ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Rez je prevít a konkurence mrcha

23. června 2016 v 0:01 | KattyV |  Týden Zimního spánku

KattyV a povídka o tom, co se stane, když jednomu geniálnímu vynálezci podrazí nohy konkurence.



Jsem geniální, pomyslel si. Budu slavný a ještě na tom vytřískám majlant!
Už v duchu viděl ty titulky:
Miroslav KOLAŘÍK přinesl lidstvu největší vynález tohoto tisíciletí!
Důležitější než objev kola? KOLAŘÍKOVY kolosoální koktejly.
Pitím ke štěstí, pitím ke slávě!
Ale bude to chtít ještě pár pokusů, usoudil a zručně vstříkl tři a půl kapky upravené medoviny do neochotné tlamičky pokusného hlodavce. Pak ho obratně popadl za ocásek a umístil do složitého bludiště. Současně tam pro kontrolu vypustil myš zcela alkoholu prostou.
Voňavým mokem ovlivněná bílá myška nakrčila čenich a bez sebemenšího zaváhání se začala proplétat spletí chodbiček. Zatímco její kolegyně ještě pořád očichávala první překážku, ona už hltavě pojídala voňavý sýr.
Moc dlouho si na něm nepochutnávala. Kolařík ji rychle uchopil a znovu vložil na start. Vypadala naštvaně, nicméně po chvilce zlostného škubání fousky se opět vydala na cestu. Kontrolního jedince překonala na druhé překážce, mrštně prolezla drátěným tunelem, neomylně vybrala ten jediný správný otvor, kterým bylo potřeba se protáhnout a… bezradně se zastavila a začala se otáčet dokolečka. Kolařík na hodinkách zkontroloval čas: "Dvacet minut. Slušný výsledek."
Nechal myši myšmi a začal usilovně počítat.
"Když zahrneme velikost, původní inteligenci, rychlost metabolismu… Tak u homo sapiens by jeden upravený panák znamenal zvýšení IQ o osmdesát procent na dobu dvou hodin. Neskutečné," vydechl. "Ovšem ještě to budu muset vyzkoušet na lidském subjektu."
Neváhal dlouho. Představa osmdesátiprocentního navýšení jeho nemalé inteligence ho fascinovala. Kopl do sebe skleničku zlatavého nápoje a neurotransmittery mu začaly zaplňovat synaptické mezery v mozku rychlostí, která se blížila té světelné. Prsty sotva stačily zachycovat myšlenky a výpočty. Náměty, jak svůj objev využít, které se mu zatím jen mlhavě vznášely kolem hlavy, nabývaly konkrétních a přesných obrysů.
Samozřejmě, osmdesát procent je moc. Ty si nechám pro sebe. Ostatním bude stačit… hm, třicet je pěkné číslo. I to pomůže studentům k lepšímu pochopení látky, zkoušky pak zvládnou hravě… Vědci ve výzkumných ústavech budou popíjet celé dny a současně dosahovat úžasných výsledků.
A já budu se svými osmdesáti procenty přinášet další a další objevy. Proč skončit jen u medoviny, že? Je tady i pivo, víno… Musím si ovšem dobře promyslet, co podniknout dále. Pokud si chci udržet absolutní kontrolu, tak bude možná nejlepší zřídit si vlastní podnik. S těmi penězi po dědovi by to šlo. A budu patriot. Nedovolím to vyvážet. Češi by se tak mohli vyhoupnout na výsluní a pro jednou stát v čele pokroku. Možná bych pro vědeckou obec mohl udělat čtyřicetiprocentní medovinu. Ale do výzkumáku Bílý krkavec nepustím ani kapku. Tam teda ne.

*****

Lord Dewar, majitel jedné z nejznámějších skotských palíren whisky, pečlivě pročítal článek v novinách, které mu hned po příchodu podal Steve Gordon. Nakonec je znechuceně odložil na leštěnou desku křehkého stolku. To, že ho jeho největší konkurent pozval na schůzku do svého půvabného sídla, dokazovalo, že situaci považuje za vážnou. Zatím se jejich řídká jednání odehrávala výhradně na neutrální půdě. Lord Dewar ovšem naprosto nechápal, z jakého důvodu Gordon tak vyvádí. Vždycky přehání, pomyslel si poněkud nespravedlivě, ale takové myšlení mu bylo vlastní. V jeho očích mu nikdo z konkurence nesahal ani po kotníky.
Rozhlédl se po ostatních. V mohutných křeslech u krbu seděl kromě Gordona ještě Robert McNail, majitel velkého glasgowského pivovaru, který hltavě pojídal malinové koláčky a zapíjel je dvacetiletou sladovou whisky. Gordon si zatím cosi poznamenával do svého tabletu. Použití moderní techniky ve viktoriánském salónu plném cenných obrazů, starožitných sošek a dalších drahocenných věciček připadalo lordu Dewarovi jako svatokrádež.
Na krajíčku třetího křesla, poposedával malý mužík v nepadnoucím obleku. Jeho lordstvo si ho s opovržením přeměřilo, ale pak se obrátilo na Gordona.
"Můžete mi vysvětlit, proč jste mě vlastně pozval? Kvůli podivným fámám, které se objevily v tomto obskurním plátku?" poklepal ukazovákem na odložené noviny. "Co my s tím máme společného? Kdoví, zda je to vůbec pravda. Prý - Zázračné nápoje prudce ovlivňující schopnosti! Češi že vymysleli něco s alkoholem?! Nevěřím. Ještě kdyby šlo jen o pivo, v tom mají tradici, ale tohle se týká tvrdého pití. Údajně něco na bázi jakési odpornosti z medu. Vskutku netoužím takovéto nechutné nápoje vůbec vzít do úst."
"Jiní patrně ano," přerušil jeho tirádu Gordon, pohodlně usazený ve svém křesle. Jeho mohutná postava v něm byla zapasovaná tak, že s oním fotelem tvořil nedílný celek. "Patrně si neuvědomujete, k čemu by to mohlo vést. Kdyby začali čeští výrobci své nápoje vyvážet, mohli by značně snížit zájem o naši produkci."
"Kdybyste dovolil, pane," opatrně se zvedl ten drobný mužík a nervózně si zamnul ruce. Jeho lehký přízvuk prozradil, že není na britských ostrovech doma.
"Vy jste kdo?" otázal se lord Dewar a znovu znechuceně prozkoumal podivné mužíkovo oblečení. Nepochybně konfekce, no to je tedy vrchol. A ty kalhoty? Věřili byste, že končí sedm centimetrů nad podlahou?
"Toho jsem pozval já," zahučel Gordon. "To je soukromý detektiv pan Vocicko."
"Vočičko," špitl mužík.
"Špicl? A ještě ke všemu cizinec?"
"No, zdálo se mi to vhodné. Cizinec u nás, domácí v Česku. Může nám říct všechno, co potřebujeme vědět."
"Mě to zajímá. Už jsem se taky něco doslech," vmísil se do řeči McNail, snad aby zabránil dalším Dewarovým námitkám. Protože jinak se zdálo, že veškerou pozornost věnuje bohatému občerstvení, navršenému na stříbrných mísách, které v něm mizelo jako tající sníh. Strčil si do mastných úst další sněhovou pusinku a huhňavě pokračoval: "Něco o divným pivu. Ne že by to někde psali, ale některý informace se šířej rychle. Lidi se na to začínaj ptát, jenže oni si to Češi zatím nechávaj pro sebe. Ale to, co platí teď, nemusí platit napořád, že jo?"
Jak může být tak hubený, blesklo při pohledu na jeho apetit lordu Dewarovi hlavou, ale pak raději věnoval pozornost Gordonovi.
"Je velmi pravděpodobné, že nakonec k vývozu přistoupí, proto jsem si dovolil pana Vocicka pozvat," vyprostil se Gordon alespoň částečně z křesla, naklonil se dopředu a pozorně se rozhlédl. Jeho světlé oči přestaly jiskřit pobavením, náhle byly úplně vážné. "Dovolíte, aby pan Vocicko shrnul stávající situaci?"
Dokonce i lord Dewar přikývl beze slova.
Vočičko si nasadil na nos brýle, z kapsy vytáhl pomačkaný papír, chvíli ho studoval a pak začal důležitě vysvětlovat.
"Ehm, ehm… pan Gordon se mýlí, pokud se domnívá, že problém se týká českých výrobců. Ve skutečnosti jde pouze o jeden podnik. Zřídil ho jistý Miroslav Kolařík. Původně jakýsi biochemik, pracoval v jednom našem výzkumném ústavu jménem… ehm…Bílý hrka…" zamžoural Vočičko přes brýle do svých poznámek, ale zřejmě se mu nepovedlo rozluštit to, co tam bylo napsáno.
"No to je celkem jedno, ten ústav stejně nebyl důležitý a stejně z něho Kolaříka vyhodili. Docela se namíchl a vzhledem k tomu, že prý zdědil nějaké peníze, věnoval se vlastnímu výzkumu. No a teď má ten svůj podnik, tam tak nějak upravuje alkohol, nikdo neví jak, to je jeho tajemství, a pak ho prodává. No a má ten… úspěch. Veleúspěch."
"Pitomost!" zahulákal lord Dewar. "Copak se v dnešní době dá dělat soukromý výzkum? Dnes na všem pracují vědecké týmy. To já musím vědět, jeden sponzoruji."
"To já nevím, lorde Deware," pokrčil Vočičko hubenými ramínky. "Zdá se, že výjimka potvrzuje pravidlo. Pan Kolařík skutečně vymyslel látku, která po promíchání s medovinou a jejich vzájemné reakci vytvoří nový typ nápoje, významně zvyšujícího inteligenci. Po omezenou dobu, samozřejmě. Ten nápoj nazval Medomir, po sobě, rozumějte. Jmenuje se MIRoslav. No a taky je to slovní hříčka, protože mir je v jazyce ruském svět. Takže jaksi jako že je to něco světového."
"Co s tím maj společnýho Rusové?" vyjevil se McNail a vyprskl kolem sebe závoj drobečků. "Ti snad dělaj hlavně vodku, ne?"
"Nic, pokud se mi podařilo zjistit. Já jen, že u nás ještě sem tam ještě někdo rusky umí. Oni se ruštinu naši rodiče učívali povinně, tak možná, že… no ale to vlastně asi tak nějak není podstatné, že ano. Podstatné je, že jaksi ten nápoj tak nějak funguje a že je o něj zájem. No není divu. Já sám jsem ho tak jaksi vyzkoušel na sobě během svého pátrání, a to byste neřekli, o co lépe mi to šlo. I má angličtina se neuvěřitelně vylepšila, dřív jsem tak nějak na jazyky nebyl. A teď, jak vidíte, snad až na ten přízvuk… Je zajímavé, že znalosti, které získáte díky Medomiru, přetrvají i po odeznění jeho účinku. No jinak by to studentům nebylo k ničemu, že. A přitom se mezi nimi stává náramně populární. Je to sice zatím jen v začátcích, pan Kolařík dosud neuvolňuje svou produkci jen tak pro někoho, ale už teď se studijní průměr na matematicko-fyzikální fakultě zlepšil z -"
"No dobře, dobře, to je všechno hezký, ale mě zase vaše jazykový schopnosti nebo výsledky studentů kdesi v tramtárii moc nezajímaj," přerušil ho neurvale McNail, nacpal si do úst poslední okurkový chlebíček a netrpělivě zaťukal umaštěnými prsty o stůl. "Chtěl bych raděj slyšet, co nám řeknete o tom pivu… Pivomiru, to mě zajímá víc. O Medomiru se v tom článku psalo, o Pivomiru ne."
"No to byl další experiment pana Kolaříka. Řekl bych trochu méně úspěšný. On to myslel dobře, myslím. Ono po vypití jednoho půllitru člověku náramně vzroste síla. Jen si představte, jak snadno byste pak mohli nasekat třeba kupu dřeva nebo vykopat kanál."
"Já tedy určitě ne," ohrnul pohrdavě ret vznešený lord Dewar. "Na to mám personál."
Vočičko ho neposlouchal a mlel dál. "Jenomže oni se po něm spíše chlapi perou v hospodě. Pár jich úplně roztřískali," dodal smutně. Pak se rozzářil. "Ale pan Kolařík uvažuje o Vinomiru. Ten by měl mimořádně zvyšovat vyjadřovací schopnosti. Prý už vybírá spisovatele, na kterém by to vyzkoušel. Chtěl by pro Česko získat Nobelovu cenu za literaturu. On je pan Kolařík vlastenec. Proto nic nevyváží."
Lord Dewar se s opovržením obrátil na Gordona. "Zatím se nám nedostalo vůbec ničeho, kromě srdceryvných národnostně zabarvených výlevů. Předpokládám, že po troše pátrání ve virtuálním prostoru bychom se dozvěděli totéž. Bez těch žvástů. Bylo tedy nutné zvát sem tohoto… detektiva?" Jeho výraz prozrazoval, že v jeho očích je detektiv, tím spíše cizí detektiv, něco na úrovni žížaly.
Gordon pobaveně vysvětlil: "Ale to, co pan Vocicko přivezl s sebou, to na internetu neseženete. Můžete, pane Vocicko?"
Detektiv vyhrabal z koženkové aktovky malou plastovou láhev a pyšně se napřímil do pozoruhodné výšky svých sto šedesáti centimetrů.
"Ve skutečnosti to neseženete ani u nás. Tedy v Česku. Podařilo se mi podplatit jednoho zaměstnance pana Kolaříka. On jaksi šetří na dům. Tedy ten zaměstnanec šetří, ne pan Kolařík, že jo. A tady je tak nějak výsledek."
Lord Dewar se štítivou opatrností uchopil láhev a dával při tom úzkostlivý pozor, aby se jeho ruka ani konečkem prstu nedotkla té Vočičkovy. Prohlédl si zlatavou tekutinu proti světlu, opatrně odšrouboval víčko a s nechutí přičichl.
"Co to je?"
"To je mimořádná dávka Medomiru. Úplně speciální. Taková, co nikdy nejde ne trh. Tu užívá jen samotný pan Kolařík. Je daleko silnější, zvyšuje prý inteligenci ještě mnohem víc než ta, co jde mezi lidi."
"Ukaž to!" vytrhl McNail Dewarovi láhev z ruky, až několik kapek vyšplíchlo. "To musím zkusit!"
"No tak to tedy ne," zahřměl Gordon a s překvapivou mrštností se vyhrabal z brokátem potaženého křesla. "Nic se zkoušet nebude. Tohle pitivo budeme ještě potřebovat!"

*****

Velká britská trojka se sešla o několik týdnů později, tentokrát už bez Vočička.
Lord Dewar si otráveně pročítal výsledky, které jim poslal pověřený (a prověřený) vědecký tým.
"Vůbec nechápu, proč jste vybrali zrovna tyto mamlasy."
"Pokud si správně pamatuji, vybrali jsme je společně," namítl Gordon.
"Pravda," souhlasil McNail a spokojeně zakroužil voňavou skotskou v baňaté sklenici. Výsledky výzkumu byly nevalné, ale Gordonova sladová whisky byla skvělá. Je třeba brát věci tak, jak přichází. S klidem poslouchal, jak se ti dva hádají, a přikusoval k nápoji křehké linecké pečivo.
"Vypili celý vzorek a jejich inteligence se nezvýšila ani za mák. Patrně ji na počátku měli na úrovni latimérie podivné. Pak není divu, že ani na konci nepřesáhla bobra."
"Celý ho nevypili, část si nechali na rozbor, a pokud si přečtete výsledky opravdu pozorně, tak -"
"Tak zjistím, že skutečně nedovedli vymyslet, jak udělat podobný zázrak z naší whisky."
"To sice ne, ale na druhou stranu navrhli, co je potřeba udělat, abychom onoho Kolarika zcela znemožnili a tím zamezili jakémukoli riziku vývozu oněch tekutin. Takže nebezpečí, že by nás časem mohl ohrozit, zmizí. Zmizí i možnost, že by právě Češi získali Nobelovu cenu. Ať už za literaturu nebo třeba za fyziku."
McNail, který stihl během té krátké chvíle vypít tři sklenice skvělé Gordonovy whisky, se klátivě postavil a toporně přiblížil ke stolu, s obezřetností prozrazující stav, kdy se alkoholem ovlivněný jedinec snaží, aby okolí tyto příznaky nepoznalo. Prkenně se naklonil nad papíry a zamžoural do zápisků.
"Myslíš todle? Tak to je teda fakt dobrý nápad, kámo. Ale kdo to provede? Vocicko?"
"Ne, myslím, že bude lepší, když oslovíme onoho už dříve podplaceného zaměstnance, kterého Vocicko použil. Podařilo se mi získat jeho jméno. Zdálo se mi, že by se Vocickovi náš plán nemusel líbit. On se přece tak těší na českou Nobelovu cenu. Předání informací byla jedna věc, ale toto…" nedokončil Gordon. Některé věci je lepší neříkat ani v tom nejužším kruhu.
Lord Dewar se přestal rozčilovat, posadil se do křesla, bezmyšlenkovitě uchopil do ruky skleničku, začal upíjet a přitom se usmíval. Teprve po chvíli si uvědomil, že nad konkurenční whisky se obvykle mračí i v případě, že mu mimořádně chutná. V duchu nad tím mávl rukou a s úšklebkem připustil: "Přiznávám, drahý příteli, že to není špatný nápad."

*****

V hospůdce U modrého paviána vládla bujará nálada. Konec týdne a dobrý fotbal - skvělá příležitost vypít s přáteli pár… pár párů půllitrů. Hostinský Turek si mnul ruce. Dnešní tržba bude stát za to. Druhý poločas se chýlí ke konci a jak to tak vypadá, Sparta porazí Real Madrid. Jen musí ohlídat, aby se mu ti chlapi neporvali. Ten Pivomir je fajn chlast, dají se na něm trhnout hezký prachy, ale je potřeba být opatrný. Kámošovi vybílili hospodu až na čistá prkýnka. To by tak scházelo. Ale zase, když dá pozor, tak si dneska dobře vydělá. On Pivomir nebyl zase tak snadno k mání, chlápek, co ho vymyslel, ho prodával, jak ho napadlo. Někdy dodal a jindy zase dva měsíce střečkoval, že prý ne. Ale včera přišla nová várka. I proto má dneska plno, nejen díky fotbalu.
"Ještě jeden," ozvalo se od rohového stolu. "Dva… tři… vlastně pět."
S uměním nabytým léty praxe natočil pět půllitrů pěnivého Pivomiru. Na první pohled od piva k nerozeznání.
"Vo co, že tě porazím v páce," přitočil se nevelký Josífek, kterému kamarádi trefně říkali Malý pivo, k mohutnému hostu, který zjevně nebyl místní.
"Domnívám se, že jste poněkud neodhadl své síly, vážený pane. Nebo jste poněkud pod vlivem alkoholu," pohrdavě ho odbyl muž a usrkával při tom dietní kolu. Tím si pěkně naběhl. Za chvilku už byl obklopený chumlem rozdivočených štamgastů, kteří vyšroubovali sázky na vítězství do horentních výšek.
"Dáme vám každý litr, když Josífka porazíte," halasili. "No tak, pane, von má dneska svátek…"
Muž nakonec neodolal. S takovým střízlíkem přece nemůže prohrát! To budou snadno vydělané peníze!
Teprve když vyplácel pátou tisícikorunu hloučku spokojených chlápků, všiml si nenápadného nápisu za hostinským: DNES PIVOMIR. Chtěl začít prohlašovat něco o podvodu, ale pak si uvědomil, že ten zatracený nápoj pili nejspíš všichni, a tiše se vytratil.
"To sme mu to dali," chechtal se Fanda, nejmenovaný, ale jednoznačný šéf party. "Josífku, tebe bychom měli zasadit do zlata. Na tebe skočí každej. Jdu se vychcat."
Se smíchem zmizel za těžkými dubovými dveřmi.
Po pár minutách se vpotácel zpátky. Jeho rozverná nálada zmizela jako mávnutím kouzelného proutku.
"Co se děje, šéfe? Se ti udělalo blivno?" rozjařeně na něho volal Josífek.
"Ty vole, sem rozchcal hajzl," vypadl z Fandy poněkud nesrozumitelný výrok.
"Pochcal? Hele, pánové, šéf se nám netrefil do díry."
"Ne pochcal, rozchcal. Úplně na cucky," vysvětlil Fanda a zničeně dopadl na židli. Naštěstí byla bytelná a ten náraz vydržela.
Hostinský zbystřil. Sice mu nebylo jasné, co se stalo, ale ta slova zaváněla poškozením jeho majetku. O okamžik později už hleděl na zbytky mušle upevněné na zdi. Připomínaly sněhovou hromadu tající na okraji silnice. Keramika byla špinavá, zkroucená, místy děravá a pokrytá vrstvou čehosi podivného - hrbolatými skvrnami, které se mu před očima zvětšovaly. Najednou se mušle definitivně rozpadla. Poslední kus se se zarachocením zřítil na zem a rozložil na prach. Turek automaticky nahlédl do kanalizace. Otvor byl poněkud širší, než by měl být. A zvětšoval se.

*****

Vědci z výzkumného ústavu Zlatý kondor měli co oslavovat. Právě se dozvěděli, že jejich tým byl nominován na Nobelovu cenu za vyřešení odvěkého problému, zda bylo dříve vejce, nebo slepice.
Na to si, pánové, musíme přiťuknout," naléval jim šéf do broušených sklenic z pravého českého křišťálu hojnou dávku Medomiru.
"Fuj," tiše brblal Lukáš Chaloupka, mladý nadějný člen týmu. "Já už ten blivajz nemůžu ani vidět. Chápu, že jako pracovní pomůcka je to nutné, ale když oslavujeme?"
"Nekecej a pij," okřikl ho kolega Richard. "Dobře víš, že na tu Nobelovku máme šanci právě jen díky Medomiru. Tak buď vděčný a pěkně si přihni."
Brzy bylo vidět, že pro skutečné zbystření myšlenek je potřeba právě jen jedna sklenička. Alkohol začínal vítězit nad onou záhadnou látkou, kterou byl obohacen, a hovor se stával podstatně méně intelektuální.
Skvělá nálada panovala jen do okamžiku, kdy se z toalety vrátil pobledlý Richard, který najednou vypadal úplně střízlivě.
"Pánové, stala se mi taková podivná věc."
Skupina vědců se nahrnula do místnosti, kam prý i králové chodívají pěšky. Zcela nevědecky vyjeveně zírali na rozpadající se mušli.
"Co se s tím jako to… stalo?" zeptal se Lukáš.
"No, když jsem začal močit, tak ta moč najednou fungovala jako žíravina. Mušle se začala měnit před očima."
Bystré mozky ovlivněné Medomirem opět fungovaly tak, jak by měly. Vědci začali provádět výzkum.
"Moč… žíravina… počkej, taky to zkusím… fakt, moje taky… že ono to bude něco s Medomirem, to přece není samo sebou… ale dřív se přece nic nestalo… jenže on to Kolařík pořád vyvíjí, tohle byla nová dávka… nejspíš došlo k nějaké chemické interakci s močí a začalo to rozežírat keramiku…"
"Spíše to vypadá, jako když probíhá koroze. Jenom nesmírně rychle. Samozřejmě vím, že koroze na keramickém materiálu není možná, ale působí to velmi podobně. Zajímavé," převládl definitivně u šéfa týmu vědecký zájem nad alkoholem. "Pozoruhodné je, že to patrně působí jen na keramiku," pokračoval se stejným zaujetím, "protože jinak by se nám mohly začít rozpadat vnitřnosti."
Nejen Richard zesinal. Medomir pili všichni.
"Obávám se, že nejen na keramiku," prohloubil paniku Lukáš a nevychovaně ukázal prstem na Richardův rozkrok, kde se skrz prořídlou tkaninu dralo ven to, co si pánové raději schovávají pro úzké soukromí.
Šéf se se zájmem naklonil, přiblížil nos ke svému podřízenému a odstrčil mu zkřížené ruce, které Richard okamžitě umístil před střed svého těla.
"Zajímavé, pane kolego. Mohu vědět, jaké je složení vašeho prádla a kalhot?"
"Copak já vím? Jsem snad, do prdele, nějaký manekýn?" propukla u Richarda hysterie, prohloubená tím, že se toaletního výzkumu účastnily i Simona s Klaudií, jediné dvě ženy v týmu. A Klaudie se mu fakt líbila. K jeho zděšení se právě ona přiblížila a promnula v prstech látku nohavic.
"Nějaká směsová tkanina," usoudila, přes Richardovy protesty ohrnula kalhoty a našla nášivku se symboly. "Jasně, 65 % PES, to je polyester, 35 % bavlny. Ukaž slipy."
"Zbláznila ses?" vytrhl se jí Richard, který sice o svlékání před Klaudií snil, ale představoval si, že bude probíhat za zcela jiných okolností.
"Já jsem v pohodě, hlásil se staženými kalhoty ten, jehož moč před chvílí rozežrala druhou mušli. "Klaudie, z čeho mám slipy?"
"Stoprocentní bavlna," zjistila Klaudie.
Výzkumník zůstává výzkumníkem za všech okolností. Vědecký tým se přesunul na zahradu.
"Tak, kdo je na řadě?"
Přihlásil se hubený Tobias. Proud moči postupně zasahoval připravené vzorky materiálu.
"Tak, pánové, šutr se rozpadá, i když pomalu, beton je na cimprcampr, dřevo drží. A na listy to nemá vůbec žádný vliv. Hlína se rozkládá tak napůl. Takže to vypadá, že organické látky jsou v pohodě, anorganické nám jaksi 'rezaví'."
"A to je vlastně jediné štěstí. Naše vnitřnosti jsou organického původu, takže jsme v bezpečí."
"Hele, ono by se to dalo i využít, lidi. Představte si, jak chlapi se sbíječkami vrtají do betonu. Nebo jak to… no přeřezávají kolejnice. Autogenem to dělají, ne? Teď by to stačilo počurat a bylo by."
"Si myslíš, že by ses trefil na to přesně potřebné místo? To by chtělo pořádnou koncentraci a pod vlivem zase nebudeš tak přesně mířit."
"Tak by byl v partě jeden střízlivý, co by držel a mířil," chechtali se už zase rozverní výzkumníci.
Simona s Klaudií se na sebe podívaly.
"Chlapi! Prý vědci a chovají se jako ze čtvrté cenové. Trochu úroveň by to chtělo. Když už chtějí zkoumat, mohli moč do něčeho nalít a pak s ní polívat různé látky, aby věděli, co se rozloží a co ne," brblala opovržlivě Klaudie.
"A do čeho ty chytrá, když se všechno rozpadá," setřela ji Simona.
"A jo, no jo, to je fakt. Plexisklo by použít nešlo? Říká se mu organické sklo, ne?"
"Co já vím, to ještě nezkoušeli," zamyslela se Simona
Najednou Klaudie zaúpěla.
"Víš ty co? Mně se taky začíná chtít. Na záchod asi nemůžu, že?"
"Ne, budeš si muset najít nějakej klidnej koutek tady na zahradě."
"Jo, jenže já nejsem chlap. Já potřebuju víc než lístek pampelišky, abych měla pocit soukromí. Půjdeš mi dělat stěnu?"
"Když mi to později oplatíš," souhlasila Simona. "Z čeho máš kalhotky?"
"Naštěstí ze stoprocentního hedvábí," uklidnila ji i sebe Klaudie.
"To moje má značnou příměs elastanu," uvědomila si Simona a usilovně se snažila nemyslet na to, že i ona vypila tekutin víc než dost.

*****

Kolařík uchopil hlavu do dlaní. Co se to, do prdele, zvrtlo? Vždyť přece žádnou chybu neudělal. Lokl si své osmdesátky a rázem mu to bylo jasné. Sabotáž!!! Někdo musel něco provést s jeho milovanými nápoji. Jenomže kdo? A proč? A co? A jak?
To je teď momentálně jedno. Teď je potřeba zastavit paniku. Dokázat, že na vině je jedna, jedna jediná várka Medomiru a Pivomiru. Že už se to nebude opakovat. Že jeho další dávky jsou zcela bezpečné.
Pche, další momentálně neměl. Protože mu veškerý Medomir a Pivomir zabavili při vyšetřování. Ještě že se mu podařilo zachránit experimentální vzorek Vinomiru. Pěkný kulaťoučký soudek je uložený v bezpečí. A náhradní Medomir vyrobí snadno, to není problém, problém je, jak si poradit s veřejným míněním. Na to tedy nebyl expert.
"Osmdesátka nestačí," zaúpěl a váhavě vytáhl z tajné zásuvky malou butylku. Tak na jednoho panáka. Obezřetně ji prozkoumal proti světlu. Krásná barva, pomyslel si. Zlatá tekutina tajemně světélkovala.
Po chvilce váhání Kolařík odšrouboval víčko a rázně vypil obsah lahvičky. Mozek se rozběhl, synaptické mezery v podstatě zmizely. Jasně, takže teď udělá toto, pak bude následovat… prsty se mu po klávesách notebooku jen kmitaly.
Najednou se zadrhly. Poslední souvislou myšlenkou, která proběhla Kolaříkovi hlavou, bylo to, že lidský mozek není na stodvacetiprocentní navýšení inteligence stavěný.

*****

Zbytek života prožil šťastně. Peníze vydělané prodejem Pivomiru a Medomiru bohatě stačily na půvabnou ošetřovatelku, která o něj laskavě pečovala. Jeho objev ovšem zmizel společně se ztrátou inteligence. Byl totiž poněkud paranoidní a nikdy si neukládal záznamy.
Ústav Zlatý kondor Nobelovu cenu nezískal. Šeptalo se něco o vlivu zahraničního kapitálu, který se postaral o její udělení někomu jinému. Ale i nominace něco znamená, takže tým šťastně bádal dál, dokonce i bez vlivu Medomiru. Lukáš byl vlastně rád, že už ty patoky nemusí pít, i bez nich byl přece inteligentní dost.
Richard chvíli chodil s Klaudií, ale brzy se rozešli. Nejspíš hned poté, co si Klaudie ověřila, že obsah Richardových kalhot není zdaleka tak zajímavý, jak se zdálo.
V hospůdce U modrého paviána se dále scházela stará parta. Jen Josífkovi se už nedařilo v páce.
A lord Dewar se Simonem Gordonem se mohli znovu spokojeně pustit do vzájemného konkurenčního boje. Společný nepřítel, který je na chvíli spojil, zmizel.
Detektiv Vočičko se nikdy nedozvěděl, co vlastně způsobilo podivné následky požití poslední várky Medomiru a Pivomiru. Žádné vlastní zásoby neměl, takže nebyl dost bystrý, aby se dopátral pravdy. Ztrátu Nobelovy ceny oplakal, ale znalost angličtiny mu zůstala.

*****

Tři dámy seděly zachmuřeně kolem stolu.
"Ten pivopunk, to je fakt pitomej nápad," prohlásila první z nich, "o tom rezavým prevítovi ani nemluvě."
"Jo," přidaly se druhá a třetí.
Dumaly dále, ale nápady se odmítaly dostavit.
"Víte co, baby?" rozzářila se najednou první. "Tohle by mohlo pomoct!"
Do širokých sklenic nalila temně rudý nápoj, který voněl sluncem a ostružinami. Přiťukly si a zhluboka se napily.
"Už mě něco napadá," ozvala se druhá. "Zajíci. Budou mít pifku na malíře."
"Ha, Mars, to je to pravé," zahalasila první. "Rudé nápoje na rudé planetě! Víte, že se tam nachází hora vysoká šest kiláků?"
"Mě nic nenapadá, ani s tímhle vínem ne. Mně není pomoci," zakvílela třetí.
"Tak napiš, jak to bylo," navrhla druhá.
"Myslíš?"
"Ale koukej to trochu upravit," doporučila jí jednička. "Neměla bys vykecat, že strejdovi Mírovi to víno taky nakonec vyšlo, než zblbnul. Protože takhle pořád ještě můžeme získat tu Nobelovku. Hele, co to napsat společně? Tři autorky, to tu ještě nebylo!"

Dámy si na znamení dohody přiťukly ohnivě rudým mokem. Ve sklepě ho měly ještě dostatečné zásoby. Vlastně, veškeré existující zásoby. Na jednu… dvě Nobelovy ceny to bude stačit.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tora Tora | 23. června 2016 v 7:26 | Reagovat

Katty, super, už jsem úplně zapomněla, jak to bylo skvělý. Ještě jednou gratuluji. A škoda, že pár kapek nezbylo, zrovna dneska by se mi docela hodily.  Tak na Nobelovu cenu!

2 KattyV KattyV | 23. června 2016 v 9:07 | Reagovat

Toro, musíš si říct JJ, ta má ty zásoby ve sklepě. Taky by se mi hodily :)

3 Regi Regi | E-mail | 23. června 2016 v 11:00 | Reagovat

Katty, připojuju se ke gratulaci Tory. Tvoje umístění mi udělalo obrovskou radost. Myslím, že jsi čím dál tím vypsanější. A navíc, bavila jsem se ohromně. Zejména scény z hospůdky a z výzkumného ústavu jsem si fakt užila. :-D

4 JJ JJ | 23. června 2016 v 11:14 | Reagovat

[2]: Já? Zásoby? Jaké? :-D . To je pěkně prosím autorská fikce, já nemám ani pořádný vinný sklep.

Katty, ty scény z výzkumáku jsou geniální, naprosto ze života. Gratuluji ke skvělém umístění, zasloužíš si je.

5 KattyV KattyV | 23. června 2016 v 12:59 | Reagovat

[3]: Moc díky, Regi, po pravdě, scény z hospody a výzkumáku jsem si užívala taky. Už ani nepamatuji, že bych něco psala s takovou chutí. Takže jsem ráda, že to oceňují i čtenáři.

[4]: Psst, už mlčím. Já vím, že je to tajné. (Ale osazenstvo Šuplete bychom k projektu - společná Nobelovka přizvat mohly, co říkáš?)
Jsem ráda, že jsi ocenila scény z výzkumáku. Protože ty víš nejlíp z nás, jak to mezi vědátory chodí :-D.
Moc díky.

6 Arenga Arenga | 23. června 2016 v 18:27 | Reagovat

Katty, gratuluju moc k vítězství, je to opravdu originální nápad, včetně toho vyústění, že na tak vysoké navýšení inteligence není lidský mozek stavěný :-)
A máš to fakt vtipné - nejvíc se mi líbila scéna na zahradě výzkumáku :-D

7 KattyV KattyV | 23. června 2016 v 19:10 | Reagovat

[6]: Aneb, kdo toho chce moc, nezůstane mu nic. takové věčné morální poučení, viď?
Musím přiznat, že některé z replik z výzkumáku vznikly při debatách s mými kolegy, dost jsme se u toho pobavili a já to pak hezky vytěžila :-D

8 ioannina ioannina | 23. června 2016 v 22:23 | Reagovat

Gratuluju k umístění.

9 KattyV KattyV | 24. června 2016 v 6:37 | Reagovat

[8]: Upřímné blahopřání vždycky potěší. :-P

10 ioannina ioannina | 24. června 2016 v 20:38 | Reagovat

[9]:K povídce už nemám co dodat, řekla jsem svůj názor, když jsem ti ji betovala. Pokud si pamatuju správně, je to poslední z mnou intenzivně betovaných tvých věcí. Těší mě, že je zároveň první, která má výrazný úspěch, i když jen v malé soutěži. Doufám, že sis z naší spolupráce odnesla dost, aby ses úspěšně vyvíjela dál po svém.

11 KattyV KattyV | 24. června 2016 v 22:02 | Reagovat

[10]: Máš naprostou a úplnou pravdu.

12 Regi Regi | E-mail | 25. června 2016 v 5:23 | Reagovat

[10]:[11]: Holky, že vy jste obě zapomněly na tenhle článek: http://silenesuple.blog.cz/1512/pf-2016 :-)

13 KattyV KattyV | 25. června 2016 v 6:53 | Reagovat
14 HCHO HCHO | 26. června 2016 v 21:54 | Reagovat

Vtipné, milé. Prostě fajn zábava. Dík :)

15 KattyV KattyV | 27. června 2016 v 18:29 | Reagovat

[14]: Jsem ráda, že sis čtení užila.
Mimochodem, jsem zvědavá, jak vznikl tvůj nick? Znamená něco? A čte se jako há-ce-ha-o nebo jako há-chá-o? :-P

16 HCHO HCHO | 28. června 2016 v 21:31 | Reagovat

Dávno tomu dávno, jsem si vymejšlela nějakej nick a tohle se mi líbilo - chemická značka jedné sloučeniny, kterou máme v práci v množtví menším než malém (a je to víceméně charakteristika oboru) se skoro kryje s mými iniciály... Nicméně blbě se to skloňuje...
Jinak vám to tu postupně pomaloučku očítám a bavím se u toho náramně. Díky za krásnej šuplík.

17 KattyV KattyV | 30. června 2016 v 18:00 | Reagovat

[16]: Formaldehyd? Vyggoglila jsem si to správně?
Jen očítej, očítej, děláš nám tím radost. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014