ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Sláva nazdar výletu, výletu, výletu...

17. března 2016 v 0:01 | Tora |  Hotel u devíti koček

Ne každý kocour nebo kočka, o psu nemluvě, považuje návštěvu veterináře za skvělou zábavu. Barbucha ano, Barbucha je výjimka. I když... občas se to trochu zvrtne.



Tak mě taky konečně vzali na výlet, domácí, však jim to trvalo. Už na jaře mi slibovali, že pojedem za mým kámošem doktorem vetem, a porád nic. Až tuhle jsem tak navečer přišel kouknout, co máme nového v miskách, domácí se zaradovali a se slovy "to je dost, že taky jednou přitáhneš domů včas," mne popadli, strčili do přepravky, pak se mnou nasedli do tý přepravky na kolech a odfrčeli jsme za kámošem.

Za kámošem chodí spousta zvířátek, to jsem tam cítil. Když jsme dorazili my, byli v chodbě jen dva cizí lidi a malej štěkal. Domácí tam prvně nakráčeli beze mě, zrekognoskovat terén, jestli to půjde, anebo ne. Byli ujištěni, že štěkal má doma taky kočky a že jsou mu kočky šumák zvláště teď, když cítí, že půjde k veterinářovi a bude zle. Tak mě tam přinesli v tý přenosce, postavili na schody, sedli si vedle mě a začali si povídat s těma cizíma lidma. Štěkal mě ignoroval, já jeho taky, ale nudil jsem se, teda. Jenže pak si cizí paní začala povídat s mou domácí, co jako to je za kočku v té přepravce, a domácí vyprávěla, jaký jsem úžasný a hodný kocourek, jak jsem k lidem. Paní chvíli koukala, pak si čupla k přepravce a prstem mne pošimrala na krku skrzevá ty fujtajblový mříže. To se mi líbilo, to mám rád, tak jsem se rozplácl na záda, hlavu a bříško přitisknul k těm mřížím a nechal se drbat. Paní se rozplývala blahem, jak jsem úžasnej, až zvědavost přistrčila k přepravce i toho jejího pána. Chvíli mne pozoroval a pak povídá: "Hele, to vypadá jak ta kočka, co chodí k Mařce Zemanojc do kuchyně!"

V domácích by se v tu ránu krve nedořezal. Začali se opatrně vyptávat, kdeže ta Mařka bydlí a jak to snáší, že jí chodí cizí kočka do kuchyně, a za chvíli bylo všem jasno, že do kuchyně k Mařce nechodí žádná cizí kočka, ale já, Mařce že to nevadí, protože taky mívala kočku, ale už ji nemá, novou nechce a já jí plně vystačím, protože se krásně pomazlím, lehce najím a zas vypadnu, takže Mařka se mnou nemá ale vůbec žádné starosti, jen potěšení. To už šly na domácí mrákoty. Další kuchyň a další lednička, kterou plením... jak já si pak prej mám vážit toho, co mi doma dávají?

Jenže to ještě nebylo všechno, co z pána práskače vypadlo. I když práskač je asi spíš ta Mařka, protože ta to napráskala pánovi a pán to napráskal domácím... no že jsem teda zrovna dneska přišel domů dřív, to je teda pech, sakryš. No jo no, tak to na mě prasklo všechno. I to největší tajemství, který jsem zatím udržel v tý naprostý nejtajnější tajnosti.

Plížil jsem se tam vždycky jak inčučůna, aby mě nikdo neviděl, páč by mi to určitě domácí zatrhli, kdyby mohli. Hele, ale tam je taková zábava, jsou tam tak príma kámoši, mají na hraní spoustu věcí na policích, spoustu pověšených šplhadel, po nich se tak krásně leze až tam nahoru do té věžičky, z které se tak krásně chodí potom po střeše domů... která kočka by odolala? No dobře, je fakt, že asi zatím odolaly všechny, páč tam za kámošema chodím jen já sám, ale už to hodně značí o inteligenci místní kočičí populace, když takovou krásu neobjevili. To je pořád samá zrzka z pekárny, myši vzadu na poli, a takovýhle klenot, na ten mne neupozornil nikdo, ten jsem si musel najít sám.

A pak si přijde takovejhle pán jeden ukecanej a všechno to provalí. Mařka mě tam totiž viděla, jak tam s těma kámošema roztahuju a suším ty šplhadla, jak u toho všeho asistuju a jak se si se mnou ti kámoši hrajou. Prej se smála a ptala se těch mých kámošů, jestli taky vyfasuju helmičku a sekerku a budu s nima jezdit ven, až zas někde bude hořet. Jenže kámoši hasiči maj rozum a ví, že u ohně nemá malej kocourek co dělat, mohl by si připálit kožíšek nebo tlapičky nebo nedej bože fousky, a tak to teda né. Prej jsem jen jejich maskot a krátím jim dlouhou chvíli, když teda zrovna nikde nehoří a oni jen tak přerovnávaj hadice. Tsssk. Takhle to všechno vybalila na ty naše domácí a ještě štěstí, že z té ordinace zrovna odcházeli ti, co už tam tak dlouho strašili, a ti upráskaní popadli toho svého štěkala a šli mu nechat ostříhat drápky.

Štěkala tam táhli se zapřenýma nohama a tak mě napadlo, že kdyby měli rozum, tak se vyprdnou na to platit za stříhání drápků a potahaj ho před tou ordinací párkrát sem a tam a ony se mu ty drápky obrousej raz dva. Pak bychom se tam nemuseli potkat a já nemusel celou dobu, co byl štěkal v ordinaci, poslouchat, jak domácí vzdychá, za co, pane bože, za co, otravuje sousedy, hasiče, další sousedy, lékárnici, pošťáky a teď ještě i tu Mařku. Naštěstí měl štěkal asi drápků málo, nebo co, protože za chvíli ti upráskaní i se štěkalem vypadli, halasně se s námi rozloučili, štěkal už plný elánu mazal z ordinace po svých sám a na oplátku zas brousil drápky pro změnu těm svým lidem, jak je táhl po smyku ven, a my šli dovnitř za mým dalším kámošem doktorem vetem.

Radostně jsme se přivítali, kámoš vytáhnul naslouchátko, aby si poslechl, jak krásně dýchám, hned mu ale začlo bzučet v uších, jak jsem se rozvrněl, tak zahodil naslouchátko, nechal mi pokousat prst, který mi strkal do tlamky (sem ho ale šetřil, jasnačka, je to kámoš), pak mě hladil po srsti a vykládal mi (nebo domácím, to nevím přesně), jakou mám krásnou srst a vůbec, jak jsem veskrze úžasný kocourek. Tak jsem se mu tam rozvalil u ruky, ať si to hlazení pořádně užijeme, a on hladil a povídal, jednou rukou si pak cosi podal, drbal mne na zádech, na bříšku, zase na zádech, pod krkem a pak povídá tak jo, už si ho můžete vzít, je to hotovo. Domácí jen vyvalila oči a prý jak to, že jsem si ani nevšiml, že by mě byl mezitím oočkoval, ale hele - já si za kámoše vybírám jen samý prímový a šikovný lidi, tak co kouká, že jo.

Zpátky už jsem se vezl jako pán hezky na klíně, v žádný přepravce, páč domácí z toho byla tak tumpachová, že tam tu přepravku zapomněla a mezitím tam vlezli jiný lidi s takovým obrštěkalem, tak se tam bála pro ni jít.

A když jsme na začátku naší ulice míjeli hasičskou zbrojnici, dostali oba domácí takový záchvat smíchu, že to jsem už dlouho neviděl.

Takže nakonec se nám ten výlet docela podařil a veselo, to bylo teda náramně...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 JJ JJ | 17. března 2016 v 8:37 | Reagovat

Barbucho, ty jsi prostě neuvěřitelný. A domácí neví, jaký má doma poklad - bude u vás hořet, dovedeš hasiče, bude potřebovat prášky, dovedeš lékárnici, bude se nudit, svoláš sousedstvo... :-D

2 Kitti Kitti | 17. března 2016 v 11:32 | Reagovat

:-)))) Legendární návěštěva hasičské zbrojnice... Mařka je skvělá, když si dala dvě a dvě dohromady a je možný, že si tě o to víc hejčká, když vidí, že si čipernej hasič ve výcviku. Klučíku, ty seš dar. Chápu, že si tě doma moc neužijou, než toto vše obejdeš, oběhneš, ochutnáš, to zabere čas a k tomu ještě druhej gáblik s dědou a babí a sváča u Mařky, proložená provokací Žakrasla, jak ty to jen stíháš...?

3 KattyV KattyV | 17. března 2016 v 17:23 | Reagovat

Barbucho, ty jsi prostě expert. Nechtěl bys k nám chodit na kroužek Mladých hasičů? :-D

4 Tora Tora | 17. března 2016 v 18:12 | Reagovat

[1]: Ano, poklad nevídaný. Že my si ho víc nevážíme... Zamyslíme se nad sebou, slibuju.

[2]: No je to mladej perspektivní kocour. I když, mezi námi, jak už mu jsou čtyři, tak už taky je víc lenošnej, co si budem povídat. Už třeba vydrží celej večer ležet mi na nohách a vůbec se nevzpíná u dveří, že chce ven. Nicméně uvidíme, co bude, až jaro vypukne v plné parádě.

[3]: Tak tohle Barbuchovi reprodukovat nebudu. Ještě ho honit někde u vás u hasičů, to tak. Doma bude.

5 KattyV KattyV | 17. března 2016 v 20:33 | Reagovat

[4]: Já vím, už se narajzoval dost :-D

6 Kitti Kitti | 18. března 2016 v 13:13 | Reagovat

Jak říkám, klučík, pardon, kocourek v rozpuku, čtyři roky, to už má trochu rozum, cení si pohodičky doma, spí ti celej večer na nohou:-) a zároveň si trajdá jak je mu libo. Jo, k vám chodí kočka fakt za odměnu... a narajzoval se jako koťátko fakt dost. To je jasný, třeba si mezitím pár kámošů ze zbrojnice pořídilo domů taky mourkatý proužkatý kosti, takovej poklad jako máte doma vy, ten dokáže inspirovat.

7 Martian Martian | Web | 18. srpna 2016 v 14:41 | Reagovat

Šikovnýho veterináře na rukou nosit. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014