ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Říkáš mi lásko, jak ti říkám já: Dopis (volání o pomoc)

28. února 2016 v 0:01 | KattyV |  McGonagallova dcera

Pobertové jsou v sedmém ročníku. Poučili se z lekce v minulé kapitole? Uvidíme. Ale v kapitole jde o něco docela jiného. Minerva dostane dopis.



Dopis (volání o pomoc)

Lidé se mnohem více odhalí v dopise než v pohybu či v řeči.
Jean Dutourd

ŘÍJEN 1977

Měla jsem svůj kočičí den. Na podzim bývám neklidná, občas mě prostě přepadne pocit, že už nevydržím na místě ani chvíli. A pak je nejlepším řešením proměnit se v kočku a předat vládu instinktům. Jako kočka mám daleko bystřejší smysly, dokážu daleko lépe vnímat vůně, zvuky i hmatové vjemy, zato emoce jsou mírnější.
Byl nepochybně jeden z posledních teplých dnů tohoto roku, stromy už byly zlaté a červené a povadlou trávu barvilo první opadané listí, jehož vůni jsem nabírala do nosu. Obloha byla temně modrá, tak, jako bývá jedině na podzim, a stráně okolních kopců se fialověly vřesem.
Studenti si užívali hřejivý den a já se pomalu uklidňovala. Měkkými tlapkami jsem tiše našlapovala po břehu jezera, pohybovala jsem se ze stínu do stínu, fousky nastavovala větru a uši přilétajícím úryvkům rozhovorů. Je zajímavé, že přestože všichni studenti vědí, jaká je má zvěromágská podoba, stejně mě dokážou dokonale přehlížet i v okamžiku, kdy se jim procházím za zády. Kočka se dozví věcí…
V jedné zátočince seděla skupina Havraspárek, v rukou učebnice, ale hovor se překvapivě netočil kolem školních témat. Poznala jsem Sinu Millumovou a dvě její spolužačky, jejichž jméno mi má kočičí paměť odmítla nabídnout.
"Zbláznila ses, Sino?" říkala boubelatá tmavovláska. "Co tě napadlo pokusit se sbalit Snapea? Snapea??? Proč, u Merlina, zrovna jeho?"
"Nebalila jsem ho, jenom jsem se chtěla zeptat na něco ohledně lektvarů. Přece si nemyslíš, že bych stála o někoho takového?"
"No neke," přerušila ji ta třetí - nevýrazná drobná dívenka, která vypadala o rok, dva mladší. Zvědavě se obracela na hnědovlásku.
"Sina sice tvrdí, že ho nebalila, ale já bych řekla, že jo." Dívka uhnula před chomáčem trávy, který na ni Sina hodila, a neochvějně pokračovala. "Jsem ji dobře viděla, jak se k němu v knihovně má. Jenže on na ni kašle. Ten pořád ještě nyvě civí na Evansovou a pohledem vraždí Pottera, se kterým minulý týden začala chodit."
"Tý jo, vážně?"
"Jasně, konečně ji uhnal. Však se o to snažil celý loňský rok a možná i dřív. Jenomže to se ještě Evansová bavila právě se Snapem. Ale jak se loni pohádali, tak je z něho ještě větší debil než dřív. Se ti divím," obrátila se znovu na Sinu. "Co se ti na něm líbí?"
"Vždyť říkám, že se mi nelíbí," vztekala se Sina.
Ale marná sláva, tušila jsem, že hnědovláska má pravdu. Severus se slečně Millumové opravdu líbil a pravděpodobně si to teď u ní nenapravitelně pokazil. Protáhla jsem se mezi trsem vysoké trávy a neslyšně šlapala dále.
Dumala jsem, proč ji odmítl. Je docela hezká, chytrá, pravda, možná moc urputná, ale už by měl pochopit, že u Lily skutečně nemá šanci. Snažil se přece jejich přátelství obnovit celý loňský rok. Marně. Nejen ta urážka, kterou na ni hodil, ale i jeho přátelé ze Zmijozelu, to všechno stálo mezi nimi. To, že Lily začala chodit s Jamesem, byla už jen poslední kapka. Měl by se začít dívat po jiných dívkách. Sice možná ne zrovna po Sině, ale…
Pod stromem o kousek dál se povalovali Pobertové. Kupodivu jen Sirius s Jamesem, kdoví, kde nechali zbylé dva. Stočila jsem se do klubíčka, olizovala si tlapky a tiše poslouchala. Trochu jsem se za to špehování styděla, ale chtěla jsem se ujistit, že je všechno v pořádku. V uplynulém roce se oba chovali slušně, přála jsem si věřit, že dostali rozum, ne že se jen bojí následků a mého trestu. Ale přece jen, ráda bych to viděla na vlastní oči. Překvapivě jsem nemusela čekat dlouho. Po cestičce se blížila skupinka zmijozelských prvňáčků.
Sirius se potulně zašklebil, vytáhl hůlku a něco zamumlal. Zřejmě si pořád ještě myslí, že neverbální zaklínadlo znamená, říkat ho potichu! V sedmém ročníku by už měl mít tuto dovednost zvládnutou! Podrážděně jsem nakrčila nos a neklidně švihla ocáskem.
Tři malí Zmijozelové se z ničeho nic vznesli metr nad zem do vodorovné polohy, začali narážet jeden do druhého a poděšeně sebou zmítat. Mobilicorpus, pochopila jsem a vyskočila na všechny čtyři.
Sirius se pobaveně chechtal.
James zasáhl rychleji než já, bohužel ne úplně nejchytřeji.
"Finite incantatem," mávl hůlkou a klučíci se zřítili na zem, jeden na druhého. Rychle k nim přiskočil.
"Kluci, já se omlouvám, to jsem nechtěl. Nebolí vás nic?"
Malí se vyhrabali na nohy a pokusili se zmizet.
"Počkej, ty máš rozbité koleno. Episkey," mávl znovu hůlkou a odřenina na noze toho nejmenšího přestala krvácet. "Už je to dobrý?"
Kluci kulili oči a zuřivě kývali. Už nevypadali tak vyděšeně. Zdálo se, že na ně James udělal dojem.
"To bych chtěl taky umět," prohlásil ten s vyléčeným kolenem. "Já padám každou chvilku."
"To se naučíš," zasmál se James, pocuchal mu vlasy a pak prohlásil: "A teď mazejte. Už jste se byli podívat k Hagridovi? Víte, že chová spoustu zajímavých tvorů? Teda, občas až moc zajímavých, ale on na vás dá pozor, aby se vám nic nestalo."
Malí Zmijozelové zakývali hlavami, sebrali se jako jeden muž a zmizeli. Já celou dobu napjatě stála, zmítal mnou rozpor - zasáhnout, nebo počkat, jak to James vyřeší. Teď jsem neklidně usedla, ocásek se mi pořád ještě chvěl, drápky byly připravené seknout, a čekala jsem, co bude dál.
James se rozezleně obrátil na Siriuse, který se pořád ještě pochechtával.
"Zbláznil ses? Co tě to napadlo?"
"Vždyť to byla jenom sranda. Kdybys to nechal být, tak by si ani nenatloukli. Já bych je spustil opatrnějc. A vůbec, byli to jenom Zmijozeláci."
"Byly to děti. Merline, vždyť jsou ve škole sotva dva měsíce! Víš, jaks je vyděsil?"
"Žádná škoda. Jednou Zmijozel, vždycky Zmijozel. Co se to s tebou děje. Za chvilku se začneš zastávat Srabuse."
"Toho zrovna ne," zamračil se James. "Ale tohle byla opravdu mrňata. Lily by se to nelíbilo."
"Od té doby, co s ní chodíš, už s tebou není žádná zábava," mračil se Sirius.
"Ne, od té doby, co jsem dospěl, už nepovažuju za zábavu ubližovat dětem," uzavřel to naštvaně James, otočil se na podpatku a odkráčel.
Zamyšleně jsem nakrčila nos a pomalu se vydala v jeho stopách. Takže James se opravdu naučil, co je v pořádku a co ne. Sirius to, zdá se, pořád ještě nechápe. Potrestám ho později, teď jsem si nepřála, aby ti dva věděli, že jsem je pozorovala.


*****

ÚNOR 1978

Skotsko bylo zasypané hromadami sněhu, nad zamrzlým jezerem se proháněl ledový vichr, takže jsem prokřehlou sovu, která se ke mně ve Velké síni snesla během pondělního oběda, nejprve nakrmila teplým kouskem dušeného kuřete a teprve pak jí sundala z nožky dopis. Kdo mi to může psát? Přejela jsem rukou po papírové obálce s orazítkovanou známkou a znovu si pozorně prohlédla sovu. Teprve teď jsem poznala puštíka z pošty v Prasinkách. Takže to musel být dopis, který na místní úřad dorazil z mudlovského světa a teprve tam ho předali sově. Hladově se natáhla po dalším kousku kuřete.
"Poslední," řekla jsem jí přísně. "Zase tak daleko jsi to neměla."
Zvědavě jsem rozbalila dopis a začala číst. Po prvních slovech se mi zatajil dech. To písmo jsem přece znala!

Drahá Minnie,

váhala jsem celé věky, zda Ti mám napsat a myslím, že bych to nikdy neudělala, nebýt mého syna, a nebýt toho, že už na něj nejspíš nebudu moct dávat pozor. Vlastně jsem to nikdy pořádně nezvládla. Udělala jsem v životě spoustu chyb, teď už to vím.
Není zajímavé, jak snadno poznáme, kdy jsme udělali ten první špatný krok, když se díváme zpátky? A které byly ty další, které vyplynuly z toho prvního?
Já se tím špatným směrem vydala už před pětadvaceti lety. Proč jsem se tak zamilovala do Oriona, že jsem přestala úplně rozumně uvažovat? Proč jsem se rozzlobila na Tebe? Vždyť Ty jsi s tím vážně neměla nic společného. Kdybych nepřetrhala všechny kontakty s těmi, které jsem na škole považovala za své přátele (s Tebou přede všemi), možná bych se později rozhodla jinak. Tak jsem se cítila opuštěná a zahnaná do kouta, když mi otec oznámil, že mi našel skvělého, bohatého, mocného a dokonale čistokrevného manžela. Vůbec mu nezáleželo na tom, že je o dvacet let starší než já a ani trochu hezký.
Merline, když se na to dívám dneska, možná jsem si ho měla vzít. Žádný život by nemohl být horší, než ten, který vedu. Ale je snadné říkat, kdybych to bývala věděla…
Jenže jsem nevěděla. A neměla jsem nikoho, s kým bych se mohla poradit. Pověz, co bys mi řekla? Eileen vezmi si ho? Eileen, postav se otci, ty to zvládneš? Eileen, máš mě, já se za tebe postavím? Udělala bys to? Možná ano, jenže já všechno pokazila a nedokázalo to připustit.
A tak jsem na všechno byla sama. A nenapadlo mě nic lepšího, než utéct z domova. A nejen z domova, utéct z kouzelnického světa vůbec.

Ach, Eileen, proč ses neozvala? Vždyť bychom to nějak vyřešily. Všechno se přece dá řešit, když má člověk přátele. Pomohla bych ti. Napila jsem se pár doušků dýňové šťávy a četla dál.

Umíš si představit mě, v malém průmyslovém městě? Jedině díky Tobě jsem věděla, že mudlové jsou normální lidé, jen neumějí kouzlit. Kdybych věřila jen tomu, co mi kdy řekli doma a co se tradovalo mezi čistokrevnými Zmijozely, považovala bych je za něco mezi démony a trolly. A dneska si myslím, že měli alespoň z půlky pravdu. I když jsem potkala i hodné lidi, to zase ano.
Povedlo se mi najít místo jako posluhovačka. Nebylo to zase tak zlé, Pulirexo je úžasné kouzlo, nemyslíš? I Reparo se občas hodilo. Takže se mnou byli spokojení.
Ale měla jsem jiné problémy. Nevěděla jsem si rady vlastně s ničím. Co nakoupit, jak uvařit, jak vystačit s těmi pár librami, které mi platili… To víš, nikdy jsem se o sebe nemusela starat. Otec byl přísný, na rozmařilosti si nepotrpěl, ale o domácnost se starali skřítci. I to čisticí kouzlo jsem uměla jenom díky tomu, že jsme po sobě museli uklízet v lektvarech.
Naštěstí (nebo bych měla říct naneštěstí, když vím, jak to dopadlo), se o mě starala moje bytná. Byla to vdova, peněz neměla nazbyt, tak mi pronajala malý pokojík ve svém domku.
Řekla jsem jí o sobě víceméně pravdu, jen to, že jsem čarodějka, jsem zamlčela. Nemysli si, nelitovala mě, na to by bylo potřeba horších věcí, pro ni jsem byla mladá a zdravá, a to stačilo. Mnozí kolem nás na tom bylo o hodně hůř. Ale radila mi co a jak.
A měla syna. Tobiase. Ten ti byl tak hezký. A opravdu milý. Pracoval v továrně a nevedl si špatně. Co ti mám povídat. Zamilovala jsem se do něho. A on do mě. A tak jsme se vzali.
Můžeš mi desetkrát povídat, že jsem se vdala pod svou úroveň, ale já tenkrát měla opravdu pocit, že jsem šťastná. Protože Tobias si mě vzal kvůli tomu, že jsem se mu líbila, ne proto, že jsem z dobrého rodu.
Prozradila jsem mu, že jsem čarodějka. Nevadilo mu to. Tenkrát ještě ne. Spíše se tomu smál. Bavilo ho pozorovat, když jsem doma dělala drobná kouzla. Časem se narodil synek, pořídili jsme si malý domek. Tchyně zemřela, ale to bylo jediné neštěstí, které přišlo během těch prvních osmi let.
Pak se začaly věci kazit. Nejenom pro nás. Zavřeli továrnu, co živila půl města. Tobias začal pít. Jako mnozí jiní. A moje kouzla už mu nepřipadala tak zábavná. Začala jsem vařit sem tam nějaké lektvary. Jen ty nejjednodušší z oblasti léčitelství. A začala je za pár pencí prodávat. Nebylo to nic moc, ale drželo nás to nad vodou. Myslela jsem si, že bude rád. Ale nebyl. Zranilo to jeho hrdost.
A ještě hůř bylo, když se začala projevovat náhodná magie u Severuse.

Škubla jsem sebou. Severus? Severus je Eileenin syn??? To není možné. Ale přece. Severus je velmi ojedinělé jméno. Jak ho vůbec prosadila vůči svému mudlovskému manželovi?
Prudce jsem zvedla hlavu a pohledem zamířila ke zmijozelskému stolu. Ano, je to přece úplně jasné. Měla jsem to před očima skoro sedm let. Tu úzkou bledou tvář, černé vlasy, zachmuřený výraz! Jak jsem mohla být tak slepá? Přece mi vždycky někoho matně připomínal, ale nikdy jsem se nenamáhala přemýšlet koho.
A proč jsem se, u Merlina, nikdy nedostala k tomu, abych se Křiklana zeptala na Severusovu matku? A proč mi to neřekl sám? Přece věděl, že jsme s Eileen byly přítelkyně. Tolik otázek. Rychle jsem pokračovala ve čtení. Doufala jsem, že alespoň na některé najdu odpovědi v Eileenině dopise.

Víš, bylo to pro něho těžké, což chápu. Snažila jsem se před ním kouzla tajit. Říkala jsem, že moje lektvary jsou jenom takové nápoje z bylinek, že nemají s kouzlením nic společného. Trochu to pomohlo, nejčastěji tehdy, když si Tobias našel nějakou práci. Bohužel nikdy ne na dlouho. Pak začal zase pít. A když pil, býval zlý.
Já se na něj nemůžu zlobit, on je hodný muž, když nějakou práci má. Přece za to nemůže, že se všechno tak zvrtlo. Ale byla jsem ráda, že Severus dostal sovu z Bradavic. Měl takovou radost! Od mala to byl chytrý chlapec, ve škole byl první ze všech předmětů. Jenomže ho pro to neměli rádi. To víš, v takových místech, kde žijeme, se na známky moc nehledí.
Asi ti vrtá hlavou, kde jsem vzala na školné, na hůlku, na pomůcky… Začala jsem vařit skutečné lektvary, ne jen těch pár, co jsem mohla prodat mezi mudly. Povedlo se mi najít prostředníka, který je prodával na Příčné. Ne že by mi platil moc. Vím, že mě okrádá. Ale nedokázala jsem se přinutit vydat se do Londýna sama.
Tobias to nevěděl, řekla jsem mu, že Bradavice jsou pro kouzelníky zadarmo.
S jakou radostí Severus odjížděl do školy. Spřátelil se s jednou kouzelnickou holčičkou od nás z města. Doufal, že budou v jedné koleji. A taky doufal, že se konečně ocitne ve škole, kde ocení jeho schopnosti. A jak zoufalý se po roce vracel. Zdá se, že ani v Bradavicích se chytrost necení tolik, kolik očekával. A rok od roku bylo hůř.
Nejzničenější se vrátil po pátém ročníku. Nikdy mi neřekl přesně proč. Jen, že nenávidí Nebelvíry.
Bála jsem se o něho, když byl ve škole a bála jsem se o něho, když byl doma. S Tobiasem to bylo horší a horší. V těch letech už málokdy měl trvalejší práci. A znáš dospívající chlapce, jak dokážou rodičům dát najevo, že jimi pohrdají. To Tobias snášel jen těžko. Občas se tak rozčilil, že… Nemohla jsem proti tomu nic dělat, opravdu ne, Minnie.
A tak jsem byla ráda, když začal Severus jezdit ke svému spolužákovi Malfoyovi. Taková významná rodina. A zdálo se, že si mého syna váží. Že uznává jeho schopnosti. Byla jsem TAK pyšná. Můj malý chlapeček je natolik dobrý, že mu Malfoy slíbil, že pokud bude pokračovat stejně skvěle, zaplatí mu mistrovská studia lektvarů. Netušila jsem, kam to povede. Teprve před časem se ke mně donesly řeči o Smrtijedech a jejich Temném pánovi. Pochopila jsem, co všechna ta LASKAVOST znamená.
Minnie, prosím, pomoz mi! Zabraň mému chlapečkovi, aby se nechal označkovat jako dobytek.

Překvapeně jsem zamžikala. Označkovat? Co tím Eileen myslí?

Jsem nemocná, víš. Nebudu už tu dlouho. Nesnaž se mě najít. Nesnaž se to nějak řešit. Stejně už je pozdě a já jsem s tím smířená. Ale zachraň mého syna!!!

Tvoje Eileen


Rozčileně jsem odstrčila zbytek oběda, nedostala bych teď do sebe ani sousto, a horečně přemýšlela, co mám udělat dál. Nepřicházelo v úvahu, že bych se nepokusila Eileen pomoct. Její adresu zjistím snadno - hodila jsem znechucený pohled na Horacia, který se cpal dušeným masem a bodře rozprávěl se zdvořilou Poppy.
Komu to mám říct? Určitě Pomoně, ta si nejspíš bude Eileen alespoň matně pamatovat. Měla bych upozornit Severuse, že je jeho matka nemocná? Ne, nejdřív ji navštívím a zjistím co a jak. Hned! Dobře, úplně hned ne, mám ještě jednu dvouhodinovku s prváky a jednu s pátým ročníkem. Dnešní večer bude muset stačit.
Prohlédla jsem si obálku pozorněji. Na rozmazaném razítku bylo tři dny staré datum, adresu odesílací pošty jsem přečíst nedokázala. Jak mohl ten dopis cestovat do Prasinek tak dlouho? Myslela jsem, že je mudlovská pošta přece jen o trochu rychlejší. Dobře, s tím teď nic neudělám. Teď potřebuji Eileeninu adresu.
Horacio konečně dožvýkal a pomalu se vydal ven z Velké síně. Než jsem se pustila za ním, přejela jsem letmo pohledem skloněnou hlavu Severuse Snapea. Během jídla studoval cosi v učebnici, uzavřený ve svém světě jako v bublině. Dobře, s ním si taky budu muset promluvit, ale později.
"Horacio!" zastavila jsem našeho učitele lektvarů. "Máš chviličku? Potřebovala bych se něco zeptat."
"Do odpoledne by to nepočkalo? Za chvíli mi začíná hodina. Musím si připravit věci."
"Jen pár minut."
Neochotně se zastavil.
"Sejdu s tebou dolů do sklepení," oznámila jsem mu, protože jsem usoudila, že adresy studentů bude mít, podobně jako já, ve svém kabinetě.
Cestou jsme mlčeli. Já měla hlavu plnou starostí a nechtěla jsem se ptát na chodbě. Někdo by to mohl zaslechnout a já právě teď netoužila po tom, aby studenti vytušili, že se zajímám o jejich spolužáka. A Horacio nejspíš dumal, co zase provedli jeho Zmijozelové, že moje stížnost nepočká ani chvilku.
"Proč jsi mi nikdy neřekl, kdo je Snapeova matka? Byly jsme přece kamarádky!" vyhrkla jsem, jakmile se za námi zabouchly dveře Horaciova kabinetu.
"A zeptala ses? Myslel jsem, že to víš a nestaráš se. Pokud si pamatuji, pohádaly jste se. A celá léta ses o své kamarádce nezmínila. Jak jsem měl tušit, že by tě to zajímalo?" odpověděl nevrle.
Stiskla jsem rty, protože v tom byl kus pravdy. Pustila jsem Eileen z hlavy. Přijala jsem, že odmítla naše přátelství. Vlastně jsem byla trochu uražená, protože JÁ se přece snažila. JÁ jí posílala dopisy, které se vracely nepřečtené. A pak jsem se s tím smířila a… zapomněla.
"Teď se ptám. Potřebuji její adresu. Napsala mi dopis. Je nemocná. Musím ji vidět!"
Na dlouhé řeči jsem neměla náladu. Horacio to pochopil a ve svých lejstrech nalistoval tu správnou adresu. Přepsal ji na kousek pergamenu a podal mi ho. Překvapeně jsem četla - Tkalcovská ulice 43, Cokeworth. Byla jsem překvapená, i když jsem neměla být. Vzhledem k tomu, že se Severus a Lily přátelili, už když přišli do Bradavic, bylo logické, že pocházejí ze stejného města. Jen mě to prostě nenapadlo. Rychle jsem se vzpamatovala.
"Neříkej nic Snapeovi. Udělám to sama, až zjistím, co s jeho matkou je," doporučila jsem ještě Horaciovi, který s úlevou kývl.
"Není nad to nechávat starosti druhým, že, Horacio?" zamumlala jsem si pro sebe, ale pak už jsem odspěchala. I mě čekalo dopolední vyučování.

Ale večer se vydám za Eileen, pomyslela jsem si. Elfie určitě bude ochotný jít se mnou, napadlo mě ještě s úlevou. S jeho oporou bude to setkání po letech jednodušší.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kitti Kitti | 28. února 2016 v 8:58 | Reagovat

Ty jo, tak to je bolavé, člověk se neubrání myšlenkám co by bylo kdyby.... minimálně by Minerva "nadržovala" i Severusovi,třeba by razantněji zakročila, kdyby věděla, čí je to syn, že? Křiklan nezklamal, ale měl vlastně pravdu, proč by se vtíral, když Minerva se taky neptala... Proč mám dojem, že Minie už přijde pozdě, minimálně pozdě pro Severuse. Ach jo, v tvém podání je Eielenin život ještě smutnější. Mno jo, no, Minie to je další tvůj bolavej střípek, že? To, žes takhle přerušila vztah s kamarádkou. Díky za příhodu s Jamesem a Siriusem, je hezké číst, že minimálně jeden se probral:-) a ta kočičí pasáž je dokonalá. Mourovatá Minie plížící se trávou a naslouchající, jeee:-)

2 KattyV KattyV | 28. února 2016 v 10:19 | Reagovat

[1]:  Kitty - byla to Eileen, kdo naprosto nesmyslně rozbil jejich přátelství. A je to tolik let. Zkus se podívat zpátky - určitě najdeš lidi, se kterými jsi ztratila kontakt. Ani ses s nimi nemusela nepohodnout, jen se ztratili z tvého života.
To nic nemění na faktu, že si to Minerva  vyčítá a ještě vyčítat bude. Protože se mohla zeptat a kdyby to věděla, věci se mohly stát jinak... Možná. A možná taky ne. To, co se stalo, už nikdo nezmění.

3 Martian Martian | 28. února 2016 v 11:01 | Reagovat

Teda, KattyV, ty mi dáváš! Vyrvat vyděšené prvňáčky Siriusovi a raději je poslat Hagridovi! Teď vážně nevím, co by mrňata vyděsilo víc… :D  Ale ta část s Eileen se mi líbila moc, ještě o ní budu přemýšlet. :-)

4 KattyV KattyV | 28. února 2016 v 11:32 | Reagovat

[3]: No já nenapsala, že se z Jamese stal zcela rozumný dospělý. Jen že to myslí dobře. Dohlídnout důsledky svých činů zcela zjevně pořád ještě nezvládá :-D

5 Kitti Kitti | 28. února 2016 v 12:01 | Reagovat

Jo, já vím, že to byla Eillen, kdo přerušil kontakt, špatně jsem to formulovala, jen tím že sem tam Minervě probleskla myšlenka na ni, tak mi je jasné, že si to bude vyčítat. je to škoda, jenže stalo se. A představ si jsem stále v kontaktu s těmi, co jsem se kamarádila od dětství. Opravdu kamarádila, jasně nevím kde je holka, co se mnou chodila na základku a ve čtvrté třídě emigrovala. Zkoušeli jsme ji najít a pozvat na třídni sraz, nepovedlo se. Ale s většinou se vídám. Pravda, je tam několik lidí, se kterými si oboustranně nemáme co říct a tak se nevyhledáváme. Věřím, že si to Minerva bude vyčítat, s ohledem na Severuse - a tam dobře ví, že přehlížela šikanu, ze které Sirius stále ještě nevyrostl a také s ohledem na Eillen, která asi neprožila zrovna hezký život. Ach ho, tvůj příběh je smutný, bolavý, ale skvěle doplnuje JKR:-)

6 KattyV KattyV | 28. února 2016 v 12:55 | Reagovat

[5]: Jak už jsem řekla, Minerva si to vyčítat bude.
Já jsem s některými kamarádkami v kontaktu dodnes, ale třeba má nejlepší kamarádka ze základky mi zmizela v nedohlednu a nejsem schopná ji najít, i když jsem to zkoušela - sraz ze základky nikdo nezorganizoval, já se odstěhovala na druhý konec republiky, ona se už určitě nejmenuje tak, jako se jmenovala, její rodiče už celá léta nebydlí tam, kde bydlívali... je mi to líto, ráda bych se s ní potkala, ale...

7 ioannina ioannina | 28. února 2016 v 13:31 | Reagovat

Já ti nevím, já to tomu Jamesovi nějak nevěřím. Autorko, nepřesvědčila jsi mě. Nevěřím tomu, že by to bylo "přehodím vypínač - najednou už nešikanuju". Jo kdyby takhle uviděl Kočku!Minervu, jak se plíží kolem, a proto (ve strachu z dalšího trestu) to udělal takhle... a pak zjistil, že následek je, že se za ním jeden z těch prvňáků odváží přijít pro radu, a překvapilo by ho to, páč to by nikdy nečekal - to jo, to bych ti věřila. Tohle je na mě po těch hrůzách, ke kterým už sáhl, příliš rychlé.
Tahle celá kniha je vlastně o tom, jak Minervě pro její laxnost unikají věci pod rukama, že?

8 Martian Martian | 28. února 2016 v 14:23 | Reagovat

[7]: Io, tohle se dělá? Jsi mě s tou kočkou normálně předběhla! Ale moc se mi líbí to pokračování - že se Jamesovi tak nějak zalíbí, když k němu prvňáci obdivně vzhlížejí. Ono je to totiž nečekaně příjemné. Příjemnější, než se bavit na jejich účet… (Osobně třeba velmi obdobně vnímám vztah Severus-Lucius. Na jedné straně obdivné vzhlížení vyděšeného prváka, na druhé straně takový tem lehce protektorský prefektský dohled.) KattyV, uvědomuješ si, že jsme právě v myšlenkách spáchaly fanfiction na Tvou Minervu? :-P

9 Dinnes Dinnes | 28. února 2016 v 14:24 | Reagovat

[7]: A já bych mu to i věřila. Až po uši zamilovanej do Lily, tak si to u ní nechce pokazit.

10 ioannina ioannina | 28. února 2016 v 14:35 | Reagovat

[9]: Vona je potíž v tom, že ten pocit moci, opojení mocí nad druhým, co zažívá šikanující, je tak trochu jako alkohol nebo droga.
Člověk z pouhý zamilovanosti taky nepřestane chlastat nebo fetovat, pokud v tom už jel dost hluboko.
A James v té šikaně už jel fakt hodně hluboko, to už bylo na hranici zabití. Myslím zabití oběti.
Navíc tady Lily v okolí není, že? A kdo by jí to řekl, malinkaté zmije snad? ;-)

11 KattyV KattyV | 28. února 2016 v 14:35 | Reagovat

[7]: No pokud nepřesvědčila, co už nadělám. Napsala jsem to, jak jsem nejlíp uměla. Zase tak rychlé to nebylo. Uběhly skoro dva roky. Pravda, moje chyba, že to nebylo dost zřejmé.

[8]: nepochybně to, že k němu zmijozelští! prvňáci vzhlíží je zjištění navýsost příjemné.
Fanfiction na mou Minervu? Klidně můžeš napsat drablík, jak se kolem Jamese začnou malí Zmijozelové motat a jak se mu to líbí :) Bude mi ctí.

[9]: Dinnes, pevně doufám, že to nedělá JENOM kvůli Lilly. I když jeden z motivů t nepochybně je.

12 ioannina ioannina | 28. února 2016 v 14:36 | Reagovat

[8]: Great minds think alike? ;-)
Dobrý - kdo to teda hodí na papír, ty, nebo já?

13 ioannina ioannina | 28. února 2016 v 14:39 | Reagovat

[11]: Katty, obávám se, že s těma dvěma rokama to je zrovna pravidlo "show, don't tell". Neříkám odvyprávět celé dva roky, ale ukázat ne až výsledek, ale aspoň jednu scénku z průběhu změny. Takhle to fakt čtu jako blik - a je hotovo. :-( Není to úměrný hloubce hnusu, ve kterým James vězel. jak píšu nahoře, v té fázi už v té šikaně jel jako v drogách.

14 Martian Martian | 28. února 2016 v 15:03 | Reagovat

[12]: Já si tu představu budu hýčkat v hlavě. Na papír asi ne-e…

[13]: Chápu to dobře, že bychom třeba v nějakém záblesku viděly Jamese a Lily, jak korzují někde kolem jezera ruku v ruce nebo tak? Zkouším si představit konkrétní podobu nějaké takové přechodové scénky.

15 Dinnes Dinnes | 28. února 2016 v 15:31 | Reagovat

[10]: Já si nemyslím, že by James byl až tak beznadějný případ. Ostatně Severuse pod vrbu neposlal on, pokud si dobře vzpomínám, tak ho naopak vytáhl ven. Že udělal spoustu jiných blbostí, to nepopírám, ale i tak bych mu tu možnost "dostat rozum" nechala. :-)

16 KattyV KattyV | 28. února 2016 v 16:09 | Reagovat

[13]: Nezbývá než pokusit se vyplnit prázdná místa během DMD, pokud se ho tedy zúčastním.

17 Dinnes Dinnes | 28. února 2016 v 16:17 | Reagovat

Úplně jsem při tom obhajování Jamese zapomněla na Eileen. Tý je mi fakt líto.

18 ioannina ioannina | 28. února 2016 v 16:18 | Reagovat

[14]: Jelikož všimnout si Kočky!Minervy je fakt těžké, mohla by tady podobně zafungovat klidně i kolemjdoucí Lily. James by mohl třeba naznačit Siriovi, že je na malé zmije hodný proto, aby udělal dojem na Lily. To už bych sežrala ochotně.

[15]: Dinnes, já mu neupírám možnost dostat rozum, jen namítám, že to tu není popsané tak, abych tomu dovedla uvěřit.
James, který dostal rozum a přestal týrat lidi kolem sebe, je přece tak pěkný zdroj angstu, když ho o relativně velmi krátkou dobu poté Voldík odpráskne!
Ale to, že by se mi takový výoj líbil, ještě neznamená, že budu tvrdit, že ho v textu vidím, když ho tam nevidím. :-) To bych Katty nemohla udělat, lhát jí o tom, jak vidím její text. Jenom jí pokkuřovat a chválit ji, i když vidím nedostatek. To se kamarádům přece nedělá.  I kdyby už s tímhle textem nechtěla nic dělat, může si na totéž dát pozor někdy příště.
(Katty sama dobře ví, jak to dopadá, když se dostatečně netrvá na tom, co v textu vidím nebo ne. Nakonec tím, že ustoupím a nezaslouženě pochválím, aby se kamarád necítil nepohodlně, tak přesně tím mu jenom ublížím. (Například text o jednom řezbáři.) Tohle bych udělala nepříteli, ale příteli nikdy.)

19 Dinnes Dinnes | 28. února 2016 v 17:24 | Reagovat

[18]: Tak jasně, že to v tom textu není, když je v příběhu dvouletá pauza. :-) Takže je to spíš o tom, jesli čtenář přijme autorovu verzi a připustí, že se příběh mohl posunout do fáze, do jaké se posunul.
A kdo ví, možná se ještě nějakých těch "vycpávek" během DMD dočkáme. :-)

20 Martian Martian | 28. února 2016 v 17:49 | Reagovat

[18]: Dobře, kecala jsem! Hodila jsem to na monitor:
  James se Siriusem se líně povalovali v trávě a pozorovali okolní cvrkot.
  Když se k nim po cestičce přiblížila skupinka zmijozelských prváků, Sirius se potutelně ušklíbl a vytáhl hůlku. „Mobili-“
  James však jeho ruku strhl stranou, protože z nedalekého hloučku chichotajících se dívek zachytil tázavý pohled Lily Evansové.
  „Co blázníš,“ zavrčel Sirius, „mohla být sranda.“
  „Vždyť jsou to jenom prťata,“ odpověděl James, oči stále upřené Lilyiným směrem.
  Jeho společník nechápavě zakroutil hlavou. „Vůbec tě nepoznávám, Dvanácteráku. Ty snad kvůli Evansové nakonec začneš zbožňovat i toho umaštěného Srabuse."
  James Potter se vyděšeně ohlédl. „Nestraš. Tak zvrhlá autorka tohohle drabblíku snad není!“ :-P  :-x  :-)

21 KattyV KattyV | 28. února 2016 v 18:36 | Reagovat

[20]: No vida, ušetřená práce ;-) Díky, Martian.

[18]: Je vždycky užitečné, když čtenář upozorní, že cosi zůstalo autorovi v hlavě, o tom není pochyb.

[17]: Dinnes, Eileenin osud, ať ho vidíme z jakéhokoli úhlu pohledu, je vždycky nešťastný. S tím neuděláš vůbec nic. Taky je mi jí líto.

22 Kitti Kitti | 28. února 2016 v 19:20 | Reagovat

Katty, tak držím palce, aby se kamarádka objevila, někdo je dost čiperný na spolužáci.cz sourozenci, kteří by se jmenovali stejně žádní? Stále můžeš zapojit detektiva nebo Poštu pro tebe:-) jestli to ještě existuje. Ale věřím, že když budeš vysílat vzpomínky, objeví se. Přála bych ti to. Moje nej kámoška od první třídy je pořád moje kámoška. Už ne nej, ale vídáme se často a že je to let. Ještě se vrátím k dopisu od Eillen, ten se ti povedl náramně. Ty píšeš tak, že si jen říkám, JO, TAK TO BYLO, tak by to Eillen napsala... to sedí. Vystihla si obavy, pocity ztráty, prohry, selhání a zároveň výčitky, že to nezvládla, že to chtěla jinak a nedopadlo to a zároveň celým dopisem prostupuje cit, který se jím line jako nitka. Och a přitom Eillen celou tu dobu věděla, že tam Minie učí, že učí jejího syna. Jak bídně se musí nyní cítit, když jako hrdá Zmijozelka žádá o pomoc a předtím ač asi toužila, tak odolala. Souhlasím s s tím, že pasáž s Jamesem byla i na mne až moc vzornácká, takže modifikace s Lily, či Minervou poblíž mi sedí víc, pravda netuší, kolik hovorů před tím do něj LIl hustila. A jak je ten osud zapeklitý, že? Uběhne pár let a Jamesův Harry to dostává vyžrat od někoho jiného, naštěstí ne tak krutě, ale dostává. Jestli se James tam na druhé straně díval, asi mu to milé nebylo. Jen nevím jestli podobnou katarzí někdy prošel Sirius, škoda. Ale dopis od Eillen, ten je dokonalý.

23 Kitti Kitti | 28. února 2016 v 19:43 | Reagovat

A hlavně, já miluju dopisové povídky:-) když na nějakou narazím vychutnávám si ji jak tu nej čokoládu, takže tahle kapitola je o to hezčí. Díky

24 ioannina ioannina | 28. února 2016 v 19:56 | Reagovat

Ještě k Eileen. Jo, její osud je na houby, ať už se to vezme jakýmkoli výkladem.
Ale potvrzuje mi to, že tahle kniha je v podstatě studie o lhostejnosti, neochotě, v tomto smyslu i lenosti. Minerva na začátku nechtěla jet domů, i když jí dědeček výrazně naznačoval, že se tam něco děje a že by měla. Pak jí otec umřel. Katty tvrdí, že toho Minerva litovala a vyčítala si to. Ale asi ne dost, protože pak jí pět dalších let lidi upozorňovali, že dva týpci z její koleje šikanují minimálně jednoho dalšího kluka, ale pravděpodobně víc lidí (ty tresty v kánonu). Minerva to pohodlně neviděla, dokud se nedopracovali k pokusu o vraždu a nebylo pro Severa pozdě (z hlediska jeho přesvědčení, že nemusí hledat skupinu, která se ho zastane, protože právo existuje). Brumbál si ho zavázal slibem, což byl hnus převeliký, a po tomhle už ho nikdo neukecá, že spravedlnost existuje. Minerva zuřila, ale zase tím ničeho nedosáhla, protože opět čtvrt hodiny po dvanácté. A tím to pro ni zase vyšumělo, nedala si nic do souvislosti. Jo, Albovi tu chybu vyčítá, ale už nevidí, že je v tomto jeho zdatná žačka. Nemanipuluje, neumlčuje oběť, to ne, ale svou nečinností znovu a znovu způsobuje špatné věci. Je to nižší stupeň, než co dělá Brumbál, ale je to tentýž směr. No a teď s Eileen - necelých sedm let nám Minerva přemýšlí, koho jí ten šikanovaný, otrhaný, zjevně hodně chudý kluk připomíná, sedm let to má před očima, ale nenapadne ji vyvinout nějakou aktivitu a zeptat se Horáce, asi by to bylo moc náročné nebo co, podobně jako s tátou a s Jamesem, i tady je pro ni snazší to zamést pod koberec a nedělat nic.
No a velmi pravděpodobně opět dorazí ke hrobu.
Jsem fakt zvědavá, jak se ti podaří tuhle odtrženou, nezúčastněnou, lhostejnou Minervu skloubit s tou z Amber. Ty snad nakonec budeš muset tu Harryho dobu napsat, jen abys Minervu nechala konečně uvidět tu lekci a projít si jí! :D

Na druhou stranu chápu, proč Eileen s tím dopisem čekala tak dlouho. Ona přece Minervu zná líp než my. Pokud ví, že je Minerva takhle odtažitá, lhostejná, apatická, že neudělá víc, než co nezbytně musí, tak chápu, že se zdráhala jí napsat - až do doby, kdy už jí tak teklo do bot, že se začala chytat každého, i nejnepravděpodobnějšího stébélka.
(Taky si bohužel umím představit její korespondenci s Horácem. :-( Další tvor, který tu jedná podle hesla "starám se jen o to, co mi vyhovuje". Eileen a Severus jsou prostě v háji, co už s tím. Proti takové vražedné lhostejnosti nemá člověk šanci.)
Pořád ještě je to plausibilní výklad kánonu. Jen mě hodně zajímá, jak to skloubíš s Amber, což, pokud vím, chceš.

25 Regi Regi | E-mail | Web | 28. února 2016 v 20:02 | Reagovat

Při čtení dopisu od Eileen jsem taky přemýšlela o některých kamarádkách, se kterými jsem nějak ztratila kontakt. Ale nikdy to nebylo v důsledku konfliktu. Spíše jsme se nějak začaly míjet. Rozdílné zážitky, názory, zkušenosti... Když si představím, že bych od některé dostala podobný dopis, nevím, jak bych se cítila. Nemám dojem, že bych některou opustila v  momentu, kdy by potřebovala mou pomoc. Ani Minerva to nemohla tušit, navíc přátelství odmítla Eileen. Přesto jí Minerva psala, snažila se o kontakt. Nemyslím si, že udělala nějakou chybu.  
No a James a jeho "zmoudření": Myslím, že kolik je čtenářů, tolik je pohledů na kánon. Ten můj je takový, že James byl pořádný sígr, ale nemám pocit, že by na tom byl tak zle, aby nebyl schopen nápravy. Já mu to tady věřím.

26 ioannina ioannina | 28. února 2016 v 22:21 | Reagovat

[20]: Věnováno ctí a darem Katty a Martian. Tu je ta druhá verze:

Pod stromem o kousek dál se povalovali Sirius s Jamesem, kupodivu sami, bez ostatních dvou.
Kočka se na své obchůzce zarazila. Už přes rok si na tyhle dva dávala pozor, a oni se chovali slušně. Kočka si přála věřit, že dostali
rozum, ne že se jen bojí jejího trestu. Vytušila skvělou možnost si to ověřit.
Tichounce, nepozorovaně zaplula do vysoké trávy za stromem.
Po cestičce se blížila skupinka zmijozelských prvňáčků.

Sirius se potutelně zašklebil, vytáhl hůlku a něco zamumlal. Tři malí Zmijozelové se z ničeho nic vznesli metr nad zem do vodorovné
polohy, začali narážet jeden do druhého a poděšeně sebou zmítat.
Sirius se pobaveně chechtal.
Ale Jamese něco vyrušilo. Kus za stromem, pod kterým seděli, vyletěla kočka na všechny čtyři, vousky naježené, ocásek bojovně
vztyčený. James rychle polkl. Nebyl čas přemýšlet, jestli ta kočka má jisté typické brýle, nebo ne. "Finite incantatem," mávl hůlkou a
klučíci se zřítili na zem, jeden na druhého. James ještě jednou bleskl pohledem po kočce - a rychle k nim přiskočil.
"Kluci, já se omlouvám, to jsem nechtěl. Nebolí vás nic?"
Když jim snaživě napravil odřená kolena a poslal je na Hagridovo speciální cukroví (to přece není nic trestuhodného, ne? Je snad Jamesův problém, že se ty griliášové hrudky dají použít jako zbraň hromadného ničení?), naposledy koukl za ten zatracený strom.
Uviděl jenom mizící pruhovaný ocásek.
"Uf," otřel si čelo. "O takovejhle fousek, ty bláho! Já se na to..."
Sirius na něj zíral s čelistí upadenou pomalu až někam na dno jezera. "Co tě to...? Ti hrabe?! Si snad můžem užít trochu srandy s háďatama, ne?"
"Jo, trochu srandy. Tichošlápku, ty vole jeden blechatá! Příště si to nechej radši do vlaku. Víš, jak těsně jsme unikli vyloučení?!"

Když se jich pak o pár dnů později na chodbě jedno z těch tří háďat s dojemnou důvěrou zeptalo na cestu, zazvonila o dlaždice pro změnu Jamesova čelist.
Ale zdálo se mu, že za rohem zase naslouchá jistý pruhovaný ocásek, a tak tomu mrňousovi slušně odpověděl. Poslal ho správným směrem po přesunutých schodištích, a vůbec ne někam, jak by si byl z celého srdce přál.
Až potom otráveně zavrčel, že už ty kočky fakt vidí všude. Když to takhle půjde dál, chytí z nich parádní fóbii.

Minerva tiše vklouzla do nejbližší prázdné učebny a přeměnila se zpět do lidské podoby. Výborně. Nespletla se. Ten trest zafungoval, jak měl, díky Merlinovi za ty dary. Stačilo to. Poučili se!

27 ioannina ioannina | 28. února 2016 v 22:24 | Reagovat

Sakra, rozhodilo se mi formátování... sorry...

28 Kitti Kitti | 28. února 2016 v 22:49 | Reagovat

Ionnnino, super verze:-) člověk spatří mouratej chlup a seká latinu:-))) jo, kočky jsou všemocné, navíc mouraté kočky, hmmm.
24) a toto je taky trefné, mám dojem že tato "laxnost" se u Minervy projevovala i v kánonu. Ale je těžké to hodnotit, je to příběh, ani jedna z nás není v jejich kůži. Katty, tady vidíš, jak podnětnou diskusi dokáže tvůj příběh vyvolat. Ano, snažila se kontaktovat Eillen, ona se neozvala a myslím, že tyto výčitky jsou zbytečné. Obě byly dospělé, ona fakt nemohla tušit. Kde selhala je Severus, jo, někoho ji připomínal, ale to je vedlejší, měla se víc zajímat, zeptat se Horacia a nebo pátrat sama. A pak jako "šupák" chodil do Nebelvíru Harry, pravda, jeho spodní prádlo se neprezentovalo u jezera, určitě to lépe skrýval, ale jako ze žurnálu nechodil, byl hubenej, nejásal nad představo prázdnin a opět zvítězilo "vyšší dobro a bezpečí". Jo, byla třeba krevní ochrana, ale tím se omluvilo kde co, že? A minimálně se měli postarat o to, aby přes léto jedl, na podzim nafasovat vyživovací a doplňkové lektvary, postarat se o lepší oblečení. A to už byla Minervina starost, byl to její Nebelvír:-)  Ioannino, i proto mám ráda tvoje korálky, tam se stará o studenty dokonale Severus, ale i Minerva, díky za ně.

29 Richenza Richenza | 28. února 2016 v 23:07 | Reagovat

Katty, k části s Eileen jsem už psala, tak jen k tomu Jamesovi: Ono nevadí, že nevidíme jeho charakterový vývoj, protože on není hlavní postava. Ale že uběhly dva roky, jsem si neuvědomila - takže asi nějaká zmínka by neuškodila. A dále: Minerva je hlavní postava. A Minerva měla nějaký úmysl (měla?), Minerva byla rozezlena a Minerva něco pak dělala. Pozorovala? Špehovala? ZAsahovala? Dovozovala důsledky - kladné či záporné? I to by se dalo shrnout pár větami. Já to Jamesovi věřím, jenže jen kvůli kánonu, tedy z toho, jaký byl potom; někdy se nejspíš musel začít zlepšovat, ne? A proč ne právě v 17? Nezatracuju ho, jsem daleka tvrdit, že kdo v 15 letech chyboval, je doživotní hajzlík - možná by se měli všichni preventivně střílet?  - naopak moje zkušenosti ukazují opak; tohle je přesně věk, kdy děti začínají být dospělé, jak ví každý, kdo nějaké dítě vychovával. (Tedy, všechny samozřejmě ne, na Siriuse to ostatně nejspíš tak docela nepřišlo nikdy, i to se stává.) Ale fakt je, že ty jsi žádný důvod proto, abych mu to věřila, nedala, asi ses spolehla na kánon - i proto mi to nějak zvášť nevadí, Minervu čtou nejspíš jen ti, co kánon znají. (A navíc: na první přečtení jsem si to ani neuvědomila, nepochybně pohlcená dopisem Eileen; tohle mě jednoduše dojímá.)
Je to samozřejmě hlavně problém stručnosti, toho, že musíš zobrazit velký časový úsek. A přestože občas trochu na to žehrám, tak to plně respektuju. Něco takového jsi udělala už několikrát, už jsem si na to zvykla. Nevidím důvod, proč si na časový skok stěžovat právě zde; to, že jde o Jamese, pro mě není dostatečný důvod.

30 ioannina ioannina | 29. února 2016 v 14:07 | Reagovat

[28]: Re: laxnost v kánonu
S kanonickou Minervou je ta potíž, že poměrně intenzivně a emotivně jedná na místech, která nejsou důležitá, a přitom přehlíží věci, které by přehlížet neměla.
Vysvětlení jsou možná principiálně dvě.
1. Minerva je ledová panna, potlačuje sama svoje emoce, aby měla "klid", jen občas jí to uletí na místě, které podvědomě vyhodnotí jako místo nejmenšího odporu. Místem nejmenšího odporu bývá místo, na kterém nezáleží Brumbálovi, nebo místo mimo hlavní proud událostí. Nedovolí si vyletět proti těm, na nichž má Brumbál zájem, nejspíš protože se v podstatě bojí. Tahle Minerva je slabá bez možnosti nápravy.
2. Minerva by ráda jednala v souladu se svou výbušnou, aktivní povahou, ale někdo, pravděpodobně její nadřízený, jí v tom silně brání. Minerva proto ventiluje nahromaděnou frustraci na místech, na nichž Brumbál zájem nemá nebo kde jí to nezakázal (famfrpál například). Tahle Minerva je slabá, respektive není silná dost, protože se nedovede prosadit, i když by chtěla; má možnost to překonat, když zmizí ze scény Brumbál. (Možnosti, jak vypadá konkrétně ten klacek, kterým Brumbál drží Minervu v lajně, jsou různé, počínaje od přehnaného důrazu na loajalitu a strašení Voldemortem, přes rozličné polopravdy, až k pohrůžce vyhazovem. Tohle nevíme a to je taky na každém autorovi ff, aby si to vysvětlil, jak se mu zlíbí, když to bude potřebovat.)
Katty zvolila první možnost - Minerva nejedná proto, že je laxní. Je to méně často využívaný výklad, ale tím je pro mě zajímavější.
Jenže Katty dovedla Minervinu laxnost mnohem dál, než pro vysvětlení kanonických jevů musela (otec, Eileen), takže touhle dobou už má z Minervy postavu, u které pochybuju, že bude schopná těch kanonických vášnivých projevů. Kattyina Minerva, tak jak je teď, není člověk, který se vrhne proti přesile ministerských, když chtějí odvést Hagrida, schytá čtyři kletby a skončí u Munga - a když se vrátí o hůlčičce, hned od brány diriguje celou halu. Kattyina Minerva, tak jak je teď, by k tomu Hagridovi vůbec neběžela, oni by jí ho odvedli před nosem a ona by toho potom strašně litovala.
To je právě problém, který se autor musí naučit řešit, pokud chce mít postavy uvěřitelné: když dám postavě jednu vlastnost, třeba nezúčastněnost, laxnost, tak si tím zavřu některé další možnosti, třeba aktivitu, vášeň, angažovanost. Byla by to stejná blbost, jako tvrdit, že jeden den má postava vlasy černé a druhý blonďaté (a nenechat ji mezitím provést nějakou změnu účesu).
A povaha se mění komplikovaněji než účes. :-)
Autor by zkrátka neměl dělat ze svých postav pimprlata, která zahrají jakýkoli výstup, který si autor vymyslí. Autor musí držet vnitřní logiku postavy. (Ten samý problém mám s Jamesem v téhle kapitole. Ne že bych mu upírala možnost dostat rozum, ale to otočení o 180°, které tu vidím - od člověka, který provedl sexuální útok na veřejnosti k Mirkovi Dušínovi, který obvazuje mrňatům kolena a prakticky dělá ťuťu, to vše za 1,5 roku - je nepravděpodobný. Je to přemrštěné. Uplynula příliš krátká doba. Bylo by pravděpodobné, kdyby Siriovi srazil hůlku nebo jen udělal to Finite, to by bylo v momentě, kdy neví, že ho Minerva vidí, až až. Pro cokoli víc by musel autor ukázat velmi silný důvod, aby mu to čtenář dokázal věřit.)
Katty samozřejmě může Minervě připravit pár těžkých výukových lekcí a může ji dovést k poznání, že nejednáním působí víc zla, než by byla schopná způsobit téměř jakýmkoli činem, ale to je právě to, nač čekám, jestli to Katty udělá. Pokud to neudělá, bude její Minerva v době Klofanovy aféry nevěrohodná.
Sorry za tu teorii, trochu jsem se rozepsala. Doufám, že teď líp rozumíš, jak to myslím.

31 Kitti Kitti | 29. února 2016 v 18:23 | Reagovat

Ioanni, jo krásně rozebráno. Katty, doufám že se za to pitvání nezlobíš. A zároveň já mám dojem, že vím, co probudí Minervu z letargie a laxnosti. Teda mám jednu teorii, že tím budíčkem bude ztráta manžela... ona je s ním velmi šťastná, nebo to může být smrt Potterových, je toho ještě tolik, co ji může z té aktuální laxnosti probrat :-P, bohužel. A zároveň věřím že to Katty napíše tak skvěle jako vždy, a já budu říkat, jasně, proto se nám holka probrala. Sama to znám, občas se mi do něčeho, FAKT nechce a až pak není zbytí. Protože Katty umí psát a umí psát velmi dobře. To, že mi ted něco nesedí je součást děje. Když budu hltat knihu, taky se občas pozastavím nad něčím, co je divné... a ono to časem přestane být divné, že? Tak jako jsme nechápali Brumbála, Severuse a měli ho všichni plné zuby, protože věřil zrádci, že? Kdo by v HP 5 čekal, že Severus je na "naší straně"? Milá Katty, je to skvělé a baví mne, že nás poňoukáš k přemýšlení. Jsem nadšená s jakou lehkostí píšeš, i bolavé plyne jako potůček, aniž bys příběhu ubrala právě tu bolest, či radost. Jsi opravdu dobrá.

32 KattyV KattyV | 29. února 2016 v 19:54 | Reagovat

[31]: Pitva není nic moc příjemného, Kitti. Nepochybně však může vést k překvapivým závěrům. Díky.

33 Richenza Richenza | 29. února 2016 v 20:06 | Reagovat

Spíš bych to přirovnala k psychoanalýze, přeci jen, pitvaný už toho moc necítí. Ale ani ta není moc příjemná, a to ani když ji dělají ti, co psychologii rozumí, Katty. Ale v těch případech může být aspoň užitečná.

34 Martian Martian | 29. února 2016 v 20:40 | Reagovat

[32]: KattyV, omlouvám se za osobní dotaz, ale mám pocit, že ho vznést skutečně musím. (Pokud budeš mít pocit, že to tak bude lepší, klidně ho smaž, nebudu se tím cítit nijak dotčená.) Možná by nám všem pomohlo, pokud by ses vyjádřila jasněji: Stojíš o to, abychom pod kapitolou rozebíraly své dojmy z ní a to, co nás v té souvislosti napadá (a z čeho se můžeme učit i my ostatní), nebo je Ti to rozpitvávání či psychoanalýza, jak říká Richenza) do té míry nepříjemné, že bys dala přednost, kdybychom se podobným komentářům raději vyhnuly? Ty jsi autor, pokud projevíš přání jedním či druhým směrem, věřím, že pro nikoho z nás nebude problém se mu přizpůsobit. Volba je zcela na Tobě. Řekni si, ať víme, na čem jsme. (P.S. Na každý dílek Minervy se pokaždé moc těším.)

35 KattyV KattyV | 1. března 2016 v 12:58 | Reagovat

[34]: Diskuze určitě poskytuje podnět k zamyšlení nad tím, co a kde jsem napsala špatně, protože celou situaci vnímám jinak. Ale nejsem vášnivý diskutér, nebaví mě se obhajovat a vysvětlovat, jak jsem to vlastně myslela. Nebudu to dělat, což ovšem neznamená, že o tom nebudu přemýšlet. Díky.

36 Kitti Kitti | 1. března 2016 v 14:11 | Reagovat

Omlouvám se, že jsem se nechala unést, tím že se tak čile diskutuje u Bless, nechala jsem se strhnout, protože i tady se dějí zajímavé věci a myšlenky. Vždy jsem měla dojem, že je to to, co autoři chtějí, kromě výkřiků typu super povídka, případně fuj to je blábol. Ale neuvědomila jsem si, že je třeba našlapovat křehce, Katty je to skvělé, to že něco vidím jinak, případně čtu jinak je vlastně normální, máme to tak všichni.

37 KattyV KattyV | 1. března 2016 v 15:01 | Reagovat

[36]: Klidně komentuj, Kitti, zas tak opatrně našlapovat netřeba.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014