ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Říkáš mi lásko, jak ti říkám já? Vina a trest

21. února 2016 v 0:01 | KattyV |  McGonagallova dcera

Přichází jaro 1978 a Sirius dostává ten "báječný" nápad, jak si to konečně vyřídit s nenáviděným Snapem.



VINA A TREST
Největším lákadlem ke špatným skutkům
je naděje na beztrestnost.
Cicero

JARO 1976

Vyrušení z relativního poklidu všedních dní ale přišlo odjinud než ze strany Voldemorta. Byla půlka dubna. Do zkoušek NKU sice ještě chybělo hezkých pár týdnů, ale někteří studenti již začali propadat panice. Samozřejmě mí Nebelvíři ne, ti se zásadně začínají strachovat až den před zkouškou, ale mnozí z Havraspárů a Mrzimorů na tom nebyli s nervy nejlíp. A situace v sedmém ročníku byla obdobná, snad ještě horší. OVCE jsou nakonec důležitější zkouškou. Tohle období je vždycky únavné. Takže jsem spala jako zabitá.
V polovině noci mě probudilo zahučení letaxu. Temnotu ložnice rušilo jen jasné světlo měsíce, které se spolu se svěžím jarním vzduchem dralo dovnitř poodhrnutými závěsy. Koutkem oka jsem zkontrolovala výhled. Všude bylo naprosté ticho a klid. V kontrastu s tím zněl hlas z krbu mimořádně vystrašeně. Poppy!
"Minervo, prosím, přijď co nejdříve!"
Rychle jsem se oblékla, přesvědčila Elfieho, který se probudil, že nemusí jít se mnou, a krbem se přemístila rovnou na ošetřovnu.
Na jednom lůžku seděl James s četnými šrámy na obličeji. Vedle něho neklidně přešlapoval Sirius a snažil se zachytit jeho pohled. James se ale zarytě díval do země. Co si ti dva provedli? Než jsem se stačila zeptat, upoutalo mě drobné zachvění plenty zatažené kolem dalšího z lůžek. Rozhrnula ji Poppy a vyšla se sevřenými rty. Ruka, ve které svírala svou hůlku, se jí zřetelně třásla. Bez toho, že by se na mě podívala, zamířila k mladému Potterovi. Chytla jsem ji za loket.
"Co se děje?"
"Zeptej se Albuse, já nevím," odsekla, přistoupila k Jamesovi a začala mu ošetřovat šrámy.
Protáhla jsem se za plentu a uviděla na posteli sedícího Severuse, který se neovladatelně chvěl. Byl bledý jako křída, úzké rty se mu v sinalé tváři téměř ztrácely, temné oči prázdné. Nad ním stál s přísným výrazem Albus, obvyklé jiskřičky v očích chyběly. Severus si nepřítomně přejížděl ukazovákem po pravé paži, jako by tam chtěl najít nějakou neviditelnou stopu.
"Je vám jasné, pane Snape, že o událostech dnešní noci nemůžete mluvit?" zeptal se ho Albus. Ve vzduchu vibrovala magie.
Severus netečně přikývl. Pokleslá ramena se ještě více schoulila, obličej mu zakryl závoj zplihlých vlasů. Nikdy jsem nevidělo nikoho tak blízko zhroucení. Položila jsem mu ruku na rameno. Prudce se narovnal a upřel na mě pohled plný té nejhlubší nenávisti.
Co se tady, u Merlina, stalo?
Pohlédla jsem na Albuse, ale ten odmítavě zavrtěl hlavou. "Později," vyslovil neslyšně.
Severus si lehl na postel, otočil se k nám zády a pevně se zatočil do pokrývky. Albus mi pokynul, abych šla za ním. Vyšli jsme zpoza plenty, která chránila Severusovo lůžko.
Poppy se právě snažila ošetřit Jamesovo zranění, ale on ji netrpělivě odháněl.
"Nic mi není, vážně."
"Dobrá, pane Pottere, můžete jít. A vás už tady vůbec nikdo nedrží, pane Blacku. Pokud vás tedy nepotřebuje pan ředitel." Nepřátelsky se podívala na Albuse.
"Domnívám se, že ne. Ovšem ráno vás oba," přejel pohledem z Jamese na Siriuse, "očekávám v ředitelně. Obávám se, že bude nutná i přítomnost pana Lupina."
"Nejsem si jistá, zda bude tak brzy dostatečně v pořádku na nějaký výslech." Poppy stála, záda strnulá, ve snaze prosadit svou. Marně.
"Je to nezbytné," odpověděl nesmlouvavě Albus. Teprve v tom okamžiku jsem si uvědomila, že dnes byl úplněk. Po zádech mi přejel mráz.
Poppy rezignovaně pokrčila rameny a otočila se na podpatku. Vklouzla za plentu a začala konejšivě promlouvat na Severuse. Napnula jsem uši, ale odpověď jsem neslyšela.
James zamířil ven z ošetřovny. Sirius se ho pokusil zadržet, ale on se mu vytrhnul.
"Co se vlastně stalo?" zeptala jsem se znovu.
"Promluvíme si o tom v ředitelně," zněla Albusova strohá odpověď.
"Pan Snape je inteligentní mladý muž," začal o chvíli později vysvětlovat. "Přišel na to, že je Remus vlkodlak. A protože má s tvými Nebelvíry neustálé spory, rozhodl se to dokázat. Snad i proto, aby přesvědčil svou přítelkyni Lily Evansovou, že je v právu, když před ní Poberty haní."
Zamračila jsem se. Samozřejmě jsem tušila, že přátelství s Lily je v současnosti možná nejdůležitějším důvodem, proč James na Severuse útočí. Žárlivost je silná emoce. Taky jsem byla přesvědčená, že oba mladíci by stáli o více než jen přátelství. O čem jsem neměla ani ponětí, bylo to, jak se na celou situaci dívá Lily. Měla ráda Severuse, ale neměla ráda Zmijozely, se kterými se v posledním čase sblížil. Na Jamese a ostatní Poberty ovšem bývala rozzlobená více než často. Snad jen s výjimkou Remuse. To, že byli prefekt a prefektka, hrálo svou roli. I to, že Remus byl z celé čtveřice nejrozumnější. Jenže James byl přitažlivý. Možná ne tolik, jako Sirius, ale byl. A z významné kouzelnické rodiny. A velmi o ni stál. Jakou má proti tomu šanci vyzáblý, zachmuřený Zmijozel v obnošeném hábitu, s podivnými přáteli a nejasnou budoucností? Opravdu jsem netušila, jak silné je jejich přátelství.
Ale co tohle všechno může mít společného s dneškem?
"Sirius si vymyslel velmi hloupý žert," pokračoval ve vysvětlování Albus. "Nastražil to tak, aby pan Snape vyslechl jeho rozhovor s Jamesem, ve kterém si vyprávěli o Remusově úplňkovém útulku i o tom, jak znehybnit vrbu mlátivou."
Zamyšleně si promnul čelo a usrkl čaje. "To mi budou muset chlapci vysvětlit, jak na to přišli."
Pak pokračoval: "Pan Snape se velmi nezodpovědně, místo toho, aby upozornil na danou situaci některého z profesorů, vyplížil ven, vnikl do chodby a bezmála se střetl s přeměněným Remusem. Naštěstí se James od Siriuse na poslední chvíli dozvěděl, jaký hloupý nápad měl, vnikl do chodby za panem Snapem a podařilo se mu ho vytáhnout ven. Nevím, jak se mu to přesně povedlo, ale nepochybně ukázal pravou nebelvírskou statečnost a zachránil panu Snapeovi život."
Zachvěla jsem se. Jak málo stačilo, aby došlo k obrovskému neštěstí. Kdyby James včas nezasáhl, mohl být teď Severus roztrhaný na marné kousky nebo proměněný ve vlkodlaka. Remuse by to stálo život a Sirius, který to všechno zavinil, by skončil v Azkabanu. Na co, u Merlina, myslel, když udělal něco takového? Nikdy nepřemýšlí o důsledcích svých činů? Ach, Orione. Co mám s tvým synem dělat?
"Co budeme dělat?" zeptala jsem se Albuse.
"Snad nebude nutné činit něco dramatického. Sirius si ovšem zaslouží nějaký trest za svůj nepromyšlený čin. Ale měli bychom být shovívaví, když se nakonec nic nestalo. A hlavně, nemůžeme připustit, aby se prozradilo, co se vlastně děje v Chroptící chýši. To by poškodilo celé Bradavice. Takže… myslím, že ztráta dvou set bodů a zákaz famfrpálu do konce sezóny bude dostačující. Naproti tomu si myslím, že James si takových sto bodů za záchranu života spolužáka zaslouží. Takže tvou kolej to sice poškodí, ale oni to třeba do konce roku doženou. Šance na získání poháru ještě není ztracená," utěšoval mě.
Jakoby školní pohár byl to jediné, co je důležité.
"A Severus?" hlesla jsem.
"Pan Snape nic neřekne. Složil neporušitelný slib, že bude mlčet."
Zamrazilo mne a konečně jsem pochopila, proč byla Poppy tak rozzlobená a Severus tak zničený. Byla bych si přála něco udělat, jenže jsem si nevěděla rady. Pokud bych se snažila situaci objasnit, uškodila bych Remusovi.
Při rozhovoru s třemi Nebelvíry a jedním Zmijozelem v ředitelně se podařilo vysvětlit jen to, jak James dokázal zachránit Severuse před vlkodlakem.
"Pokusil jsem se Remuse omráčit, ale to moc nefungovalo, jen ho to trochu zpomalilo. Navíc se do toho připletl Snape a jedno z kouzel trefilo jeho. Naštěstí se mi povedlo vykouzlit mezi nás a Remuse stěnu. Za chvilku ji sice překonal, ale mi to dalo čas vytáhnout Snapea z chodby a znovu pustit vrbu. Pak už jsem ho dovlekl na ošetřovnu. Siriuse…" nepřátelsky se podíval na svého kamaráda, "jsem potkal v polovině cesty. Přinutil jsem ho, aby mi pomohl."
Potřebovala jsem vědět ještě jednu věc.
"Pane Blacku, proč jste, u Merlina, vůbec takovou věc vymyslel?"
"Srabus… Snape, se kolem nás pořád motá. Tušil jsem, že přišel na to, že je Remus vlkodlak. Víte, co by to znamenalo, kdyby to prásknul? A on by to udělal," upřel na mě nevinný pohled.
"To myslíte vážně, pane Blacku? Čeho jste asi tak chtěl dosáhnout?"
"No, teď už nic nepoví, že jo?" kývl hlavou směrem k Severusovi. Ten sevřel rty a v hloubce prázdných očí se mu objevila vražda. Kdyby mohl, tak by ty dva v tu chvíli zabil. Kdoví, koho z nich více nenáviděl. Siriuse, který všechno zavinil, nebo Jamese, od kterého mu hrozilo, že ho připraví o Lily a ještě ke všemu mu vděčil za život?
"Pane Blacku, není rozumné říkat takové věci. Mohl jste způsobit celou řadu problémů především svému příteli panu Lupinovi. To opravdu nebyl nejlepší nápad, jak situaci řešit. Mohl jste přijít za profesorkou McGonagallovou nebo za mnou. My bychom už něco udělali," napomenul ho Albus.
"No jo, no," schlíple pronesl Sirius. "Promiň, Reme, já to nedomyslil."
"No, to vskutku ne," odpověděl mu Remus, na jehož bledé a unavené tváři bylo vidět, že úplněk byl teprve včera. "Tohle ti jen tak neprominu. Já… taky bych se chtěl omluvit, promiň Snape, vím, co se mohlo stát, a jsem opravdu rád, že díky Jamesovi se to nestalo. Myslím, že by ses měl omluvit taky, Sirusi."
"Já? Srabu… Snapeovi?"
"Kašlu na vaše omluvy," vyprskl Severus a bylo to to první, co dneska řekl.
"No tak, pane Snape, pokud vám někdo podá ruku ke smíru, je hezké ji přijmout. A pan Lupin i pan Black," Albus se významně podíval na Siriuse, "to právě teď dělají."
Remus i Sirius pod jeho přísným pohledem napřáhli ruku k Severusovi. Ten jejich dlaně, po několika vteřinách mého bezdechého čekání, mdle stiskl. Byla jsem ale přesvědčená, že ať si Albus ve své laskavosti představuje cokoli, tohle ke smíření nepovede.
*****
Bohužel se ukázalo, že mám pravdu. A k mé ještě větší lítosti to byl Sirius s Jamesem, a ne Severus, kdo příměří porušil naprosto brutálním způsobem.
Zkoušky byly v plném proudu, páté ročníky měly za sebou obranu proti černé magii, přeměňování je teprve čekalo, takže když jsem viděla běžet od jezera uplakanou Lily Evansovou, předpokládala jsem, že ji jen povolily nervy. I když zrovna u ní mě to překvapilo. Lily byla výborná studentka a studium většinou zvládala s klidným sebevědomím a úsměvem. Teď byla tak vyvedená z míry, že málem porazila Gilderoye Lockharta z Havraspáru. Byl to takový hezounek, přesvědčený o své naprosté dokonalosti. Lily ho vůbec nevnímala a chystala se běžet dále.
"Slečno Evansová, co se děje? Neměla byste se omluvit? Málem jste srazila k zemi svého spolužáka. Co si pomyslí o chování nebelvírských studentů?" napomenula jsem ji, ale můj hlavní motiv byl ji zadržet.
"Ó, vůbec nic se neděje," blýskl Lockhart po Lily tak oslňujícím úsměvem, až jsem se bála, že by z toho mohla mít mžitky před očima. Naštěstí je měla plné slz.
"Jsem zvyklý, že působím na ženy tak, že přestávají vidět na cestu. A vrazit do mě je nepochybně vhodný způsob, jak získat mou pozornost. Myslím, že Lily už se dávno snažila na mě udělat dojem a teď se jí to opravdu povedlo," pokračoval ten sebestředný hejsek, ale já už chytila Lily za loket a odtáhla ji kousek stranou.
"Tak co se stalo? Nepovedly se vám zkoušky z obrany?"
"Ne zkoušky mám myslím dobře, já jen…" ohlédla se přes rameno směrem k jezeru a pak pokračovala. "Pohádala jsem se… ale to je jedno. Promiňte, paní profesorko, já už musím…" vytrhla se mi a spěchala pryč. Učitelský instinkt mi říkal, že problém existuje někde jinde. Nechala jsem ji běžet a spěchala k jezeru.
Tam jsem narazila na srocení smějících se studentů. Nad jejich hlavami jsem zahlédla trčet hubené bledé nohy.
"Merline!"
Rozrazila jsem hlouček a uviděla půl metru nad zemí Severuse Snapea obráceného hlavou dolů. Jeho obvykle bledá tvář byla rudá vztekem i krví, která se mu do ní valila. Dlouhé vlasy ometaly zem, když sebou škubal v marné snaze uhnout rukám Jamese a Siriuse, kteří se mu snažili stáhnout zaprané a zaplátované spodky. Maně mě napadlo, že bych se měla poptat Horacia na chlapcovy domácí poměry, spodní prádlo na vás prozradí mnohé.
"Pane Blacku, pane Pottere, okamžitě toho nechte!" zaječela jsem na ně a hlas mi zuřivostí přeskočil. Copak se ti dva nikdy nepoučí? To jim nestačila ta událost v Chroptící chýši před třemi měsíci?
Na okamžik se svět zastavil a pak se většina studentů rozprchla jako hejno vrabců. Zmizet se pokusili i ti dva, ale jim jsem v tom zabránila. Jediný, kdo váhavě zůstal sám od sebe, byl Remus Lupin, který si neklidně přihlazoval vlasy a nervózně polykal.
"Ani se nehněte," přikázala jsem těm třem a pak jsem s maximální opatrností levitovala Severuse dolů k zemi. Jemně jsem mu stáhla hábit přes odhalená stehna a pokusila se mu uhladit vlasy.
"Jste v pořádku, pane Snape?" zeptala jsem se trochu bezradně, protože to bylo to jediné, co mne v tu chvíli napadlo. Ovšemže nebyl v pořádku. Nemohl být.
"Samozřejmě, že jsem v pořádku. V naprostém a úplném pořádku," zasyčel vztekle, ucukl před mou rukou a začal se hrabat na nohy.
"Počkejte, pane Snape, doprovodím vás na ošetřovnu. Madam Pomfreyová vás musí prohlédnout."
"Nic mi není," potácivě se mi vytrhl a snažil se dát na ústup.
"Jste si jistý?"
Škubl hlavou, až se mu vlasy rozlétly.
"Naprosto."
"Tak dobře, pane Snape, ale později si s vámi budu chtít promluvit."
"Nevím, k čemu by to bylo dobré," odsekl, ale v hlase mu zazněla hluboká beznaděj. Přesvědčení, že ředitelka Nebelvírů bude stát na straně svých studentů za všech okolností. Rozhodla jsem se, že to tak nebude, a usoudila, že možná bude lepší, když celou situaci vyřeším sama, bez přispění Albuse. Ten se od své bývalé kolejní příslušnosti oprostit nedokázal.
"Tak, pánové, půjdeme," kývla jsem směrem k těm třem.
Koho prvního? Usoudila jsem, že nejobjektivnější informace mám šanci získat od Remuse. Zavřela jsem ty dva každého do jiné učebny a pečlivě je opatřila kouzly, aby neměli šanci se domlouvat.
Po dvaceti minutách jsem věděla víceméně všechno. O tom, jak se Sirius nudil a Jamese nenapadlo nic lepšího, než ho pobavit na Severusův účet. O tom, jak se Lily pokusila zasáhnout, ale poníženého Severuse nenapadlo nic lepšího, než ji urazit. O tom, jak po jejím odchodu v týrání pokračovali, a že jen můj příchod zabránil tomu, aby ho svlékli do naha. Bylo mi špatně.
"Proč jste jim v tom nezabránil, pane Lupine? Jste prefekt, byla to vaše povinnost."
Sklopil hlavu a pak mumlavě připustil: "Já to zkusil, paní profesorko, ale když…" po chvilkovém odmlčení pokračoval. "Já nikdy neměl kamarády, paní profesorko. Teprve, když jsem přišel do Bradavic, tak jsem je získal. A byl jsem přesvědčený, že se na mě vykašlou, až zjistí, že jsem vlkodlak. A oni to neudělali. Vy tomu nerozumíte, paní profesorko, vy nechápete, jaké je to být bez přátel. Já se prostě nedokážu postavit proti nim. Ani když Sirius udělal v dubnu tu pitomost, ani teď."
Letmo jsem si vzpomněla na svá školní léta a své problémy s přáteli, Remuse mi bylo trochu líto, ale více jsem se zlobila.
"Stydím se za vás, pane Lupine. Jste Nebelvír, měl byste mít více odvahy. Kdyby byl ve vašem ročníku někdo jiný, koho bych mohla udělat prefektem, udělala bych to. Bohužel to tak není, takže to bude muset zůstat tak, jak to je. Běžte."
Když jsem vyslechla Siriuse a Jamese, měla jsem celkem jasno. Pokusili se vymluvit na to, že Severus urazil Lily, ale k jejich smůle jsem znala od Remuse průběh událostí celkem podrobně a dokázala si představit duševní rozpoložení, ve kterém mladý Zmijozel pronesl vůči své kamarádce tu zdrcující urážku. Byla jsem hluboce přesvědčená, že to, že ji oslovil špinavá mudlovská šmejdko, bylo za daných okolností pokud ne omluvitelné, tak přinejmenším pochopitelné.
Promyslela jsem si, co podniknu dál, a zavolala si všechny tři ještě jednou, tentokrát pohromadě.
"Myslím, že už mám vcelku přesnou představu, co se stalo, pánové. Teď mě pozorně poslouchejte. Hluboce se stydím za to, že se mí Nebelvíři snížili k něčemu takovému, že z pouhého rozmaru a nudy šikanovali svého spolužáka."
"Ale," pokusil se něco říct Sirius.
"Teď. Budete. Zticha. Jasné?"
Poplašeně umlkl.
"Takže, nejraději ze všeho bych se postarala o to, aby vás vyloučili," syčela jsem na ně a uvědomovala si, že to je něco, co by Albus pravděpodobně nepřipustil. K mému štěstí to ti tři nevěděli.
"Ale dám vám poslední šanci. Jakýkoli další i sebemenší prohřešek, pánové, a postarám se o to, abyste opravdu opustili tuto školu." Viděla jsem, jak se Siriusovi a Jamesovi uvolnila ztuhlá ramena. Tak pokud si myslíte, moji milí, že tím to skončilo, tak to se mýlíte, pomyslela jsem si a pokračovala.
"Vy, pane Lupine, jste připravil vaši kolej o sto bodů. Jako prefekt jste měl zasáhnout a situaci řešit." Lupin sklopil rezignovaně hlavu a ti dva znovu ztuhli.
"A vy dva přicházíte každý o dvě stě bodů. Navíc prodlužuji zákaz hry famrpálu, která platila pro pana Blacka do konce roku, na celou příští sezónu, a to pro oba."
"Ale to budeme v mínusu," hlesl James. "To nám na koleji nikdo neodpustí."
Stroze jsem přikývla. Rozhořčení ostatních Nebelvírů bylo rozhodně součástí trestu. James se Siriusem byli až příliš zvyklí být obletovanými hvězdami své koleje. Rozhodně jim prospěje vyzkoušet si, jaké to je, když s vámi nikdo nemluví.
Sirius na mě hleděl v naprostém úžasu. Ještě nikdy jsem neodebrala své koleji takové množství bodů. James bezmocně polykal. Netušili, že to ještě není všechno.
"A ještě jednu věc, pane Pottere. Co nejdříve si promluvím s vašimi rodiči. Buďte si jistý, že vzhledem k tomu, se s nimi velmi dobře znám, mi budou naslouchat opravdu pozorně. Seznámím je se vším, co se tady stalo. Ujišťuji vás, že pokud byste byl vyloučen z Bradavic, využiju svůj nemalý vliv, který na ně mám, a postarám se o to, aby vás nechali nést důsledky vašich činů. Být vámi, na potterovské bohatství se nespoléhám."
Nebyla jsem si ani v nejmenším jistá, že bych mohla Alana a jeho manželku ve vztahu k jejich synovi nějak ovlivnit, ale ani toto James netušil. Na tvářích mu vyskákaly rudé skvrny a kousal si rty ve snaze nezačít brečet. Merline, je to přece jenom ještě dítě.
"A pokud jde o vás, pane Blacku," obrátila jsem se na Siriuse. "Na vaši matku vliv nemám, a i kdybych měla, vzhledem k vašemu rozchodu s rodinou, by to bylo nedůležité. Ale Potterovi se dozví i o vaší účasti na dnešních událostech i o tom, co se stalo v dubnu. Předpokládám, že nebudou mít moc radost. Vím, že máte své vlastní peníze, takže možná máte pocit, že by pro vás vyloučení z Bradavic moc neznamenalo, ale dovoluji si vás upozornit, že do bystrozorského kurzu se berou pouze absolventi s ukončeným vzděláním a složenými zkouškami OVCE."
Zbledl. Věděla jsem dobře, že on i James se vidí jako bystrozoři snad od prvního ročníku.
Na konci dne jsem měla pocit, že se mi situaci povedlo zvládnout, jak to nejlíp šlo. Uspokojení mě opustilo, když jsem se pokusila o rozmluvu se Severusem. Nepovedlo se mi z něho dostat ani slovo. Zarputile mlčel. Ani mé potrestání těch tří na něho nezapůsobilo.

Později jsem se dozvěděla, že větší část prázdnin strávil v Malfoy Manor a tušila, že se ve své zatrpklosti může obrátit k Luciusovi a jeho pánovi. Podle posledních, bohužel definitivně potvrzených zpráv, se Voldemort vrátil do Británie. Jenže mi bylo jasné, že s tím neudělám naprosto nic.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kitti Kitti | 21. února 2016 v 0:59 | Reagovat

Milá Katty, konečně se Minerva probrala a zasáhla jak bylo třeba, děkuji, škoda, že nemohla podobně zakročit už v dubnu. Severusovi to k ničemu sice nebylo, ale ti tři se alespoň trochu probrali, že? Děkuju

2 KattyV KattyV | 21. února 2016 v 7:52 | Reagovat

[1]: Kitti, to je otázka, že? Zda mohla zasáhnout, zda by se ti tři probrali už napoprvé a zda se vůbec proberou tentokrát. Co si z této lekce odnesou se ještě uvidí.

3 Regi Regi | E-mail | Web | 21. února 2016 v 9:25 | Reagovat

Nad touhle kapitolou jsem hodně přemýšlela. V dubnu byla Minerva v situaci, kdy by čímkoli, co by udělala, nic nezlepšila a nevyřešila. Protože i kdyby se postavila proti řediteli školy i kdyby prosadila mnohem přísnější potrestání Siriuse, i kdyby se tím všechno prozradilo, i kdyby nakonec Remus skončil mrtvý a Sirius v Azkabanu, Severusovi by to nijak nepomohlo. Protože už byl spoután neporušitelným slibem. Pravda, mohla se do krve pohádat s Albusem, všechno na něj vykřičet. Ale ani to by Severusovi nepomohlo.
Zato v druhém případě už mohla naplno využít všech prostředků, které měla. I potrestání mohlo být přiměřené, protože nemuselo být zároveň nenápadné. O provinění věděla celá škola. Minerva jednala rozvážně a přitom rychle a efektivně. A přesto to bohužel Severusovi zase nijak nepomohlo. Nemohlo. V té době se už v jeho životě navrstvilo příliš příčin, příliš událostí, aby řešení mohlo být jednoduché. A o velké většině z nich Minerva neměla ani tušení, protože se odehrály mimo Bradavice.

4 ioannina ioannina | 21. února 2016 v 11:04 | Reagovat

[3]: Šikana je nemoc celého kolektivu. Tam patří i Albus (který ji umlčením oběti umožnil) i Minerva (která ji umožnila tím, že ji čtyři a kus roku neviděla).
Tady už to bylo too little, too late. Příliš málo, příliš pozdě.
Tohle přesně se stane, když se věci kreativně přehlížejí.
A nakonec na to doplatí všichni. Pobertové si budou (dál) myslet, že jsou nejchytřejší a všechno jim projde - a zpackají ten Fidelius. Remus se nenaučí stát si za tím, co je správné, i proti svým přátelům (a pustí přítele, o kterém si bude myslet, že je zločinec s vražednými úmysly, do školy plné dětí). Sirius se nenaučí zodpovědnosti a spolupráci (a umře na to). Severus... no, oběť je na tom vždycky nejhůř.
I když - oběť je na tom paradoxně z morálního hlediska nejlíp, teda poté, co zvládne ten PTSD, protože oběť ví, že bylo něco špatně.
Agresor to odmítá připustit. Vždyť se přece nic nestalo! Vždyť to byla jenom zábava! Vždyť on si za to přece mohl sám! (Ta poslední věta zní i ve věznicích z úst vrahů.)
Hanba ti, Minervo, zklamalas v samotné podstatě svojí práce. Mělas na starosti děti a nedokázala ses o ně postarat.
(A byla to víc chyba Minervy než Alba, to nevidění v době, kdy se s tím ještě dalo něco dělat, protože Albus se jako ředitel se studenty nevídá denně. Minerva jako profesorka ano.)
Jak Katty několikrát sama vysvětlovala, v pátém stádiu šikany toho už Minerva moc nenadělá. Ergo - ta věc se nikdy neměla rozjet tak daleko.
Chyba kolektivu - nikdo neměl dostatečnou důvěru, aby se přišel svěřit. Chyba vedení - vážení zaměstnanci, problémy laskavě zametejte pod koberec! Citrónový drops? Chyba přímé autority - profesoři museli vědět, co se děje, ale zřejmě to nechávali na Minervě, zodpovědné za agresory, a Minerva kreativně neviděla. A znovu chyba kolektivu, tentokrát na úrovni kantorského sboru - z nějakého důvodu Minervu neupozornil nikdo jiný než Poppy, a Poppy Minerva nehodlala věřit. Dala přednost svojí pohodlné slepotě.

Velmi pěkná studie. Velmi povedená.
Znovu chválím za zpracování Minerviných interních důvodů, proč a jak přesně selhala. Ano, tohle je zcela uvěřitelný mechanismus: lhostejnost, slabost, osobní zainteresovanost (nadržování agresorům), neochota řešit a z ní vyplývající kreativní slepota. To je přesně ono.
To je přesně ta kombinace, která v reálném životě může i zabíjet. (Viz např. momentálně propíranou smrt šikanované učitelky. Tam to muselo být velmi podobné - Problémy laskavě zametejte pod koberec, Opovažte se někomu svěřit a Však oni z toho vyrostou. Doporučuju načíst celý ten případ. Otec jednoho z těch kluků říká, že kluk se *necítí dostatečně vinný*. A naštěstí v podtextu dodává, že on, otec, si svou vinu a svoje selhání uvědomuje. Ovšem za cenu lidského života. Proč až tak pozdě?)

Na okraj - je příznačné, jak Albus v rozhovoru s Minervou říká James, Sirius, Remus... ale pan Snape.
Na oběti přece nezáleží. Oběť ať radši navždy mlčí. Hlavně když mi tady nebudou brousit ministerští / když neztratíme dotace na žáka...

5 Regi Regi | E-mail | Web | 21. února 2016 v 11:55 | Reagovat

[4]: Ano, naprosto souhlasím. Ta věc se neměla rozjet tak daleko. A taky souhlasím, že autorka – tím myslím autorku kánonu – tohle napsala neskutečně blbě. Hanba všem. Stejně jako nic neviděl kanonický ředitel školy a ředitel Severusovy koleje, neviděli to ani ředitelé ostatních kolejí, včetně dalších profesorů. A nevím to jistě, ale nevšimla jsem si, že by byla v kánonu zmínka o tom, že by na šikanu Severuse upozorňovala Poppy. Prostě nikdo. (Ale můžu se plést, mám více nakoukané filmy než načtené knížky.) Nicméně konkrétně o tomhle – jak blbě napsala své postavy JKR – jsme se bavily už mockrát. Souhlasím stoprocentně, však víš. Ale už se mi nechce tomu věnovat svůj čas. Den má jen 24 hodin a je spousta důležitějších věcí, které si můj čas a pozornost vyžadují víc.
Ostatně, Katty dělá ve své povídce, co jen může, aby pochybení JKR nějak napravila.

6 ioannina ioannina | 21. února 2016 v 12:13 | Reagovat

[5]: Já taky tady nahoře nemluvím většinou o kánonu, ale o tomhle Kattyině zpracování. Katty měla fakta (šikana, která se rozjela příliš daleko a pak měla následky na život agresorů i oběti) a přesvědčivě je zpracovala. Ukázala, proč se to rozjelo. (Vybrala si jedno z možných proč.) Ukázala, kdo udělal tu hlavní chybu. (Všichni zodpovědní krom Poppy, ale tu hlavní nese Minerva - vyplývá právě z toho, jak reagovala na Poppyino a Elfieho upozornění, že Pobertové a Severus nejsou stejní.)
V kánonu se vůbec neřeší, kdo ze zodpovědných a jestli vůbec něco věděl nebo řešil. Pouze víme, že to nebylo ojedinělé - máme záznamy o školních trestech Jamese a Siria. Z intenzity obou nám plně známých útoků lze odvodit, která fáze šikany to byla (ta poslední). Albus říká Harrymu, že James zachránil Severovi život, což může a nemusí být pravdivá informace, kterou Albus mohl mít z první ruky, nebo si ji taky mohl domyslet, nebo mu mohl někdo něco nakecat a Albus tomu rád ve vlastním zájmu uvěřil. (Jak zde Katty rozebírá, Albovi by neprospělo transparentní vyšetřování, protože by prasklo, že o vlkodlaka nebylo postaráno dostatečně.) A Severus mlčí o tom, co se stalo v Chýši, a nedožaduje se prošetření autoritou mimo školu (dovoditelné z toho, že agresoři dostudovali). JKR neřeší, proč a jak.
Katty to řeší a mně se to řešení - opakuju - líbí.
Je hnusné, je nemorální, ale je uvěřitelné.
Ještě jsem viděla dvě nebo tři další možná řešení, ale v podstatě se liší jenom tím, na kom z odpovědných lidí leží největší díl viny, tedy kdo mlčel / neviděl / umlčoval / sabotoval tresty. Možné osoby jsou tu (v abecedním pořadí) Albus, Horace, Minerva, Poppy.

7 ioannina ioannina | 21. února 2016 v 12:23 | Reagovat

A myslím si, že je velmi dobré takovéhle scény v beletrii mít a zamýšlet se nad nimi a rozebírat je. Jako modelové scény situací a jejich dobrého nebo špatného řešení.
Když máš popis šikany v odborné literatuře, tak tě to tolik nezasáhne, protože se nejedná o lidi, ke kterým sis vytvořila citový vztah.
Katty nás vede k tomu, abychom se ztotožnili s její hlavní hrdinkou, s Minervou, a pak Minerva řeší jistou závažnou situaci špatně.
A my se můžeme ptát: Řešila jsem někdy podobnou situaci jako tady Minerva taky tak? Taky jsem zavírala oči a pro vlastní pohodlí neviděla?
A tady bezbolestně vidíme, kam to může vést.
Není potřeba pro to obětovat bolest nebo život, jak to bývá v reálném životě. Můžeme řešit modelovou situaci a naučit se z ní dost, abychom pak v reálu takovou chybu včas poznali a nezopakovali.
Myslím, že nikdo z nás by nechtěl mít na krku Minervinu vinu. Ne? Jenže šikanu poznáš jenom tehdy, když víš, jak vypadá. No a my to teď víme. Viděli jsme, jak dlouho je možné nevidět. Viděli jsme, jak moc se tou slepotou ublížilo.
Třeba si příště budeme umět dát pozor. Třeba budeme naslouchat Poppy a Elfiemu, když nás budou upozorňovat, že to není jen tak nějaké pošťuchování, že je to vážné.
A přitom na to nemusel zařvat žádný živý člověk, jen pár literárních postav.
Z mého pohledu - takové rozebírání je win-win. Experiment in vitro. :-) Nikdo neztrácí, všichni získávají.

8 Martian Martian | 21. února 2016 v 12:31 | Reagovat

[5]: Regi, jakkoli mám k JKR jisté výhrady, tady cítím potřebu se jí trochu zastat. Myslím, že své postavy má vymyšlené dobře - v tom smyslu, že je naprosto úžasná pozorovatelka. Jediné, v čem se s ní nedokážu shodnout, je interpratace těch postav.
   K vlastnímu příběhu: ?mě na tom celém přijde nejtragičtější, že na ten „žertík“ mohl fatálním způsobem doplatit Remus, který v daný okamžik situaci nemohl nijak ovlivnit. (Přeměněný vlkodlak se sebou asi nic moc neudělá.) Z toho mě fakt naprosto mrazí…
    Pokud jde o téma šikany, KattyV se perfektně podařilo trefit do ožehavého tématu - na inretnetu se kromě té mrtvé učiteky propírají i další podobné případy. Zdá se, že je to obecně velmi aktuální téma.

9 Martian Martian | 21. února 2016 v 12:33 | Reagovat

[8]:Šmankote, omluvajík za ty hnusné překlepy. O_O

10 Kitti Kitti | 21. února 2016 v 18:18 | Reagovat

Ano, tolerance a přehlížení těch drobnejch náznaků může přerůst v šikanu či něco horšího, proto mi taky vadí, jak se chová James u Rejčky. On a Hank, James a ofrklost se kterou kráčí světem... Možná, kdyby si s ním promluvila Minerva, Albus (no dobře, ten ne, ten má máslo na hlavě), Harry a naznačili mu, že je svému dědovi podobnej víc, než je milé, včetně explicitních příkladů, jakej šikanozní zmetek James spolu se Siriem a Remem byli, mohl by své chování víc hlídat. Harry to bud nevidí a nebo to možná ani neví, protože je přes rok ve škole. CHápu, že Richenzina Minerva neví co dřív, ale mám dojem, že ta tvoje Katty by v této situaci už asi zakročila, že? Ví, kam to vedlo se Severusem. A Ioanna to vystihla pěkně: James, Remus, Sirius a pan Snape... Albus by se měl opravdu stydět.

11 KattyV KattyV | 21. února 2016 v 18:18 | Reagovat

Heleme se. Člověk stráví půl dne v práci (fakt miluji pracovní neděle) a tady se zatím plně diskutuje. Myslím, že už jste řekly vše, co bylo potřeba říct, milé dámy. Díky. :-P

12 KattyV KattyV | 21. února 2016 v 18:26 | Reagovat

[10]: Kitty, to jsme se hezky sešly, viď? A ano, máte s Io obě pravdu - James, Sirius, Remus a pan Snape. Myslím, že přesně takto by to Albus řekl. Díky. To vždycky potěší, když si někdo všimne drobného detailu, se kterým si dá člověk práci :-P

13 Kitti Kitti | 21. února 2016 v 19:56 | Reagovat

Stejně, když si vezmu, že jedenáctiletý dětem říkali pane Pottere, pane Malfoyi, slečno Weaslleyová, slečno Pattilová... a nám celou základku zlatá třídní tykala a říkala jménem, připadně zdrobnělinou:-)

14 ioannina ioannina | 21. února 2016 v 20:40 | Reagovat

[13]: To Kitti: Jenže vona je to právě už střední - něco jako náš osmiletý gympl.
(Já svým děckám na gymplu taky od primy vykala. Nejdřív vzdorovali, pak jim došlo, že to dělám proto, že je už považuju za velký, protože přece nejsou nějací trapní žáci, ale *studenti*, a začali to brát jako poctu. Ono to způsobí, že člověk bere tu školu vážněji, když vidí, že berou jako (skoro)dospělýho i jeho.)
Hele, nám to kantoři udělali při přechodu na střední taky, taky jsme z toho byli pár měsíců vyplesklí a pak jsme si na novej status zvykli. :-)

[8]: To Martian: Já si myslím, že napozorovaný a popsaný má JKR chování velice dobře - je dobrý pozorovatel i vypravěč. Podle mě je potíž v tom, že se nedovede zamyslet, co to znamená. Takhle to myslím, když říkám, že nemá postavy promyšlené. Nerozebrala si sama pro sebe, co že to vlastně tak přesně vidí a popisuje.
Proto mi tak strašně sedl názor, který jsem vylovila už nevím kde: JKR je dobrý vypravěč, ale špatný autor.
Další důvod, proč je přínosný rozebírat literární dílo: učíme se postavy nejenom popisovat, ale taky přemýšlet o tom, co to, co udělaly, znamená. Co z toho, co jsme jako autoři řekli, neřekli, nedořekli, nebo jenom naznačili, vyplývá: jak je možné si domyslet ten celkový obraz.
JKR si s tím práci nedala, a tak to pak musela dohánět v rozhovorech. Jak ta byla překvapená, že jí čtenáři vnímají postavy jinak, než si to ona představovala! :-D Kolikrát ta za to čtenářům jenom vynadala! :-D

15 KItti KItti | 23. února 2016 v 16:16 | Reagovat

J14) Ionannino, jo to sedí, na střední nám vykali... a část začala zas tykat ve čtvrtáku, když už byla jasně nastolená pravidla a my byli "dospělí"... a se zbytkem jsme si potykali na pomaaturitním večírku. Do dnes se s některými scházíme jako přátelé. Je to velký dar.
A JKR to sice prima vymyslela, ale nešla do tolika detailů, přesto si myslím že to asi lépe vymyslet ani nemohla. Fanouškům tak poskytla prostor pro vlastní tvorbu a domýšlení a fikce se dá stvořiti na vše i na takové skvosty jako tvoří Katty, Richenza a další. Vždy to člověk může chápat a číst jinak.

16 Kitti Kitti | 23. února 2016 v 16:19 | Reagovat

Katty, po té co jsem si přečetla aktuální kapitolu Bless mám pro Hanka a podobné zmetky ještě mín pochopení. Takovej Peter jak vyšitej a zmetci se s z nich stávají i tolerantním přehlížením, že z toho vyrostou, že? Takže ještě jednou díky za tvoji podobu potrestání. Minerva to nepřešla a zakročila. Jen doufám že ten zákaz famfrpálu opravdu dodržela:-)

17 KattyV KattyV | 23. února 2016 v 17:33 | Reagovat

[16]: To víš, že dodržela. I když se myslím, že největším trestem bylo pro ně naštvání zbytku koleje. To Nebelvíři nemohli jen tak rozdýchat, že?
Ale příště už skočíme do sedmého ročníku a uvidíme, že přinejmenším James si z této lekce něco odnesl.

18 Dinnes Dinnes | 23. února 2016 v 19:21 | Reagovat

Jen mě tak napadlo, Minerva stále ještě neví, že Severus je Eileenin syn, že?

Opět musím zkonstatovat, brilantně napsáno, tu poslední část jsem úplně živě viděla před sebou, až mi bylo Jamese i líto. (Jo, vím, že si to zasloužil)
A Lockhart se ti taky povedl. Narcis jeden.
Dost jsem na tuhle kapitolu byla zvědavá, zajímal mě popis těch událostí z jiného pohledu, než hlavních účastníků.
Ještě musím pochválit výběr úvodního citátu, myslím, že přesně vystihuje podstatu problému.

19 KattyV KattyV | 23. února 2016 v 20:09 | Reagovat

[18]: Díky, Dinnes. Lockhartovi jsem neodolala. Je to jen takový střípeček, ale to je právě výhoda fanfiction, že člověk může jen tak blesknout a čtenář hned ví.
Máš pravdu, Minerva stále ještě neví. Příště už se dozví.

20 Richenza Richenza | 24. února 2016 v 11:41 | Reagovat

Katty, už jsem ti to psala, ale nepřestává mě udivovat, jak přesně dokážeš domýšlet kánon. A miluji na tobě i laskavost, s kterou popisuješ, to jak chápeš i selhání. Protože Minerva selhala - na její omluvu lze uvést spoustu důvodů, a ty je uvádíš. A napadá mě ještě jeden, systémový: jaké měli bradavičtí učitelé (včetně Albuse) pedagogické  vzdělání? Nulové? Málo, že. Takže ano, přehlídli několik stadií šikany. Je to pochopitelné, což není totéž, co omluvitelné. A k Rowlingové: už jsem to možná někam psala, ale já ji považuji za geniální, pokud jde o její instinkt, tedy pozorování, jak zde již zaznělo. Její interpretace je také instinktivní a mnohdy mylná, možná, pravděpodobně. Na druhou stranu pro dílo vůbec není podstatné, jak ho interpretuje autor, dílo mluví samo za sebe a HP je dobře napsané dílo (jistě, s nelogičnostmi, ale s těmi si poradíme ;-) ); je napsané ve skutečnosti lépe, než ho autorka zamýšlela. Osobně totiž považuji právě tyhle skryté příběhy za obzvlášť silné; vlastně právě proto mě svět HP baví.
Ještě přemýšlím nad tím, jestli to Severusovi nepomohlo, Regi. A zdá se mi, že pomohlo, že i tohle mohlo být střípkem, možná dokonce rozhodujícím faktorem proč Severus neskončil na druhé straně, ačkoli tam měl velmi nakročeno. Příčiny někdy mají i vzdálené následky, takže i tohle mi dokonale zapadá do pozdějších událostí v kánonu. Kitti, ty paralely tam jsou a přemýšlím,co mě vlastně vede k podvědomému přesvědčení (opravdu je podvědomé, až ty jsi mě nad tím teď donutila zamyslet se), že by Minerva opět nezasáhla. A dospěla jsem k tomu, že ve skutečnosti Minervu tak pozitivně jako Katty nevnímám. Velmi se mi tohle pojetí Minervy zamlouvá, velmi mu věřím, ovšem "moje" Minerva je lhostejnější; kdybych se nad ní měla zamyslet a dát jí větší prostor, obávám se, že by vyšla opravdu hůře. (To mi nebrání nevidět i její kladné stránky, celkové ji hodnotím jako člověka, který se upřímně snažil být dobrý.) Jenže mě v kánonu docela svou pasivitou štvala. Těch okamžiků, kdy měla konat a nekonala, bylo více a jsem velmi zvědavá, jak se, Katty, vypořádáš s kanonickým obdobím. A opět - můžeme to vnímat jako chybu Rowlingové, já to vnímám spíše jako základní kvalitu HP ságy, třebaže ne zcela zamýšlenou.

PS. Co vlastně víme o úmyslech velkých klasiků? Oni rozhovory na netu nezveřejňovali; možná by nás lehce překvapily. Někde jsem četla, že by se autor ke svému dílu vůbec vyjadřovat neměl, možná na tom něco je.

21 KattyV KattyV | 24. února 2016 v 17:23 | Reagovat

[20]: Richenzo, ono pedagogické vzdělání nestačí. Naši pedagogové ho mají, ale stejně neumí šikanu vidět, natož ji řešit. Navíc je z praxe ověřeno, že jeden člověk, byť poučený, dokáže jen velmi málo. Je to opravdu systémový problém a je potřeba ho řešit systémově.
Nechci tě zklamat, ale velmi intenzivně si pohrávám s myšlenkou celého kanonického Harryho Pottera přeskočit. Nakonec to všichni známe, že? :-D Uvidím.
Úmysly velkých klasiků? No to máš pravdu? Kdoví, co by nám řekli, žít v dnešní době.

22 Richenza Richenza | 24. února 2016 v 20:23 | Reagovat

Katty, ale jistě, že nestačí. Dokonce zastávám názor, že učitelství vyžaduje nadání. Na druhou stranu existují i teoretické poznatky, třeba právě o šikaně, které nemusí člověk instinktivně poznat, a kde mu nadání předávat znalosti a postoje nestačí. Takže základní informace o prvních známkách šikany a o tom, co se z toho může vyvinout, je podmínka nutná, nikoli dostačující. Chápu, proč si s tou myšlenkou pohráváš, jenže my sice víme, co se tehdy stalo, ale vůbec nic netušíme o tom, co si myslela Minerva. Mně by třeba zajímalo, proč nijak nezasáhla když... a když... a taky když... To je výzva, ne?

23 Dinnes Dinnes | 24. února 2016 v 20:44 | Reagovat

[21]: Katty, to nám přece nemůžeš udělat. :-x

24 KattyV KattyV | 25. února 2016 v 7:45 | Reagovat

[22]: Výzva? Teď momentálně ne. Posunuju se v myšlenkách i čase a vždycky řeším nejvíce to, co právě píšu.Samozřejmě, na pozadí to tam někde je, ale je potřeba dopsat desátou, jedenáctou a dvanáctou kapitolu. Tím by patrně měla tato kniha skončit, pokud nezjistím, že to, co jsem naplánovala nestačí a je potřeba ještě něco doplnit. (Toto je sedmá, pro upřesnění, vím, že to tady nepíšu a pak to může být matoucí, ale názvy dodávám až na konec, takže zatím musím pro sebe číslovat.)

[23]: Dinnes, já uvidím. Teď momentálně jsem opravdu ponořená do doby Pobertů a z Minervy nepatrně unavená, ráda bych zase napsala něco mimo fanfiction. Tak jako tak počítej s tím, že po dokončení této knihy si dám zase pauzu. A během ní si rozmyslím, co dál.

25 Dinnes Dinnes | 25. února 2016 v 20:13 | Reagovat

[24]:Jé, já nechtěla, aby to vypadalo, že tě uháním. 8-) Jen mám ten příběh ráda.

A že si chceš dát pauzu, to zcela chápu. Třeba se díky ní dostanu k přečtení kánonu, abych neměla mezery ve vzdělání. :-D Přecejen v těch filmech všechno neni.

26 Kitti Kitti | 27. února 2016 v 15:19 | Reagovat

Richenzo, souhlasím, já vlastně tvou i kanonickou Minervu vnímám jako poměrně pasivní, které nechala, ať se Nebelvír se spoustou věcí srovná. Mám dojem že Snape udržoval ve Zmijozelu větší disciplínu a zároveň se dětem věnoval, minimálně některým a občas a dovedu si představit, že tvoje Minerva zas nezasáhne, protože to buď nevidí a nebo má jiné starosti a nebo ji to nepřijde důležité, protože se z toho děti otřepou. Zároveň se mi líbí Minerva jak ji podává Katty, udělala ji lidskou, chybující, pochybující o sobě a tam kde to dá, ta se snažící o nápravu:-) Jo, bradavičtí učitelé asi opravdu nedostali učitelské minimum, že? A na některých to bylo opravdu znát.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014