ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Barbuchovo líné sobotní odpoledne...

3. března 2016 v 6:58 | KattyV

Tak jak to bylo s tou ploladnou mlchou? Barbucha vám to vysvětlí.




Ahoj všichni, tak já vám teda něco povím. Ty lidi jsou fakt divný. Občas vůbec nevím, čemu se smějou a proč. Schválně, jestli to vy pochopíte. No možná jste víc chytrý než já, ale to bych se teda divil. Protože já vím úplně všechno, já vím i spoustu věcí, který domácí vůbec ani netuší.

Včera jsem si zas venku v křoví před barákem četl vzkazy. Je jich tam každý den fůra, protože to křoví je taková místní kočičí křižovatka a po případě i útočiště, kam se kočka schová před lecčím a před kdekým. Vzkazy byly zajímavý.

"SAKASUJU VÁM CHODIT SA TOU SLSKOU S PEKÁLNY. JÁ!" jsem se dočetl hned na kraji. Á, to je určitě ten černej, někde se pral, kulhá na zadní nohu a teď u značkování šišlá. "HA HA HA" - jé, to je Silver, no jo, ten se hned tak s někým nepáře. "SLSKA JE MOJE! JÁ!" Ten černej si fakt nedá pokoj, kam se jeden vrtne, tam na něj číhá nějakej ušišlanej vzkaz o zrzce z pekárny. Byl jsem se na ni kouknout, no upřímně, nic moc. Teda komu se líběj udělaný uječený zrzky, tak ten si pak užije. Mně ale ženský nějak nepřitahujou, jednu dobu jsem měl takový nějaký pocity, jako že by se nějaká hodila, ale pak jsem dostal rozum a přešlo mě to. "TOHLE DOUPĚ JE MOJE A KDO MI SEM VLEZE, TOHO NATŘU!" No jo, Čenda. Dřepívá tu téměř denně, takže to považuje za svůj majetek. Tssk. Není tu, tak šup tam. No fakt, má to tu príma, dobrej rozhled na dům, na ulici a přitom všude kolem pichlavý křoví, no, není hloupej, chlapec. "VZADU NA POLI JE SPOUSTA TLUSTÝCH MYŠÍ," aha, tak tomu aspoň říkám vzkaz. To je od mourka od sousedů, jo, ten aspoň ví, co je kde zajímavého. "MILUJU TĚ SLSINKO, JÁ," no jo, to už víme, jdi s tím někam, porád. Radši si zalezu do Čendova doupěte v keři a budu chvíli pozorovat, co se kolem děje.

Je sobota dopoledne, pošta zavřená, lékárna zavřená, škola zavřená, takže docela nuda. Hospoda je taky ještě zavřená - jé já vám neřekl, že jsem už byl i v hospodě? Teda jen na zahrádce, dovnitř jsem zatím nešel. No jo, ostuda, načapal jsem tam domácího, jak si tam dává pivo, málem se utopil, když mě uviděl. Než přestal prskat a kašlat pivo, už jsem byl dávno doma, mám to zadem přes zahrádky kousek, a hlavně jsem nemusel platit to pivo a shánět utěrku pro toho druhýho, který seděl naproti domácímu a chytl to všechno z první ruky. Nevím, proč mi pak říkal ty hospodský povaleči. Já se tam vůbec nepovaloval, naopak, celý jsem si to tam prošel, přece. No ale ani hospoda není zatím ještě otevřená, to je nuda, nikde nikdo...

Asi jsem na chvíli usnul, nebo co, protože najednou byla ulice plná lidí. Smáli se, pokřikovali po sobě a mávali láhvemi v rukou. Šel jsem se podívat blíž, co se to tu děje. Z houfu se najednou vylouply dvě malé holčičky a začaly mne obdivovat. A to já rád. Ocásek jsem hodil hezky nahoru, zakroutil ho a šel se jim otřít o nohy. Ale co to? Ony nemaj nohy, nebo co? Hm, divný, zatím každej, koho jsem potkal, nohy měl... hm. Tyhle dvě je ale nakonec měly taky, jak jsem po chvíli zjistil. Jen je měly schovaný v takovým dlouhým bílým hadru, co z nich visel až na zem. Když jsem jim pod ten hadr vlezl, tak se chichotaly jedna přes druhou a prej jé, to lechtá, jů, to snad není možný, a jé a jů... No hrály si se mnou docela dlouho, než si toho všimli ti ostatní dospěláci. To už ty hadry nebyly (zvlášť dole) až tak úplně bílý, byly lehce ušmournutý od prachu, no bóže, to snad kvůli tomu nemusí být tolik křiku, že jo. Nechal jsem je, ať si to s těma dospělýma vyříkaj, a šel se podívat, co to vlastně tady je za sešlost. Než jsem stačil prozkoumat, jestli pod tím velkým bílým nařaseným hadrem, co měla na sobě jedna z těch dospělých, jsou taky nějaký nohy, tak najednou jako když vletíte mezi vrabce, začali se přeskupovat, rovnat do řady a jeden z těch dospěláků začal blýskat takovou tou krabičkou na obrázky, co máme doma taky. Těm dvěma ušmudlaným princeznám vrazili do ruky nějaký kytky, přihodili k nim dva malý nešťastníky v černým oblečení a blejskali na ně. Pak k nim ještě přistrčili tu velkou v tom dlouhým bílým hadru s jedním ještě větším nešťastníkem v černým, pak zas vystrčili pryč ty princezny a k těm dvěma se nastavěli další jiný lidi, no prostě předváděli tam takový divadlo, až jsem z toho byl celej pryč. No a v nejlepším, když už už chtěli k těm dvěma velkejm, co se porád hubičkovali, přistrčit na blejskání jednoho epes ňůněs fotogenickýho kocourka (to jako mě, pro ty méně chápavé), tak se z našeho domu vyřítila domácí, popadla mne a za velkého gaudia všech přihlížejících mi vynadala, abych se tam nepletl a nedělal nám před tou cizí svatbou ostudu.

Já? Ostudu? Kožíšek vyblejskanej, ocásek napřímenej, že bych dělal ostudu? A jaká cizí svatba? Já už tam mám spoustu kámošů, přece! Ostudu udělala akorát tak domácí, co pro mě přiletěla, jen tak v pracovních gatích a špinavým tričku, protože zrovna brousila nějaký prkna.

A tak nejsem vyfocenej ani s nevěstou, ani s těma dvěma sympatickýma, trošku ušmudlanýma drůžičkama, jak mi vysvětlila domácí, abych prý věděl, hu is hu. A přitom se smála jak ona, tak on, tak i ostatní obyvatelé našeho domečku. A to teda fakt vůbec nechápu.

Ale kašlu na to. Jdu se radši kouknout do hospody, jestli tam už není něco k vidění. Přelezu tenhleten kmen a ... KDO MI PUDE ZA SLSKOU, DOSTANE DO ŽEPY. JÁ.

Ach jo. Už aby aspoň ten černej přestal kulhat, kdo to má ustát, ty jeho zprávy, že jo.


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 JJ JJ | 3. března 2016 v 8:44 | Reagovat

Teda Toro,
takhle znemožnit zvěčnění krásného mouratého kocoura na svatebních fotografiích - víš, o co jsi ochudila svatebčany? Po letech mohli přemýšlet, kdo tenkrát kocoura pozval...
My jsme se s mým drahým taky jednou málem ocitli na cizích svatebních fotkách. To jsme šli okukovat svatbu, abychom si osvěžili, co to vlastně obnáší (všichni příbuzní se nám jak napotvoru vyvdali a vyženili v našem dětství) a už nás taky chtěli fotit, nakládat do aut a vézt na hostinu. Zpětně mne mrzí, že jsme se tenkrát omluvili a vzdálili...
Ale Barbucho, příště už dopovídej, jak to bylo s tou uječenou slskou, jo? :-D

2 KattyV KattyV | 3. března 2016 v 15:45 | Reagovat

Páni, kdo by to byl řekl kolik zajímavých zpráv najde takový kocour na plotě.
Teď by mě jen zajímalo, kdo chodil chudinkovi Jájovi za tou jeho zrzkou. :-D

3 Tora Tora | 3. března 2016 v 16:10 | Reagovat

[1]: No myslím, že na pár fotkách různých svateb by se náš mourovatý poklad i našel. No a se slskou... to víš, když není ani jedno kotě černé, vykládej kocourům něco o genetice, že to snad ani nejde. Tak nebo tak, teď už je mu slska fakt úplně fuk.

[2]: Katty, obávám se, že kde kdo. Takový Silver třeba... Jen za ty naše kastráty dám ruku do ohně, že oni teda fakt nééé

4 Kitti Kitti | 3. března 2016 v 18:35 | Reagovat

Hihi, Radu, ty to tomu epes ňuňes kočourkovi pořád kazíš... drůžičky nadšený, nevěsta taky a domácí rv švarnýho kocuřka z fotografie? Grrr, to bych asi vrčela, bejt Barbuška. Mohli mít originální a jedinečné fotky. A po letech fakt přemýšlet, kdo toho fešáka pozval a jak se tam krásně měl k nevěstě, že? Hm, ani jedno čelný, věřím, že už je to Jájínkovi opravdu šumák a uječená udělaná Slska má jiné nápadníky:-) Barbuško, díky za boží vyprávění. Jseš hvězda. PS. nechápu, proč tě oni v sobotu dopoledne naopak neposílej ven na chodník před radnici, do tlapek nebo přes krku kasičku a může si přividělávat jako fotomodel:-)

5 Tora Tora | 3. března 2016 v 19:21 | Reagovat

[4]:jo, a sousedi na nás poštvou Kubišovou i se Srstkou. Nic. Doma bude! :)

6 Regi Regi | E-mail | 6. března 2016 v 6:55 | Reagovat

Toro, Barbucha fakt pobavil. A moc se mi líbí, jak má úplně jiný styl vyprávění než Rozárka.

7 Martian Martian | Web | 18. srpna 2016 v 15:55 | Reagovat

Samozřejměže nedělá ostudu! On přece nic, on malý spořádaný kocourek… :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014