ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Melipes a Melipaní

5. května 2016 v 0:01 | Tora

Jaké to je, když na návštěvu přijede strašlivý Melipes s Melipaní. /(Ne, samozřejmě, že se Barbucha melipsa vůbec nebojí. Taková věc vás nesmí ani napadnout.)


Letošní rok začal docela zajímavě. Jednoho dne se takhle otevřely dveře a domů k nám nakráčel Melipes. Aspoň tak nám ho představila domácí. "Koukejte, kočkouni, tohle je Melly, pes, a bude u nás teď pár dní i s paničkou bydlet," povídala a my koukali. Ze všech škvír a polic, kam jsme stačili před tím hrozným Melipsem zdrhnout. Strašný nebezpečný černý Melipes zamrskal ocasem (to určitě byla hrozba pro nás, já taky tahle hrozím ocasem, když vidím nějaké nebezpečí) a neomylně zamířil do kuchyně, kde okamžitě vymlaskl všechny zbytky v NAŠICH miskách.

Okamžitě se ve mně probudily generálské instinkty, oprášil jsem své generálské epolety a svolal kočičí vojsko, abych zburcoval šiky a vedl je do útoku na nepřítele. Jenže. Jestli vám můžu poradit, do žádné války se s kočičím vojskem nevydávejte. To byste dopadli. Vojín Rozárka rozhodně odmítla přední linii a zabarikádovala se v týlu, kde vlastním tělem chránila postel. No, rozhodně z toho koutu pod postelí mohla bleskově zaútočit, kdyby se teda nepřítel blížil, ale teda nevím nevím. Vojín Čenda prsknul, že ho nějaký Melipes vůbec netankuje, a odešel do své druhé rezidence prochrápat zbytek dne. A tak mi zbyl jen vojín Tobiáš. Toho jsem okamžitě povýšil na desátníka... cože? Že kapitána? No dobrá, tak na kapitána a vyslal ho do boje. Přece jako generál nepůjdu rovnou nastavovat svoji kůži, že jo, kdo by tu pak zbyl na taktiku vedení boje a tak? Kapitán Tobiáš se neohroženě přiblížil k nepříteli asi tak na dva metry, tam se zakopal za koberec a začal bojovat úporným zíráním na Melipsa. A hele, věřte nevěřte, on ho fakt uzíral.

Melipes se zatáhl za sedačku a dělal, že tam ale vůbec žádnej Melipes není. Tobiáš hrdě odkráčel, zpitý svým úspěchem, ovšem jen do té doby, než Melipes naznal, že za sedačkou to není nic moc, vyhrabal se odtud a předusal opět do kuchyně k miskám, jestli tam náhodou ještě něco nezbylo. V tu ránu jsme se sešli u Rozárky v týlu pod postelí. Tam jsme se sice cítili jakž takž bezpečně, ale bylo to teda pokořující, co vám budu povídat.

Ale abych to zkrátil. Za nějaký ten den jsme zjistili, že Melipes vůbec není tak hroznej a strašlivej a vůbec. Jen teda co se týče jídla, tak je asi celej dutej, protože do něj napadá jeho porce a vůbec všechno, co zůstane v miskách, a ještě kouká, co by kde smlsnul. Domácí to vyřešili tak, že naše jídlo nám začali dávat nahoru, kam Melipes nemůže, a tak se nemusíme bát, že bychom hladovali. Nicméně je fakt, že po dobu jeho pobytu u nás nebyly vůbec žádné zbytky, protože jsme se naučili, že co nesníme hned, sní ihned po našem odchodu, jakmile jsou misky sundány na zem, Melipes. Melipaní jen bědovala, že její Melipes nějak nabývá nových tvarů, že se mu ztrácí pas a tak vůbec, ale Melipes na její bědování nedal a šťastně (a často) navštěvoval kuchyňský bufet.

A tak jsme si zvykli. I Rozárka po pár dnech sestoupila z ložnice za námi dolů, a večer bylo v kuchyni vidět pět strávníků, jak se cpou. Na zemi hodoval Melipes a nahoře my ostatní. Nakonec ani s tím ocasem to nebylo tak strašné, Melipaní nám vysvětlila, že psi ocasem nemrskají, ale vrtí, a vrtí s ním tehdy, když někoho rádi vidí. A ty zuby velký zahnutý že na nás Melipes necení proto, že nás chce sežrat k večeři, ale protože se na nás směje, jak je mu s náma dobře. A že doma mají taky kocoura (no páni, ještě že toho taky nepřitáhli) a že Melipes je s ním velký kamarád, spí s ním v jednom pelíšku a že je mu teď asi divné, proč s ním žádná kočka v pelíšku spát nechce. A tak jsem to jednou večer šel vyzkoušet. Vlezl jsem si k Melipaní do pelíšku a fakt hodně dlouho se snažil vydržet tam s ní i Melipsem. Ale nakonec jsem to vzdal.

Melipsovi totiž na můj vkus lehce páchne z tlamy. Ale Melipaní to prosím neříkejte, ono by jí to asi bylo líto... (neprásknu přece na sebe, že jsem se přece jen vedle Melipsa necítil úplně dobře, že jo.).


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kitti Kitti | 5. května 2016 v 10:05 | Reagovat

Barbušínku, ty dáš všechno i Melipsa:-) statečný generále. Ale jsou to šoky, to zas jo, co vám to ONA předkládá.

2 JJ JJ | 5. května 2016 v 11:13 | Reagovat

Jo jo, Barbuško, nemáš to s Melipsem jednoduché. On to s vámi nemyslí zle, že jo (ale je lepší poslat na průzkum svého kapitána :) ). Ale tuším, že to ještě není úplný konec, že ne?

3 Regi Regi | E-mail | 5. května 2016 v 11:34 | Reagovat

Nejhorší asi bylo pochopit, jak je to s těmi kočičími a psími ocásky, že, generále?
A mám dojem, že s Melipsem a Melipaní to nebude jen tak jednoduché. Čekám, čekám pokračování...

4 ioannina ioannina | 5. května 2016 v 15:26 | Reagovat

Melipes prý zdraví do hotelu a ptá se, jestli náhodou nezbylo něco v miskách.
Vysvětlila jsem Melipsovi, že v Hotelu teď mají dutého Jáju. Těžce vzdechl a šel vyzírat od misky kólii. :D
Podrbej Barbuchu, Toro, až zrovna poletí kolem.

5 Arenga Arenga | 5. května 2016 v 16:06 | Reagovat

Perfektní! Fakt jsem se pobavila ;-)

6 Tora Tora | 5. května 2016 v 17:47 | Reagovat

Hotel zdraví a přeje Melipsovi plnou misku u kólie. K dutému Jájovi se přidal i dutý Silver, takže ti dva dutí staříci, kteří zaujali strategické místo v kuchyni, vyžerou ostatním nejlepší kousky, tudíž brzy bude asi velké stěžování od zbylého čtyřlístku. Nicméně zatím ještě nikdo z nich hlady neumřel ani žebra jim nelezou, nebojte se nic.

7 Tora Tora | 5. května 2016 v 17:48 | Reagovat

[1]: Ano, šoky to jsou, ale aspoň jsou zocelení :). Tora

[2]: Tak pravda, úplný konec to není, ještě párkrát se potkali :)

[3]: Ano, mezidruhové nedorozumění bylo docela viditelné :)

[5]: Tak to jsem moc ráda :). Díky.

8 KattyV KattyV | 5. května 2016 v 18:16 | Reagovat

Velký statečný Barbucha řídící svá vzpurná vojska :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014