ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Už je to tady, už je to zas tady!!!

30. června 2016 v 0:01 | Tora |  Hotel u devíti koček

Stále ještě máme před sebou velké letní prázdniny a Barbucha se už zase chystá na Vánoce. Jo jo, ten čas strašně letí.



Vloni touhle dobou byl doma klid. Domácí se válela v pelechu se sádrou na noze a jen občas dohopsala do kuchyně a tam zkoušela cosi kutit. Až poté, co málem vyplašila kouřovými signály ze spáleného cukroví i místní hasiče, konečně naznala, že nemá smysl vánoce řešit, zaplula do pelechu a všechno proběhlo v poklidu i bez hor cukroví.

A tak si letos užívá, že jí žádná sádrová koule na noze nebrání ve volném pohybu, a kuchyní při pečení cukroví téměř tančí. Tedy tančila by, kdyby tu nebyla jedna menší skutečnost, která jí v tom brzdí. Tedy vlastně větší skutečnost, taková trochu černá skutečnost... prostě ten náš černej vobluda, co mu domácí říká ty moje zlatíčko černý, a když ho zvedá, tak heká, protože černýho zlatíčka už je sakra kus.

To její černý zlatíčko má totiž jednu utkvělou představu, a to je ta, že kdykoliv jde kdokoliv z domácích do kuchyně, jde tam pouze a jedině proto, aby dal čermýmu do dršťky. To koukáte, jak jsem znalý, co? Nebudu vám nic nalhávat, až Rozárka mi vysvětlila, že když domácí říká Jájovi, že u něj teda to přísloví Dej krávě do dršťky, ona ti dá do dížky, platí vlastně skoro taky, jen teda u té krávy to v té dížce tak nesmrdí, znamená, že Jájovo pořadí je jednoznačné. Prvně se nafutruje k prasknutí a pak pravidelně okupuje wecéčko.

Ale abychom se vrátili k té představě, utkvělé. Domácí jde do kuchyně. Vařit oběd, nebo se patlat s tím cukrovím, když zas bude ten Kožíšek. Jenže vobluda si myslí, že domácí chystá jídlo pro něj. A tak oddaně chodí za domácí. Od linky k lednici. Od lednice k lince. Od linky ke stolu. Od stolu k lednici. Od lednice k lince. A když už nemůže, tak si strategicky lehne na průsečík těchto cest a tam vyčkává věcí příštích.

Většinou se dočká velmi brzo. Domácí, která už opět přišla na to, že je nutno chodit krokem obezřetným a pokud možno neodlepovat nohy od země, se dřív nebo později zapomene a udělá krok, při kterém se o vobludu málem přerazí. Já se fakt divím, že ještě nepřerazila vobludu. Protože tohle udělat já, tak už mi vypráší kožich, to je mi jasný.

Že žárlím? Vůbec ne. Já naopak vůbec nežárlím. Tssk. To bych tak měl na koho. A vůbec, já žárlit nepotřebuju. Já totiž mám svý jistý, až mě to tady přestane bavit, tak se přesunu, já si totiž pořád udržuju domácnosti dvě, a to není jen tak, to si pište, abych to všechno stíhal. Každé ráno se musím urychleně přesunout do té druhé. Přešlapuju za dveřma a pohledem poháním domácí, ať už otevřou. No, šup šup, nezdržujte mě, já mám povinnosti, když mě budete zdržovat, tak se v druhé domácnosti vůbec nenasnídaj, tak honem!

Jakmile klika cvakne, uháním o stošest na druhou stranu ulice. Tam hupnu na okno, za oknem se objeví druhá domácí, otevře ho a už mažem snídat. Protože beze mě by jim nechutnalo. Když dneska vykládali mý první domácí, jak spolu snídáme rohlíky namočené v mléce, tak na ni šly málem mrákoty. Pak tam musím všechno projít, jestli se od včerejška nic nezměnilo, a pak musím s druhým domácím sledovat televizi. Druhá domácí se nám teda směje, že víc spíme, než koukáme, ale náhodou! Tsssk. Co je potřeba, to vidíme.

Pak je oběd. Ti moji první domácí jsou vůbec nějaký labilní. Tuhle se tam na oběd naskytl i on a nestačil zírat. Druhý domácí sedí a jí. Krájí maso, část masa nakrájí na malé kousíčky a ty položí na kraj stolu pod rantl talíře. A zpoza stolu se najednou vynoří packa, vytasí jehličku, nabodne masíko a šup s ním do tlamky. Jo jo. Chovám se na klíně a občas si přilepším. A víte co? On jim ten můj první domácí vynadal, že tohle vůbec nemají dělat, že jídlo pro lidi nemám dostávat!

Tak už ho nedostávám. (Chachachacha - to pro znalé).

No a pak musím s druhou domácí sledovat odpolední televizní program. Protože beze mě by jí to nebavilo. Komu by tak asi vykládala, že tahleta cuchta by se měla radši pořádně oblíct, že je zmalovaná a tlustá, a kdyby támhleten dědek radši nechal ty mladý holky na pokoji, udělal by lepší, když by tu neměla mě? Já jí to všechno odvrním a spokojenost převeliká je na obou stranách. Mám tam své křeslo (teda dvě, no ale stejně můžu ležet najednou jen na jednom), mám tam taky svou židli a navíc i svůj gauč. Tak proč bych asi tak měl žárlit na vobludu, to mi teda řekněte.

A protože jsem fakt hodnej a chytrej kocourek, tak jsem těm druhým domácím tuhle taky přinesl dárek. Teda asi jsem to uspíšil, měl jsem asi počkat až na Kožíška, ale co nadělám, už se stalo. Přinesl jsem jim ale úplně čerstvou myš, a vypustil jsem jí druhé domácí v kuchyni, aby z toho taky něco měla. No páni, my si to užili! Druhá domácí popadla koště a začala mi myš nadhánět. Do toho hulákala do takový malý krabičky, aby si první domácí taky přišel užít, dokud je ta myš živá. Je fakt dobrá, ta druhá domácí, dobře jsem si vybral, není škrťa. Nabrala vám tu myš takovým bekhendem, že myš mi vlítla přímo do drápů, a když se přiřítil první domácí, jako že si taky zahraje, tak už bylo bohužel po myši. Byl teda trochu zklamanej, to jo, protože když tu myš pak vynášel, tak říkal něco ve smyslu, jakože čeho se teda v týhle famílii ještě nedočká, čímž asi myslel to, že jsme na něj nepočkali... no tak třeba příště to vyjde.

Takže vidíte, že fakt nemám žádnej důvod na někoho žárlit. A tady vám dám ještě jeden důkaz. Protože já (po velkým úspěchu minulé písničky, co jsem pro vobludu složil) mám pro to její černý zlatíčko koledu. Koledičku. Koledku. Tak si ji užijte. A jestli, až vám ji začnou pod stromečkem hrát, si na ni vzpomenete, vyprsknete a budete mít po vánoční náladě, tak za to já fakt nemůžu. Ta to může von.

Koleda černého vobludy:

Půjdem spolu
do kuchyně
duudlaaj duudlaaj duudlaaj dáááá
Kožíšku, panáčku
já se budu nacpávati
Kožíšku, panáčku
já se budu cpát!

Půjdem spolu
nad schodiště
duudlaaj duudlaaj duudlaaj dáááá
Kožíšku, panáčku
granule tam budu žráti
Kožíšku, panáčku
já tam budu žrát!

Půjdem spolu
na píseček
duudlaaj duudlaaj duudlaaj dáááá
Kožíšku, panáčku
já tam budu moc řachati
Kožíšku, panáčku
já tam budu ...


A zítra, zítra budem balit dárky. Jupíííí!

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Regi Regi | E-mail | 30. června 2016 v 6:25 | Reagovat

No Toro, vlastně Barbucho, vánoční náladu koncem června, to jsem ještě nikdy neměla. Jak já teď z hlavy vyženu to "duudlaaj duudlaaj duudlaaj dáááá", to tedy fakt nevím :-P

2 JJ JJ | 30. června 2016 v 10:29 | Reagovat

Toro, to je zase naprosto geniální. Ta myš s bekendem nemá chybu!!!!

Regi, jestli potřebuješ, tak písnička se vyhání jinou, mohu posloužit tou, jak se generál Torstenson před Brnem ztrapnil, tématicky je podobná a taky ti nepůjde z hlavy... :-D

3 Tora Tora | 30. června 2016 v 19:02 | Reagovat

:) no co co, vy jste nikdy nedělali vánoce v Chorvatsku třeba? Já mám pocit, že je tam snad dělal každý.

[1]: Jen si hezky notuj, o vánocích to jako když najdeš, do té doby se slova naučíš a budeš perlit.

[2]: Ty nelovíš myši bekhendem? Zkus to, jde to nejlíp :)

4 ioannina ioannina | 30. června 2016 v 19:56 | Reagovat

Barbucha a jeho písničky nikdy nezklamou. Stejně jako jeho popis akčnějších kousků života. :D
(Nelovím myši bekhendem, lovím je zásadně smečem nebo Melinou. ;-) )

5 gleti gleti | E-mail | Web | 30. června 2016 v 22:36 | Reagovat

týden by nebyl dokonalý bez barbušších zpráv

6 Tora Tora | 30. června 2016 v 22:36 | Reagovat

[4]: o hodně přicházíš, když je nelovíš bekhendem :) A na tuhle jeho písničku jsem už úplně zapomněla. No jo, on jak se tu už moc nevyskytuje, tak sešly z mysli :(

7 KattyV KattyV | 30. června 2016 v 23:16 | Reagovat

Tak už ho nedostávám. (Chachachacha - to pro znalé).

Pevně věřím, Barbucho, že opravdu nedostáváš. Víš, jak ti lidské jídlo škodí?

8 Kitti Kitti | 1. července 2016 v 11:32 | Reagovat

Beckehend, jehličky z pod talíře, Kožíšek, dvě snídaně... a domácí co se účastnil lovu na tatarák:-) vy jste geniální domácnost. A pro znalé, třeba začnou druhý domácí méně solit a kořenit, když je pro tebe lidské jídlo nezdravé... a nebo ti začnou rovnou odkládat stranou? Miláčku, ty seš dar, opakovaně si připomínám, že druhý domácí jsou přece ti, co se pohoršovali u svíčkové nad Rozárkou... ehm, to je fakt dávno, že?

9 Tora Tora | 1. července 2016 v 16:10 | Reagovat

[8]: přesně :) no jo. To víš, kouzlo osobnosti a trochu toho čičikání a je vymalováno :)

10 Arenga Arenga | 2. července 2016 v 13:40 | Reagovat

tak sjem se opět pobavila, díky!
Kožíšek mě teda dostal - to je tak pěkné a tak kočičí
a Barbucha si to teda umí zařídit s těmi dvěma domácnostmi

11 Tora Tora | 2. července 2016 v 20:23 | Reagovat

[10]: Díky :)

12 Tora Tora | 2. července 2016 v 23:33 | Reagovat

[5]: Jejda až ted jsem si všimla, že jsem nezareagovala, omlouvám se. Barbucha se klaní a děkuje. Je celý poctěn. (Teda ve skutečnosti je celý mokrý, jak dorazil deštěm domů, ale poctěn je určitě taky:))

13 Martian Martian | Web | 8. srpna 2016 v 12:32 | Reagovat

Jo, jo, obstarat svou roztomilostí dvě domácnosti, to dá jednomu pořádně zabrat… :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014