ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

O vobludě, mávátkách, nových destinacích a tak vůbec

2. června 2016 v 0:01 | Tora |  Hotel u devíti koček

Barbucha je silně nespokojen s lidskou upovídaností.


Já teda nevím, lidi, ale opravdu musíte všechno všem hned vykecat? Vůbec neumíte držet tajemství a já pak z toho mám popotahovačky a domlouvání. A přitom já dělám jen samý dobrý skutky, samosebou, vždyť mě přece znáte.

Ale začneme hezky od začátku.

Tak na začátku musím podotknout, že teda nic moc. Nastěhovalo se k nám to černý pometlo, co mu Rozárka říká vobluda. Na poslední poradě, kterou svolala nahoru pod postel (protože dole to všechno okupuje pometlo), jsme se domluvili, že se jen tak nedáme. Že pometlo, potažmo teda vobluda, uvidí, zač je toho drápek. Že ho pořádně vysyčíme a vůbec, že mu dáme pěkně najevo, jak nás tu doma sejří. No a co myslíte, že na to vobluda? Nic. Vobluda jen čumí, kde cinkne jaká miska a kde si sedne jakej domácí, a na nás normálně kašle. Stejně si ale všichni dohromady myslíme, že si na něj musíme dávat pozor. Podle našeho názoru předtím, než k nám přišel, kompletně sežral celou svou původní domácnost. Protože to jste ještě neviděli, co on všechno sežere. A hlavně, kolik toho sežere! A jak pořád lítá k miskám, jestli v nich náhodou něco nevyrašilo! Cože, Rozárko? Že jsem byl taky takovej? Já? Není možná. Já byl dycinky decent, to si pamatuj. Že si pamatuješ, jak jsem kolikrát domácí vyrazil konzervičku z ruky, jak jsem byl nedočkavej? Jó? Hele, to není vůbec pravda a vůbec, tady nejde o mě, ale o tu díru černou pažravou, která, až dojdou konzervy, sežere i nás, určitě. No a právě proto si jeden musí zajistit zadní kolečka, že jo.

Vobluda si taky hraje. S mýma cinkacíma kuličkama, dodávám! No teda taky s některýma jeho kuličkama, protože domácí je fakt měkota a když se na něj koukala, jak si hraje tu s papírkem, venku s kamínkem, nebo i se spadlým šroubkem, tak jí málem slza ukápla a nakoupila mu hafo kuliček a taky mávátek. Ale tam se teda sekla, vážení. Kdepak na vobludu s mávátkem. Jakmile to má klacík, vobluda prchá. Škoda, že ten klacík od mávátka neumím vzít do packy, to by vobluda koukal a zdrhal, to by byla paráda. Domácí se nad ním rozplývá, že chudinku malýho určitě někdy někdo praštil nějakým klackem, proto se bojí i mávátek, a dokonce kvůli němu jedno i rozebrala, no fakt. Se nedivím, taky bych ho praštil, zabral mi domácí a kuličky a mávátka a vůbec. Hele, ale to Rozáro teda fakt kecáš, že jsem si s tím už nehrál, páč furt někde lítám. Náhodou, když přiletím, tak bych si hrál, ale mám já s čím? Nemám. Na kuličce leží vobluda a mávátko je rozebraný a vůbec, seš se mnou nebo s ním, co? No vidíš, tak drž... mlč.

Jo a taky zabral tu naši novou hračku, jak se tam točí taková ta bužírka pod žlutou plachtou a my ji máme lovit. No a co, že nás to nebavilo. Bylo to naše? Bylo. A je to naše? Není, protože kdykoliv to domácí pustí, skáče kolem toho vobluda a my tak leda utřem fousky.

Ale co hlavního, zabral domácí. Čenda je z něj nešťastnej, protože domácí, když si sedla, byla vždycky jeho revír. A teď? Jak se domácí usadí, přiletí pometlo, teda vobluda, a už jí přešlapuje ve výstřihu a mlátí hlavou o hlavu a lísá se a vrní a šlape a šlape a domácí ječí, že nechce být poškrábaná, ať si strčí ty drápy za klobouk a tak, a přitom je celá šťastná, jak je vobluda přítulnej, a vůbec nevidí, že my bychom taky rádi aspoň drápečkem... ježíš, Rozárko, nech toho, no tak to trochu přibarvuju, no jen ať vážená veřejnost vidí, jaký jsme chudáci, ne? Že lhát se nemá? A kdo tu lže, prosím tě? Dyk je to skoro všechno skoro pravda, tak co...

Dobře teda, ať si vobluda doma dělá, co chce. Jak už jsem předeslal, já si pěkně pomaloučku polehoučku zajišťuju náhradní bydlení, kdyby teda bylo třeba. Jedna moje náhradní destinace je například u rodičů domácího. Tam chodívám na odpolední spánek. Většinou. Když teda mají otevřený okno, nebo si všimnou, že za oknem sedím. Pak mám hned v jejich sousedství Mařku. Ta taky není marná. Vždycky má pro mě něco dobrýho na zub a hlavně se vždycky raduje, když přijdu, páč je vysazená na malý mourovatý kocourky, no a to jsem právě celej já.

No a tak se už pomalu dostávám k tomu, čím jsem dnešní zápisek začal. Hele fakt, proč si musíte všechno, ale lautr všechno vykecat?

To tuhle domácí potkal jednu paní. Takovou starší, bydlí kousek naproti nám, na druhou stranu, než Mařka a jeho rodičové. A paní se hned vyptávala, jestli ten malý mouratý kocourek je jeho, teda jejich, teda náš, vlastně - ale to je fuk, prostě jestli jsem to já a jak se jmenuju, aby věděla, jak mi má říkat, až si na ni zas příště lehnu. Domácí vyvalil oči a nevěděl, co si o tom má myslet, a tak mu vysvětlila, že k ní chodívám a tuhle, když odpoledne odpočívala a usnula na gauči, tak když se vzbudila, zjistila, že nespí sama, ale že na ní spím já. No a co, ptám se? Má mě ráda, je tam klid, není tam vobluda a já byl maličko unavenej, tak jsem si u ní zdříml, no, bóže.

Domácí se mi pak dlouho smáli, ale nakonec mě domácí popadla do náručí, vrkala mi do kožichu, ať si tam klidně chodím, ale hlavně ať dávám pozor na cestu a vůbec, že pokud chodím za ženskýma já, že klidně můžu, ale hlavně ať nenakazím tím touláním domácího, že to by mu musela asi utrhnout hlavu. Ale to ať se vůbec nebojí. Domácího budu nechávat pěkně doma, tam ho potřebujem, protože na naší domácí si vůbec nic nevymňoukáme, ale s ním je jiná domluva.

No, ale já už teď fakt musím. To víte, sousedky čekaj... tak se mějte hezky a zas někdy příště, jo?

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 JJ JJ | 2. června 2016 v 10:25 | Reagovat

Barbucho, páni, ty jsi světoběžník :-) ! A domácího nekaž, jen ať spinká hezky doma. :-D

2 KattyV KattyV | 3. června 2016 v 8:58 | Reagovat

Barbucho, Barbucho, ty jsi ale číslo. Spát cizím ženským na prsou. Tak tohle domácího opravdu neuč. :D

3 Arenga Arenga | 3. června 2016 v 18:31 | Reagovat

Jako obvykle perfektní :-) malý mouratý koucourek :-)

4 HCHO HCHO | 3. června 2016 v 19:39 | Reagovat

Krásné čtení :)

5 Tora Tora | 3. června 2016 v 20:20 | Reagovat

Díky :) jsem ráda, že vás historky baví.

6 Regi Regi | E-mail | 4. června 2016 v 6:05 | Reagovat

My lidi že jsme ukecaní? Houby. Na Barbuchu nemáme nikdo. Ten poví i to co neví a ještě to roznese po dalekém širokém okolí. :-)

7 gleti gleti | 4. června 2016 v 12:25 | Reagovat

Ahoj Barbucho, tady Koralík. Musím se přiznat, že ti dobrodružný venkovský život závidím. Taky jsem rok bydlel vesnici, to bylo něco. Celý den jsem lítal venku a jen na noc chodil za domácí do postele.
Ale pak jsme se museli (dva dvounožci, tři kočičí baby a já) vrátit do města.Teď bydlíme v malé garsonce. Je tu velká nuda. Naštěstí jsou tu kočičí  kámošky, které strašně rád provokuju. Ony si jen tak relaxují (jsou to prý dámy v letech - jakoby deset let byl nějaký věk) a já je začnu lovit. Ony pak strašně ječí, syčí a nadávají. To mě pak domácí hubuje, ale já se k ní přitulím, ducnu ji do tváře a zavrním a je klid.

8 Martian Martian | 18. srpna 2016 v 13:17 | Reagovat

Plně vytížený malý mouratý kocourek… :D  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014