dveře od domečku a ONA je zpět. Nastává čas vítacího rituálu. Ten probíhá následovně: prvně se přichází přivítat Tobiáš. Zdraví zdviženým ocáskem a kouká, jestli z NÍ nevypadne něco dobrého. Vzápětí zdusá po schodech Čenda, letmo se JÍ otře o kotníky a kouká, jestli z NÍ nevypadne něco dobrého. Pak se přiřítí Barnabáš a rovnou kouká, jestli z NÍ nevypadne něco dobrého. ONA odloží kabelku, každého kocoura pohladí a podlachní a jde shánět mne, protože ví, že já vítat zásadně nechodím. Proč bych taky chodila, když vím, že z NÍ nikdy nic dobrého - teda k jídlu - po příchodu domů nevypadlo, že. A taky jsem dáma, a tak se nebudu někde strkat s bandou kocourů, to ani náhodou. Po našem vzájemném přivítání je náš odpolední spánek zahnán a jde se zase ven. Odpoledne pak ONA tráví krásným rituálem otevři dveře, pusť kočky ven, zavři dveře, otevři dveře, pusť kočky dovnitř, zavři dveře, otevři dveře, pusť kočky ven atd. atd. Je pravda, že jakmile se jen trochu oteplí, zkrátí si rituál na otevři dveře, pusť kočky ven, nech dveře otevřené a ono to nějak dopadne.

Dopadne to většinou tak, že jakmile cinkne lžička o večerní konzervičku, už se všichni o překot ženeme do kuchyně, protože bude veečeeeřééééé! a ONA povětšinou ani nestíhá do misek jídlo nandávat, jak jí ho hladoví strávníci (viď, Barbucho) kradou pod rukama.

Po kratší či delší době pak nastává rituál poslední, na který se obzvlášť těšíme. ONA se umyje a chystá do postele. A nastává počítání ove... koče... kočiček. Přestože býváme u večeře vždycky všichni, ONA musí předtím, než zaleze pod deku, vidět všechny kočky, že jsou doma. Nevím, kudy si myslí, že bychom utekli, jestli klíčovou dírkou, komínem nebo přes sifon v umývadle, ale bez toho nemůže jít v klidu spát. A na to my čekáme.

V soutěži vede Tobiáš. Má na každou packu dva body. V závěsu za ním jsem já, já mám na tři packy dva body a na jednu jeden. Barbucha, pravda, se do hry zapojil do hry opožděně, ale už má taky na jednu packu dva body a na ostatní po jednom. Čenda s námi nehraje, on je takový distingvovaný a hlavně jej ONA pokaždé hned v jeho bydlíku najde. No ano, vyhrává ten, koho ONA večer nemůže za nic na světě najít. Nepovede se to každý den, proto těch bodů není moc, ale pokud ano, je to velký zážitek. ONA už má totiž naše skrýše poměrně dobře zmapované a najít novou dá práci.

A proto jsme včera Barbuchovi opravdu ten bod přáli. Vidět totiž JI, jak bloudí po baráku, hledá za gaučem, na oknech, pod sofa, pod schody, pod postelí (dokonce v županu vylezla i na půdičku), a přitom vědět, že Barbucha chrápe v postýlce, přes kterou je přehozené prostěradlo, stálo za to.

Takže, kdybyste tedy někdy čirou náhodou šli takhle pozdě v noci kolem našeho domečku a viděli, jak se u nás dlouhou dobu v nepravidelných intervalech rozsvěcují okna v různých pokojích, nebojte se, u nás nestraší.

Vlastně straší.

ONA.

Počítá kočičky...

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 KattyV KattyV | 5. února 2016 v 19:30 | Reagovat

Barbucha tvrdí, že to byl orel, ale já mu nevěřím. On si dost vymýšlí :-D  :-D  :-D

2 Regi Regi | E-mail | Web | 10. února 2016 v 6:03 | Reagovat

Já to říkám pořád že být kočkou v tomhle hotelu je životní výhra. All iclusive a každý večer společenské hry.

3 Martian Martian | Web | 18. srpna 2016 v 16:40 | Reagovat

Úžasné. I svačinku na cestu JÍ nachystají… :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014