ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Těžký život dobrodruha

26. května 2016 v 0:01 | Tora

Chudák Barbucha. už zase to s domácíma nemá jednoduché. Ale mám pocit, že on si vám postěžuje docela s gustem.



Jestli si teda myslíte, že se mám úžasně a skvěle, tak to si teda nemyslete. Já sice jsem úžasný, o tom žádná, ale jsem chudinka perzekvovaná. Byl jsem vyhoštěnej, byla zalehnuta má kočičí hrdost a nakonec jsem byl ještě dočista zavřenej. Fakt. A všechno vám to pěkně popíšu, abyste věděli, jak je tady se mnou zacházeno.


V domečku vedle, kde bydlí domácích příbuzní, se před nějakým časem narodilo lidský kotě. Jedno větší lidský kotě už tam bydlí a já si tam za ním chodívám hrát. A všimnul jsem si, že tam přibyl novej krásnej pelíšek, tak asi přesně pro mě. Jenže kdykoliv jsem do něj nakoukl, byl obsazenej, radši jsem se tam teda necpal. Ale včera jsem tam přišel, nikdo nikde a pelíšek prázdnej. Tak jsem si tam vlezl a dočista usnul. Pelíšek voněl a mně se zdály nádherné kočičí sny, když v tom jsem najednou slyšel nějakej hluk, něco o tom, že v košíku spí kocour, že do košíku patří miminko a ať toho kocoura hned vyhodí. Otočil jsem se na druhej bok, protože nějaký košíky a miminka mě v mým novým pelíšku vůbec nezajímaly, a vtom jsem byl popadnutej a vyhozenej až úplně ven! A domácí mi pak ještě vyhubovali, že malýmu miminku nemám co lézt do jeho košíku, že teď se to musí všechno přeprat, protože jsem starý prase a kdoví, kde chodím, a že jsem chrápal v tom košíku přes čtyři hodiny a miminko je moc malý na to, abych mu šlapal a spal v postýlce. No slyšeli jste to? Prej prase a špinavý a vůbec, jak já k tomu přijdu, takovej krásnej pelíšek...

Byl jsem uraženej. A aby věděli, že jsem uraženej a nebavím se s nima, šel jsem ven. Našel jsem si na trávníku velkej kus kartonu z krabice, na kterej lidský koťata malovaly, pak je to přestalo bavit, karton tam nechaly a šly si hrát jinam. Prvně jsem ležel na kartonu, ale to nebylo poznat, že jsem uraženej. Tak jsem si vlezl pod karton, aby všichni věděli. Jenže co se nestalo, že jo. Čendu zaujal ten kus kartonu taky a přesto, že ten karton ležel šikmo přese mě - páč já byl uraženej pod kartonem - vlezl si na ten karton nahoru a šlapal a točil se a já byl pod ním a nemohl jsem vůbec nic, protože Čenda váží asi jako já a zkuste si utéct, když po vás chodí stejně těžkej kocour, že jo. Nakonec k mojí smůle se Čenda na ten karton uvelebil a rozplácl se na něm jak širokej, tak dlouhej. Marně jsem mrskal kouskem ocásku, co jsem měl volnej, marně jsem pískal, ať vypadne, že chci vééén, on je asi hluchej a možná je i úplně blbej. Domácí, co to pozorovala, se prosím místo toho, aby zachraňovala malýho zalehnutýho kocourka, válela smíchy. Pak se začala plížit pro foťák a to mě zachránilo, protože jak vzala za dveře domečku, tak se Čendovi v hlavě spojily buňky klika - domeček - domácí = jídlo, a mazal za ní. Z fotky teda naštěstí nebylo nic a já mohl vylézt. Takže už jsem nebyl jen vyhozenej, vynadanej a uraženej, ale ještě i pošlapanej, a to teda už bylo přesmíru. Šel jsem pryč. Já tady vůbec nemusím bej, když jste takoví. A pak jsem jen škodolibě pozoroval, jak se měsíc sune po obloze dál a dál a domácí běhá po dvoře v kratších a kratších intervalech a shání mě. Jo, teď jsem vám dobrej, že jo, když chcete jít spát a já vám chybím. Tsssk. Nakonec jsem se teda uvolil jít domů až tehdy, když už běhali po okolí i s konzervičkou a já jsem zjistil, že mám fakt hlad.

A víte co? Vůbec to nebylo oceněný. Vůbec mi neřekli - ty jsi náš malej krásnej hodnej kocourek, co měl dneska tak těžkej den, byl prvně vyhozenej, pak pošlapanej, tak se ti teda omlouváme a tady máš kus masa. Vůbec ne. Dali mi normální konzervičku k večeři a ještě k tomu mě dneska večer zavřeli doma, že prej se musí taky někdy vyspat a že nikam. No chápete to? To je nějaká spravedlnost, toto? Teda já mám fakt těžkej život, to musíte uznat všichni. Venku to tak lákavě voní a já jsem tu jak vězeň na Bezdězi.

A tak kdybyste třeba chtěli sepsat petici, nebo uspořádat nějakej mítink na podporu jednoho malýho utiskovanýho kocourka, byl bych vám docela vděčnej. A kdyby vám domácí říkala, že to bylo všechno úplně jinak, tak jí nevěřte. Ona má občas úplně nekočičí myšlení, fakt že jo. A jeden to s nima má fakt občas těžký.

Když si to všechno domácí přečetla, tak mi řekla, že tohle psaní teda ven nepůjde. Že takhle se pomlouvat nenechá a že to vůbec nebylo tak, jak jsem psal - no co jsem vám říkal před chvilkou, že jo. Nakonec jsem ji ukecal. Můžu to tak nechat jen pod podmínkou, že tam přidám zas ty její drabblata. No, moc rád nejsem, ale protože jinak byste si vůbec nepřečetli, jak jsem utiskovanej, tak jsem ustoupil. Tady teda jsou dva ty její další výtvory:


Drabble na téma: Velení nech na mně
Název: Kdo umí, ten velí

Ten klid, když jsme tu byli jen dva. Domácí se starali o misky, pelíšky, nic nebyl problém. Prostě pohoda.
Pak ale přišla ona. Malá, zvíci dvou dlaní, vykulená, rozježená. Vyhozené kotě. Po chvíli jsme se nedivili. Kdybychom mohli, vyhodili bychom ji taky. Bylo jí rázem všude plno. A k tomu rozený generál. Pojď si hrát! Hele, ocásek! Dělej!!!
Domácí jí podlehli. Toho musíme využít. Řekni jim, že máme hlad! Na tebe dají! Kotě se nafoukne: "Si piš! Je vám ale jasný, že teď mám velení já, jo?"
To jsme dopadli. Jednou jsme na to kývli a už jí to zůstalo.

Závěrečná poznámka (mimo těch základních 100 slov):
Vzpomínka na dobu, kdy k nám domů k dvěma dospělým kocourům přibyla malá, asi 700 gramů vážící kočičí holčička. A od té doby už nikdy nic nebylo jako dříve. A poslouchají ji dodnes.


Drabble na téma: Dokonalý tvar
Název: Když jednoho přemůže zvědavost

Stál na trávě, třásl se jak osika. Na těle se mu ježily chomáče chlupů, nohy připomínaly dráty do betonu a ocásek za ním jakoby patřil olezlé kryse.
Znechuceně se podíval za sebe. Lidi už nevypadali vyděšeně, ale s gustem se smáli. "No ty vypadáš, se na sebe podívej," nabádali ho.
Jen se smějte, pomyslel si. Vypadáte pořád stejně příšerně, mokrý nebo suchý. Ale počkejte, až uschnu. Protože já, na rozdíl od vás, své dokonalé tvary budu mít zpět, jen co mi uschne kožich.
A příště už vám na ty kecy, že ten bazén je leda pro kočku, fakt neskočím.
Tssssk.

Závěrečná poznámka (mimo těch základních 100 slov):
Vzpomínka na hrdinný skok Barbuchy do dětského bazénku. Pokud nevíte, jak vypadá mokrá kočka, najděte si nějaký obrázek. Stojí to za to. Kočky to o sobě dobře ví a proto ve valné většině fakt nemají rády vodu...


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Regi Regi | E-mail | 26. května 2016 v 5:43 | Reagovat

Barbucho, klidně nechej domácí, ať si píše ta svoje drabblata. Jsi přece lepší, ne?
Toro, klidně nechej kocourka ať překrucuje skutečné události. Přece víme jak to chodí, ne? ;-)

2 JJ JJ | 26. května 2016 v 8:52 | Reagovat

Chudinko Barbucho zalehnutý pošlapaný ubohý kocourku! Posílám kus masa, co ti tuhle tak chyběl. Ber to tak, že nebýt tebe, neměla by domácí o čem psát. Takže jsi ne perzekvovaný, ale inspirativní.

3 Arenga Arenga | 26. května 2016 v 13:53 | Reagovat

vyhozený, zalehnutý, pošlapaný ubohý kocourek :-)
Promiň, Barbucho, ale fakt jsem se bavila. Škoda, že to domácí nestihla vycvaknout ;-)

4 KattyV KattyV | 26. května 2016 v 19:13 | Reagovat

Barbucha si dokáže stěžovat tak sugestivně, že by mi ho skoro mohlo být líto, kdybych nepropadala záchvatům smíchu. :-D

5 Martian Martian | 18. srpna 2016 v 13:25 | Reagovat

Ouplně utisknutej kocourek. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014